Test dřevěných pelet 2019

Sdílejte

Vydáno: 1.6.2019   

Dřevěné pelety nejsou nic víc než slisované piliny. To ale neznamená, že jsou jedna jako druhá. Dokázal to i náš test. Do laboratoře jsme poslali 10 druhů pelet od různých výrobců a zjišťovali, kolik tepla dokáží vyrobit, jestli nemají vysoký obsah vody, nezůstává po nich příliš popela nebo například to, zda se při přepravě nedrolí. Většina prošla zkouškami bez problému. Našli jsme ale i pár výrobků, u nichž cena rozhodně neodpovídá kvalitě.

Dobrá rada

Na nejvyšší hodnocení v testu dosáhly pelety hned od tří výrobců: MM Royal Pellets (velmi dobře, 6,60 Kč/kg), Timbory Pellets (velmi dobře, 7,90 Kč/kg) a Zdeněk Kulda Ekopaliva (velmi dobře, 5,60 Kč/kg). Poslední jmenované vzhledem k příznivé ceně získaly i označení výhodný nákup.

Vyšší cena se bohužel ne vždy rovná vyšší kvalitě. Dokazují to nejhorší pelety v testu Ekoenergia Pelety Extra(nedostatečně, 7,30 Kč/kg). Zklamaly nás vysokým obsahem vody a z toho plynoucí nízkou výhřevností. Výrobce navíc na obalu neuvádí prakticky žádné informace, které by vám mohly prozradit cokoli o kvalitě nebo vlastnostech těchto pelet.

Proč topit dřevěnými peletami? Oproti kamnům a kotlům na kusové dřevo mají ty peletové hned několik výhod. Z těch praktických můžeme jmenovat vyšší výhřevnost, automatické elektrické zapalování nebo regulované hoření, takže můžete podle potřeby zvyšovat či snižovat výkon. Díky automatickému podavači navíc stačí jednou za několik dní doplnit palivo do zásobníku.

Pelety jsou také ohleduplnější i k životnímu prostředí. Při jejich spalování vzniká podstatně méně škodlivin. V rámci testu peletových kamen, který najdete v dTestu 2/2019, jsme provedli i měření tvorby emisí při topení v krbové vložce, peletových kamnech a kamnech na dřevo. Ukázalo se, že při spalování polen vzniká více než desetkrát více oxidu uhličitého i uhelnatého než v případě pelet.

Takhle obecně řečeno to zní skvěle. Lze se ale na kvalitu pelet doopravdy spolehnout? Abychom získali odpověď, připravili jsme jejich důkladný test. Navštívili jsme obchodní řetězce a hobby markety, kde jsme zakoupili deset druhů dřevěných pelet převážně od českých výrobců. V našem výběru ovšem najdete i výrobek slovenského a polského původu.

Kvalita pod drobnohledem

Nejprve si ve stručnosti řekněme, co všechno jsme na peletách zkoumali. Jako dvě nejdůležitější kritéria pro kvalitu pelet jsme určili jejich mechanickou odolnost a popelnatost. První zmíněná zkouška prověřovala, zda se vám při přepravě nebo přesypávání nebudou pelety drolit na prach a piliny. Druhá pak sloužila k tomu, abychom zjistili, kolik popela zůstane po jejich shoření.

Další důležitou zkouškou bylo měření obsahu vody. Nadměrná vlhkost pelet neprospívá kotlům a navíc zvyšuje množství vyprodukovaných emisí. Nakonec jsme ještě posoudili obsah dusíku, výhřevnost a sypnou hmotnost – tedy kolik kilogramů pelet se vám vejde do úložného prostoru. Nakonec ještě dodejme, že jsme hodnotili také  přítomnost i správnost informací na obalu.

Třídy kvality pelet

A1 – Nejvyšší třída pelet, pro kterou se používá jenom kmenové dřevo. Nesmí obsahovat kůru ani být jakkoli chemicky ošetřované. Má nejpřísnější limity pro obsah popela a některých látek jako dusík nebo síra.

A2 – V této třídě už dřevo může obsahovat kůru, zbytky z dřevovýroby nebo odpad z těžby dřeva. Počítá se tak s vyšším obsahem popela a dusíku. Stále ale platí, že může jít jen o dřevo, které nebylo chemicky ošetřované.

B – Tyto pelety se již mohou vyrábět z dřeva, které bylo v kontaktu s chemikáliemi, například s barvami nebo konzervačními prostředky. Pro jejich výrobu se může používat odpadní materiál z výroby dřeva. Přesto musí i pelety třídy B splňovat přísný limit na obsah těžkých kovů.

Méně popela, méně starostí

Popelnatost je jedním z klíčových parametrů pro kvalitní a spolehlivé topení peletami. Čím méně popela vám po spálení pelet zůstane, tím lépe. Za prvé to znamená, že nebudete muset tak často kotel čistit. Za druhé může chemické složení popela přispívat ke vzniku strusky a někdy vést dokonce k předčasné korozi kotle. I proto je dobré používat pelety s co nejnižším obsahem popela.

V našem testu jsme popelnatost prověřovali tak, že jsme do laboratorního kelímku přesně odvážili vzorek pelet a spálili ho v peci za kontrolovaných podmínek při teplotě cca 550 °C. Po shoření pelet jsme kelímek zchladili a zvážili obsah popela.

Platná technická norma pro dřevěné pelety rozlišuje tři kategorie kvality. Více informací o rozdílech mezi nimi si můžete přečíst v informačním boxu níže. Jedním z rozdílů v kvalitě je i to, jak vysoký obsah popela jednotlivé kategorie tolerují. Pelety třídy A1 ho mohou obsahovat nanejvýš 0,7 %. Třída A2 má limit 1,2 % a v nejnižší třídě B mohou zůstat v kamnech až 2 % popela. V takovém případě musíte počítat s tím, že pokud během sezóny spálíte dvě tuny pelet, bude vás čekat krom jiného vymetání a vynášení až 40 kg popela.

Nejnižší popelnatost v našem testu měly pelety od značky Stora Enso. Naměřili jsme ho jen pouhých 0,26 % z původní hmotnosti pelet. To ale neznamená, že by si ostatní vedly výrazně hůře. Až na dva případy se všechny testované pelety vešly do pouhého 0,5 % obsahu popela. Těmi dvěma případy jsou Biomac Standard a Ekoenergia Pelety Extra. U značky Biomac jsme zjistili 1,5% popelnatost. Podle standardu by tudíž spadaly do třídy B. U pelet Ekoenergia byl obsah popela trochu nižší – konkrétně 1,1 %, což by stačilo na zařazení do třídy A2. Sluší se ovšem dodat, že ani jeden z těchto výrobků nemá certifikaci kvality, takže si to takříkajíc můžou dovolit.

Nekupujte drobky…

Pelety by měly být pevně slisované. Proč? Aby topení nepřidělávalo více práce, než je nezbytně nutné. Rozdrobené sice také shoří, ale při skladování a přenášení jsou rozsypané piliny na obtíž. Kromě toho se stává, že drobné částečky zanesou a zablokují automatický podavač plnící kotel peletami. Proto jsme ve zkoušce mechanické odolnosti zjišťovali, jak jsou pelety odolné proti nárazům nebo odrolu v případě manipulace a přepravy. Pelety jsme umístili do otáčejícího se bubnu, kde narážely do sebe a do stěn. Pak jsme je přecedili přes síto, které oddělilo částice menší než 3,15 mm. Pomocí vážení jsme nakonec mohli určit podíl pelet, které se rozpadly na menší kousky.

Technická norma říká, že by rotování v bubnu mělo bez rozdrobení zvládnout alespoň 97,5 % pelet. Všechny testované výrobky tuto zkoušku zvládly bez výhrad. Jako nejpevnější se ukázaly MM Royal Pellets, kde si tvar udrželo celkem 99,6 % z nich. Ale i ty nejdrolivější se vešly do limitu – Biomac Standard Pellets zvládly obstát ve zkoušce bez drolení v limitních 97,5 % případů.

… a neskladujte vzduch

Již v úvodu jsme nakousli, že zkouška sypné hmotnosti má za úkol prověřit, zda pelety dokáží efektivně naplnit skladovací prostor. Pelety se nasypou do odměrné nádoby, která se několikrát setřepe nárazem. Po setřepání by měly mít hustotu minimálně 600 kg/m3. Problém to nebyl ani pro jeden testovaný vzorek. Nejvíce hmoty se do nádoby vešlo v případě Biomac 8 mm Pellets, u nichž jsme naměřili hustotu 686 kg/m3. Nejméně jsme naopak zjistili u pelet Ekoenergie – přesně 609 kg/m3.

Na dřevu nezáleží, na kvalitě výroby ano

Jste zvyklí topit kusovým dřevem? Pak vám určitě vrtá hlavou, které dřevo je pro výrobu pelet nejvhodnější. Odpověď je jednoduchá – je to úplně jedno. Jelikož se dřevo rozřeže na piliny a slisuje vysokým tlakem na identické pelety, mají stejnou výhřevnost nehledě na jejich původ. Rozdíly v povaze dřeva musí řešit pouze jejich výrobce. Například bukovina vykazuje obecně větší drobivost než jiné dřevo. Nemusí to ale znamenat, že se pelety z bukového dřeva budou nutně rozpadat. Rozhodující je vhodný postup a technologie při výrobě. Doporučujeme proto, abyste si při nákupu nelámali hlavu s druhem dřeva, ale spíše si všimli toho, zda není v pytli příliš mnoho pilin a prachu. To svědčí o jejich kvalitě mnohem více, než z jakého stromu pocházejí.

Topit vodou se nevyplácí

Další důležitou zkoušku představovalo měření obsahu vody v peletách. Zde platí přímá úměra, že čím vyšší vlhkost, tím nižší výhřevnost. Jelikož musí kotel při spalování odpařit veškerou vodu v peletách, klesá i celkové množství tepla, které jsou pelety schopny vyprodukovat.

Vlhké pelety mají navíc i další nevýhody. Při jejich hoření vzniká větší množství nežádoucích emisí škodlivých pro lidské zdraví i životní prostředí a mohou se podepsat i na účinnosti kotle – vyšší vlhkost totiž může vést ke vzniku strusky, která snižuje účinnost kotle nebo kamen. Platná norma pro dřevěné pelety vyžaduje, aby jejich vlhkost nepřesahovala 10 %, a to i v případě, že jde o pelety nižší třídy slisované z odpadků při dřevovýrobě. Ostatně i kotle a kamna pro jejich spalování jsou konstruovány na maximálně desetiprocentní obsah vody.

Vlhkost v peletách jsme zjišťovali v sušárně. Předem zvážený vzorek pelet jsme nechali vysušit při teplotě cca 105 °C a poté jsme ho znovu zvážili. Podle rozdílu jsme pak vypočítali procentuální obsah vody v peletách. Naměřené hodnoty se až na jednu výjimku vešly bez problému do požadovaného limitu. Nejsušší byly Biomac 8 mm Pellets, u nichž jsme naměřili vlhkost pouze 4,6 %. Nízké číslo vykázaly také pelety Zdeněk Kulda, které se vešly do 6 % obsahu vody. Onou nechvalnou výjimkou byly pelety slovenské značky Ekoenergia. V jejich případě jsme naměřili vlhkost celých 11 %.

To, že se vyšší obsah vody projeví na tom, kolik tepla pelety vyrobí, potvrdil i náš test. Ekoenergia skončila ve zkoušce výhřevnosti jako nejhorší s výhřevností 16,5 MJ na kilo pelet. Většina ostatních dokázala uvolnit 17 až 17,6 MJ. Nejvyšší výhřevnost vykázaly pelety Biomac Pellets 8 mm. Z jednoho kilogramu pelet se nám podařilo vytvořit 18,1 MJ tepla.

Chcete topit bez chemie?

Nakonec jsme měřili ještě obsah dusíku v peletách. Ten se totiž objevuje v nadměrném množství u dřeva, které bylo chemicky ošetřováno. Nejvyšší třídy pelet A1 a A2 by měly zaručovat, že se při jejich výrobě bude používat pouze čistý materiál bez obsahu chemikálií. Třída B pak obsah těchto látek povoluje. Může se jednat například o dřevo, které bylo napuštěno lepidlem, natřeno konzervačním olejem či barvou. Při jeho spalování pak vzniká více škodlivin.

Nejvíce dusíku jsme naměřili u Biomac 8 mm Pellets. S obsahem 0,44 % se ale stále vešly do půlprocentního limitu pelet třídy A2. Rozhodně tedy nejde o špatný výsledek. Ostatní testované pelety ovšem splňují požadavky třídy A1. Nejmenší obsah dusíku ze všech jsme odhalili u MM Royal Pellets, konkrétně pouhých 0,08 %.

Užitečné i nicneříkající značení

Kromě kvality pelet jsme hodnotili rovněž informace uvedené na obalu. Sledovali jsme hlavně to, zda výrobce uvádí třídu kvality nebo popelnatost pelet. To jsou klíčové údaje, jež vám mohou pomoci při výběru a alespoň orientačně poznat, které z nich zaručují vyšší kvalitu. Zkontrolovali jsme ale i přítomnost dalších informací – ty však na celkovou známku za deklaraci na obalu neměly až tak velký vliv.

Většina testovaných výrobků základní informace skutečně uvádí. Pouze u tří – Biomac 8 mm Pellets, Biomac Standard Pellets a Ekoenergia Pelety extra – chyběl údaj o třídě kvality. Ekoenergia od nás navíc dostala sníženou známku za obsah popela a vlhkost. Na obalu sice tyto údaje deklaruje, avšak neodpovídají skutečnosti. Oproti uvedené popelnatosti max. 0,7 % jsme změřili hned 1,1 % a oproti max. vlhkosti 10 % jsme též zjistili o procento více. Je to navíc jediná značka, která nikde neuvádí výrobce pelet, ale pouze distributora.

Jak se vyznat v certifikacích?

FSC (angl. zkratka pro Radu lesního hospodaření) je nejstarší certifikační systém pro podporu udržitelného lesního hospodářství. Vznikl v roce 1993 v reakci na nekontrolované využívání lesů, které často vedlo kvůli okamžitému zisku majitele k jejich dlouhodobé devastaci. Certifikát může získat majitel nebo správce lesa v případě, že se o něj stará podle zásad a požadavků organizace FSC.

V obchodech se můžete setkat se třemi druhy certifikace této organizace. FSC Forest Management slouží k označení lesního hospodářství, které je šetrné k životnímu prostředí, společensky prospěšné a ekonomicky dlouhodobě udržitelné. FSC Chain of Custody je učen pro sledování dřevěných produktů během celého výrobního řetězce a nakonec FSC Controlled Wood výrobcům umožňuje využívat při výrobě s různými materiály certifikované dřevo.

PEFC čili Program pro podporu certifikace lesů vznikl před 20 lety ve Švýcarsku. Podobně jako FSC se jedná o celosvětovou nevládní a neziskovou organizaci, která podporuje udržitelné hospodářství pomocí certifikace lesů a výrobků ze dřeva. Hlavní rozdíl je v tom, že PEFC přizpůsobuje požadavky pro certifikaci místním podmínkám. Při schvalování žádostí tak bere v potaz situaci konkrétní země nebo regionu z hlediska životního prostředí, ekonomické situace či historické tradice.

Program PEFC nabízí dva druhy certifikátů. PEFC Forest Management je podobně jako stejnojmenný certifikát FSC určen vlastníkům či správcům lesů. Zaručuje dodržování lesního hospodářství v souladu s mezinárodně zavedenými standardy pro udržitelné řízení. PEFC Chain of Custody pak slouží firmám, které chtějí při výrobě používat certifikované dřevo. PEFC v takovém případě kontroluje celý proces výroby od těžby, přepravy a zpracování až po distribuci.

Databáze testovaných výrobků

Dřevěné pelety 2019 (10 výrobků)
poslední aktualizace: 15.7.2019


Přihlásit