Jak vybrat DVD přehrávač

Sdílejte

Aktualizováno: 31.10.2012

Má ještě cenu si v dnešní době kupovat „obyčejný“ DVD přehrávač? Tuto otázku si jistě klade nejeden čtenář, který ze všech stran slyší slůvka blu-ray, HD Ready, HDTV, digitální vysílání, vysoké rozlišení apod. I díky záplavě levných filmových titulů na DVD a kvůli nedostatkům blu-ray formátu (jako technologického nástupce DVD), jako vysoké ceny a malá nabídka titulů, to vypadá, že stará dobrá DVD mají před sebou stále ještě nějakou budoucnost.

Velká část spotřebitelů se při svém rozhodování řídí především cenou. Na českém trhu jsou nabízeny DVD přehrávače nejrůznějších cenových ale i kvalitativních kategorií. Proto při výběru DVD přehrávače pečlivě zvažte jeho předpokládané využití a až poté cenovou hladinu.

V internetových a kamenných obchodech lze pořídit neznačkové DVD přehrávače již od 700 korun a nejdražší, značkové modely se pak pohybují v řádech desetitisíců korun (prosinec 2010). Avšak každá kategorie je určena pro jinak náročného zákazníka.

Jak je to tedy s cenou? Nelze bohužel paušálně říci, že čím dražší, tím lepší. Na druhou stranu, u velmi levných přístrojů nelze v žádném případě očekávat zázraky.


1. Typ DVD přehrávače

Na začátku si zodpovězte otázku, kam přístroj umístíte, tak aby vám rozměrově korespondoval s ostatními přístroji z vaší sestavy. Nejčastější šíře AV komponentů (např. DVD rekordéry, Hi-Fi komponenty) je 43 cm. Z těchto zvyklostí vybočují často právě DVD přehrávače a set-top-boxy. Na první pohled malé a hezké přehrávače pak mohou citelně narušovat vzhled celé sestavy a okolo menších přístrojů mohou být vidět nejrůznější kabely, které lze obtížně schovat.

Laciný, často nekvalitní přehrávač poznáte již od pohledu. Často má celoplastovou konstrukci, přední panel obsahuje jen základní číselný displej a někdy na něm nenajdete žádné ovládací prvky. Zadní panel pak skýtá velmi málo přípojných míst. Dalším ukazatelem je kvalita mechanického provedení předního panelu a plechového opláštění. Má-li plast mechanické nedodělky a o plech po bocích a zadním panelu přístroje se můžete i poranit, pak se takovému přehrávači raději obloukem vyhněte. Může být i nebezpečný.

Důležitým faktorem pro výběr může být i barva a design přehrávače. Modely střední třídy mají přední panel stále ještě z plastu, ale často imituje kov či sklo. Modely vyšší a nejvyšší třídy pak již mívají přední panel kovový. To samozřejmě nijak neovlivňuje kvalitu reprodukovaného obrazu a zvuku, ale působí luxusním a bytelným dojmem. Pozor na lesklé skleněné displeje. Na přímém světle na nich nemusí být viditelné zobrazované údaje.
 

2. Obraz

Kvalitou obrazu se DVD přehrávače se svými nástupci, blu-ray přehrávači nevyrovnají, nicméně i mnohé DVD přehrávače střední třídy dnes oplývají HDMI výstupem a tzv. up-konverzí. To jest přepočítáním (převzorkováním) standardního rozlišení na rozlišení vysoké. Mezi výrobci je tato funkce v současné době velmi populární a má jí spousta přehrávačů. Kvalita konverze je u jednotlivých přehrávačů různá, lze všeobecně říci, že vylepšení obrazu je spíše nepatrné a vysoké rozlišení kvalitou nenahradí.

Co tedy určuje kvalitu obrazu DVD přehrávače? Paradoxně záleží především na vašem televizoru a na způsobu připojení. Na běžném CRT televizoru (klasický televizor se skleněnou obrazovkou) nebo na méně kvalitním plazmovém či LCD televizoru nepoznáte mezi většinou DVD přehrávačů větší rozdíl v obrazové kvalitě.

Kvalitnější videopřevodníky a pokročilé obvody pro zpracování obrazu (např. progressive scan, digitální redukci šumu, odstranění kostičkování vlivem komprese), kterými jsou vybaveny dražší přístroje, zúročíte až při připojení ke kvalitnímu televizoru Full HD či HDTV. Za tyto obrazové vymoženosti si také připlatíte. Lehce se tak s dobře vybaveným a dobře hrajícím DVD přehrávačem dostanete na zhruba polovinu ceny základního blu-ray přehrávače téhož výrobce. Pak je na zváženou, zda si k Full HD či HDTV televizoru nepořídit spíše blu-ray přehrávač, abyste ze svého televizoru „dostali“ maximum.

Není všechno zlato, co se třpytí. Tak by se dalo výstižně říci, že ne všechny DVD přehrávače opatřené HDMI výstupem (který je určený pro přenos obrazu a zvuku ve vysokém rozlišení) jsou vybaveny up-konverzí na vysoké rozlišení. Navíc, jak jsme se již v úvodu zmínili, kvalita přepočítávání je také různorodá. Navíc jejich výhod využijete pouze v případě, že vlastníte HDTV či Full HD televizor. Máte-li pouze HD Ready přístroj, tuto funkci Vám výslovně nedoporučujeme. Na základě zkušeností z testů doporučujeme převod signálu ze standardního rozlišení na rozlišení vysoké svěřit spíše televizoru než DVD přehrávači. Nejlepší je dodat z přehrávače do televizoru (tzv. progresivní neboli progressive scan, někdy označován jako 576p) signál - to umožňuje právě užitečná funkce PROGRESSIVE SCAN, za kterou stojí si jistě nějakou tu stokorunu připlatit. Naproti tomu funkci UP-konverze můžete úspěšně oželet.

Budete-li chtít využívat funkci progressive scan, ujistěte se před nákupem, že Váš televizor má vstupní zdířky HDMI či komponentní vstup (někdy označován jako YUV či Y/Pb/Pr – tři cinch konektory zelené, modré a červené barvy) kompatibilní s režimem progressive scan.

 

3. Zvuk

Obdobě jako u kvality obrazu, je pro laického spotřebitele velmi těžké rozlišit kvalitu zvuku DVD přehrávačů. Ale i v této kategorii existují rozdíly. Na začátku bychom si měli říci, zda budeme přístroj používat pouze pro přehrávání DVD filmů nebo i jako CD přehrávač. Dále zvažme, zda jej budeme připojovat pouze k televizoru nebo k AV receiveru či k domácímu kinu nebo k běžnému stereo systému (např. hi-fi věž).

Budete-li připojovat přehrávač přímo k televizoru, nepotřebujete extra kvalitní audio převodníky a pokročilé zpracování zvuku. Může se snad hodit pouze funkce omezení dynamiky zvuku (např. při sledování filmu ve večerních hodinách) a regulace dialogů (posílení/zeslabení mluveného slova filmu).

Když budete připojovat DVD přehrávač k sestavě domácího kina či stereo systému, vyplatí se vyhnout nejlevnějším a často i neznačkovým přehrávačům. Jejich zvukový dojem často kazí rušivé pazvuky a šum. Proto v případě, že budete přístroj používat i pro častý poslech hudby, zvolte spíše přístroj střední až vyšší kategorie.

Vlastníte starší sestavu domácího kina s tzv. multikanálovým vstupem, zvolte model s vestavěným dekodérem prostorového zvuku ve formátech DOLBY DIGITAL (5.1) a DTS (5.1).
 

4. Doplňkové funkce

Výrobci se v dnešní době všemožně předhánějí, který z nich bude mít u svého výrobku více funkcí. Proto zahlcují pravidelně trh novými a novými modely s novými a novými funkcemi. Dobře si však uvědomme, že každou funkci navíc, si jako spotřebitel zaplatíme! Podíváte-li se do katalogů výrobců spotřební elektroniky a porovnáte-li sousední modely, zjistíte, že se liší především výbavou doplňkových funkcí. Ty mohou být do velké míry zbytečné a pro běžného uživatele prakticky nevyužitelné.
Na druhou stranu však musíme uznat, že existují funkce, které mají své opodstatnění. K běžnému standardu dnes patří zpomalená, zrychlená či krokovaná reprodukce, zvětšování výřezu obrazu, přímé přepínání jazykových a titulkových verzí přímo dálkovým ovladačem.

K funkcím, které nejsou zcela běžné, ale velmi příjemné, patří možnost posouvat a volit velikost zobrazovaných titulků, dále pak možnost přizpůsobení formátu obrazu (např. 4:3/14:9/16:9/21:9) dle obsahu DVD disku (filmy jsou natáčeny v různých poměrech stran) a poměru stran televizoru, na kterém je obsah promítán. Tato funkce formátování obrazu se stává téměř nezbytnou v okamžiku, kdy připojujeme DVD přehrávač k televizoru pomocí rozhranní HDMI a při využití funkce up-konverze (přepočítání obrazu do vyššího rozlišení). Televizory nižší někdy totiž neumějí upravit formát/poměr stran obrazu přicházejícího z HDMI vstupu ve vysokém rozlišení.

Za zmínku také stojí několik přehrávačů na českém trhu, které mají v sobě zabudovaný přijímač digitálního pozemního příjmu (tzv. DVB-T). Takto vybavený přístroj ocení především majitelé starších přístrojů a příznivci „méně ovladačů na stole a jedné krabičky u televizoru“.
 

5. Z čeho přehrávat

Dnešní přehrávače snesou často označení „všežravec“. Tedy alespoň podle médií, s kterými dokážou pracovat. Originální audio CD a video DVD přehraje každý přehrávač. Nicméně další formáty jsou již závislé na výrobci a daném modelu. Doporučujeme se před samotným nákupem ujistit, s jakými médii skutečně přístroj umí pracovat (co výrobce garantuje) a co z nich umí zobrazit.

DVD-R/+R
Jednorázově zapisovatelé DVD disky. Mohou být vypáleny na stolním DVD rekordéru či v PC. Tyto disky dnes přehrává naprostá většina stolních DVD přehrávačů všech tříd – jedná se o jakýsi nepsaný standard.
 

DVD-RW/+RW
Opakovatelně zapisovatelé DVD disky. Mohou být vypáleny na stolním DVD rekordéru či v PC. Tyto disky dnes přehrává naprostá většina stolních DVD přehrávačů všech tříd – jedná se o jakýsi nepsaný standard.
 

DVD-R/+R (DL)
Jednorázově zapisovatelé dvouvrstvé disky DVD. Oproti běžným DVD-R/+R mají vyšší kapacitu. Mohou být vypáleny na stolním DVD rekordéru či v PC. S kompatibilitou s tímto typem disků mohou mít některé DVD přehrávače problémy. 

DVD-RAM
Opakovaně zapisovatelný DVD disk, který se chová podobně jako pevný disk. Nicméně jeho bohaté střihové možnosti jsou vykoupeny nízkou kompatibilitou se stolními DVD přehrávači.
 

DVD-Audio
Jedná se o originální disky DVD se záznamem hudby v kvalitě vyšší než na CD. Může obsahovat jak stereo tak i prostorový zvuk. Plnohodnotná reprodukce těchto disků vyžaduje speciální DVD-Audio kompatibilní přehrávač a odpovídající kvalitní audio sestavu.

 

SACD (Super Audio CD)
Jedná se o originální disky s nejjakostnějším způsobem záznamu, který je v současné době dostupný (vyšší kvalita zvuku než u CD, DVD-Audio a dokonce i vyšší než u blu-ray disků). Může obsahovat jak stereo tak i prostorový zvuk. Plnohodnotná reprodukce těchto disků vyžaduje speciální SACD kompatibilní přehrávač a odpovídající kvalitní audio sestavu.
 
USB
Vstup pro externí pevný disk či přenosnou flash paměť (tzv. USB klíč).
Slouží často k načítání multimediálních souborů (viz další kapitola). Tato přípojka bývá velmi často zepředu, na čelním panelu přístroje. Což je praktické, ale nevzhledné řešení (není-li vstup schován elegantně např. pod víčkem). Naproti tomu USB vstup na zadním panelu je pro nejednoho uživatele přijatelnější vzhledově, ale je zase hůře přístupný.

TIP: Při použití externích vysokokapacitních pevných disků může být problém s napájením. V tomto případě volte spíše disky s vlastním napájecím zdrojem.
 
Čtečka paměťových karet
Zdířka pro vložení nejrůznějších paměťových karet z fotoaparátů, videokamer a mobilních telefonů. K nejběžnějším kartám patří SD karta (nejrozšířenější formát karty) a její zmenšené varianty (Mini SD a Micro SD), dále pak karty Memory stick , xD karta a Compact flash.
 

6. Přehrávání multimédií

Pod pojmem „přehrávání multimédií“ rozumíme schopnost přehrávače reprodukovat soubory s hudbou, filmem a fotografiemi, tak jak se používají v počítačích, mobilních telefonech a na internet. Pokud si půjčujete originální DVD video disky z videopůjčovny či kupujete příbalové DVD tituly v trafice, vystačí Vám jakýkoliv DVD přehrávač.

Nicméně budete-li chtít přehrávat své oblíbené hudební kompilace ve formátu MP3 či přehrávat filmy stažené z internetu a prohlížet si fotografie, poohlédněte se po přehrávači, který je na tom s multimédii lépe. Všeobecně lze konstatovat, že v přehrávání rozličných formátů mají náskok zejména neznačkoví až méně značkoví výrobci. Často pak laciný přístroj neznámého výrobce umí reprodukovat mnohem více multimediálních formátů než jeho dražší značkový konkurent.

Dobře si však před nákupem rozmyslete, co od přístroje očekáváte. Multimediálně zdatné přístroje, často ty méně značkové, se vyznačují kromě nízké ceny i nestabilitou, různorodou kompatibilitou a uživatelskou přívětivostí – tedy snadností obsluhy. Nejednou jsme se setkali s laciným výrobkem, který za málo peněz uměl přehrávat hodně muziky (vlastně i fotek a videí), avšak výrobce v návodu a katalogu deklaroval pouze reprodukci základních formátů. Tudíž když jste do přístroje vložili ne zcela standardní záznam (což například v případě filmů stažených z Internetu není žádný problém), přístroj si s ním neporadil. V tento okamžik to však nebyl důvod k reklamaci, neboť přístroj oficiálně tento formát ani umět neměl. Takže nedejte pouze na doporučení prodejce či argumenty typu „umí to, zkoušel jsem to, přineste si svůj disk, vyzkoušejte to“. Co je psáno – to je dáno! V případě výrobků spotřební elektroniky to platí dvojnásob.

K multimédiím ještě jedno důležité upozornění. Přesvědčte se před nákupem, z jakých médií umí vámi vyhlédnutý přehrávač požadované multimediální soubory přehrávat. Nebývá bohužel zvykem, že přehrávače umí všechny avizované multimediální formáty ze všech médií. Např. některé DVD přehrávače z disků DVD-R/+R a přečtou filmy ve formátu DivX/Xvid, ale MP3 či fotografie ve formátu MP3/WMA již nikoliv.

MP3 a WMA
Formáty ukládání hudebních dat.
Nejčastěji DVD přehrávače umí reprodukovat tyto soubory z CD-R/RW, DVD-R/+R, DVD-RW/+RW a USB.
 
JPEG
Formát pro ukládání digitálních fotografií – dnes nejvyužívanější u kompaktních fotoaparátů a mobilních telefonů. Nejčastěji DVD přehrávače umí reprodukovat fotky z paměťových karet, USB, CD-R/RW a některé i z DVD-R/+R, DVD-RW/+RW a DVD-RAM.
 
DivX/XviD/WMV/AVI
Formáty pro ukládání video souborů se zvukem a titulky – dnes nejpoužívanější u filmů distribuovaných na internetu a mezi lidmi. Při výběru přehrávače s těmito kodeky dejte přednost spíše certifikovaným modelům – jsou garancí téměř bezproblémové kompatibility.

Dalším parametrem výběru by měl být i fakt, zda dokáže přehrávač zároveň s filmem přehrávat i titulky, které jsou uložené jako samostatný soubor a také zda zvládá plně českou diakritiku.
 

7. Přípojná místa

Výběr vhodného přehrávače je v neposlední řadě podmíněn volbou přístroje s dostatečným počtem přípojných míst, tedy konektorů sloužících k propojení s ostatními přístroji. Velmi zjednodušeně lze říci, že čím více přípojných míst přehrávač má, z tím vyšší kategorie je a bývá tedy i dražší.

Při zapojení přehrávače pouze do televizoru, vystačí i základní zapojení kabelem SCART, který přenáší obraz i zvuk a mnohdy dokáže usnadnit i ovládání propojených přístrojů. Chceme-li propojit DVD přehrávač s videorekordérem či dalším televizorem, přijde vhod druhý konektor SCART či konektory S-Video a CVBS (cinch konektor žluté barvy) včetně audio výstupu (cinch konektor bílé a červené barvy).

Pro připojení sestavy domácího kina slouží digitální audio optický a koaxiální výstup. Pozor, ne všechny DVD přehrávače mají oba druhy digitálního audio výstupu – tedy optický i koaxiální. Proto si před nákupem přístroje ověřte, jaký typ má váš stávající AV receiver či sestava domácího kina.

U modelů vybavených dekodérem prostorového zvuku Dolby Digital (5.1) a DTS (5.1) je k dispozici šestice cinch konektorů určených pro přenos prostorového zvuku (viz výše).

V dnešní době výrobci standardně nepřibalují k přehrávačům všechny potřebné kabely. Obvykle se omezují pouze na obyčejný základní kabel 3x cinch (žluté, červené a bílé barvy), který stačí stěží na základní vyzkoušení. Při zapojení přehrávače do televizoru tímto způsobem degradujeme obrazovou kvalitu na minimum. Kvalita přibalených kabelů bývá navíc problematická.
 

8. Obsluha přístroje

Velmi důležitá, leč často velmi opomíjená kapitola výběru přístroje je pohodlnost jeho obsluhy. A to nejen dálkové ovládání od přístroje, ale i další ovládací prvky. To mohou být tlačítka na předním panelu, displej a také zpracování menu přístroje (tedy ovládacího prostředí přehrávače).

Nechte si před nákupem ukázat dálkové ovládání přístroje. Padne Vám dobře do ruky? Je ovladač dobře vyřešen – nepřevažuje se vám v ruce? Jsou nejdůležitější tlačítka (přehrávání, stop, pauza, zrychlená reprodukce, hlavní menu, menu disku a kurzorové šipky, tlačítko ENTER/OK a tlačítko zpět) na dosah palce? Je dálkové ovládání po stranách bez mechanických nedodělků a dobře lícuje? Je výměna baterií snadná a není k tomu zapotřebí další nástroj? Dají se tlačítka ovladače snadno mačkat (nemají příliš velký odpor nebo naopak nezůstávají zamáčknutá) a jsou příjemné na dotyk?

Velmi praktické jsou ovládací prvky alespoň základních funkcí (přehrávání, stop, otevření/zavření mechaniky, přepínání rozlišení) na předním panelu přístroje. Využijete je například, když budete přístroj používat pro přehrávání hudby (např. MP3/WMA soubory nebo hudební CD).
Má-li přístroj na předním panelu nejen základní tlačítka, ale i tlačítka menu disku i menu přístroje, kurzorová a potvrzovací tlačítko – jedná se bezesporu o přístroj vyšší třídy.

Výrobci bohužel, v rámci šetření nákladů, od ovládacích prvků na předním panelu přehrávače masově upouštějí.
Pokud se vám ale poškodí či ztratí originální dálkové ovládání, bude vás jeho náhrada (ať už v podobě nového kusu či univerzálního ekvivalentního ovladače) stát nemalou část pořizovací ceny celého přehrávače.

Na předním panelu přehrávače je umístěn (s výjimkou těch opravdu nejlevnějších, nejúsporněji pojatých přístrojů) informační displej. Měl by být pro vás dostatečně velký a čitelný. Nezapomínejte, že se na něj budete dívat ze vzdálenosti až několika metrů a nejčastěji v přítmí televizní obrazovky a že bude zobrazovat důležité doprovodné informace (odehraný čas, zvukový formát, číslo kapitoly a titulu).

Ovládací menu přístroje značkové přehrávače nabízí již téměř automaticky v českém jazyce. Levnější výrobky mají menu pouze anglické či symbolové (tedy za použití nejrůznějších piktogramů).

Návod k výrobku musí být dodáván s výrobkem vždy v českém jazyce, nicméně kvalita zpracování bývá různorodá. Jste-li s elektronikou na štíru nebo jste-li laik, nestyďte se požádat v prodejně společně s ovladačem i o ukázku českého návodu. Budete se divit, co někteří výrobci považují za český návod.
 

Databáze testovaných výrobků



Přihlásit