Ve starověku rodiče používali místo plen zábaly z přírodních materiálů. Dnes je možné spolehnout se na sofistikované, průmyslově vyrobené jednorázové pleny, nebo využít pleny látkové, které umožňují opakované použití. Příznivci jednorázových plen vyzdvihují především jejich nenáročnost – stačí zabalit, vyhodit, vzít nový kus, zalepit a je to. Stinnou stránkou je však jejich ekologická a finanční zátěž.
K látkovým plenám se zase váže zátěž spojená s opakovaným praním, na které se spotřebovává velké množství vody a energie. Do kapsy to třeba tak velkou díru neudělá, ale z hlediska dlouhodobého zatížení životního prostředí je i v tomto případě o čem diskutovat.
V našem testu jsme vyzkoušeli čtrnáct plen velikosti 4/maxi. Laboratorní testy zaměřené na absorpci (rychlost, schopnost zadržování tekutiny, únik tekutiny), kvalitu upínacích pásků či výskyt nežádoucích látek (polycyklických aromatických uhlovodíků) doplnily praktické zkoušky prováděné rodiči. Důvod byl prostý - každé dítě je jiné a zatímco jednomu určitá plenka sedne jako ulitá, pro jiné může být naprosto nevyhovující a nepohodlná. Proto se rodiče zaměřili na hodnocení celkového dojmu, vzhledu, zapínání, přizpůsobení tvaru těla, prodyšnosti, snadnosti přebalení, absorpce ve dne i v noci, úniku tekutiny a pozornost věnovali případnému zarudnutí či jinému podráždění pokožky.
Každé dítě za svůj přebalovací věk spotřebuje tisícovky plenek, což pro domácnost představuje nezanedbatelnou zátěž. Rozdíl v cenách za jednu plenku se u testovaných výrobků přehoupl i přes sto procent. Jak se ukázalo, stejně jako u mnoha jiných typů produktů i v případě jednorázových plen platí, že cena nemusí být přímo úměrná kvalitě. Prakticky stejně například dopadly nejdražší a nejlevnější pleny v testu.