Léčivá síla rostlin: Oman pravý (Inula helenium L.)

Přečtěte si nový dTest

Aktuální číslo časopisu dTest 12/2016 Přečtěte si nový dTest

Vydáno: 27.10.2007    Publikováno v časopise 10/2007

Statná, kolem jednoho metru vysoká trvalka se sytě žlutými květními úbory má svůj domov v Asii. U nás se běžně pěstuje, a proto ji také najdeme často zplanělou v blízkosti lidských sídel. Bylina za svůj vědecký název vděčí mytické trojské krásce Heleně. Cenili si jí už starověcí lékaři Hippokratés a Galén. Plinius uváděl, že pravidelné užívání omanového kořene podporuje trávení, zahání melancholii a vyvolává radost v duši. Evropští kolonisté vezli s sebou i rostliny omanu, které záhy do svého repertoáru zařadili i američtí indiáni.

Přestože zejména v ruské lidové medicíně se užívá celá rostlina (přezdívaná pro širokou škálu svého působení „devět sil“ či „podivuhodná síla“), v evropských zemích jsou staletími ověřené zejména účinky oddenku s kořeny. Ty se získávají výhradně z pěstovaných rostlin dva až tři roky starých. Pečlivě omytá droga se dokonale usuší a najemno namele. Podává se většinou ve formě odvaru z jedné polévkové lžíce drogy. Nedoporučuje se překračovat denní dávku dvou šálků. Bohatá je i tradice různých vinných a alkoholických macerátů.
Nejzajímavější účinky omanu jsou při problémech v zažívacím traktu. Pomáhá při zánětech a zastavuje krvácení v trávicí soustavě. Má silné desinfekční účinky a silný je i proti střevním parazitům. Tlumí nadýmání, zastavuje průjem a zmírňuje křeče. Podporuje chuť k jídlu a povzbuzuje látkovou výměnu. Tradiční čínská medicína užívala oman při onemocněních dýchací soustavy, hlavně při astmatu a bronchitidě, v ruské medicíně se užíval při černém kašli, dráždivém zánětu průdušek, zápalu plic a tuberkulóze. Zevně pomáhá odvar z omanu při svědivých vyrážkách a jako obklad na záněty dásní.

Přihlásit