Platba kartou

Přečtěte si nový dTest

Aktuální číslo časopisu dTest 12/2016 Přečtěte si nový dTest

Jen málo kdo z nás si dokáže dnes představit nákupy bez platebních karet. Platíme jimi v obchodech, v restauracích i při nákupech na internetu. Jejich obliba postupem času stoupla natolik, že odezva obchodníků na sebe nenechala dlouho čekat. Platební terminály najdeme téměř na každém kroku. Větší zájem o pohodlnější placení přispěl k rozvoji nových sofistikovanějších platebních prostředků, jako jsou například kreditní karty s bezúročným obdobím.

 

Právní úprava platebního styku, práv a povinností poskytovatelů platebních služeb a spotřebitelů nebyla dlouho v rámci vnitřního trhu EU řešena jednotně. S účinností od 1. listopadu 2009 se česká právní úprava sjednotila s evropskou, a došlo k několika zásadním změnám. Nová legislativa zakotvila zrušení poplatků za blokaci karty a za zrušení účtu, omezila spoluúčast majitele karty na ztrátě při jejím zneužití a zkrátila dobu převodu peněz mezi účty ze tří dnů na dva. Také byla významně rozšířena informační povinnost bank vůči spotřebitelům, jak v době před uzavřením smlouvy, tak i během jejího trvání.

Zákazníci si placení kartou pochvalují. Nemusí mít u sebe hotovost a nejsou při nákupu svojí hotovostí limitováni. Někteří obchodníci, zvláště ti menší, však nesdílejí nadšení držitelů platebních karet, neboť banky si na obchodnících v průměru nárokují jedno až tři procenta z každé karetní transakce. Obchodníci si dobře uvědomují, že by se přenesením nákladů spojených s přijímáním karet na své zákazníky znevýhodnili před konkurencí. Přesto se našlo pár odhodlaných podnikatelů, kteří účtovali svým zákazníkům tři procenta při využití možnosti platit kartou. Spotřebitelé si to ale nenechali líbit. Následovala kontrola a pokuta od České obchodní inspekce. Spor se dostal až k Nejvyššímu správnímu soudu, který ve svém rozhodnutí ze dne 11. dubna 2006 (čj. 8 As 35/2005) konstatoval, že podnikatelé mohou požadovat poplatky od zákazníků, kteří hradí služby či zboží prostřednictvím platební karty. V českém právu není zakotvena povinnost obchodníka přijímat platební karty. Proto podle soudu není poplatek za tento typ úhrady diskriminační, nejde totiž o transakci srovnatelnou s hotovostní platbou. Současně zdůraznil, že účtování přirážky může být protiprávní jiným způsobem.

Zpátky ale k povinnosti přijmout platební kartu. Zákon v tomto směru sice mlčí, banky to však vyřešily po svém, a to zakotvením této povinnosti ve smlouvách s obchodníky. Pokud se vám stane, že prodejce odmítne přijmout platbu kartou, i přestože je jeho provozovna označena samolepkou s logem vaší karty, obraťte se se stížností na banku, která vám kartu vydala. Stejný postup platí i v případě, kdy obchodník podmiňuje přijetí karty dosažením „minimální částky“ pro placení kartou. Banky prosazují a budou prosazovat větší využívání svých platebních karet jakožto alternativu k placení zákonným platidlem a lze tudíž od nich očekávat, že se zasadí o zájem svých klientů, zejména spotřebitelů, platit kdykoliv, kdekoliv, za cokoliv a bez zvýšených nákladů.

Přihlásit