Fejeton: Lamentace nad párkem

Vydáno: 28.3.2013    Publikováno v časopise 4/2013

Já vám něco řeknu, pane vrchní: Vy mi tady strkáte pod nos párek s tím, že je to pravej vídeňskej, to si pochutnám, já si milej zlatej na párku nepochutnal od války, a to se vyráběly z náhražkovejch surovin, ovšem pozor, živočišnýho původu, takže žádnej škrob, sója, rejžová vláknina a tohleto, jako dneska.

Za první republiky – to bejvaly párky, jenže to si zase nemůžu pamatovat, že jo. Vy taky ne, to máte recht, ale tak mi aspoň řekněte, co je na tom párku vídeňskýho, že by teda kvůli tomu měl bejt lepší než jiný střevo nacpaný chemikáliema. Nevíte, co, bodejť byste věděl, poněvadž nic takovýho neexistuje. Kdyby to byla specialita s nějakým extra složením, tak už by si to dávno Rakušáci nechali patentovat od Evropský unie a u nás by si to nikdo nedovolil napsat na igelitovej pytlík s drůbežím separátem, vepřovou kůží a deseti éčkama. On ten váš vídeňskej párek nemá na nic takovýho nárok, na rozdíl třeba od těch našich slavnejch štramberskejch uší, který můžou doložit, že se pořád podobají boltcům, co rozběsnění vlastenci uřezali Turkům pod tou trúbou někdy ve čtrnáctým století. Akorát, že jsme ho teda propašovali z Vídně do Čech jako pomstu za Bílou Horu, Habsburky a Bachův absolutismus zhruba před dvěma sty lety a na truc nějakej čas všem párkům říkali vídeňský a měli přitom krásnej pocit, když jsme se do nich zakousli a vony křuply, že se zakusujem do hrdla nenáviděný monarchie. Jo mimochodem, tenhle exponát, co jste mi přines, nekřupne, to se s váma vsadím. Jasně, jsou nějaký normy, jako že ve vídeňskejch párkách nesmějí být rozemletý drůbeží zobáky a tyhlety věci, jenomže na takový prkotiny se dneska masnej průmysl, vzorně spolupracující s chemickejma laboratořema s cílem uspokojit náročnýho zákazníka, neohlíží. Abych byl spravedlivej, já si tuhle koupil vídeňský párky vyrobený v Rakousku, hříšný peníze jsem za ně dal, a byl to ten samej hnus jako tohleto, co mám na talíři, a to jsem do toho ještě ani nekous. Možná dokonce horší, takhle to dneska dopadá, milej pane. Přitom já bych se po párkách utlouk a kdyby se daly jíst, tak bych byl fakt utlučenej, jenže ony se nedají, a je úplně buřt, jestli je na nich napsáno, že jsou vídeňský, frankfurtský, spišský, javořický, se sejrem nebo bez sejra a od řeznickejch mistrů. To vám garantuju a můžete mě klidně žalovat u evropskýho soudu pro lidský práva. Že vám za to nestojím, no jo, vy mně taky ne. A ten páreček si zase odneste, dyk je to ke všemu ještě studený jako psí noha.

Zdeněk Rosenbaum


Přihlásit