Psi a kočky nejsou všežravci

Obsah dubnového dTestu

Aktuální číslo časopisu dTest 4/2024 Obsah dubnového dTestu

Sdílejte

Publikováno v časopise 8/2023

Domácí mazlíčci jsou milovanými členy našich domácností a součástí rodiny. Jak se o ně starat, aby jim to prospívalo a mohli jsme si jejich přítomnosti a lásky užívat co nejdéle, jsme se ptali MVDr. Kamila Schwettera.

Pane doktore, co všechno lze chovat doma?

Lidé chovají všechno, co dokážou doma „ustájit“, nakrmit a vytvořit podmínky pro fungování daného organismu – od drobných živočichů přes psy a kočky až po exotická zvířata, jako jsou papoušci, pavouci, hlemýždi, všelijací plazi. V ordinaci se nesetkáváme se všemi. Existují speciální veterináři a s některými mazlíčky se třeba chodí i za odborníkem v zoologické zahradě. Jeden veterinář nemůže zvládnout veškerou specia­lizovanou péči, proto se chovatelé obracejí na specialisty s příslušnými zkušenostmi.

Vy tedy exotická zvířata neošetřujete?

Pokud bych chtěl dělat takovou medicínu, musel bych znát spoustu detailů o tom, jak je chovat a krmit, protože hodně nemocí a problémů se odvíjí od nevhodných podmínek chovu, např. nesprávné vlhkosti, teploty a špatné stravy.

Chovatelé ovšem vyhledávají spe­cialisty už ve chvíli, kdy si takové zvíře pořizují, velmi často v chovatelských skupinách na internetu.

MVDr. Kamil Schwetter

Vystudoval VFU v Brně, kde promoval v roce 2000. V roce 2003 spoluzaložil Veterinární kliniku Nusle, kterou v současnosti vede. Věnuje se péči o psy, kočky a drobné savce. Specializuje se na interní medicínu a ortopedii. Na veterinární medicíně jej těší, že pomáhá zvířatům od nemocí a bolestí. Jeho práce je velmi různorodá a nikdy se při ní nenudí. Mimo pracovní dobu se rád věnuje rodině a nejlépe si odpočine při sportu – trailovém běhu, horolezectví a vysokohorské turistice.

Existuje móda ve volbě domácích mazlíčků?

Já se věnuji běžným domácím savcům a psi, kočky, morčata nebo králíci se chovají stále. Módní bývá konkrétní plemeno. Boom měly border kolie. Setkal jsem se s nimi po roce 2000. Uvádělo se, že je to nejchytřejší plemeno a lze jej dobře vycvičit. V minulosti byli populární labradoři, labradorský retrívr. Velmi záleží také na místě, kde majitel žije. V Praze jsou oblíbení malí pejsci do 10 kg, jorkšíři nebo čivavy a větší psi jsou vzácnější. Čivav před časem velmi přibylo v souvislosti s televizní reklamou jisté telefonní společnosti. V poslední době se trochu zvýšil počet koček mezi klienty.

Lidé si pořizují zvíře, aby s nimi interagovalo. Psi, kočky a třeba králíci to v nějaké míře umějí, více nebo méně poslouchají, můžete je navyknout na různé věci, naučit je některé činnosti. Kočku lze sem tam něčemu naučit, ale je to spíše samostatné zvíře. Ovšem nemusí se s ní chodit ven a nemusí se venčit. Mnozí lidé nemají čas chodit s pejskem ven a pořídí si kočku. Tu hranici možná posunul trochu i covid.

V zákonech se zmiňují psi, kočky a fretky. Proč tam nejsou také další zvířata?

Uvádějí se tam proto, že je u nich povinnost očkování při cestování do zahraničí. Fretky už nejsou tak oblíbené, ale přibyli králíci, morčata a potkani. Domácí mazlíček je však cokoliv, co lze chovat doma. Někdo má radost i z chřestýše, byť se s ním nepomazlí. Někdy se terárium s živočichem používá jako dekorace.

Existuje kalendář pravidelných prohlídek pro zvířata, například podle druhu?

Když to omezím na svou praxi (psi, kočky, králíci, morčata, další malí savci, hlodavci, potkani, nějaké myšky), tak nejpravidelnější očkovací kalendář mají psi a kočky, protože jsou to zvířata, která chodí ven a zároveň jsou v blízkém kontaktu s člověkem. Existují povinné a doporučené preventivní návštěvy spojené hlavně s očkováním. Co se týká zdravotních prohlídek, od určitého věku doporučujeme u staršího pacienta zhruba jednou za rok vyšetření krve, které může odhalit nějakou chorobu, jejímuž rozvinutí lze předejít úpravou diety nebo doplňky stravy.

Zákon nařizuje pouze očkování proti vzteklině u psů, koček a fretek, pokud cestují přes hranice. Vzteklina je jediná nemoc, která je přísně hlídaná, protože jde o smrtelnou zoonózu, tedy nemoc přenosnou na člověka. Jinak se povinnost očkování proti vzteklině vztahuje v ČR pouze na psy a je spojená s povinností čipovat. Cílem je, aby pejsci byli co nejvíce identifikovatelní a nebyli tu psi bez majitele. Když přijde klient s pejskem na očkování proti vzteklině, musí mít pes čip, anebo ho musíme načipovat. Čip nic nevysílá, obsahuje jen číslo, které čtečka přečte. Nepřekáží, nemusí se měnit.

Oficiálně se v České republice vzteklina nevyskytuje už řadu let.

Povinnost však platí stále, protože na hranicích nejsou bariéry nebo ohrady a divoká zvířata mohou volně přecházet z jedné země do druhé. Státní veterinární správa se snaží hlídat, testovat a očkovat divoká zvířata (jsou vakcíny, které zvíře pozře a tím se naočkuje), ale některá tomu můžou uniknout.

Existuje povinné očkování u koček?

U kočky není žádná očkovací povinnost, pokud s ní necestujete do zahraničí. Možná je to proto, že existují volně žijící kočky, zatímco volně žijící psy nemáme. Kočky nikdo neodchytává a bylo by složitější to řešit. Vztah se psem bývá intimnější, pejsci nás více následují a chodíme s nimi ven. Když se venku potkají a pokoušou se, mohou si vzteklinu předat.

Hrozí něco zvířeti, které se nehne z domu?

Nežijeme ve sterilním prostředí. Existují velmi nakažlivé a odolné nemoci, které můžete přinést domů na oblečení nebo obuvi. Pokud majitelé domácích koček venku přikrmují jiná zvířata, pravděpodobnost přenosu se velmi zvyšuje. Nepatří k tomu samozřejmě vzteklina, ta se přenáší čistě kousnutím. Proti jiným nemocem doporučujeme očkovat i zvířata, která nechodí ven. Například proti panleukopenii koček, která je obdobou parvovirozy u psů. Měli jsme případ majitele 20 neočkovaných koček, který našel venku kotě, vzal ho domů a velká část jeho mazlíčků na tu nemoc zemřela. Zoonóza, nebezpečná pro psy a kočky, je také leptospiroza. Přenášejí ji venkovní hlodavci, myši, potkani.

Může něco takovým způsobem ohrozit menší savce z řad domácích mazlíčků?

Nemůže.

Je nutné domácí zvíře odčervovat?

Odčervování je ryze dobrovolná záležitost. Doporučujeme to, když jsou v rodině malé děti nebo osoby se sníženou imunitou a imunosupresivní léčbou. Tam by se mohlo stát, že parazit najde imunitní skulinku. V takových rodinách doporučujeme pravidelné odčervování u psů a koček. Imunitní systém zdravého člověka by měl případný problém zvládnout dobře, protože my nejsme cíloví hostitelé psího nebo kočičího parazita.


A když zvíře nepřijde do styku s venkovním prostředím?

Parazity k nim můžeme přinést třeba na botách. Proto je vhodné je odčervit například jednou za rok, při návštěvě veterináře spolu s očkováním. U koček, které chodí ven, bych odčervoval jednou za půl roku. Když ale máte kočku nebo psa, který neustále někde sbírá odpadky, očichá a prozkoumá kdejaké nečistoty, tak lze odčervovat i jednou za 3 měsíce.

Mohou se domácí zvířata nakazit něčím od lidí?

Není to pravděpodobné, protože my se hned léčíme. Mezidruhový přenos je teoreticky možný u plísní, ale pravděpodobnější je, že je člověk chytne od kočky nebo zvířete zvenku, než naopak.

Neměli bychom se tedy moc mazlit s venkovními kočkami…

Určitě je třeba dávat pozor. Hodně se to podceňuje, ale máte-li doma kočku a nemáte řešenou prevenci, vůbec neodporučuji chodit k venkovním zvířatům. Je tam taky riziko pokousání, poškrabání, nikdy nevíte, jak cizí kočka zareaguje. Pakliže jste zachránce, který se chce o venkovní kočky starat, rozhodně doporučuji chodit k nim v nějakém pracovním oblečení, doma ho na chodbě svléknout, strčit do pytle nebo někam uklidit, umýt se a teprve pak jít do kontaktu se svými kočkami.

Pokud jsou tedy kočka nebo pes očkováni a sledováni, nevidíte problém v pusinkování či olizování?

To by mělo být v pořádku. V souvislosti s pusinkováním bych ale upozornil na dentální hygienu zvířete. Ta je důležitá stejně jako u člověka. Stejně jako očkování je pro zdraví domácího mazlíčka a jeho okolí důležitý zdravý chrup.

Jak na to?

Chovatel to může zvládnout sám nebo s tím pomůže odborník v rámci pravidelné prevence. Velmi pomáhá volba krmiva, které preventivně působí na tvorbu zubního plaku a zubního kamene. Doporučují se tuhá krmiva. Granule jsou tvrdé a musejí se rozkousat, obrousí se tím nečistoty a v tlamě nevzniká mazlavá směs, která vytváří predispozici k tvorbě plaku a zubního kamene. Někteří chovatelé tvrdí, že zvířátka mají raději konzervy nebo paštičky, ale je to otázka nabídky. Ve chvíli, kdy pejskovi nebo kočičce vyjdu vstříc, tak přestane jíst to, co pro něj vyberu já. Chrup lze čistit také kartáčkem. To může výrazně prodloužit intervaly mezi ošetřením chrupu na klinice, které musí probíhat v sedaci, tj. musíme zvíře uspat.

Jak často máme psovi nebo kočce čistit zuby?

Čím častěji, tím lépe. Když to pes má rád a nevadí mu to, je to dobře. Majitelů, kterým se podaří vyčistit zuby kočce, jsou ovšem jednotky procent. Samozřejmě i tady záleží na tréninku a je možné to kočku naučit. Zkuste to. Když se to povede, bude to skvělé.

Jaké jsou nejčastější potíže vašich pacientů?

První skupinou jsou geneticky podmíněné problémy, které pacient získal od předků. Tam řešíme nejčastěji ortopedické nebo dermatologické potíže. Když si vybírám typ psího plemene, už musím počítat s tím, k čemu má sklony. Třeba labradoři mají kloubní potíže. Kožní alergie a záněty se vyskytují například u stafbulíků nebo šarpejů. Další skupinou jsou nemoci získané během života. Nejčastější jsou průjmová onemocnění, problémy se zažívacím traktem, špatné krmení ve smyslu nevhodné stravy nebo překrmování. Méně časté jsou záněty močových cest.

U koček a drobnějších savců je to hodně podobné, ale genetika u nich nehraje takovou roli. U domácích koček bývá problém s nadváhou kvůli nedostatku pohybu a z ní vyplývajících potíží. U králíků a menších savců je nejčastějším problémem nevhodná strava. Lidé nerespektují doporučení, co by měla ta zvířata dostávat, snaží se jim přilepšit a škodí jim. Někdy jsou příčinou onemocnění nevhodné chovné podmínky, například malá klec.

Jsou některé potíže spojené s roční dobou?

U psů jsou sezónní záležitostí například alergie. Když je pejsek atopik nebo alergik na něco, co v létě létá ve vzduchu, v zimě má klid. Pokud je alergický na krmení nebo alergeny z prostředí bytu (roztoči, prach, nečistoty), má celoroční problém. Vliv na stav zvířat mají také různé aktivity. Od jara do podzimu je člověk aktivnější i s pejsky, proto se objevují ortopedické potíže – zranění, zlomeniny, onemocnění šlach. Na jaře a na podzim máme více viróz. V zimě bývá problém se sněhem – psi ho žerou, nejsou na to zvyklí a vznikají záněty žaludku a střev.

Jak jinak můžeme předcházet onemocněním?

Musíme si uvědomit, že pejsci a kočky žijí v prostředí našich domovů, kde bývá přes 20 °C, a chladnější teploty jim nemusejí prospívat. Když je pes krátkosrstý nebo chudosrstý, nemá moc chlupů (čivavy, pražský krysařík), je vhodné používat v minusových teplotách obleček. Záleží i na aktivitě. Když je pes během vycházky permanentně v pohybu, nemá možnost nastydnout. Když však postáváte se známým v parku, riziko nastydnutí a infekce je větší.

Jak poznám, že musíme k veterináři?

Dobré pozorování mazlíka je nejdůležitější. Zvracení, průjem, kulhání, tržná rána jsou zjevné. Ale například orgánová selhání u starších pa­cientů zpočátku tak nápadná nejsou. Může dojít k mírnému snížení příjmu potravy, k občasnému zvracení i k viditelným změnám v příjmu tekutin nebo stravy. Pozorný majitel ví, kolik jeho zvíře sní, vypije, vyčurá, jaké má zvyky, a při každé změně by se měl přijít přinejmenším poradit. My zvířátko vyšetříme a vše posoudíme. Z jednoho příznaku nebo jednodenního problémů bych nepanikařil, ale když se to opakuje nebo je zvíře apatické, smutné, netečné, polehává a pospává, chce to nejspíše doktora.


Musíme psům a kočkám stříhat drápky?

To je individuální. U koček se prakticky nesetkáváme s přerůstáním drápků. Ony si je však nebrousí – starý dráp se svlékne a pod ním je nový, stejně ostrý, ale menší, což se periodicky opakuje. Když jim nevytvoříme podmínky, aby drápkům pomohly, dělají to na nábytku. Je možné jim drápky stříhat v ordinaci, ale je to třeba dělat v dvouměsíčních intervalech.

U psů je to trochu jiné. Na procházkách se jejich drápy obrušují při chození a běhání. Jsou však lidé, kteří mají pejska jenom doma, a ten je naučený chodit na záchod na konkrétní místo v bytě nebo domě. Nedoporučuji to, ale rozhodnutí je na chovateli. Tam může velmi snadno dojít k přerůstání drápů. Poznáte to, když psa postavíte na podložku nebo stůl – v uvolněném stavu by se neměl plochy pod sebou dotýkat drápky. Pokud ano, měl by přijít do ordinace, kde je zastřihneme.

Co bychom měli vědět o kastraci?

Názory na kastraci se s časem a vědeckým poznáním mění. Kastrace je způsob prevence závažných chorob. U samic jí lze předcházet nádorům mléčné žlázy, zánětům dělohy nebo cukrovce v pozdním věku, ale také nechtěnému nakrytí. U samců kastrace chrání před problémy s prostatou v starším věku. Snížení libida brání utíkání samců za háravými fenami a psi třeba méně analyzují pachové stopy na procházce. Povaha zvířete se kastrací nemění. Máte-li agresivního psa, sklon napadat ostatní psy mu zůstane. Může však být méně aktivní, protože pohlavní hormon je spalovač energie a je nutné zajistit mu pohyb a hlídat krmení, aby nedošlo k nadváze a obezitě.

V poslední době se řeší otázka, nakolik kastrace může být příčinou vzniku jiných onemocnění, jako jsou nádory kostí. Ve své praxi však nepozoruji, že by s kastracemi přibývalo pacientů s takovou diagnózou.

Neustále zmiňujete stravu. Proč?

Strava je alfa a omega správné péče. Má vliv na zažívací potíže, alergie, potíže v močových cestách atd. Člověk by měl dávat pozor, čím a jak krmí. Musíme respektovat jedince i druh zvířete. Měli jsme pacienty, kteří se se správným krmením dožili podstatně delšího věku než ti, u kterých si to majitel nehlídal. Je třeba vybírat kvalitní stravu, moc neexperimentovat. Pes a kočka jsou masožravci, nikoliv všežravci! Vyberte jeden typ kompletního krmení, ve kterém jsou všechny živiny, vitamíny, minerální látky – tím je můžete krmit celý život, nepřestane jim chutnat a nepřejí se jim. I domácí strava musí být komplexní, mnohé lze doplnit v podobě koupeného doplňku. Obecně však jde o měkké žrádlo, které nesvědčí chrupu.

Jak pečovat o srst?

Záleží na typu srsti. Krátkosrsté kočky by se o ni měly postarat samy a můžeme jim pomoct ve vyšším věku vyčesáním nebo koupáním, když mají artritidu nebo bolesti páteře. O psy se musíme postarat, když se zašpiní, použít vhodný šampón, vysušit, stříhací plemeno stříhat, když se zacuchá nebo se vytvoří dredy. S kvalitní stravou bude kvalitní i srst a problémů bude méně.

Může stříhání uškodit?

Samotnému zvířeti stříhání nevadí, ale použití strojku pro ně může být stresové. Když je v létě neostříháme, neuškodí jim to. Chlupy fungují jako izolace. Vadí jim, když jsou v uzavřeném nevětraném prostoru, například v autě. Roli nehraje ani délka chlupů, ani okolní vlhkost. Voda však slepuje chlupy a pod nimi se kůže zapařuje. V létě by měl mít pes možnost schovat se do stínu, kde je dobrá cirkulace vzduchu, protože zvířata nemají potní žlázy po celém těle jako lidé a potí se jen jazykem a packami.

Kočky lze stříhat také, ale nemají ten proces rády. Nejlépe se to dělá v ordinaci se sedací.

Jaká je role domácího mazlíčka mezi lidmi, co je pro něj přirozené?

Psi jsou smečková zvířata a rodinu považují za smečku. Můžou mít tendenci se v její hierarchii dostat na vrchol, proto musíme být přísní ve výchově. Nepodceňujme menší plemena. Daleko častěji vás pokouše malý pes, protože doma mívá větší volnost. Místo pejska musí být na konci naší rodinné smečky. Na prvním místě je rodič, pak děti a on by měl všechny tyto články respektovat. Když ho pustíte mezi sebe a děti, tak je může považovat za konkurenci a může kousat.

Nového psa bychom si měli vybírat podle svých možností a cvičitelnosti plemene. Neváhejte s ním chodit na cvičák nebo si nechat poradit od soukromého trenéra. Když si pořídím plemeno, které neprodělalo takový výcvikový vývoj (např. československý vlčák) jako jiná plemena (např. belgický ovčak), bude náročnější je vycvičit, aby dobře poslouchali. Zvažujte také své síly – starší paní neudrží velkého psa, neukáže mu, kdo je pán.

Ale co kočky?

Kočka rozhodně nebude poslouchat na slovo, ale i tam je určitá hierarchie. Člověk ji může usměrňovat, co dělat smí a co nesmí. Mysleme na to, že omezený prostor pro ni může být psychicky náročný. Televizní pořad, který se tím zabývá, má svůj smysl, protože lidé tento aspekt často podceňují.

Kdo jsou zvířecí psychologové?

Veterináři s dostatečnými praktickými zkušenostmi. Mohou absolvovat semináře nebo workshopy a dokážou lidem poradit, orientují se lépe než jiní v psychofarmakách nebo lécích na zklidnění atd.

K čemu nám je přepočítávat věk zvířat na lidské roky?

My veterináři máme rozdělený věk zvířat na období důležitá z hlediska péče. Třeba osm let u psů bereme jako konec období adult neboli dospělosti, 8–12letý pes je mature, tedy zralý, a od 12 let je senior, ale liší se to podle plemene. Podobné je to u koček. Toto rozdělení vytvořili výživáři, když zjistili, jak se s věkem mění metabolismus a potřeby mazlíka. Musíme tyto změny respektovat, aby se pak zvíře dožilo vyššího věku ve zdraví.

Co je pro zvíře a majitele důležité ve veterinární ordinaci?

Pes musí mít ve svém majiteli oporu, ten má být jeho dominantním tvorem. Dobře vychovaní pejsci se nás nebojí, poslouchají, nechají si udělat prakticky cokoliv, protože vědí, že majitel je tam jako jejich záštita a ochrana. Je-li klidný on, je klidné i zvíře. Když se zvířeti něco v ordinaci nelíbí, majitel musí umět adekvátně reagovat, usměrnit ho a zklidnit ho, protože ho zná lépe než my. Pak nedochází k soubojům, kousnutí nebo škrábancům. Je důležité, aby majitel v ordinaci byl. U kočky samozřejmě záleží na povaze, ale i tam fungují některé mechanismy, které používáte doma.

Padá kočka na všechny čtyři? A proč má 7–9 životů?

Padá, protože to umí. Viděl jsem kočku, která přežila pád z 11. patra. Takové příhody nejspíše způsobily představu, že mají více životů. Přežijí mnohem více než třeba pes.


Přihlásit