Osobní údaje: Mrtvé duše po Česku

Obsah listopadového dTestu

Aktuální číslo časopisu dTest 11/2020 Obsah listopadového dTestu

Publikováno v časopise 10/2007

Firmy si kopírují osobní data zemřelých klientů a údaje o majetku jejich rodin.

Když zesnulý otec dluží za plyn, čekejte exekutora. Když má přeplatky, absolvujete nedůstojnou anabázi s jejich vymáháním, anebo se peněz raději vzdáte. Pražská plynárenská – není jediná – totiž trpí zvláštní sběratelskou mánií. Kopíruje si úmrtní listy bývalých klientů a ukládá je do archivu. Kdo si převáděl bytový plynoměr po nežijícím příbuzném na sebe, ví, o čem je řeč.
Úmrtní list vydává matrika pouze nejbližším členům rodiny. Je v něm řada osobních údajů včetně věku a bydliště manžela. K čemu, anebo komu slouží databáze mrtvých duší, která vzniká na základě kopírování těchto dokumentů, lze se jen domýšlet. Mluvčí společnosti Dagmar Hartmannová na otázky Ekonomu neodpověděla. Vášeň Pražské plynárenské pro osobní data zemřelých však nekončí jen kopírováním posledních dokumentů člověka. Firma od zákazníků požaduje také dědická rozhodnutí vydaná soudem. Dostane se tím k důvěrným informacím o majetku pozůstalých, zděděnými nemovitostmi počínaje a seznamem cenných předmětů a finanční hotovostí v bankách konče. V rukou obchodníka s realitami, a nejen jeho, jsou takové listiny k nezaplacení. Za normálních okolností by se tak citlivých dokumentů vzdal leda blázen. Anebo pozůstalý, který se chce za každou cenu domoci vyplacení vzniklých přeplatků za plyn.
»V mém případě to bylo 1200 korun. Po zvážení možných důsledků jsem se přeplatků vzdala a z táty tak udělala mrtvého sponzora plynáren, « říká dcera zemřelého Jaromíra Pěnkavy z Prahy.
V hlavním městě ročně zemře 12 tisíc lidí, v celém Česku pak 107 tisíc. To tedy musejí archivy bobtnat. Pražská plynárenská totiž není jediným poskytovatelem služeb, který si soukromé dokumenty kopíruje. Úmrtní list už dcera pana Pěnkavy musela odevzdat Pražské energetice, telefonní společnosti O2 a České poště při odhlášení rozhlasového přijímače.

Diskusi nad byrokracií firem rozvířil publicista Jan Čulík v internetových Britských listech po potížích s převodem elektroměru v pražském bytě po zesnulé babičce. Nakonec ho nechal přepsat na svého známého s českým občanstvím. Bylo to jednodušší, než opatřit si chybějící rodné číslo. Jeden z čtenářů se svěřil s patáliemi v Pražské energetice po úřední změně svého příjmení. Protože odmítl poskytnout kopie úředních dokumentů a občanský průkaz se záznamem změny energetikům nestačil, figuruje v evidenci firmy nadále pod původním příjmením. Další čtenářka rezignovaně přiznala, že pro Pražskou plynárenskou raději zůstává svou mrtvou babičkou, i když tím přichází o přeplatky. Takže další mrtvý sponzor.
Ekonomem dotázaní odborníci uvedli, že na kopírování úmrtních, ale i oddacích listů a dalších dokumentů firmy nemají právo, ale mluvčí Pražské energetiky Petr Holubec je neoblomný.
»Nestačí, že náš pracovník doklad viděl. Kdyby změnil zaměstnání, ztratili bychom důkaz, že dokument existuje. Proto si zakládáme kopie, « uvedl Holubec. Když Pražská energetika nedůvěřuje svým zaměstnancům, jak mají její zákazníci věřit tomu, že jsou data chráněna proti zneužití? Povinnost kopírovat dokumenty, tvrdí Holubec, nařizuje firmě energetický zákon a také jí to ukládá Energetický regulační úřad (ERÚ). Jenže v zákoně nic takového není a mluvčí ERÚ Jarmila Lehnerová říká, že úřad dodavateli energie zmíněnou povinnost nestanovil.
»Pro změnu odběratele v daném případě stačí čestné prohlášení žadatele, anebo pouhé předložení dokumentu, případně záznam pracovníka v obchodní kanceláři, že mu byl doklad předložen. Není důvod, aby si dodavatel elektřiny úmrtní list kopíroval, ponechával či s ním jinak nakládal, neboť by se jednalo o zpracování osobních údajů. Takový postup by mohl být považován za porušení zákona o ochraně osobních údajů, « uvedla Lehnerová.
Budování záhrobních databází tedy občany zbytečně okrádá o soukromí a čas. Zákon o občanských průkazech navíc říká, že skutečnosti v nich zapsané není občan povinen prokazovat jiným způsobem, což je například sňatek nebo úřední změna příjmení. Je také s podivem, že v době digitalizovaných dat a rostoucích cen kancelářské plochy si firmy ukládají takové listiny do archivů a připravují se o prostor. Ale díky mrtvým sponzorům je z čeho platit režijní náklady.

Nemilosrdné lustrace majetkových poměrů čekají dědice v bankách. Bez odevzdání notářem ověřeného dědického rozhodnutí peníze nevydají. Při výběru úspor po příbuzném se tak banky paradoxně zdarma dostanou k informacím, které se zpravidla nedovědí ani při poskytování vysokého úvěru.
V jednom případě však při vyplácení pozůstalosti nekompromisně narazily. Ovdovělá Hana Štěpánková se odmítla soudního dokumentu vzdát a vytáhla na bankovního úředníka služební průkazku.
Hana Štěpánková je mluvčí Úřadu na ochranu osobních údajů, takže zná svá práva.
»Úmrtní list a usnesení soudu o dědictví předkládá pozůstalý pouze k nahlédnutí a ověření požadovaných údajů. V zásadě je vše ostatní nadbytečné a v rozporu s § 5 odst. 1 písm. d) zákona č. 101/2000 Sb. (zákon o ochraně osobních údajů). Poskytnutí nebo kopírování celého usnesení soudu o dědictví je nutné jednoznačně odmítnout, « upřesnila Štěpánková. Na vyžádání pozůstalého, jak dodává, by měl příslušný soud vydat zkrácený opis usnesení dokládající právní nárok dědice včetně data a jednacího čísla. Některé soudy to již dělají.
Zákon na ochranu osobních údajů, připomněla Štěpánková, ukládá správci dat, že smí zjišťovat pouze data, odpovídající stanovenému účelu. Občan, který data poskytuje, musí být poučen, zda je získání údajů povinné či dobrovolné.
Zkusili jsme zjistit, zda by oporou roztrpčeného pozůstalého mohl být také Finanční arbitr ČR. Pracovnice tohoto úřadu nám však sdělila, že tímto druhem stížností na banky se její instituce nezabývá. Uznává přitom, že majetkové poměry klienta nejsou veřejně přístupnými údaji. Občané si arbitrovi stěžují především na opačný problém, na neposkytování informací bankami.
Proč tedy banky tak trvají na neoprávněném poskytování kopií citlivých osobních údajů po zemřelých klientech? Zdá se, že to prostě zkoušejí. I zkrácený opis soudního usnesení o dědictví vyžaduje námahu, čas a peníze. A když je úložka v bance příliš malá, dědicové nad penězi mávnou rukou a nechají je ve spořitelně ležet.

Co se s penězi mrtvých duší stane? Neví to ani mluvčí ČNB, ani ombudsman České spořitelny. Produktová bankéřka České spořitelny na informační lince nám tvrdila, že pokud se s účtem dvacet let nehýbe, peníze ze zákona propadnou ve prospěch státu. Na otázku, jaký konkrétní zákon má na mysli, si však vyžádala čas na upřesnění.
»Moje původní informace byla mylná, peníze zůstanou spořitelně, « opravila se potom. Když vymožení částky v bance nestojí za námahu dědici, těžko předpokládat, že se tím bude zabývat státní úředník.
Promlčecí doba pro vklady na anonymních vkladních knížkách České spořitelny nastane koncem roku 2012. Mluvčí spořitelny Kristýna Havligerová uvedla, že na nich dosud zůstává 4,25 mi-
liardy korun z původně uložených 120 miliard Kč.
»Podle zákona propadají promlčené vklady bance, nemusí je tedy vyplácet. Ale Česká spořitelna vyplácí i promlčené vklady, pokud se o ně klient přihlásí. Umožní-li to legislativa i po roce 2012, budeme postupovat stejně jako dosud, « říká Havligerová.

Soukromé firmy bezdůvodně a potupně okrádají zákazníky o čas, soukromí a o peníze. Možná se ale přece jen něco změní. Případem kopírování osobních a majetkových dat ve firmách se má po upozornění Ekonomu zabývat Úřad pro ochranu osobních údajů. Možná tedy dojde na záhrobní bytosti v archivech a jejich konta.
Vládnoucí politickou stranu kdysi přiměli mrtví sponzoři k demisi. Firmám zatím procházejí bez rizika, i když jde o relativně malé částky. Ty však v souhrnu přinášejí velký užitek, i když jde jen o běžné přeplatky za plyn nebo drobné úložky v bance po tatínkovi.

Alice OLBRICHOVÁ, Týdeník Ekonom

Přihlásit