Fejeton: Ponožkový incident

Přečtěte si nový dTest

Aktuální číslo časopisu dTest 12/2016 Přečtěte si nový dTest

Publikováno v časopise 9/2013

Koupil jsem si ponožky na běhání. Jak je nějakej výrobek určenej přesně na něco, tak nemůžu odolat a hned ho musím mít. Byly pěkný, takový stříbrný. A drahý. Heleďte, povídám tý prodavačce, a nesmrdí? 

To mi totiž na ponožkách vadí nejvíc – z důvodů, o kterých se zmíním později. 

Ponožky nikdy nesmrdí, odpověděla mi odbornice. Smrdí nohy.

Moje ne, namítl jsem dotčeně a položil je na prodejní pult.

Nějak jsme si nerozuměli. Ještě že je krize a ve kšeftech stojí o každýho zákazníka. Tak jsem je nakonec koupil, ponožky na běhání. Teprve venku mi došlo, že k běhu mě naposledy donutil rozsáhlý lesní požár v Prosečnici před dvanácti lety.

No co, stejně to byl podfuk. Neuběh jsem v těch ponožkách ani tři kiláky a už byly samá díra. Šel jsem je okamžitě reklamovat. Zas tam byla ta holčina. Koukla na ně s odporem a pak koukla na mě. S ještě větším odporem.

Možná, ucedila koutkem pusinky, jste si na ty ponožky měl obout nějaký boty. 

To mě podržte! Já si koupil na běhání ponožky a snad abych si kvůli tomu navíc pořídil kecky, tričko, trenky, suspenzor a zlatej řetěz na krk! Copak jsem nějakej Husajn Bolt, nebo co? 

Chvilku jsme si povídali. Řvali jsme na sebe jak v parlamentu.

Slečno, zkusil jsem ji nakonec dojmout, já dostal první ponožky v patnácti letech, do tý doby jsem chodil naboso, nebo jsem si zavinoval hnáty onucemi po ruskejch partyzánech, co byli šest let schovaný u nás ve sklepě. V zimě mi rodiče přidávali letní Rudý právo, slečno, taková chudá rodina jsme byli. Až v patnácti mi stará Tréglerová přinesla vlastnoručně uštrikovaný ponožky, abych prej v tanečních nedělal ostudu naší vzorný obci. A ty smrděly, slečno, už z dálky! Nejspíš je upletla z tchoří vlny, nebo co. Už z prostýho lidskýho soucitu byste mi, vy náno, měla tu reklamaci uznat!

Kdepak. Ta prodavačka… vlasy sedmi barev, v ksichtě plechový beďary, v tlamičce orbit bez cukru, to jo. Ale co je to lidskej soucit, nevěděla. Nevěděla, ani co jsou to onuce a Rudý právo. Tchoře neznala! Když mě vyváděli, bylo mi jasný, co udělám. 

Příště si koupím něco jinýho, otestovanýho. Třeba jogurt.

Zdeněk Rosenbaum


Přihlásit