Mýty o zázračných doplňcích pro motoristy

Přečtěte si nový dTest

Aktuální číslo časopisu dTest 12/2016 Přečtěte si nový dTest

Chcete, aby vaše auto výrazně snížilo spotřebu benzínu či nafty a aby emise klesly na čtvrtinu? Podle některých reklam k tomu prý stačí tabletky s aditivy či zařízení na bázi magnetů. Nebo toužíte dokonce po automobilu, který jezdí na vodu? Není nic těžkého takové zázraky sehnat na českém internetu. Problém je však v tom, že většinou nefungují a rozhodně nikdy nesplňují veškeré nadnesené sliby prodejce.

K čemu (ne)poslouží ferrocen

Tablety na bázi ferrocenu slibují motoristům vyčištění a zvýšení výkonu motoru, snížení klepání, spotřeby paliva a emisí. Nabídka vypadá lákavě, ferrocenová aditiva bývají v profesionálním motosportu používána pro zvýšení oktanového čísla benzínu. Využití pro něj mají i majitelé starších vozů, jejichž motory byly stavěny na olovnatý benzín. Ferrocen jim nahrazuje dříve používané tetraethylolovo, jehož využívání bylo kvůli neekologičnosti zakázáno.

benzín, čerpání, auto

Benzín s vyšším oktanovým číslem není běžný motor schopný naplno využít.
Foto © Jirka F - Pixabay

Otázka však zní, co ferrocen a zvýšení oktanového čísla přinese majiteli běžného vozidla, ať už jezdí na benzín, či na naftu. U benzínových automobilů pro běžný provoz výrobce předem počítá s tím, že ve vozidle budou používány obvyklé pohonné hmoty s oktanovým číslem 95. Většinu benefitů kvalitnějšího benzínu tak jejich motory nevyužijí. Je pravda, že při použití benzínu s vyšším oktanovým číslem se motor méně klepe při startu. Jak uvádí například William Green z Massachusetts Institute of Technology, oktanové číslo totiž označuje odolnost směsi vůči samozápalu. S ostatními výhodami to však již není zdaleka tak horké.

Teoreticky by mělo větší oktanové číslo znamenat větší výkon a čistší chod motoru. Běžný motor, který je nastaven na využití obvyklého benzínu, však není z vysokooktanového schopný čerpat více energie než z klasického, jak uvádí s odvoláním na Califorina Institute of Technology server Scientific American. To platí i pro klasický benzín obohacený o ferrocen a dvojnásob pro naftu, u níž je kvůli jinému způsobu vstřikování lepší naopak spíše nižší oktanové číslo. Rozhodně tak neplatí, že aditivum umožní efektivnější spalování pohonných hmot a tím úsporu či zvýšení výkonu. Pokud se domnělé snížení spotřeby paliva objeví, většinou je v mezích odchylky měření.

Iluze snížení kouřivosti a emisí

Prodejci ferrocenu se také rádi ohánějí statistikami o snížení kouřivosti automobilu na minimum. Háček ovšem tkví v tom, že kouřivost u moderních vozů je sama o sobě minimální a pokud se objevuje, souvisí spíše s použitým olejem. Dobrých výsledků je tak možné dosáhnout i bez použití aditiv.

výfuk kouř

Pokud není vozidlo vybaveno speciálními filtry pro zachytávání kovových nanočástic, ferrocen emise spíše zhoršuje.
Foto © Rasulov - Fotolia.com

Ještě větší problém se dá najít u vypouštěných emisí. Je pravdou, že při spalování ferrocenu vzniká méně uhlíkatého prachu. Sám ferrocen, látka na bázi železa, však není zdaleka jen katalyzátorem, který by se chemické reakce nezúčastňoval. Emise uhlíku jsou tak nahrazeny emisemi jemného železitého prachu, jejichž ekologický dopad je ještě horší.

Některé vozy, zvláště ty s dieselovým motorem, jsou vybaveny speciálními filtry, které jsou schopné železné nanočástice zachytávat. V takovém případě jsou emise opravdu nižší. Problém ovšem nastane, pokud ferrocenová aditiva využívá majitel vozu bez takovýchto filtrů. Kovovým nanočásticím pak nic nebrání dostat se do ovzduší. V některých zemích, například ve Švýcarsku, je proto použití takových aditiv ve vozech bez filtru zakázáno. Na to však prodejci často nedbají a aditiva doporučují majitelům všech vozů bez rozdílu.

Ferrocen a jeho deriváty jsou známy již od roku 1951 a periodicky se objevují v nabídkách různých prodejců. Ti, často i ve spolupráci s profesionálními závodníky, slibují motoristům téměř zázraky. Jak ale uvádí server Boingboing, laboratorní testování však nikdy nepotvrdilo, že by použití aditiv v automobilu určeném pro běžný provoz přinášelo slibované zázračné účinky. Prodejci se sice mohou ohánět osvědčením z technických stanic, většinou se však podle českých zkušeností jedná o pouhé potvrzení, že vůz prošel klasickou „technickou“.

Když se spoří draze

Zatímco ferrocenové tablety mají alespoň nějaký vědecký základ a některým vozům mohou teoreticky prospět, velká část nabídky zázračných doplňků nedává smysl a odporuje základním fyzikálním zákonům.

Zvláště po internetu se šíří různá zařízení na principu magnetů, kterými se přiškrtí přívodní hadice. Výsledkem má být zázračné snížení spotřeby. Energii pak mají spořit i speciální „powerbanky“, které se zapojí do zapalování. Kupujícího by však mělo zarazit, že prodejci, kteří s podobnými vylepšeními obchodují, tak činí ze zcela anonymních stránek, registrovaných většinou v USA či Panamě. Na nich také často chybí základní náležitosti, jako obchodní podmínky či poučení zákazníka o možnosti odstoupit do 14 dnů od kupní smlouvy.

Když se pak z „powerbanky“ vyklube jednoduchý obvod s diodou, případně krabička s několika krystaly, a když se ukáže, že přiškrcení motoru magnety nenese žádné výsledky, spotřebitel zjistí, že nefunkční zázrak není kam vrátit a jak ho reklamovat. Před podobnými prodejci české i slovenské spotřebitele nedávno varovala Slovenská obchodní inspekce.

Prodejce podobných doplňků pro motoristy spojuje styl prodeje. Velmi často se vyskytují již zmíněné anonymní stránky bez obchodních podmínek doplněné spoustou příběhů spokojených zákazníků s fotografiemi z fotobanky. Naprosto absentují recenze od odborníků či alespoň motoristických magazínů. V diskuzních fórech a komentářích se však velmi často vyskytují anonymní či čerstvě zaregistrovaní příznivci s těmi nejlepšími zkušenostmi, kteří zbytek fóra ignorují a vyjadřují se pouze a jen k tomuto jedinému tématu. Častý je i prodej na principu multi-level marketingu.

auto voda

Automobily poháněné vodou bohužel patří pouze mezi zbožná přání.
Foto © Andrey Popov - Fotolia.com  

Perpetuum mobile di aqua

Samostatnou kapitolou jsou auta poháněná vodou, kterýžto zázrak se na internetu vyskytuje ve dvou formách. První je na provedení jednodušší – „vynálezce“ zvědavému spotřebiteli zašle za poplatek nákresy, jak by bylo možné teoreticky automobil upravit, aby místo na fosilní paliva jezdil na vodu. Pokročilejší prodejci pak rovnou nabízejí montáž speciálního zařízení, které by za pomocí bájného skupenství vody, zvaného HHO, mělo snížit spotřebu motoru.

Rozdíl mezi nimi, kromě ceny, je pouze v tom, že první motor ani nenastartuje, zatímco druhý bude nejspíše fungovat dále, ovšem pouze se zbytečným a drahým vylepšením. Elektrolýza vody by sice jako pohon mohla teoreticky fungovat, ovšem stále potřebuje přísun energie. Pokud takový přísun zajištěn není, prodejce neprodává nic jiného než nefunkční perpetuum mobile. Navíc ani elektrolýza není stoprocentně efektivním prostředkem, velká část získané energie se stále ztrácí či převádí na teplo.

Zázraky se nedějí

Tak jako zázračný potravinový doplněk nevyřeší zdravotní stav člověka, který nezdravě jí a vede sedavý způsob života, ani žádný zázračný doplněk nesrazí spotřebu a nevylepší stav vozidla jedním lusknutím prstů. Důležité je o vozidlo se dobře starat, používat kvalitní pohonné hmoty či maziva. Kvalitu prodávaného benzínu i nafty v České republice monitoruje Česká obchodní inspekce, pozorný spotřebitel se tak může snadno vyhnout problematickým benzínkám.

Pokud pak spotřebitel chce snížit spotřebu vozu, měl by začít u stylu jízdy. Velký vliv na spotřebu má  to, jakou rychlostí spotřebitel jezdí a co vše v autě vozí. Čím pomalejší a plynulejší jízda a lehčí vozidlo, tím méně se spotřebuje. Doporučit nelze ani opakované prudké brždění na poslední chvíli. Při pozvolném brždění se spotřebuje méně energie než při prudkém sešlápnutí brzdy těsně před světly.
  

Přihlásit