Natáčela jsem šmejdy, kteří prodávají šmejdy, říká režisérka

Přečtěte si nový dTest

Aktuální číslo časopisu dTest 10/2016 Přečtěte si nový dTest

Do kin vstupuje dokumentární film Šmejdi. Představuje divákům drsné pozadí předváděcích akcí pro seniory. Přečtěte si rozhovor s režisérkou filmu Silvií Dymákovou.

Co vás vedlo k natočení tohoto dokumentu?

Natočení dokumentu vůbec nebylo mým záměrem. K návštěvě první předváděcí akce byla impulsem má babička, která na ně jezdila, a já ji požádala, ať mě vezme s sebou. A pak jsem jela znovu a znovu. Aniž bych věděla, jak s pořízenými materiály naložím. Šmejdi vznikali naprosto spontánně, bez koncepce, ve volném čase, prostě proto, že natočené materiály nešlo nezveřejnit. Chtěla jsem hlavně předložit seniorům čistě, jednoduše a popisně rozklíčované základní techniky manipulace, aby věděli, čeho jsou součástí. To se podařilo díky spolupráci s psycholožkou Romanou Mazalovou, která je na toto téma díky svým častým návštěvám předváděček s největší pravděpodobností největší specialistkou u nás. Napsala na toto téma diplomku. A protože film evidentně chtěl na svět, poznaly jsme se a začaly spolupracovat. Moje a její vize do sebe zapadly jako dvě části skládanky. Prostě to tak mělo být. Obě jsme chtěly vytvořit něco, co nebude žádným uměleckým počinem, ale co bude prostě službou.

Jak probíhalo samotné natáčení? Neměla jste problém s tím, aby vás na takové akce vpustili?

Vždy bylo potřeba mít s sebou seniora. Býti prostě a jednoduše vnučkou. Protože ve chvíli, kdy jsem šla třeba jen se svou vrstevnicí, nebyly jsme na akci vpuštěny.

Kolik předváděcích akcí jste navštívila?

Akcí jsem navštívila asi 15, bylo jich i pár, kdy jsem kameru neměla a jela jsem čistě pozorovat.

Co na vás nejsilněji zapůsobilo během natáčení?

Bylo potřeba si uvědomit, že jsem tam opravdu jen proto, abych pozorovala. A to bylo velmi těžké, protože být přímým svědkem tak brutální dehonestace seniorů, to hne snad s každým, kromě prodejců.
Těch vjemů silně ovlivňujících mou psychiku tam byla celá plejáda a některé z nich si ještě dlouho ponesu. Byla to hořká zkušenost, ale teď jde o to, přetavit ji ve funkční osvětu.

Jak jste zvládala nezasáhnout do děje předváděcí akce? Byla jste nucena během natáčení zakročit?

Zvládala jsem to jen těžko. Měla jsem v sobě vždy velké vnitřní dilema a hodně se to ve mě pralo. V sále jsem si to odůvodnit dokázala, ale po příjezdu domů jsem litovala, že jsem nic neudělala. Dostavila se morální kocovina. Poprvé v životě jsem využila služeb psychoterapeuta, doktorka mi dokázala přesně vysvětlit, čím jsem si procházela. Říká tomu syndrom svědka (nebo také efekt přihlížejícího). Díky zveřejnění jsem se naštěstí z této "kletby" vysvobodila. Vysvětlila mi, že kdybych v tu chvíli zasáhla, zachráním jednoho člověka, nebo těch několik desítek sedících v sále. Ale takhle díky tomu, že film je na světě, máme šanci na "záchranu" a pomoc v mnohem širším měřítku.

Dokument Šmejdi

Manipulace, nátlak, ponižování, agrese. Skryté kamery zachytily drsné pozadí předváděcích akcí pro seniory. Co se opravdu děje na populárních zájezdech s obědem zdarma? Praktiky, ze kterých mrazí; zvrácenost, která se stává normou. Lži a promyšlená manipulace, jejímž jediným cílem je donutit bezbranné staré lidi k nákupu předraženého zboží. Co je na předváděcí akce žene? Zvědavost? Samota? Autorky  filmu rok v převleku navštěvovaly akce, kde se důchodcům vymývají mozky a kde mladí lidé nejsou vítáni. Vedle autentických záběrů z předváděcích akcí a výpovědí poškozených seniorů, přináší dokument i pohled psycholožky, právníka a dalších odborníků. Film tak poprvé komplexně mapuje tento nechvalný fenomén dnešní doby.                                 Premiéra dokumentu se uskuteční 18.4.2013 v kině BIO OKO. Vstupné na projekcích je pro osoby starší 65 let zdarma.  Více na www.aerofilms.cz/filmy/222-Smejdi/

Proč někteří lidé opakovaně jezdí na předváděcí akce? Co je jejich nejsilnější motivací?

Není to otázka jedné příčiny. Je to souhrn mnoha faktorů. Samozřejmě je to útěk ze samoty, rozptýlení. Velkou roli hrají také slíbené dárky zdarma a šance vidět třeba zámek či hrad.
Někdy dárky dostanou, někdy ne a kvůli tomu všemu vzniká i závislost, která je velmi silná. Jednoduše řečeno, paní Blažková by jen velmi těžce nesla, kdyby jednou vynechala a kamarádka Nováková by jí řekla, že tentokrát fakt dostala prací prášek a čtyři šišky salámu.

Proč se jmenuje dokument „Šmejdi"? Co si pod tímto označením máme představit?

Ať si každý vybere, co za tím názvem vidí, má to několik rovin. Pro někoho jsou šmejdi ti, kdo pomocí agrese, lží a výhrůžek prodávají důchodcům zboží za mnohonásobek ceny. Šmejd může být pro spoustu lidí označení přímo pro výrobky, které se tam prodávají. A bohužel, pokud se na to podíváme úplně opačně, můžou tu být ještě dvě další roviny. Prodejci mluvili o lidech, kteří si zboží nekoupili a smlouvu podepsat odmítli, jako o šmejdech. A samozřejmě jsem to já, všichni, kdo filmu pomohli na svět, kdo proti této problematice veřejně vystupují.

Setkala jste se s tímto problémem i ve vlastní rodině?

Ano, jak už jsem řekla na začátku, na předváděčky jezdila moje babička. Ale je potřeba jí za to poděkovat, protože bez ní, bez jejích nákupů a výletů by Šmejdi nikdy nevznikli. Tady je právě krásně vidět ta relativita toho, co je dobré a zlé.
 

Co čekáte, že se změní po odvysílání dokumentu? Nebo co byste chtěla, aby se změnilo?

Obecně se snažím neočekávat. Očekávání vede ke zklamání. Ten film vyvolává velké emoce, už se o tom hodně mluví a doufám, že ještě dlouho mluvit bude. Takže vyvolání celospolečenské diskuze je první, velmi důležitý krok, který už jsme zvládli. A mým největším přáním je, aby si této zanedbané problematiky všimli i legislativci a našli funkční řešení. Jenže není všechno samozřejmě jen v jejich rukou, všichni si musíme sáhnout do svědomí, kolik času věnujeme svým prarodičům my sami. Rozdrobenost rodin je naprosto normální a běžný jev, takže jestli na staroušky kašleme a je nám jedno, co dělají, tak jsou všechny zákony na nic.

Hodláte se tématu nějakým způsobem i nadále věnovat?

Ano, určitě. Šmejdi pro mě jsou víc než jen film, drásá mě to lidsky. Moc děkuji všem, kdo projektu uvěřili, kdo se k téhle občanské aktivitě připojili a kteří filmu nastavili dle mého názoru naprosto jedinečnou osvětovou cestu k divákovi. Přístup, který zvolil distributor - společnost Aerofims, je úžasný a výjimečný. Dokázali zařídit to, aby film byl v kinech po celé ČR pro lidi nad 65 let zdarma. A to je důležité zdůraznit, jestli vám je víc než 65 let, vstupné na Šmejdy nebudete platit, NIKDE! Hodně síly mi dodala i producentka Hanka Třeštíková a její tým, pak přibyla Česká televize a další partneři - Český rozhlas, dTest, Blesk, Deník. Šmejdi jako magnet přitáhli ty správné lidi a ti všichni mají chuť pomáhat a hnout s touhle problematikou. Takže tématu se budeme věnovat dál, chystáme petici a máme v plánu ukázat seniorům, jaké to je vyrazit na výlet bez předváděček.

Jaké další projekty chystáte?

Mojí prací je práce redaktora. Točím jako externista zprávy pro TV Prima a tomu se chci teď zase více věnovat. Co se týče dokumentů, nevím. Chci dokončit aktivity spojené se Šmejdy a pak se uvidí. Vůbec neplánuji. Jestli něco má přijít, přijde to samo, nechci si vybírat téma. Myšlenek mám sice dost, ale nechávám je uzrát. A ve chvíli, kdy to bude ono, bude to tak silné, že to poznám.



 

Přihlásit