Studie o výskytu škodlivých látek v lesních houbách

Obsah březnového dTestu

Aktuální číslo časopisu dTest 3/2024 Obsah březnového dTestu

Sdílejte

Vydáno: 15.9.2020   

Přemýšlíte občas nad tím, kolik škodlivin v sobě mají houby, který právě neseme z lesa? Rozsáhlou studii, která mapuje výskyt škodlivých látek v lesních houbách, právě finišují čeští ekologičtí odborníci z Mendelovy univerzity, Vysokého učení technického v Brně a Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti (VÚLHM).

Na podrobnější informace o výzkumu jsme se zeptali Ing. Radka Novotného, PhD., z VÚLHM.

Čím s přesně se vaše studie zbývá a co od ní očekáváte?

Projekt realizovaný díky podpoře Technologické agentury České republiky se zabývá těžkými kovy v lesních půdách a v hřibovitých houbách v oblasti Jeseníků. Důvodem zaměření na těžké kovy je to, že se řadí mezi nejnebezpečnější látky v životním prostředí. Cílem projektu je stanovit vliv našich dvou hlavních hospodářských dřevin, tj. smrku a buku na akumulaci těžkých kovů v půdě a jejich další šíření v rámci půdního profilu a do hřibovitých hub.

Mezi plánované výstupy patří například mapa s vyznačením potenciálně rizikových oblastí kontaminace hub těžkými kovy a podklady k úpravě lesnického hospodaření, které povedou ke zkvalitnění životního prostředí. Projekt by tedy měl přinést nejen vědecké výstupy pro úzkou odbornou komunitu, ale i pro houbaře a milovníky lesa.

Jakým způsobem se mohou do hub dostávat těžké kovy?

Z okolního prostředí, přičemž houby je přijímají především z půdy. Většina hřibovitých hub žije v úzkém symbiotickém, vzájemně prospěšném, vztahu s kořeny dřevin. Mnoho druhů lesních stromů tak výrazně vylepšuje svůj příjem vody a minerálních látek prostřednictvím spletitého podhoubí, které obaluje a chrání povrch jemných kořenů. Houby tak mohou fungovat jako přirozený filtr a akumulátor těchto látek z půdního roztoku a ty se tak dostávají i do jejich plodnic, které sbíráme.

Můžete poradit, jak se potenciálně kontaminovaným houbám vyhnout?

Houby obsahují prvky, které se nacházejí v prostředí, kde houby rostou. Potenciálně se tedy lze vyhnout konzumaci hub s vyššími obsahy nežádoucích látek tím, že nebudeme sbírat a konzumovat houby z lokalit, o kterých je známo, že jsou (nebo v minulosti byly) vystaveny depozici nežádoucích látek, jako jsou těžké kovy, organické látky apod.

V první řadě je tedy nejdůležitější vyhnout se kontaminovaným oblastem. Jedné se zejména o oblasti s historickými ekologickými zátěžemi spojenými například s těžbou a zpracováním kovů. Rizikové mohou být také území bývalých i aktivních vojenských prostor. Zvýšené hodnoty těžkých kovů mohou být také v blízkosti dopravních komunikací nebo ve městech. Je důležité si uvědomit, že prouděním vzduchu se může znečištění šířit i na značné vzdálenosti, a proto i zdánlivě nedotčené oblasti mohou být problematické.

Nežádoucí látky, včetně těžkých kovů přijímáme z prostředí i z potravy průběžně celý rok. Např. limit pro kadmium v sušině jedlých je podle vyhlášky 2 mg/kg, přičemž 1 kg sušiny je ca 10 kg čerstvých hub. Vzorky jedlých hub tento limit překračují poměrně často, dlouhodobě a prakticky ve všech krajích ČR. Tolerovaná dávka na rok je pro 70 kg vážícího člověka ca 26 mg, podle některých studií přijímá člověk v průměru 50 mikrogramů kadmia denně, což je nějakých 18 mg za rok. Z přijatých kovů se část vyloučí, zbytek se kumuluje hlavně v játrech a v ledvinách.

Jsou některé houby náchylnější k absorpci nežádoucích látek?

Mezi různými druhy hub existují významné rozdíly v příjmu, a tedy i ve výsledných koncentracích těžkých kovů v jejich plodnicích. V minulosti už vyšla řada studií věnujících se této problematice. V rámci našeho výzkumu zatím nemáme tolik dat, abychom mohli přímo identifikovat nejrizikovější druhy. Významným faktorem je také to, že různé druhy hub mohou akumulovat rozdílné těžké kovy. A vzhledem k tomu, že kontaminace mohou být v různých oblastech představované různými prvky, nelze riziko vztáhnout na jeden konkrétní druh nebo lokalitu. To, co platí např. v Jeseníkách, už nemusí platit na Příbramsku.

Jsou z hlediska konzumace bezpečnější houby čerstvé, nebo sušené?

Nevidím v tom rozdíl. Sušením se z hub odstraní voda, nikoli těžké kovy.


Přihlásit