Kvalitu nápoje z kávy ovlivňuje mnoho dílčích faktorů, které se na výsledku výrazně podepisují. Klíčová je kvalita použité kávy a správná technologie přípravy. Baristé a kávoví fajnšmekři doporučují kupovat zrnkovou kávu čerstvě praženou a připravovat ji vždy čerstvě namletou ideálně 4 až 12 dní od upražení. Nevlastníte-li mlýnek na kávu nebo automatický kávovar, nezbývá, než sáhnout po kávě namleté, kterou jsme testovali v loňském roce. Ponecháme-li stranou kávu instantní, jejíž test jsme realizovali před třemi lety, zbývá už jen mletá káva porcovaná. Tu najdete buď slisovanou v ekologicky ohleduplných polštářcích neboli „podech“, nebo v kapslích z plastu, případně hliníku. A právě na kapsle jsme se zaměřili tentokrát.
Přestože odborníci na kávu se při zmínkách o kapslích ošívají, několik výhod malým kelímkům plným kávy upřít nelze: příprava je časově nenáročná, pokaždé v nich najdete přesnou dávku stejné kávy, údržba přístroje je minimální a pořizovací cena nezbytného kávovaru je relativně nízká (podrobnosti o přístrojích naleznete v testu kapslových kávovarů). Uzavřené balení každé dávky také umožňuje delší trvanlivost celé krabičky než u kávy mleté, kterou je potřeba po prvním otevření rychle spotřebovat. Najdou se však i nevýhody. Jednou z nich je vyšší cena za šálek kávy. Dalším negativem je skutečnost, že některé přístroje umožňují použití pouze „svých“ kapslí, a tak se stále stejná káva může za čas omrzet.
My jsme se v testu zaměřili na kapsle šesti nejprodávanějších značek kompatibilních s běžně dostupnými systémy kávovarů. Od každé značky jsme analyzovali dva druhy, celkem tedy bylo otestováno 12 druhů. Zajímalo nás, zda k jejich výrobě nebyla použita plesnivá káva a kolik obsahují nežádoucích látek vznikajících při pražení, konkrétně akrylamidu a furanu. Zaměřili jsme se také obsah žádoucích látek, především antioxidantů, informace uváděné na obalu a senzorické vlastnosti připravených káv. Hodnocena byla například crema, která by se měla tvořit na povrchu kávy. Posuzovaly se i jednotlivé složky chuti, ať už žádoucí či nežádoucí. Mezi ně patří hořkost, kyselost, plnost či acidita, respektive trpkost nebo svíravost. V neposlední řadě byla brána v potaz vyváženost složek chuti, upražení a intenzita vůně.