Léčivá síla rostlin: Leknín bílý (Nymphaea alba L.)

Přečtěte si nový dTest

Aktuální číslo časopisu dTest 12/2016 Přečtěte si nový dTest

Vydáno: 28.8.2007    Publikováno v časopise 8/2007

Možná vás překvapí, že i tato ozdoba letních rybníků a jezer neušla pro své vlastnosti pozornosti lékařské vědy. Za svůj latinský název vděčí nymfě, která milovala reka Herkula. Po smrti ze zoufalé a nenaplněné lásky se proměnila v nádherný květ, jehož kořeny připomínají tvarem Herkulův kyj. Vytrvalá vodní rostlina, která roste divoce ve stojatých a pomalu tekoucích vodách, bývá často vysazována pro ozdobu v parcích a zámeckých zahradách. Má dlouhý, plazivý oddenek, který se též opatrně na jaře a podzim sbírá. Používá se většinou čerstvý a připraví se z něj extrakt nebo tinktura. Ve volné přírodě je však dnes už leknín rostlinou chráněnou.
Látky obsažené v leknínu mají výrazně sedativní charakter a používaly se jako tzv. anafrodisiakum, tedy lék pomáhající při pohlavní předrážděnosti, nymfomanii, častých polucích a podobně. Proto prý leknínový extrakt užívali středověcí mniši a jeptišky. Tinktura z dobromysli, leknínu a kořene pivoňky má účinky antiepileptické. Není však volně k dostání, je třeba si ji připravit doma, ale užívat by se měla vždy pod dohledem zkušeného odborníka. Leknínové výtažky se zkoumaly i proto, že látky v nich obsažené prokázaly schopnost tlumit růst nádorových buněk.
Leknín byl odedávna i uctívanou rostlinou mystickou, zvláště ve starém Egyptě. Rostlina kořenící v temném bahně, která se prodere vodou vzhůru a rozkvete nádherným, vonným květem, byla symbolem života, umírání a zmrtvýchvstání. Pro další generace pak symbolem rozvoje vědomí vůbec.

Přihlásit