Léčivá síla rostlin: Mochna husí (Potentilla anserina L.)

Obsah březnového dTestu

Aktuální číslo časopisu dTest 3/2024 Obsah březnového dTestu

Sdílejte

Publikováno v časopise 5/2007

Mochnu najdeme v přírodě často a snadno, stačí jen zaostřit zrak, abychom nízkou rostlinu se sytě žlutými květy spatřili. Je mimořádně vytrvalá a kromě vlhčích luk a břehů rybníků ji najdeme u cest, v příkopech, přežívá i mezi dlažebními kostkami. Nadzemní výběžky mochny husí jsou načervenalé, zpeřené, hluboce pilovité listy jsou zespodu stříbřité. V naší přírodě narazíme na několik jejích příbuzných – například na mochnu plazivou nebo mochnu stříbrnou. Strach ze záměny není na místě, protože účinky všech mochen jsou velmi podobné. Léčivé vlastnosti nicméně nemají v zahradách pěstované křovité mochny!
V květnu a červnu se sbírá kvetoucí nať. Zřídka se používá i kořen. Mochna je účinnou bylinou při bolestivých křečích zažívacího traktu. Nálev se pije dvakrát až třikrát denně a jeho účinek lze ještě zvýšit, přidáme-li některou z podobně působících bylin (tymián, majoránku, meduňku nebo heřmánek). Nálev z mochny pomáhá při nechutenství i nadýmání (spolu s fenyklem, kmínem nebo anýzem). Někteří bylináři uvádí, že čaj z mochny pomůže vyléčit i chronický střevní katar. Dále se k mochně váže léčivá schopnost při nadbytku žaludeční kyseliny, při kataru močového měchýře a potížích s močením. Zevně se používá do sedacích koupelí při hemoroidech, k výplachům ústní dutiny při zánětech, bolestech zubů a paradontóze.
Staří Rusové používali mladé listy mochny jako potravinu; i dnes mohou mladé jarní výhonky zpestřit saláty, polévky, nádivky nebo pomazánky. Pomačkané a podušené listy se považovaly za vhodnou přílohu k rybím a masitým jídlům.

Přihlásit