Dezinformace o potravinách šíří i odborníci

Přečtěte si nový dTest

Aktuální číslo časopisu dTest 10/2016 Přečtěte si nový dTest

Vydáno: 7.5.2009    Publikováno v časopise 4/2009

Že se výrobci potravin snaží na obalech uvádět celou řadu spotřebitelem manipulujících údajů a především že se snaží své výrobky vynachválit v rámci reklamních kampaní do nebes, zatímco konkurenční produkty více či méně skrytě degradují, na to jsme si už (bohužel) docela zvykli. Pokud ale sahají k takovým metodám odborné autority, je to na pováženou. Bohužel se to velmi často děje.

Zmatený spotřebitel

Problematika složení potravin a zejména důsledků jejich složení pro lidský organismus je natolik složitá, že v zásadě není v silách laického spotřebitele získat dostatek potřebných informací – a není na to ostatně ani čas. Proto se spotřebitelská veřejnost upíná v orientaci o nutričních a zdravotních výhodách či nevýhodách potravin k článkům v médiích, radám nutričních specialistů a zejména k televizním pořadům, které si získaly docela velkou oblibu. To autoři a protagonisté takových pořadů dobře vědí, a i z toho důvodu se stále více stává, že informace, které v nich zaznějí, nejsou prostředkem osvěty a objektivní informace, ale zcela běžným marketingovým komerčním tahem, který je zaštítěn takzvaným odborníkem, což má zveřejňovaným myšlenkám dodat punc objektivity. Jenže tomu tak není.
Výsledkem je, že spotřebitel na základě rad a doporučení považuje řadu potravinářských výrobků za potenciálně škodlivé, ačkoli k tomu není žádný důvod, a naopak u jiných potravinářských výrobků předpokládá zdravotní pozitiva a nutriční vlastnosti, které nemají. Často protichůdné hodnocení potravin má pak jediný výsledek – spotřebitel je zmaten, protože neví, kde je vlastně pravda. Jak se tomu bránit?

Věrohodní a nevěrohodní autoři

Obrana proti manipulaci je samozřejmě při nedostatečných znalostech obtížná. Patrně jediným skutečně systémovým prostředkem je – ostatně stejně jako u potravin – identita autora (u potravin je to výrobce).
V zásadě platí, že nepodepsané „osvětové“ články o rizicích nebo pozitivech potravin bychom pro jistotu neměli brát vážně. Podle dosavadní praxe jsou to právě anonymní články (za anonymní je třeba považovat i článek podepsaný zkratkou, která nikomu nic neříká), v nichž je spotřebiteli servírováno největší množství zavádějících informací, dokonce vyslovených lží. Druhým obranným prostředkem je věrohodnost a nevěrohodnost zcela konkrétních autorů. Opět obecně přitom platí, že mezi věrohodné autory patří spíše starší generace odborníků, která nepodlehla zneužití médií pro komerční účely. Jde zejména o lidi z Výzkumného ústavu potravinářského v Praze, Vysoké školy chemicko-technologické v Praze a některé lékaře. Mezi takové věrohodné odborníky patří například Michal Anděl, Bohumil Turek, Jana Dostálová, Ctibor Perlín, Jana Hajšlová nebo Jiří Ruprich. Na opačném pólu je pak spíše mladší generace a lidé angažující se pravidelně v televizním vysílání.
Jedním z nich je třeba Petr Fořt, mimo jiné autor osvětových knih, například „Moderní výživa v praxi“. Publikace tohoto autora byly přitom, což by mohl být pro spotřebitele docela dobrý signál, v nedávném hodnocení celkem 42 knih na téma výživy zařazeny odbornou porotou Společnosti pro výživu do kategorie „méně vhodných publikací“. O tom, že zdaleka nejde o jednotlivý případ, svědčí i skutečnost, že pouze 40 procent (16 knih) označila uvedená porota za publikace pro spotřebitele vhodné. Jinými slovy, většině odborných knih o výživě nelze zas tak úplně věřit.

Věřit? Nevěřit!

Do mléka se přidává řepkový tuk, aby bylo levnější.
Naprostý nesmysl, technologicky navíc dost obtížný. Přítomnost rostlinného tuku v mléce by se při povinných laboratorních rozborech zjistila.
Do bílých jogurtů se na rozdíl od ovocných nesmí přidávat škrob.
Není to pravda. Podívejte na složení bílých jogurtů na jejich obalech, třeba i na symbol tuzemské mlékárenské bioprodukce, olomouckou Olmu. Mimochodem, přidání škrobu žádným zločinem není, byť skutečně částečně (ale jen velmi málo) negativně ovlivňuje nutriční vlastnosti výrobku.
Konzervanty v mléku?
Občas se na jeho obalech objeví tvrzení, že neobsahuje konzervanty. To souhlasí, mléko skutečně tyto látky obsahovat nesmí. Je ale otázkou, proč tento údaj psát na obal potravin, když jde o dopředu daný fakt. Uvedená informace má zhruba takovou vypovídající hodnotu, jako že voda neobsahuje tuk nebo že pšenice neobsahuje maso. Je jasné, že výrobce tím zvýhodnil svůj výrobek oproti konkurenci, o které se (opět jaksi nevysloveně) říká, že tam by konzervanty být mohly.

Propagace biopotravin

Největší manipulace se odehrávají na poli propagace biopotravin a obecně potravin pro zdravý životní styl. Výhody biopotravin jsou obvykle výrazně nadhodnoceny, což je ale jen ta méně závažná část manipulace. Horší je, že pro zvýraznění výhod biopotravin se používají prostředky, které degradují a fakticky pomlouvají klasické „nebio“ potraviny. Jednu z takových manipulací použil právě Petr Fořt, který označil hovězí „nebio“ maso za rizikové kvůli možné přítomnost lepku z jeho krmení. Skutečnost je ovšem taková, že ani v biohovězím ani v nebiohovězím prostě žádný lepek není a ani hovězí ani žádné jiné maso není rizikové pro celiaky. Lepek je totiž vždy v organismu kteréhokoli zvířete rozložen a není tedy v jeho masu přítomen.
Stejně tak zdatná kuchařka Hana Michopulu pravidelně uvádí, že biokuřata nejsou krmena antibiotiky, z čehož jaksi pod povrchem vyplývá, že normální kuřata krmena antibiotiky jsou. Není to pravda, antibiotika jsou (kromě léčení zvířat, ale ve stanoveném období před porážkou se musí vysadit tak, aby se jejich pozůstatky v masu neobjevily) ze zákona zakázána! Specielně informace o krmení kuřat antibiotiky se objevuje poměrně pravidelně. Samozřejmě, autoři příslušných článků o uvedené problematice skoro nic nevědí, takže opisují jeden od druhého. Stačí tak jedna manipulace někde na začátku a spustí se lavina dezinformací.
Opsat hloupost je ovšem opět zase jen ta méně závažná forma manipulace. Závažnější jsou manipulace cílené, a to nejen v jednotlivostech, ale vršené jedna na druhou. Krystalickým příkladem takového šiřitele „osvěty“ je například Šárka Dittrichová, která to dotáhla před časem do takové dokonalosti, že dezinformace o výhodách biopotravin byly odeslány z e-mailové adresy úředníka ministerstva zemědělství.

Selský rozum a obezřetnost

Bohužel, autoři zavádějících informací mají v současné době v médiích větší prostor než lidé, kteří dokáží skutečně objektivně zhodnotit nutriční vliv potravin na naše zdraví nebo skutečnost, zda jsou vůbec v praxi použitelné technologie, pomocí kterých se údajně potraviny vyrábí. Takzvaný zdravý životní styl je v současné době „in“ a k jeho propagaci se hodí doslova téměř vše. Je ale třeba vědět, že řada zavádějících údajů je v zásadě klamavou reklamou, ba dokonce trestným činem šíření poplašné zprávy. Jenže do soudních sporů nikdo nejde, a tak mohou manipulátoři nerušeně působit dál.
Vyznat se ve zdravotních tvrzeních, respektive jakýchkoliv tvrzeních je docela oříšek. Naštěstí ta zdravotní již budou podléhat legislativě EU tak, že nebude možné uvádět to, co není nad rámec obecně známých vlastností příslušné potraviny doloženo. A protože není v silách lidského jedince všechny manipulace a mýty odhalit, zbývá jediné – selský rozum. A obezřetnost v přístupu k údajům, které se týkají především nově uváděných potravin na trh.
Každý výrobek, který se chce prosadit proti již zavedené konkurenci, musí na svou podporu vytvořit informační a marketingovou kampaň, aby byl spotřebitel přesvědčen, že je vhodné příslušný výrobek koupit. V dosud nepřehledném legislativním prostředí, za použití „spasitelů“ lidstva (zejména jde obvykle o dobrý byznys) a při absenci prosté lidské etiky je ovšem otázkou, zdali jsou vždy metody propagace těchto výrobků korektní.

Petr HAVEL

Lepek v hovězím mase?

Loni v pořadu České televize na téma „biomaso“ vyslovil RNDr. Petr Fořt, CSc. převratnou myšlenku. Řekl: „Krávy chované konvenčním způsobem krmené siláží, krmené ureou – močovinou, krmené různými cereáliemi, čili obilím případně, tak přinášejí riziko dokonce i celiatikům. Jinými slovy to maso obsahuje pravděpodobně stopy lepku a už to stačí k vyvolání negativní reakce.“
Fyziologové a experti na metabolismus jsou zajedno v tom, že živočichové (včetně člověka) využívají bílkoviny tak, že je nejprve rozloží na základní stavební kameny, tedy aminokyseliny, a z nich vystaví své vlastní bílkoviny. Klíčem pro syntézu1) živočišných bílkovin jsou příslušné geny. Bez genové výbavy nevzniknou ani živočišné bílkoviny.
Neexistují žádné vědecké důkazy, o které by RNDr. Fořt mohl opřít své tvrzení. Není možné, aby se část bílkovin zabudovala do svalové tkáně skotu bez předchozí hydrolýzy na aminokyseliny. Není možné, aby jeden a tentýž druh skotu, chovaný za různých podmínek – konvenčně a ekologicky, vytvářel byť ve stopách jiné druhy bílkovin. Není možné, aby některá složka krmiva konvenčně chovaného skotu vedla k mutaci genomu skotu.
To, co RNDr. Fořt šíří, by právní předpisy mohly klasifikovat jako klamavou reklamu (biohovězí je kvalitnější, protože je prosté lepku, na rozdíl od klasického hovězího, které lepek obsahuje) nebo jako šíření poplašné zprávy (hovězí maso z klasických chovů je rizikové pro celiaky).
A pro informaci všem, nejenom celiakům, uvádíme: lepek se nachází jen v obilovinách a ve výrobcích, do kterých se obiloviny přidávají.
1) Syntéza: chemická reakce, při níž slučováním jednodušších látek vznikají látky složitější.

Pramen: Ing. Ctibor Perlín, CSc., Společnost pro výživu

 

Přihlásit