Suchou řečí encyklopedií je dřevěné uhlí pevné palivo, které vzniká karbonizací dřeva za vysokých teplot bez přístupu vzduchu. Dodnes se po celém světě hojně využívá k topení i vaření. Pro nás, obyvatele české kotliny, je to ale zároveň běžná pomůcka pro pořádnou letní grilovačku.
Dřevěné uhlí zná lidstvo od nepaměti. Uhlířství je jedním z nejstarších řemesel vůbec. Dříve se vyrábělo v milířích (pamatujete na klasickou pohádku Pyšná princezna?), tedy v pečlivě upěchovaných a utěsněných hranicích dřeva. Dnes se uhlí produkuje v karbonizérech, speciálních ocelových pecích. V nich by pyrolýza (tedy teplotní rozklad látek bez přístupu kyslíku) měla být takřka dokonalá, přístup vzduchu téměř nemožný a odstranění vody takřka úplné. Výsledkem se tak má stát prakticky perfektní uhlí. Nebo to tak není a rozdíly se najdou?
I proto jsme se rozhodli vyzkoušet, jak je uhlí prodávané na pultech našich super- a hypermarketů, hobbymarketů nebo třeba benzinových stanic kvalitní. Do laboratoře jsme zaslali tucet druhů dřevěného uhlí různých výrobců a nechali prověřit jeho vlastnosti a informace na obalu. Inspirovali jsme se normou ČSN EN 1860-2, která je věnována právě zkušebním metodám a požadavkům na kvalitu dřevěného uhlí pro rožně.