Cílem konceptu spravedlivé módy je zlepšit podmínky pracovníků v oděvním průmyslu. Iniciativa se snaží podporovat právo zaměstnanců na bezpečné, důstojné a řádně placené zaměstnání. Nezisková organizace Fair Wear Foundation (FWF) se zaměřuje především na výrobní procesy, jako jsou střih, ořez a šití oděvů, bot, kabelek a podobného zboží. Kromě ní celosvětově působí několik dalších iniciativ, například Clean Clothes Campaign (Kampaň za čisté oblečení) nebo Éthique sur l’étiquette (Etika na etiketě).
Zajímavá fakta
- Zhruba 60–70 % fair wear produkce pochází z Číny. Na výrobě se zde podílí 735 továren.
- Od roku 2012 Fair Wear Foundation řešila v Číně na 51 stížností na pracovní podmínky. Organizace neustále pracuje na zvyšování povědomí zaměstnanců o jejich právech.
- V Evropě působí Fair Wear Foundation od roku 2004 (Severní Makedonie), respektive 2006 (Rumunsko a Bulharsko). Celkem je v těchto zemích 147 fair wear továren.
- V Barmě mají zaměstnanci ročně nárok na 10 dní dovolené, ve Vietnamu je to o 4 dny více.
- Odhaduje se, že rozdíl ve mzdách žen a mužů v Indii činí 34 %. Textilní a oděvní průmysl zde zaměstnává okolo 45 miliónů lidí.
Jaký je rozdíl mezi fair wear a fair trade, o němž jsme psali v únorovém čísle? Zatímco fair trade se zaměřuje na farmáře v rozvojovém světě, a tedy např. na pěstování bavlny a její prodej za odpovídající cenu, fair wear jde ve výrobním řetězci o krok dále. Ve středu zájmu jsou pracovní podmínky těch, kteří bavlnu zpracovávají na finální produkt. Původ bavlny ani způsob jejího pěstování není v hledáčku spravedlivé módy.
Datovat přesné začátky hnutí fair wear není snadné. V posledních letech získala větší pozornost například kampaň proti společnostem Nike a Adidas před fotbalovým šampionátem v roce 2018. Jeden z vizuálů ukazoval mladou ženu z jihovýchodní Asie s heslem „Cristiano Ronaldo, ty mě sice neznáš, ale já tebe ano. Šila jsem tvé triko.“ Cílem bylo upozornit na to, že zatímco finance investované do sportu a sportovců rostou, lidé, kteří šijí jejich dresy, nedostávají často ani minimální mzdu.
Mzdy zaměstnanců činí často sotva 2–4 % celkové ceny výrobku, který kupujete. Na ceně se dále podílí např. cena látky, doprava, reklama, nájemné obchodu apod. Nelze ovšem tvrdit, že dražší oblečení je automaticky vyrobeno za lepších a spravedlivějších podmínek. Vztah výsledné ceny oděvu a ceny odvedené práce se různí.
Malé krůčky k lepším zítřkům
Za největší milník v boji za férový šatník můžeme považovat vznik organizace Fair Wear Foundation v roce 1999, kdy nizozemský odborový svaz spolu s Kampaní za čisté oblečení spojily své síly za účelem zlepšení pracovních podmínek v oděvním průmyslu. To, co začalo jako projekt čtyř nizozemských společností, postupně přerostlo ve Fair Wear Foundation včetně nezaměnitelného červeného štítku kvality původu.
V současné době organizace spolupracuje se zhruba 130 oděvními značkami, které se zavázaly, že budou produkovat férovější oblečení. Mezi zapojenými značkami jsou jak větší firmy s korporátní odpovědností, tak i malé začínající společnosti. Pro zapojení není klíčové, aby společnosti byly perfektní v oblasti férové módy, ale to, aby měly vůli se zlepšovat. Každá značka tak vstupuje do spolupráce s jinou zkušeností a Fair Wear Foundation všem pomáhá vytvořit praktický plán následných kroků k lepším a spravedlivějším podmínkám výroby. Snaha je posouvat se rok od roku dál a zlepšovat pracovní podmínky, za nichž oděvy vznikají.
Organizace je v bezprostředním kontaktu s továrnami, zaměstnaneckými odbory, nevládními organizacemi a vládami ze zemí Asie, Evropy a Afriky, kde se oblečení vyrábí. Společně hledají odpovědi na palčivé otázky a nová spravedlivější řešení v dodavatelských řetězcích módy.
Základní principy fair wear
- Svobodná volba zaměstnání
- Nediskriminace v zaměstnání (s ohledem např. na rasu, barvu pleti, pohlaví, náboženství, politické názory, členství v odborech, národnost, původ či hendikepy)
- Zákaz dětské práce a otroctví
- Svoboda sdružovat se a právo na kolektivní vyjednávání
- Minimální mzda
- Rozumné pracovní hodiny (např. ne více než 48 hodin týdně, ne více než 12 hodin přesčasů týdně a minimálně 1 den volna po každých sedmi odpracovaných dnech)
- Zdravé a bezpečné pracovní podmínky
- Právně závazné pracovní vztahy
Tragické zkušenosti
Většina pozornosti organizace Fair Wear Foundation směřuje především do jedenácti prioritních zemí: Bangladéše, Barmy, Bulharska, Číny, Indie, Indonésie, Rumunska, Severní Makedonie, Turecka, Tuniska a Vietnamu, které jsou největšími producenty v oděvním průmyslu. Každá z těchto zemí se potýká s trochu jinými problémy a nedostatky, co se dodržování základních lidských práv při výrobě oděvů týká.
Čína, největší dodavatel v oděvním průmyslu na světě včetně fair wear produkce, sice dělá pokroky v oblasti pracovní dokumentace, zdraví a bezpečnosti na pracovišti, stále ale zůstává velký prostor pro zlepšení. Hlavním problémem jsou mzdy pod úrovní minima stanoveného zákonem či neplacené přesčasy. Důvodem je fakt, že zaměstnanci jsou většinou placeni nikoliv hodinově, ale podle vyrobených kusů, což nebere množství odpracovaných přesčasů v potaz.
Druhým největším exportérem oděvů na světě je Bangladéš se zhruba 7 tisíci továren po celé zemi. V roce 2012 obletěla celý svět zpráva o požáru v textilce Tazeer Group, následovaná další tragickou událostí v roce 2013 – zhroucením budovy Rana Plaza na předměstí Dhaky. Události si vyžádaly přibližně tisíc obětí a přitáhly k pracovním podmínkám v zemi velkou pozornost. V reakci na to se zvýšila snaha o zlepšení pracovních podmínek v Bangladéši.
Podle pravidelných auditů organizace Fair Wear Foundation udělala Bangladéš několik krůčků vpřed, stále zde ale přetrvává několik velkých problémů. Jedním z nich jsou nedobrovolné přesčasy, chabý dialog mezi vedením a zaměstnanci či mzdy pod životní úrovní. Zaměstnanci mnohde stále nemají možnost sdružovat se do odborů, pokulhává genderová rovnoprávnost a dobře na tom není ani bezpečnost staveb. Právě poslední dva zmíněné body (násilí na základě pohlaví a bezpečnost budov) jsou hlavními tématy, s nimiž Fair Wear Foundation v zemi pracuje a snaží se je vylepšit.
Jak poznat férovou módu?
Spolupráce mezi Fair Wear Foundation a jejími členy je založena na kodexu s osmi pravidly (více viz box), která přímo vycházejí z úmluv Mezinárodní organizace práce a z Všeobecné deklarace lidských práv. Pokud je tedy zboží označeno certifikací Fair Wear Foundation, jde o známku toho, že bylo vyrobeno v souladu s pracovněprávními standardy a předpisy, které stanovuje mezinárodní právo. Certifikační známka používaná od roku 2013 ovšem nedeklaruje, že je zboží 100% férové. Použití známky je nicméně bedlivě sledováno a na svých výrobcích ji mohou mít jen ti, u nichž je minimálně 90 % dodavatelů pod dohledem Fair Wear Foundation.
Abyste si mohli ověřit, zda a do jaké míry je daný produkt vyroben v důstojných pracovních podmínkách, provádí Fair Wear Foundation pravidelně několik druhů kontrol, jejichž výsledky můžete najít na jejím webu. Kontroly probíhají jak na úrovni jednotlivých značek, tak v zapojených továrnách a mezi konkrétními zaměstnanci. To umožňuje vytvořit si celkem reálný obrázek o skutečném stavu pracovních podmínek.
K tomu, aby hnutí za férovou módu bylo úspěšné, je potřeba, aby se do něj zapojili i další aktéři – především oděvní lídři –, a stalo se vskutku masovým. Prvním krokem ale může být i to, že se o původ svého šatníku začne zajímat každý spotřebitel.