Císař je nahý

Přečtěte si nový dTest

Aktuální číslo časopisu dTest 9/2016 Přečtěte si nový dTest

Vydáno: 3.8.2010    Publikováno v časopise 7/2010

Co mohou mít společného třeba takové smažené bramborové lupínky, prášek na čištění nádobí, koření, vitamíny, instantní polévky a mnohé další výrobky, které běžně nacházíme na pultech našich samoobsluh, lékáren a dalších obchodů? Sáčky, plastové dózy, papírové krabice či jiné druhy obalů, do kterých by se vešlo někdy o polovinu, někdy i několikanásobně více prodávaného obsahu.
Kamiony po našich silnicích vozí „vzduch“ a zákazníci si tento „vzduch“ spolu s výrobky nedobrovolně kupují. Obalové materiály pak v lepším případě skončí v kontejneru na separovaný odpad a jsou určeny k recyklaci, v tom horším putují z obyčejné popelnice do spalovny či na skládku nebo dokonce skončí pohozené někde na ulici nebo v příkopu u silnice a v každém případě tak zatěžují životní prostředí. Jelikož u nás platí ústavní zásada, dle které každý smí činit, co není zákonem zakázáno a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá, část výrobců podobného zboží bohužel zcela legálně využívá toho, že na tento nešvar naši zákonodárci – ať již úmyslně pod vlivem příslušných lobbistů, či nedopatřením – při přebírání evropské legislativy tak trochu pozapomněli. Počínání takových výrobců sice není protiprávní, to ovšem neznamená, že by bylo chvályhodné a že by na něj spotřebitelská veřejnost nemohla reagovat.

„Bota“ zákonodárců

Dne 20. prosince 1994 byla přijata Směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/62/ES o obalech a obalových odpadech. Tento právní předpis, který členským státům Evropské unie ukládá jeho převedení do místní legislativy, byl přijat též z toho důvodu, že nejlepším způsobem, jak předcházet vzniku obalového odpadu, je omezit celkový objem obalů; mezi zvláštními požadavky na výrobu a složení obalů pak výslovně uvádí, že obaly musí být vyráběny tak, aby objem a hmotnost obalu byly omezeny na minimální hodnotu přiměřenou pro zachování nezbytné úrovně bezpečnosti, hygieny a přijatelnosti pro balený výrobek i pro spotřebitele.
V České republice byla výše uvedená směrnice převzata v podobě zákona č. 477/2001 Sb., zákona o obalech. Tento zákon v § 3 odstavec 1 stanoví, že osoba, která uvádí na trh obal, je povinna zajistit, aby hmotnost a objem obalu byly co nejmenší při dodržení požadavků kladených na balený výrobek a při zachování jeho přijatelnosti pro spotřebitele nebo jiného konečného uživatele, s cílem snížit množství odpadu z obalů, který je nutno odstranit. A je-li obal pro určitý výrobek zhotoven v souladu s harmonizovanými českými technickými normami, považují se tyto požadavky za splněné.


Přihlásit