Test vepřových konzerv 2016

Publikováno v časopise 6/2016

Na příkladu masných výrobků se nejčastěji dokládá, jak moc u nás klesla kvalita potravin. Často se zmiňují vepřové konzervy, které kdysi tvořily základ kempovací gastronomie. Pamětníci tvrdí, že dnes to již není, co bývalo. Rozhodli jsme se tedy 16 současných konzerv otestovat. Senzoricky jsme je sice s 30 let starými výrobky porovnat nemohli, složení řady vzorků však ukázalo, že na onom povzdechu něco pravdy bude.

Současné trendy velí vařit z co nej­čerst­vějších surovin, použití klasických „vepřovek“ v tomto směru tedy představuje spíše protiproud. V regálech supermarketů jsme však našli poměrně široký výběr konzervovaného masa, ať už v klasických plechovkách, nebo ve sklenicích.

Pozornost jsme zacílili na masové konzervy, které jsou definovány v předpisech, tedy na vepřové maso ve vlastní šťávě a na luncheon meat. Požadavky jsou stanoveny ve vyhlášce č. 326/2001 Sb., podle které musí konzerva s názvem „vepřové maso ve vlastní šťávě“ obsahovat alespoň 70 % masa. Obsah vody nesmí překročit 70 % a tuku může být maximálně 40 %. Součet všech parametrů překračuje 100 % z toho důvodu, že velká část tuku a vody ve výrobku pochází z použitého masa.

Lančmít by se měl vyrábět z vepřového a hovězího masa. Vyhláška hovoří ještě o tzv. pork luncheon meat (tedy vepřovém lančmítu), pro který platí stejné limity na obsah masa, tuku a vody jako pro vepřové maso ve vlastní šťávě.

Pět konzerv vepřového lančmítu a 11 vepřových ve vlastní šťávě jsme odeslali k prozkoumání. Vyhláškou dané parametry jsme vzali jako základ pro naše testování a nechali je v laboratoři ověřit jeden po druhém. Žádné vepřové ve vlastní šťávě by podle informací na obalu nemělo obsahovat strojně oddělené maso, tedy takzvaný separát. Při podezření na jeho přítomnost jsme tudíž snižovali celkovou známku. Mezi lančmíty deklarovaly dva výrobky nižší podíl masa než požaduje vyhláška.



Přihlásit