Vymáhání pohledávek, díl 4., Vykonávací a insolvenční řízení

Obsah únorového dTestu

Aktuální číslo časopisu dTest 2/2024 Obsah únorového dTestu

Sdílejte

Publikováno v časopise 5/2023

Pravomocně skončené soudní řízení přináší úspěšné straně velkou úlevu. Splnění přikázané povinnosti však není samozřejmostí. Důvodem je neochota plnit dobrovolně, jindy zase není z čeho brát. V takovém případě může být řešením vykonávací či insolvenční řízení. V závěrečném dílu našeho seriálu nabízíme základní přehled toho, které možnosti se věřitelům i dlužníkům v této fázi vymáhání pohledávek nabízejí.

Jak získat to, co vám náleží?

Soud žalovanému stanovil povinnost – v našem případě zaplatit požadovanou částku – a určil lhůtu, kdy má dojít k jejímu splnění. Lhůta uplynula, a žalovaný stále neplní. Po zdlouhavém soudním řízení je taková situace značně vyčerpávající. Nicméně úspěšnému žalobci se nabízejí dva možné postupy, jak se domoci výkonu soudního rozhodnutí, tedy zaplacení dlužné částky. První variantou je požádat o výkon rozhodnutí přímo soud, druhou možností je svěřit výkon rozhodnutí soudnímu exekutorovi. Pro pořádek si raději ujasníme označení jednotlivých stran. Na jedné straně máme v jedné osobě věřitele = žalobce = oprávněného a na straně druhé dlužníka = žalovaného = povinného.

Soudní výkon rozhodnutí

Soudní výkon rozhodnutí má oproti exekuci několik nevýhod. Předně musí věřitel sám popsat majetek dlužníka a způsob, kterým má být dlužné plnění uspokojeno (např. srážkami ze mzdy, prodejem movitých věcí apod.), přičemž soud nemůže provádět více způsobů výkonu rozhodnutí současně. Tím se však věřitel vystavuje riziku, že neodhadne majetek a jemu odpovídající nástroj vymáhání a ztíží si tak uspokojení své pohledávky. Návrh na zahájení soudního výkonu rozhodnutí se adresuje okresnímu soudu zpravidla v místě bydliště dlužníka. Soud poté vykonává rozhodnutí prostřednictvím vlastních soudních vykonavatelů.

Exekuce

Menší nároky na věřitele klade výkon rozhodnutí prostřednictvím exekutora. Majetkové poměry dlužníka totiž zjistí sám exekutor a následně uplatní vhodný způsob vymáhání nebo jejich kombinaci, čímž se výše zmíněné riziko pro věřitele snižuje.

Vymáhání dluhu lze v tomto případě zahájit podáním návrhu přímo exekutorovi. Činnost exekutorů není omezena územními obvody jako v případě soudů, výběr je tedy na vás. Seznam všech exekutorů naleznete na webu exekutorské komory. Exekutor následně požádá soud o pověření a nařízení exekuce. Poté, co je exekutor soudem pověřen, vyrozumí dlužníka o zahájení exekuce. Od tohoto okamžiku je dlužník „povinným“ a nemůže nakládat se svým majetkem. Výjimkou je běžná obchodní činnost či uspokojování základních životních potřeb povinného nebo osob, které má povinnost vyživovat (děti, manželka). Společně s vyrozuměním dá exekutor povinnému poslední šanci k dobrovolnému splnění vymáhané povinnosti. Pokud tak povinný učiní, bude náklady exekuce hradit v poloviční výši. V opačném případě bude provedena exekuce. Exekutor nejprve posoudí, jakým způsobem bude exekuce provedena, a následně vydává exekuční příkazy ohledně majetku, který má být exekucí postižen. Pokud má dojít k zaplacení peněžité částky, nabízí se mu několik možností. Mezi nejčastější patří srážky ze mzdy a jiných příjmů a prodej movitých a nemovitých věcí. V situaci, kdy je v exekuci vymáhán nedoplatek výživného nebo náhradního výživného, může být povinnému dokonce pozastaveno i řidičské oprávnění. Exekutor je povinen zvolit takový způsob exekuce, který slovy zákona není „zřejmě nevhodný“. Za zřejmě nevhodný by bylo nutné považovat postup, kdy by exekutor přikročil k prodeji movité věci (např. briliantového prstenu), jejíž hodnota by byla ve zjevném nepoměru k výši dluhu (pokuta 300 Kč za jízdu načerno). V případě, že by se některý z účastníků exekučního řízení domníval, že exekutor nepostupuje v souladu s právem, lze se proti jeho postupu bránit námitkami. O možnosti je podat musí exekutor účastníky řízení řádně informovat. Například v již popsaném příkladu, kdy exekutor vydá exekuční příkaz, jímž rozhodne o prodeji briliantového prstenu, by povinný mohl uplatnit námitku do 8 dnů od doručení příkazu. Exekutor je oprávněn námitku sám vypořádat za předpokladu, že jí v plném rozsahu vyhoví. Pokud jí nezamýšlí vyhovět, musí rozhodnutí o námitce přenechat soudu.

Jak už bylo naznačeno, povinný by si měl být vědom, že v rámci exekučního řízení již nevyvázne s „pouhým“ zaplacení dlužné částky. V situaci, kdy vymáhání pohledávky dojde až do stadia exekuce, je povinen uhradit i náklady na její vedení. Patří mezi ně zejména odměna exekutora, náhrada paušálně určených či účelně vynaložených hotových výdajů za ztrátu času při exekuci, za doručení písemností, a pokud je exekutor plátcem daně z přidané hodnoty, pak i DPH v příslušné výši.

Když dojde k vymožení dluhu, je exekuční řízení ukončeno. Skončit však může i za jiných podmínek, například upuštěním od provedení exekuce při dobrovolném splnění povinnosti. Provedením exekuce, respektive jejím zastavením, zanikají veškeré vydané exekuční příkazy a povinný může opětovně nakládat se svým majetkem.

Když není kde brát

K uspokojení věřitelů, jejichž povinný není schopen plnit své dluhy, slouží insolvenční řízení. Jeho smyslem je uspořádat právní vztahy dlužníka a vyřešit jeho úpadek či hrozící úpadek tak, aby věřitelé byli uspokojeni poměrně a v co největší míře. Procesy insolvence a exekuce se v běžném povědomí stírají. Ačkoliv lze u obou spatřovat totožný cíl uspokojit věřitele, oba procesy se značně liší. Zatímco exekucí má dojít k uspokojení jediného věřitele v konkrétní kauze, v insolvenčním řízení se řeší situace dlužníka uceleně s cílem uspokojit poměrně všechny jeho věřitele.

Úpadek

Fyzická osoba se ocitne v úpadku, pokud se jí současně přihodí, že má více věřitelů, uběhlo více než 30 dní od splatnosti dlužných peněžitých závazků a tyto závazky není schopna plnit, jinými slovy se nachází v platební neschopnosti. U právnických osob a fyzických osob podnikatelů může úpadek nastat také při předlužení. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku.

Způsoby řešení úpadku

Úpadek lze v insolvenčním řízení řešit konkursem, reorganizací či oddlužením. Pro fyzické osoby je nejtypičtějším způsobem oddlužení, jež je známo také jako osobní bankrot. V případě, že soud dlužníkovi oddlužení povolí, může se snáz zbavit svých dluhů. K oddlužení může dojít, pokud dojde k minimálně vyžadovanému uspokojení věřitelů jedním ze dvou způsobů – buď zpeněžením majetku dlužníka, nebo tím, že dlužník plní schválený splátkový kalendář. Při plnění dluhu na základě splátkového kalendáře se od dlužníka vyžaduje, aby za 3 roky zaplatil alespoň 60 % svých dluhů (dluhů nezajištěných věřitelů). Podmínky oddlužení jsou splněny také v případě, kdy dlužník po dobu 5 let neporuší svoji povinnosti vynaložit veškeré úsilí k plnému uspokojení pohledávek svých věřitelů, přičemž se má za to, že tuto povinnost splní, pokud zaplatí alespoň 30 % dluhů nezajištěných věřitelů. Splátky zasílá dlužník přímo na účet insolvenčního správce. Jejich výše se odvíjí od výdělku dlužníka, proto je také povinen soudu dvakrát ročně předložit přehled svých příjmů. Zároveň je však stanovena základní částka, která musí dlužníkovi po odečtení splátek zbýt, tedy kterou nelze zabavit. Ta je odvozena od životního minima a takzvaných normativních nákladů na bydlení. Ke dni vydání článku minimální nezabavitelná částka činí 13 638 Kč, k níž se přičítá 3409,50 Kč za každou osobu, kterou má dlužník povinnost vyživovat.

Průběh insolvenčního řízení

Insolvenční řízení může zahájit jak dlužník, který je v úpadku či hrozícím úpadku, tak věřitel, ovšem ten pouze v případě, že úpadek dlužníka již nastal. Návrh je podáván krajskému soudu, a to zpravidla tomu, v jehož obvodu se nachází bydliště dlužníka. V okamžiku, kdy je zahájeno insolvenční řízení, získává dlužník ochranu, díky níž proti němu nelze uplatnit pohledávku žalobou, ale pouze přihláškou do insolvenčního řízení. Ochranu má dlužník také před případným provedením exekuce, a dokonce se jeho dluhy přestávají navyšovat o další úroky, pokuty a jiné náklady. Na základě návrhu soud posoudí, zda se dlužník skutečně nachází v úpadku nebo mu úpadek hrozí. Pokud jsou podmínky splněny, ustanoví insolvenčního správce a provede další úkony. Zároveň vyzve věřitele k přihlašování pohledávek vůči dlužníkovi. Úlohou insolvenčního správce je sestavit seznam přihlášených pohledávek, s dlužníkem je přezkoumat a o přezkumu vypracovat zprávu. Na jejím základě může soud následně schválit způsob oddlužení, například výše popsaným splátkovým kalendářem.

Možnosti ukončení insolvenčního řízení se liší podle způsobu řešení úpadku. U oddlužení je řízení ukončeno rozhodnutím soudu o splnění podmínek oddlužení. Tím je dlužník osvobozen od zbývajících nesplacených dluhů. V případě, že soud dojde k závěru, že dlužník řádně nesplnil stanovené povinnosti, oddlužení neschválí a vyhlásí konkurz. V jeho průběhu se už však dlužník odpuštění části dluhu nedočká.


Přihlásit