Léčivá síla rostlin: Smil písečný (Helichrysum arenarium)

Přečtěte si nový dTest

Aktuální číslo časopisu dTest 9/2016 Přečtěte si nový dTest

Vydáno: 2.8.2007    Publikováno v časopise 8/2007

Na chudých písčitých půdách a kamenitých stráních můžeme najít drobnou, vytrvalou, silně aromatickou bylinku – smil písečný. Příbuzný a podobně působící je i smil úzkolistý (H. italicum nebo angustifolium). Půvabné lidové názvy „protěž písečná“ nebo „myší ouško“ též napoví o jejím vzhledu a výskytu.
Díky svým úzkým, vonným, stříbřitě bílým listům působí velmi dekorativně a proto na ni občas narazíme i v zahradnictví. Kvete drobnými, citronově žlutými kvítky na dlouhých stoncích. Ve starém Rusku byla označována jako „bylina nesmrtelnosti“ – podle pověstí měla tuto moc, pokud rozkvetla modře. Sbírají se celá květenství těsně před rozkvětem, pokud je chceme použít k léčení. Jako zajímavé a netradiční koření pro přípravu zejména masitých pokrmů můžeme během celé sezóny použít i listy.
Tato bylinka není zatím u nás příliš probádaná, přestože třeba v Rusku patří k velmi často užívaným léčivkám. Látky obsažené ve smilu působí proti bakteriím a zvyšují vylučování žluči. Navíc mírní křeče v zažívacím traktu, snižuje kyselé sekrety z jater, zlepšuje činnost nadledvin, mírně zvyšuje tvorbu moči a celkově napomáhá zlepšení látkové výměny. Pro zlepšení tvorby žluči je dobrý odvar směsi pelyňku, řebříčku a smilu. Užívá se též k dezinfekci ledvin zejména při chronických zánětech a usnadňuje průtok a vylučování moči.
Bylina se také užívala k odstraňování některých druhů parazitických škrkavek. Silné aroma smilu je nepříjemné hmyzu a proto se též přidává do směsí s levandulí, afrikánem a dalšími, které mají obtížný hmyz zapudit.

Přihlásit