Problémové aktualizace Androidu

Vydáno: 2.3.2017    Publikováno v časopise 3/2017

Android je v současnosti zdaleka nejpopulárnějším mobilním operačním systémem. Provází ho však jeden neduh. Pro některé modely telefonů vycházejí aktualizace bez významné prodlevy, pro jiné pak s výrazným zpožděním, nebo dokonce vůbec. Mít v mobilu aktualizovaný operační systém je přitom minimálně z hlediska bezpečnosti v zájmu každého uživatele. Zjišťovali jsme spojitosti mezi (ne)aktualizováním Androidu a hardwarovou konfigurací přístrojů. Potvrdilo se, že za opožděné aktualizace může v mnoha případech laxnost výrobců, nikoliv hardwarová nedostatečnost telefonů. 

Historie Androidu, operačního systému stavěného na bázi linuxového jádra a vyvíjeného společností Google, se začala psát v září 2008. Snahou vývojářů bylo vytvořit vážného konkurenta pro operační systémy Symbian, iOS nebo BlackBerry OS. Verze 1.0 bývá přezdívána Apple Pie. Následující verze Androidu byly postupně pojmenovány podle různých druhů sladkostí v abecedním pořadí. Zatím nejnovější je Android 7, jinak zvaný Nougat, který byl vypuštěn loni na konci srpna.

Za svou relativně krátkou historii se Androidu podařilo stát se nejrozšířenějším operačním systémem nehledě na platformu. V dnešní době se s Androidem můžete setkat takřka kdekoliv. Kromě mobilních dotykových zařízení existují varianty určené pro chytré televize, a dokonce i pro automobily nebo náramkové hodinky.

V absolutních číslech pak Android jednoznačně vládne v segmentu chytrých telefonů. Považme, že jen ve druhém čtvrtletí roku 2016 se celosvětově prodalo 344 miliónů mobilů. 86 % z nich, tedy takřka 300 miliónů, běží právě na Androidu. iOS, tedy mobilní systém společnosti Apple, poháněl 44 miliónů telefonů, Windows pak necelé dva milióny. Dříve populární Black- Berry paběrkovalo s 0,1% podílem na trhu.

vánoční banner 2016

Není update jako update

Masovost rozšíření Androidu s sebou nese i jisté nevýhody v podobě nekonzistentních, opožděných nebo zcela chybějících aktualizací (updatů) na vyšší verze u řady značek a modelů. O tomto fenoménu se hovoří jako o takzvané fragmentaci Androidu. Proces aktualizace je poměrně komplexní, a to, zda se jí váš telefon vůbec dočká, závisí na několika faktorech.

O vývoj nových verzí Androidu se nejprve stará Google. Ten po skončení vývojové fáze zveřejní zdrojový kód. Tento „čistý“ Android bez úprav běží pouze na omezeném počtu zařízení, například na mobilech řady Nexus, což jsou modely, na jejichž podobě spolupracuje Google s vybranými výrobci. Právě ty bývaly tradičně aktualizovány mezi prvními. V současnosti Google prodává vlastní mobilní řadu Pixel, která je pochopitelně také opatřena čistým Androidem. Nad budoucností modelů Nexus se v současnosti vznáší otazník.

Neupravený Android obvykle postrádá ovladače zařízení, které by si rozuměly s rozličným hardwarem různých modelů. Záleží pak na výrobci, zda se rozhodne danou verzi upravit na míru svým modelům. Běžnou součástí těchto úprav bývají i změny ve funkcionalitě nebo vzhledu uživatelského rozhraní. Tyto úpravy si pochopitelně žádají čas a finanční prostředky a výrobci stojí před otázkou, zda se jim vynaložená snaha vůbec vyplatí. Řešení tohoto dilematu tak nezřídka staví uživatele do nejistoty, zda se jejich mobily dočkají aktualizace brzy po vydání nové verze, za několik měsíců, nebo nikdy.

Nugátové novinky

Android 7 se mezi smartphony zatím prosazuje velmi opatrně. V textu akcentujeme spíše bezpečnostní stránku věci, ale co od verze Nougat čekat po stránce uživatelské? Nikoho asi nepřekvapí, že sedmička je graficky dosud nejzdařilejším Androidem. Na vylepšeném vzhledu se podílí grafický standard Vulkan, jehož úkolem je ve srovnání se staršími standardy lepší využití potenciálu grafických čipů.

Své příznivce by si mohla najít vylepšená funkce řízení spotřeby, kterou známe z Androidu 6. Takzvaný Doze Mode umí mobil uvést do hlubšího režimu spánku. Když je obrazovka vypnutá, dochází k výraznému utlumení procesů na pozadí a tím šetření baterie.

Další novinkou je možnost multitaskingu, tedy rozdělení obrazovky a současné zobrazení více aplikací (tuto možnost v minulosti nabízely jen některé specifické modely). Ušetřit čas a práci by mohla i možnost odpovídání na příchozí zprávy přímo v zobrazených notifikacích – pro napsání odpovědi tak nebudete muset opouštět aktuální okno.  

Čím vyšší, tím lepší

Dalo by se namítnout, že nemožnost nebo zpoždění aktualizace Androidu vlastně nemusí být problém. Uživatelské rozhraní telefonu alespoň zůstává neměnné a ničím vás nepřekvapí. Takový přístup ovšem opomíjí jeden důležitý účel aktualizací, a to bezpečnost. Nové verze bývají navrženy tak, aby lépe odolávaly hrozbám číhajícím v online prostředí. Těm starším naopak hrozí ukončení podpory ze strany vývojářů a s tím spojený konec dodávání bezpečnostních záplat. Jinými slovy, čím zastaralejší je operační systém, tím větší existuje prostor pro infiltraci telefonu.

Mít telefon s aktualizovaným Androidem by tak mělo být zájmem každého uživatele. Fakt, že se aktualizace ne každý dočká, nás přivedl k myšlence provést průzkum, na jehož základě by bylo možné rozkrýt kompatibilitu jednotlivých verzí Androidu s různým hardwarovým vybavením. A tím pádem také zjistit, které telefony by mohly běžet na modernějším operačním systému, ale z rozhodnutí výrobce tomu tak není.

Mobilní odysea

Abychom mohli přijít na to, který hardware je kompatibilní s jednotlivými verzemi Androidu, museli jsme zevrubně analyzovat trh s mobilními telefony. Do našeho srovnání jsme zařadili takřka 1200 modelů významných i méně známých značek. Šlo o kusy, které na trh vstupovaly od listopadu 2013 do konce loňského roku. Listopad 2013 nebyl zvolen náhodně, v té době se začínaly prodávat telefony se systémem Android 4.4 (KitKat). Tato verze měla ostatně v našem výběru nejhojnější zastoupení – téměř 53 %. Druhým nejběžnějším Androidem v továrním (původním) stavu mobilů byl Android 5, tedy Lollipop. Našli jsme ho ve třetině zařízení. Verze 6 (Marshmallow) byla nainstalována v 12 % telefonů a zbytek připadal na nejnovější, sedmou verzi.

Jak už naznačujeme výše, u každého telefonu jsme zjišťovali značky, typy a vlastnosti nejdůležitějších hardwarových komponent. Konkrétně šlo o informace o výrobci takzvaného systému na čipu (více viz box na následující straně), konkrétním typu, počtu jader a rychlosti procesoru, jeho názvu či typu architektury, paměti, grafickém procesoru, slotu na paměťové karty, velikosti vnitřního úložiště a podobně. Zaznamenávali jsme také, které mobilní telefony prošly aktualizací na vyšší verzi Androidu. Následně jsme provedli statistickou analýzu, na jejímž základě bylo možné zjistit hardwarové požadavky pro jednotlivé verze Androidu a také to, kteří výrobci jsou v aktualizacích pilnější a kteří si s nimi hlavu příliš nelámou.

Hardwarové požadavky jednotlivých verzí Androidu

Teoreticky by to šlo

V tabulce výše předkládáme jednoduchý přehled hardwarových nároků jednotlivých verzí Androidu. Minimální hodnoty značí, že by na daném telefonu příslušná verze operačního systému nemusela běžet dokonale hladce (například navigace v menu by nemusela být tak svižná jako u výkonnějších přístrojů), čistě z technického úhlu pohledu by ji však měl zvládnout.

Pohled do tabulky napoví, že minimální hardwarové požadavky na jednotlivé verze Androidu nejsou nijak přehnané. Existuje však důvodné podezření, že velká část mobilů, které by teoreticky šlo aktualizovat (nijak by jim v tom nebránila hardwarová výbava), se aktualizace nedočká. Výrobce se jednoduše rozhodl, že by se mu nevyplatilo vynaložit práci pro úpravu systému na míru těchto mobilů. Počty skutečně aktualizovaných telefonů tuto pesimistickou hypotézu potvrzují. Například z celkového počtu mobilů s Androidem 4.4, které teoreticky mohly být vylepšeny na Android 5, k aktualizaci došlo ani ne v jednom z pěti případů. Stejné to bylo i v případě aktualizace na Android 6. Dočkalo se jí 19 % odpovídajících mobilů.

Poctivci a salámisti

Kritika výrobců ovšem neplatí pro všechny stejnou měrou. V poctivosti aktualizování vykazovaly jednotlivé značky enormní rozdíly. Nejlépe v tomto ohledu dopadla Motorola. Z modelů vydaných od listopadu 2013 se dosud alespoň jedna aktualizace týkala 78 %. S výrazným odstupem na ni navazuje Sony s 58 % aktualizovaných mobilů. Na japonského výrobce drobně ztrácejí Asus a Samsung. Narazili jsme i na takové značky, u nichž s nadějemi na aktualizace není radno téměř vůbec spoléhat. Mimo menších výrobců nás zklamal například Acer s pouhými dvěma procenty aktualizovaných modelů.

Odborníci v laboratoři nás upozornili, že vzhledem k přítomnosti automatického šifrování dat je vhodné mít v mobilu nainstalovaný Android verze 6 či vyšší. Verze 4.4 a 5 současným bezpečnostním standardům zcela nevyhovují. Podíváme-li se na poměr mobilů teoreticky a skutečně aktualizovaných na verzi 6, výsledky moc nepotěší. Nejlépe dopadla opět Motorola. Teorii v praxi převedla v necelé polovině případů. Za Motorolou se seřadily Asus (41 %), Sony (32 %) a Samsung (30 %). Poměr teoreticky aktualizovatelných a skutečně aktualizovaných modelů jednotlivých značek naleznete na na této straně (zařadili jsme pouze značky s deseti a více modely).

Spotřebitelské organizace tuto situaci nechtějí nechat jen tak. Evropská spotřebitelská organizace BEUC, jíž je dTest členem, zvažuje vytvoření tlaku na to, aby součástí záruky mobilního telefonu nebyly jen hardwarové poruchy, ale také softwarové aktualizace. Organizace Euroconsumers zmiňuje i možnost zavedení povinnosti výrobců zajišťovat aktualizace pro všechny telefony se systémem Android po dobu pěti let.

Pozice spotřebitele v otázce možnosti aktualizace Androidu není jednoduchá. Lze říct, že větší šanci na to, že se váš telefon bude těšit z aktualizací na vyšší verze operačního systému, budete mít v případě, že jste vlastníky telefonů vyšších tříd. Výrobci obecně věnují více pozornosti těm modelům, které je možné označit za vlajkové lodě značky. Ani v případě, že máte drahý a moderní telefon, však nemáte stoprocentní jistotu. 

Systém na čipu

Mobilní telefony jsou stále tenčí a tenčí, jejich útroby kompaktnější a místa pro hardware není nazbyt. Hlavní „vnitřností“ mobilu je proto takzvaný systém na čipu (SoC). Jde o integrovaný obvod, na kterém jsou umístěny všechny klíčové komponenty. Jediný čip tak obsahuje procesor, grafickou jednotku a mnoho dalších prvků, které jsou ve větších přístrojích (například počítačích) umístěny samostatně.

K nejvýznamnějším výrobcům systémů na čipu patří americký Qualcomm, tchajwanský MediaTek, jihokorejský Samsung a čínský HiSilicon (vlastněný společností Huawei). Kromě nich jsme v mobilech objevili i SoC značek Intel, Spreadtrum, Broadcom, TI, Marvell a Nvidia. 


Přihlásit