Únikové hry

Obsah březnového dTestu

Aktuální číslo časopisu dTest 3/2024 Obsah březnového dTestu

Sdílejte

Publikováno v časopise 9/2019

Únikové hry se začaly v České republice objevovat teprve před pár lety (uvádí se, že v roce 2013) a Češi jim rychle propadli, o čemž svědčí narůstající počet únikovek po celé naší zemi.

Ani ve světě ale není historie únikových her o mnoho delší. Vznikly v roce 2007 v Japonsku a jejich zrod se připisuje pětatřicetiletému spoluzakladateli SCRAP Entertainment Takao Kato. Ten v Tokiu vytvořil první tzv. escape room, o kterou byl obrovský zájem i navzdory minimální reklamě. O několik let později – v roce 2011 – se pak únikové hry dostaly do Evropy, konkrétně do Budapešti. Maďarští tvůrci ale tvrdí, že o japonských hrách nevěděli a vymysleli si koncept sami. Dnes mají nejvíce her v Evropě Španělé a Britové, v ČR jich je nejvíce v Praze.

O co v únikovkách jde?

Lze je popsat jako kolektivní fyzické dobrodružné hry. Jejich cílem je uniknout v časovém limitu z uzavřené místnosti díky vyřešení různých úkolů, hádanek a rébusů. Časový limit se nejčastěji pohybuje od 60 do 90 minut a počet hráčů od 2 do 6.

Prostor únikové hry bývá nezřídka členitý. V původně jediné místnosti se tak v průběhu hry může objevit skrytý průchod či posuvná stěna do další. Hry jsou vhodné pro všechny věkové kategorie od dětí až po důchodce. Není potřeba žádná velká fyzická zdatnost, hlavní roli hraje váš mozek.

Úkoly, které hráči ve hře řeší, mohou být lineární či nelineární. V prvním případě na sebe navazují, a pokud nepřijdete na řešení prvního, neposunete se dál. V druhém případě můžete řešit souběžně několik úkolů, které vedou společně k cíli. V praxi únikových her se většinou setkáte s kombinací obou typů.

Velké množství her nabízí pak nejen řešení rébusů a hledání indicií, ale také pořádnou dávku adrenalinu v podobě nějakého úleku. Ten může mít mnoho podob – od spuštění odpočtu bomby až po nečekaného hosta.

Reklamace únikovky

Úniková hra musí odpovídat popisu na webových stránkách i jakékoli jiné reklamě. Když něco nesedí, hned se ozvěte. Hádanek musí být udávaný počet, popisovaná atmosféra i další slíbené věci musí být zajištěny. Není-li tomu tak, je to důvod k reklamaci. Při poskytování služeb platí, že co se nevyřeší na místě, vyřeší se už jenom hodně těžko. Ideální je domáhat se nápravy, tedy aby vše bylo uvedeno do správného stavu. Pokud to není možné, trvejte na slevě. Pozor si dejte při odkládání věcí – ptejte se, kde si je můžete během hry bezpečně ponechat. Když se vám potom ztratí, provozovatel hry za to odpovídá.

Ačkoliv může jít na první pohled pouze o zábavu a vyplnění volného času, únikové hry toho nabízejí mnohem více. Jsou skvělé pro firemní akce, rodiny i páry. Ve hře je totiž jednou z klíčových dovedností komunikace – sdílet své myšlenky a naslouchat ostatním. Bez komunikace a vzájemné spolupráce všech členů týmu hru nevyřešíte. Díky hře tak můžete objevit skryté talenty svých spoluhráčů, upevnit a otestovat své vztahy. Vystaveni různým situacím si zlepšíte smysl pro detail a soustředěnost. Začnete přemýšlet jinak, což vás může posunout i při řešení běžných problémů, protože budete hledat řešení tam, kde byste ho dříve nehledali. V neposlední řadě hry stimulují mozek a nabíjejí hráče energií. Zkuste to a uvidíte sami, zda to na vás bude mít stejný dopad.

Na trhu existuje nabídka nepřeberného množství her s různou tematikou a příběhy na pozadí. Vybrat si tak můžete mezi vězeňskými celami, psychiatrickými léčebnami, děsivými hotely, laboratořemi, márnicemi apod. Velmi populární jsou také hry s historickými tématy – počínaje starověkým Egyptem přes templáře, alchymisty, vědce a vynálezce až po únik před nacisty nebo STB. Mnoho místností je inspirováno filmy, nicméně inspirace funguje i naopak. Hry se stávají předlohou pro filmy.

Klasické únikové versus venkovní hry

Poslední dobou se začínají objevovat i venkovní únikové hry. Zatímco v klasické indoorové hře jste pod dozorem kamer a tzv. roommastera, který sleduje vaše počínání a v případě potřeby dává nápovědy, venkovní hra se odehrává s mobilní aplikací. V zavřené místnosti je vše doprovázeno realistickým interiérem, zvuky, efekty a osvětlením, v terénu jde hlavně o zážitek z řešení úkolů a procházku. Venkovní hra je vkládána do již existujícího prostředí, zatímco vevnitř se prostředí může víceméně libovolně přizpůsobit potřebám hry.

Venkovní hry mají bezpochyby výhodu v bezpečnosti – není potřeba řešit prakticky žádnou požární a bezpečnostní ochranu. To únikové místnosti musí dodržovat předpisy, ačkoliv se ukazuje, že ne vždy tomu tak je. Na problém bezpečnosti poukázala na začátku tohoto roku tragédie v polském Koszalinu, kde se pět patnáctiletých dívek udusilo po vypuknutí požáru. Šlo o historicky první velké neštěstí v dvanáctileté historii her na světě.

Tragédie rozpoutala vlnu kontrol nejen v sousedním Polsku, ale i u nás. Inspekce českých hasičů prošly 178 místností a celkem zjistily 364 nedostatků u dvou třetin provozů. Nejčastějšími byly chybějící dokumenty ke kolaudaci nebo propadlá revize elektronických zařízení. Našly se ale i případy, kde chyběly nouzové východy. Hráči by tak byli, podobně jako dívky v Polsku, odkázáni na pomoc zvenčí. Velkým problémem je také nepoučení hráčů o způsobu, jak během hry postupovat. V tomto případě se jedná o lidské selhání a nedůslednost provozovatelů, ne o chybějící předpisy.

Jak vybrat hru?

Existuje několik způsobů, jak hry klasifikovat. Prvním z nich je téma, roli ve výběru ale hraje i obtížnost hry odkazující na náročnost úkolů. Každá hra má také specifikovaný minimální a maximální počet hráčů, který nelze překročit. V menším počtu by se hra zvládnout nedala, někdy je totiž potřeba udělat více úkonů současně. Naopak velká skupina by se zase mohla nudit nebo by se nevešla do místnosti.

Za únikovou hru zaplatí tým v Praze v průměru mezi 1000 až 2000 korun. Velikost týmu se přitom běžně pohybuje od dvou do šesti lidí, nicméně začínají vznikat již i hry pro jednoho hráče. Provozovatelé her nemají jednoduchý úkol. Jakmile hru jednou absolvujete, nedává smysl hrát ji znovu. Je třeba hledat stále nové zákazníky. Mezi hrami existuje sice konkurence, mnozí si ale s výstavbou místností vzájemně pomáhají. Cíl mají totiž všichni stejný: dělat únikovým hrám dobrou reklamu a přitáhnout nové lidi mezi nadšence tohoto fenoménu.

Anketa mezi provozovateli únikových her

Dobré únikové hry mívají úkoly založené na velmi důmyslných a technicky perfektně propracovaných tricích, skrýších a rébusech. K jejich atraktivitě přispívá i stylové zařízení místností, které pomocí mnoha tematických rekvizit dotváří atmosféru a autentický pocit z prostředí únikovky. Dát dohromady koncept zajímavé hry tedy není jen tak. Několika provozovatelů jsme se proto zeptali na pozadí vzniku únikových her.

Jak dlouho trvá vývoj únikové hry a co všechno obnáší?

David Havel, Praha: Bavíme-li se o vývoji hry a následné výstavbě, tak od půl roku až do dvou let. V dnešní době již můžete na internetu koupit hotové plány, což na jednu stranu výrazně urychlí proces vývoje, ale na druhou stranu lze mnohdy pochybovat o kvalitě takové hry. Další z možností, jak celý proces výrazně urychlit, je zakoupit již zaběhnutou franšízu.

Štěpán Gregor, Praha: Vývoj venkovní hry zabere v průměru několik týdnů. Po prvotním nápadu sepíšeme hrubý koncept, ke kterému poté hledáme vhodnou lokalitu. Následně do hry přidáváme úkoly a šifry tak, aby příběh, trasa a jednotlivé úkoly do sebe vzájemně zapadaly a tvořily funkční celek.

Vera Novikova, Praha: My jsme si koupili franšízu – hotové scénáře, úkoly, dekorace. Kompletní hry jsme do ČR dovezli ze zahraničí a pak je „jenom“ zabudovali do našich prostorů. Výroba únikové hry trvá 6–9 měsíců.

Barbora Urbanová, Brno: Naše první (a technicky nejméně náročná) hra byla na světě za 4 měsíce. Jak se ale technologicky posouváme k náročnějším úkolům, prodlužuje se i doba vývoje. Vývoj nové hry bych rozdělila do několika fází: nejdříve se rozhoduje o příběhu a smyslu hry a roli hráčů v ní. K příběhu se navrhne rozložení místností a přechody mezi nimi. Pak se začnou do jednotlivých místností navrhovat úkoly – ty se prototypují, testují a znovu prototypují. Mezitím se pracuje na dalších věcech: systém nápovědy, časomíra, zvukové a video materiály do hry. Ve finální fázi se začnou všechny komponenty umisťovat do připravených prostor, doladí se atmosféra, přidá se hudba a přechází se k testování.


Kde berete inspiraci na nové hry?

David Havel: Z filmů, počítačových her, knih, ale i z návštěv muzeí apod.

Štěpán Gregor: Od samotných zákazníků.

Vera Novikova: Hodně cestujeme a hrajeme únikové hry v zahraničí.

Jak se nastavuje časový limit hry?

Barbora Urbanová: Po 60–75 minutách hráči začínají být z neustálého soustředění unavení a namotivovat je začíná být výrazně těžší. My se tedy naše místnosti snažíme udržet s časovým limitem kolem 60 minut. Pokud se při testování ukáže, že je hra příliš náročná (což je prakticky vždy), nezvyšujeme časový limit, ale spíše zjednodušujeme jednotlivé úkoly a přidáváme vodítka, aby hráči hrou propluli více hladce.

Vera Novikova: Podle počtu úkolů a obtížnosti hry. Klasický časový limit je stanoven na 60 minut, což znamená, že střední čas hry po zkouškách by měl být 45–60 minut.

Štěpán Gregor: Naše venkovní únikové hry žádné časové omezení nemají. Každý tak má možnost užít si hru svým vlastním tempem. Nicméně cílem je dostat se do cíle v co nejrychlejším čase. Čím lepší čas, tím větší počet bodů za dokončení hry získáte a umístíte se lépe v žebříčku.

Jak probíhá testování her?

David Havel: Prvním krokem je návrh všech hádanek na „papíře“ a jejich testování, tedy takový „alfa test“. Po dokončení výstavby hra přechází do režimu „beta testu“, kdy ji testují primárně naši designeři. Ti se pokoušejí odhalit a odladit co největší množství chyb. Poté hru testují game masteři (naši zaměstnanci), naši přátelé a blízcí lidé a po finální revizi hru pouštíme ven. Detaily dolaďujeme i po spuštění s každou další odehranou hrou, jak se nám rozšiřuje statistika.

Štěpán Gregor: Hra se testuje tolikrát, dokud s finálním výsledkem nejsme my i samotní hráči spokojeni. K testování využíváme naši hráčskou základnu i širokou veřejnost. Kdokoliv má zájem, může naši testovanou hru projít zdarma a po jejím skončení vyplní dotazník, ve kterém nám sdělí, co se mu líbilo a na čem bychom měli ještě zapracovat.

Barbora Urbanová: Testuje se na všech úrovních, jak jednotlivé úkoly, způsoby zadání a třeba i různé rozmístění prvků v místnosti, tak provázanost úkolů, pochopení příběhu či systém nápověd. Nejprve se testují jednotlivé úkoly a jejich provázanost, potom jsou do hry vpuštěny testovací týmy.

Zpočátku se po každém testovacím týmu ve hře něco mění. Jakmile proběhne několik po sobě jdoucích her, kdy všechno funguje a hráči vše pochopí, překlopíme testování do veřejné fáze. Tady už hrají platící hráči za sníženou cenu. Po hře se z nich snažíme vytáhnout co nejvíce informací o tom, co (ne)dávalo smysl. Jakmile je hra vyladěná, jde do ostrého provozu. Testování ale nikdy nekončí. I v našich dobře zavedených hrách po několika letech občas něco změníme a sledujeme, jestli to hráčům pomůže.

Jaký je optimální počet hráčů?

Štěpán Gregor: Jako optimální počet doporučujeme 2–5 hráčů v jednom týmu. Ono totiž platí, že intenzivní prožitek ze hry lineárně klesá s rostoucím počtem hráčů v týmu. Zkrátka když jednu hru hraje příliš velký počet hráčů, už to pak není taková zábava.

Barbora Urbanová: Nejlepší úspěšnost ve všech našich místnostech je při hře ve 4 hráčích. Čtyřčlenný tým je dostatečně malý na to, aby udržel komunikaci na vysoké úrovni, a zároveň je dost velký na to, aby pořád odněkud přicházely nové nápady.

Proč jsou podle vás únikové hry tak populární?

David Havel: Představte si aktivitu, díky které máte možnost v dnešní hektické době na 60 minut přejít do úplně jiného světa a prostě „vypnout“ – odfiltrovat veškeré frustrace. Navíc lidé jsou hravé duše, rádi objevují nové věci a poodkrývají záhady a všechny tyto věci úniková hra jako taková v ideálním případě splňuje.

Další faktor je ten, že hry jsou stavěny s určitým příběhem, který může evokovat oblíbený film, knihu, dobrodružství, a právě díky únikové hře máte možnost změnit pasivní roli diváka/čtenáře na hlavní roli a být v centru dění.

Štěpán Gregor: Je to hlavně chytrá zábava, při které musíte používat mozek, luštit různé hádanky a překonávat výzvy, ale také je to zábava skupinová.

Barbora Urbanová: Lidé rádi soutěží a vyhrávají a zde k tomu mají skvělou příležitost.

Vera Novikova: Úniková hra dává možnost ponořit se do jiného světa, odvede vás od každodenních starostí aspoň na hodinu. Najednou jste v kosmické lodi nebo cestujete na Titaniku nebo utíkáte před maniakem. Nemyslíte na rodinný život, pracovní problémy, povinnosti ani bolesti hlavy.


Přihlásit