Legální drogy jsou nebezpečnější než nelegální

Obsah dubnového dTestu

Aktuální číslo časopisu dTest 4/2024 Obsah dubnového dTestu

Sdílejte

Publikováno v časopise 7/2023

Rozhovor o užívání nelegálních drog jsme vám nabídli v dubnovém vydání. Závislost na těch legálně prodávaných je rozšířenější a společensky neméně závažný problém. MUD. Miroslava Novotného jsme se proto ptali, proč jsou některé drogy legální, jak jsou silné a proč je na nich tolik závislých.

Podle NZIP jsou legální drogy látky, jejichž užívání „nedevastuje život závislého takovým způsobem jako drogy nelegální“. Jsou tedy legální drogy  bezpečnější než nelegální?

Nelegální drogy jsou zakázané zákonem. Jejich držení nebo distribuce může mít právní následky. Legální drogy jsou látky, které společnost dlouhodobě využívá v rámci tradice, z léčebných nebo praktických důvodů (rozpouštědla, ředidla). Jejich nebezpečnost je někdy mnohem větší než u nelegálních drog. Zdá se mi smysluplné rozlišovat látky s akceptovatelným a neakceptovatelným rizikem. Mezi nejrizikovější drogy patří kromě opiátů, amfetaminů nebo kokainu také alkohol, který je v západní společnosti dlouhodobě kulturně užívaný a je legální. Následky užívání alkoholu nebo organických rozpouštědel mohou být velmi devastující.

Z epidemiologického hlediska v ČR nejvíce osob užívá tabákové výrobky a ekonomické náklady na řešení zdravotních komplikací jsou mimořádně vysoké. Existují zažitá klišé spojená s toxikomany a obvykle před volbami se řeší, jak ochránit občany před nebezpečím tvrdých drog, ale debata ohledně alkoholu se často vede velmi povrchně a problém se bagatelizuje. Jistě to souvisí i s tím, že konzumace alkoholu a obzvláště piva je součástí české kulturní tradice.

Proč více omezujeme kouření než konzumaci alkoholu?

Když se má zdražit pivo, vyvolává to skoro celonárodní demonstrace, protože pivo je považováno za téměř základní potravinu. Lidé v něm nevidí alkoholický nápoj ani nevnímají jeho potenciální návykovost. Můžeme slýchat, že někdo má problém s tvrdým alkoholem, ale s pivem málokdy.

Je takový člověk z vašeho pohledu závislý?

Samotné pití alkoholu neznamená, že je člověk závislý. Závislost se může rozvíjet v některých případech i několik let pravidelným užíváním alkoholu. Často je pití nadměrného množství bráno jako výraz síly, chlapáctví a výdrže, zatímco abstinent je suchar. Alkohol se u nás pojí s oslavami i s běžným společenským životem. Máme pro něj řadu rčení. Rituály jsou pro udržování návyku velmi důležité, a teprve když se člověk rozhodne k abstinenci, uvědomí si, na co všechno si musí dávat pozor.

Syndrom závislosti je medicínská kategorie a má svá kritéria. Hlavním východiskem pro léčbu osoby s diagnostikovaným syndromem závislosti by měla být úplná abstinence od návykových látek. Nicméně existují názory, že úplná abstinence je přežitý pojem. Já si to nemyslím. Podle mě se jedná o nejbezpečnější přístup k problémům s alkoholem i dalšími návykovými látkami. Lidé však hledají zadní vrátka. Často jim chybí spíše rituál pití než samotná intoxikace. Abstinence je v českém prostředí někdy větším stigmatem než aktivní závislost.

MUDr. Miroslav Novotný

Psychiatr, který vystudoval 1. LF UK v Praze a déle než 20 let se zabývá diagnostikou a léčbou duševních poruch. Jeho hlavní specializací je léčba návykových nemocí. Působil jako vedoucí lékař na Klinice adiktologie VFN a 1. LF UK a v Psychiatrické nemocnici Bohnice, kde zakládal oddělení pro duální poruchy. V roce 2022 založil soukromou psychiatrickou ambulanci Adikto, centrum pro léčbu závislostí. Intenzivně se vzdělává rovněž v oboru psychoterapie. Absolvoval úplný výcvik v dynamicky orientované psychoterapii a aktuálně je ve výcviku integrované rodinné terapie.

Závažný problém s alkoholem má přitom údajně skoro desetina Čechů...

Odhaduje se, že v ČR je to kolem tři čtvrtě miliónu lidí. Stále jsou to spíše muži než ženy, ale mění se to.

Hlavní cestou, jak se člověk v ČR dostane k alkoholu, je společenské pití. Ale pití alkoholu je běžně spojeno i s průběhem jiného onemocnění. Například v souvislosti s probíhajícími úzkostnými poruchami vzniká tzv. úlevové pití. Je to běžné užívání alkoholu při nervozitě, pro úlevu od dlouhodobého psychického tlaku nebo po příchodu z práce. Člověk zjistí, že po 1–2 pivech nebo sklence vína se uvolní a lépe si odpočine, a tím se z pití stává ritualizovaná činnost. Po delší době se mohou pozvolna přidávat další kroky, které mohou postupně přivést jedince až k závislosti. Člověk zjistí, že bez pití nemůže být, že je úzkost bez alkoholu výrazně horší. Postupně zvyšuje množství a přicházejí další komplikace. Může to trvat dlouho, než dojde k debaklové situaci – opustí ho manželka, nemá peníze, má zdravotní potíže, problémy v práci – a on musí řešit mnoho věcí najednou, ale zároveň má úzkostné stavy a cesta ven může být velmi obtížná.

Je pití nakažlivé nebo dědičné?

Genetický podíl na rozvoji závislosti na alkoholu je prokázaný. Nejspíše se jedná o polygenní onemocnění. To znamená, že jde o soubor více genů, jejichž kombinace může zvyšovat náchylnost k rozvoji závislosti. Jedná se pravděpodobně o geny, které souvisejí s dopaminovým systémem v mozku. Dopamin je látka, která vyvolává pocit radosti, slasti, zkrátka příjemné emoce, a návykové látky jeho produkci zvyšují. Při dlouhodobém užívání však produkce vyhasíná, závislý v touze po stejném pocitu zvyšuje dávky, dochází k fyzické závislosti a dostává se do začarovaného kruhu.

Je prokázáno, že závislost na alkoholu se dědí po mužské linii. Ale problém nemusí být pouze v genetické informaci, může jít o naučený způsob chování. V literatuře jsou popsány dospělé děti alkoholiků – osoby, které od dětství trpěly symptomy spoluzávislosti, protože závislost ovlivňuje i rodinné příslušníky. Mohou si do života nést traumata, úzkostnost nebo obavy a strach z navazování vztahů. Poté zjistí, že alkohol jim od těchto stavů uleví. Děti alkoholiků jsou zpočátku často zapřisáhlí abstinenti, ale když se dostanou do stresových situací, nápodobou je začnou řešit tak, jak to poznaly v rodině.

Jak závislost poznáme?

Nejobecnějším znakem je, když návyková látka začne ovlivňovat život jedince na různých úrovních: zdravotní, psychické, sociální. Existuje základní orientační test se čtyřmi otázkami a jednu považuji za velmi citlivou: byl člověk někdy naštvaný nebo podrážděný, když ho někdo upozornil na jeho pití? Pokud ano, můžeme předpokládat problém – on už to sám tuší a je za toto upozornění nerad. Často se stává, že první jemné náznaky potíží vidí nejdříve ostatní, blízcí, rodina. Jsou také jedinci, kteří mají pocit, že žádný problém s pitím nemají, ale v pátek nebo sobotu jdou do hospody, a když se opijí, dělají riskantní věci – to může být také varovný signál.

Existuje šest příznaků závislosti, a pokud člověk naplní během posledního roku aspoň tři, může se jednat o diagnózu syndromu závislosti.

Které to jsou?

Přítomnost abstinenčních příznaků při snížení nebo přerušení užívání návykové látky, zažívání velmi silné touhy po návykové látce, v neposlední řadě dochází k nárůstu tolerance, tedy ke zvyšování dávek, kterých je potřeba k vyvolání stejného účinku návykové látky. Mezi psychosociální následky užívání návykových látek řadíme ztrátu kontroly, opouštění aktivit, které dříve přinášely radost, neustálé vracení se k návykové látce i přes vědomí a jasnou informaci, že tento způsob užívání je ohrožující a škodlivý.


Co je rizikové a problémové pití?

Rizikové pití je pití alkoholu spojené s nějakou potenciálně nebezpečnou činností. To znamená, že když člověk pije, má tendenci dělat neuvážené věci a chová se nebezpečně – řídí pod vlivem návykových látek, je agresivní, impulzivní, věnuje se adrenalinovým sportům, … Problémové pití je už spojeno se zdravotními problémy – buď je konzumace alkoholu zhoršuje, nebo je přímo vyvolává, např. jaterní či kardiovaskulární onemocnění, diabetes, …

Jak se osoba závislá na alkoholu rozhodne svou závislost ukončit?

Většina lidí, kteří přicházejí do léčby, je pod tlakem zdravotních, vztahových nebo sociálních problémů – nespokojenost partnerů, hrozba ztráty zaměstnání, epileptický záchvat, delirium, třes, vysoké jaterní testy. Osob, které přijdou jen s pocitem, že „nějak moc pijí“, není tolik a většinou jsou to ti, kteří pečují o své zdraví a uvědomí si spojitost pití s úzkostmi nebo stresem, začnou o tom přemýšlet a vyhledají psychiatra, aby se poradili ohledně léčby úzkostných stavů.

Lze se zbavit závislosti na alkoholu bez odborné pomoci?

Někomu se podaří výrazně omezit pití nebo zcela přestat, ale do péče psychiatra nebo adiktologa se dostávají především ti, kterým se to nedaří. Někdo potřebuje jen poradit, jak postupovat, jindy je to náročnější proces. Dobře fungují svépomocné skupiny. Anonymní alkoholici mají poměrně dobrou síť, zejména ve větších městech.

Nakolik lze napravit fyzické nebo psychické následky závislosti na alkoholu?

Jde o nemoc, po jejíž léčbě většinou vidíte velké pozitivní změny. Myslím, že u 99 % lidí se zlepší psychický i fyzický stav. Dlouho jsem pracoval v oblasti ústavní léčby. Mnohdy tam přišel někdo v debaklové situaci, třásl se, nedokázal vyjít do třetího patra, špatně spal, byl úzkostný. Po třech měsících odcházel úplně jiný člověk – ve fyzické kondici, plně stabilizovaný, sebevědomý, ...

Většina závislých, se kterými jsem pracoval, litovala, že nevyhledala pomoc dříve. Vyhledání pomoci se často odkládá a to pak vede ke zhoršování obtíží a progresi stavu. Stále chybí účinná preventivní opatření, která se týkají pití alkoholu. Za alkoholika je často považován ten, kdo již plně selhává ve svých životních rolích, kdo skončí na záchytné stanici, na úřadu práce, je v debaklové situaci po rozvodu apod., ale to je ohromně zkreslené! Většina závislých má zpočátku stále rodinu, chodí do práce, mohou být dobře situovaní, relativně zdraví, takže si dlouho nepřipustí, že mají problém – a tím se celá situace zhoršuje. Chybí informovanost o tom, že závislost na alkoholu je věc léčitelná, a když člověk přijde včas, může se mu vrátit velká část fyzického a psychického zdraví. Bohužel někdy musí člověk padnout až na dno, aby začal brát situaci vážně.

Nechci tím říct, že člověk přestane pít a všechno se mu vrátí, že abstinence je zázračná. Rodina se někdy už nedá dohromady, nevrátí se do stejné práce, nepodaří se mu dostudovat, ale se střízlivou hlavou se problémy řeší lépe.

Může být malé množství alkoholu prospěšné?

Tyto dohady byly vyvráceny. Alkohol je škodlivý v jakémkoliv množství.

Je nealko pivo kompromis?

U abstinujících závislých je nealkoholické pivo problém, protože může fungovat jako spouštěč, jelikož připomíná chuť alkoholu. Za recidivou totiž většinou bývá nezvládnutý craving neboli bažení.

Jsou počty závislých stabilní?

Počet lidí se závislostí na alkoholu je u nás extrémně vysoký. Většina jich nevyhledá adekvátní léčbu. Problémem u alkoholu je stále jeho dostupnost. U cigaret se osvědčilo zvýšení cen a omezení dostupnosti. Alkohol u nás však není příliš racionálně regulován, ani v reklamě. Je bizarní mít jako sponzora velkých sportovních klání výrobce alkoholu. Všichni můžeme vidět, že obchodní řetězce mají neustále prodejní akce na destiláty, umísťují je na nejviditelnějších místech atd.

Jak vzniká závislost na tabáku?

Dost podobně jako na alkoholu, postupným kontaktem od relativně časného věku. Mezi některými dětmi je užívání nikotinu nebo alkoholu stále považováno za znak dospělosti. Možnost užívání nikotinových sáčků dětmi je zcela nepochopitelné selhání státu. Nikotin je široce dostupný, třeba i v elektronických cigaretách. Koupíte je běžně v supermarketech i ve speciálních obchodech s nejrůznějšími příchutěmi. Reklama a užívání jsou silně zaměřené na mladé lidi, kteří rádi ochutnávají a experimentují.

Není to tím, že se pozornost soustředila na riziko poškození plic v důsledku pálení tabáku a přehlíží se závislostní stránka?

Možné to je. Přehlíží se důsledky, které může mít nikotin pro dospívající. Přitom je to jedna z látek, které mají největší závislostní potenciál. Je to dáno jejími chemickými vlastnostmi. Nikotin má rychlý intenzivní účinek, protože se rychle vstřebává, dopamin se rychle zvýší, člověka to nakopne a přinese mu to příjemný pocit.

Jak dlouho se odvyká kouření?

Je relativně mnoho možností. Pomáhají třeba nikotinové náplasti nebo specifické léky, které snižují touhu po nikotinu. Někdo přestane ze dne na den a vydrží dlouhodobě, ale většina má tendenci přestávat a znovu začínat. Někteří vyhledají odbornou pomoc. Ale i tady jde o celoživotní záležitost, podobně jako u alkoholu. I jedna cigareta může být pro bývalého kuřáka nebezpečná, protože jde o skutečně velmi silnou návykovou látku.

Proč se někomu daří přestat kouřit celkem snadno, ale jinému ne?

To je otázka motivace. Někdy se říká, že závislí nemají silnou vůli, ale když vidím, co všechno udělají, aby si obstarali svou drogu, nikdy bych si to již nepomyslel. Svou vůli však směrují do špatné oblasti. Odvyknout znamená změnit mnohem více než užívání. Přestat užívat návykovou látku a všechno ostatní dělat stejně dál nemůže fungovat, protože droga je součástí života, člověk ji používá k řešení potíží, nebo naopak k umocnění radostných zážitků, a když ji vynechá, bude mu chybět a může ji nahradit jinou. Někdo ale začne třeba sportovat, více přemýšlet o tom, co jí. Je to o změně myšlení, o komplexní změně životního stylu.

Je závislostní rozdíl mezi cigaretami a doutníky? Jak je to s e-cigaretami nebo vodní dýmkou?

Vše, co obsahuje tabák, může vyvolat závislost – cigareta, doutník, třeba i vodní dýmka. Kouření je obecně rituál – ke kávě, s kolegy za rohem, při pití alkoholu. Cigaretu vytáhnete z krabičky, zapálíte si, vidíte světýlko, potáhnete, vydechnete kouř... Kuřáci elektronických cigaret vyfukují jen páru, ale často chodí ven s klasickými kuřáky právě kvůli rituálu.

Jak a proč vznikají lékové závislosti?

Léky zbavují potíží, nejčastěji úzkosti (anxiolytika), nespavosti (hypnotika) nebo bolesti (analgetika) a to jsou tři věci, jež trápí hodně lidí. Lék, který člověku pomůže, se může v jeho vnímání stát zázračnou pilulkou, když však dojde k rozvoji závislosti, vysazení je problematické. U návykových léků je doba užívání stanovena na šest týdnů a potom by se mělo zhodnotit, jestli v léčbě pokračovat a jakým způsobem.

Vznikne závislost na lék, který pomůže proti bolesti, ačkoliv nemá závislostní potenciál?

Pokud má lék závislostní potenciál, může dojít k závislostní poruše. Existuje však také kategorie nadužívání jiných druhů léčiv, třeba proti bolesti, proti průjmu nebo zácpě. Tam je hlavním rizikem vznik zdravotního poškození vlivem vysokých dávek léku. Některé znaky závislosti zde samozřejmě můžeme pozorovat také.

Vzniká na léčiva se závislostním potenciálem spíše závislost psychická, nebo fyzická?

V dnešní době se v rámci celostního přístupu ustupuje od dělení fyzické a psychické stránky. Přece i bolest má psychickou složku a nervozita či vztek se projevují také tělesně.

Jak se lidé závislí na léčivech dostávají k lékům na předpis?

Pacient někdy obchází více lékařů. Jiný získává léky od příbuzných nebo známých, kteří je mají předepsané, ale neužívají je. Existuje také černý trh. Je to vždy otázka poptávky a nabídky, od pacientů vím, že je relativně jednoduché léky na předpis získat na internetu.

Kdy je nutné mít se na pozoru a čeho si máme všímat?

Na možný vznik závislosti musí upozornit lékař, který lék předepisuje, a věřím, že se tak děje. Pacienti ale neberou takové informace vždy vážně. Varovné mohou být jakékoliv nespecifické příznaky například v okamžiku, když lék neužijete, někde ho třeba zapomenete. Když vás na dovolené v zahraničí najednou přepadnou odvykací stavy, je to velmi nepříjemná zkušenost. Nebo lék náhle vysadíte a původní potíže se vám zhorší. Každopádně vás zdravotní problémy přimějí navštívit lékaře. On by měl znaky nadužívání rozpoznat a určit způsob postupného vysazování, aby nedocházelo ke komplikacím a vysazení léků proběhlo úspěšně. Může to být praktický lékař i psychiatr. Je důležité nevysazovat najednou, zvlášť po delším užívání to může být i život ohrožující.

Je člověk za svou závislost odpovědný, lze mu ji vyčítat?

Těžká otázka. Drogy člověk začne sice užívat obvykle z vlastní vůle, ale zpravidla tím řeší nějaký problém. Pak je otázkou, kdo je za některé situace odpovědný. Pokud je osoba se závislostí dostatečně informovaná o možnostech léčby, ale nevyužije je, je odpovědnost více na ní. Na druhou stranu může člověk žít v podmínkách, které mu nedodají sílu a motivaci k tomu, aby dělal nějaké změny. Když musí pracovat od šesti ráno do osmi večer, je marné mu radit, aby se věnoval svým koníčkům. V těžkých sociálních a životních situacích nefungují poučky o zdravém životním stylu. A pokud jsem vyrůstal v rodině závislých a nikdo mě nenaučil, jak se sebou zacházet bez drog, mohu se k nim dostat velmi brzy a cítit se pak přijímaný pouze v partě dalších závislých.

Je alkoholik zodpovědný za svou závislost, když mu v hospodě nalévali už od šestnácti? Jak je pečováno o děti z rodin oslabených závislostmi? Jak se lidé naučí pracovat například se stresem? Společnost by měla přemýšlet, jaké podmínky vytváří. Řada opatření se nezavede z ekonomických, kulturních nebo jiných důvodů. Nedostatek léčebných možností či dotovaných preventivních programů a přehlížení souvislostí možná přesouvá zodpovědnost zcela jinam. Rozhodně bych nikomu přímo nevyčítal jeho závislost – je to kontraproduktivní a k ničemu dobrému to nevede.

V češtině používáme slovo droga přeneseně i pro něco, co nám chutná nebo co máme rádi…

Ta metafora je velmi výstižná, protože je založena na vlastnostech návykových látek. Jde o přitažlivost, emoční i fyzickou stimulaci, potěšení, zvládnutí problémů. Myslím, že být na něčem závislý je obecně lidská vlastnost – silně nás přitahují a dodávají nám energii, nakopnou nás přece vztahy, zážitky, činnosti. Pokud nám neškodí, je to zcela normální.


Přihlásit