Alzheimerova choroba

Obsah listopadového dTestu

Aktuální číslo časopisu dTest 11/2019 Obsah listopadového dTestu

Publikováno v časopise 9/2019

Jednadvacátého září si připomínáme Mezinárodní den Alzheimerovy choroby. Touto nemocí trpí každý pátý senior ve věku nad 80 let a každý třináctý člověk starší 60 let. Je tak velmi pravděpodobné, že se s ní v nějaké podobě, ať už u sebe, či někoho blízkého, setká každý z nás.

Co je Alzheimerova choroba?

Alzheimerova nemoc narušuje část mozku a zapříčiňuje pokles takzvaných kognitivních funkcí, tedy myšlení, paměti a úsudku. Je nejčastější příčinou demence, která většinou končí závislostí nemocného na kaž-dodenní péči jiné osoby.

Alzheimerova choroba začíná postupně, postižený často její nástup ani nezaznamená. Nejdříve se mu zhoršuje krátkodobá paměť, poté začíná mít problémy s péčí o domácnost, osobní hygienou apod. Později má nemocný potíže s vyjadřováním, dokončováním myšlenek, je také často zmatený. Postupně se změní celá jeho osobnost a v posledních stadiích nemoci už se o sebe není vůbec schopen postarat.

Nemoc byla poprvé popsána v roce 1907 (viz box První pacientka). Tehdy byla považována za vzácnou, nyní je naopak velmi rozšířená (některou z forem demence trpí podle ČALS jen v Evropě více než sedm miliónů lidí).

Alzheimerova choroba je neurodegenerativní onemocnění mozku, které zapříčiňuje poruchy paměti a poškozuje kognitivní, intelektuální i fyzické schopnosti. Je nejobvyklejším typem demence u seniorů nad 65 let věku. Výjimkou však nejsou ani čtyřicátníci s Alzheimerem. S ředitelkou České alzheimerovské společnosti Martinou Mátlovou jsme si povídali o tom, jaké jsou varovné signály propuknutí nemoci nebo jak se chovat k příbuznému, u kterého bylo onemocnění diagnostikováno.

Existují nějaké způsoby, jak Alzheimerově chorobě předcházet, případně jak alespoň oddálit její vznik?

Ano. Obecně řečeno hraje velkou roli zdravý životní styl. Důležitý je jídelníček a aktivita duševní, tělesná i společenská. Velmi podstatný je pohyb, úplně přitom stačí chůze. Podstatné je věnovat se koníčkům a neztrácet kontakt s rodinou či přáteli. Velmi důležité je starat se o zdraví i jinak – hlídat si krevní tlak, hladinu cholesterolu a krevního cukru. Ideálně to podle mého dělají starší dámy z italského letoviska, kam jezdíme na dovolenou – do stinného piniového háje každý den vytáhnou bílý plastový stolek a celé odpoledne hrají karty. Není přitom podstatné, jestli je to bridge anebo kanasta. Důležitá je společná „duševní“ aktivita, která jim přináší radost.

Je možné tuto chorobu nějak léčit? Jaká je vůbec úspěšnost případné léčby?

Alzheimerovu nemoc prozatím není možné vyléčit, je ale možné ji léčit. Léky, které máme k dispozici, nedokážou nemoc zvrátit, dokážou ji však do určité míry pozastavit. Je proto důležité, aby byly nasazeny včas, v době, kdy nemoc ještě příliš nepostoupila. Takzvaná kognitiva může předepsat neurolog, psychiatr anebo geriatr.

V jakém věku se obvykle u člověka objeví první příznaky Alzheimerovy choroby?

Alzheimerova nemoc se častěji objevuje, pokud je člověk starší. Takže zatímco ve skupině lidí starších 60 let se demence projevila u každého třináctého, u lidí starších 80 let je to každý pátý a u lidí nad 90 let věku dokonce každý druhý. Alzheimerova nemoc se ale může projevit i u čtyřicátníků. Platí, že onemocnění může začít i dvacet let před tím, než se objeví první příznaky.

Česká alzheimerovská společnost (ČALS)

V Česku působí od roku 1997 jako občanské sdružení, v roce 2014 se stala obecně prospěšnou společností. Působí v ní profesio-nálové – od gerontologů po sociální pracovníky. Jejich cílem je pomáhat lidem s demencí i těm, kteří se o ně starají.

ČALS vydává nejrůznější odborné publikace a pořádá konference a kurzy týkající se péče o člověka s demencí, základů etiky a podobně. ČALS je členem významných zahraničních organizací (Alzheimer Europe či Alzeimer´s Disease International), v jejím čele stojí Mgr. Martina Mátlová.

Více informací na www.alzheimer.cz.

Může člověk sám na sobě zpozorovat první příznaky onemocnění?

Mezi první příznaky Alzheimerovy nemoci patří zapomínání. Problémy s pamětí člověk na sobě může pozorovat, postupně ale ztrácí na svůj stav náhled a je tak možné, že si potíží všimnou spíše přátelé či členové rodiny.

Pokud u sebe člověk tyto příznaky zaznamená, jakého lékaře by měl se svým podezřením navštívit?

Náš systém je nastaven tak, že by měl nejprve navštívit praktického lékaře. Ten by měl udělat základní vyšetření a nemocnému následně doporučit vyšetření u specialisty – psychiatra, neurologa anebo geriatra. Pokud je z nějakého důvodu tento postup problematický (nemocný nechce navštívit svého lékaře anebo lékař nevěnuje zapomínání dostatečnou pozornost), je možné nechat si vyšetřit paměť v rámci projektu Dny paměti. Česká alzheimerovská společnost ve spolupráci s 40 organizacemi napříč Českou republikou nabízí bezplatné vyšetření paměti v nelékařském prostředí. V případě, že jsou problémy s pamětí měřitelné, doporučíme vyšetřenému návštěvu specialisty a pak už vše probíhá standardně.

Kolik lidí zhruba v české společnosti aktuálně trpí Alzheimerovou chorobou?

Ve svých odhadech vycházíme z evropských prevalenčních studií. Podle nich by v Česku mělo s demencí žít více než 170 000 lidí. Alzheimerova nemoc je nejčastější příčinou demence, stojí zhruba za 60 % všech případů. To by znamenalo více než 100 000 lidí jenom s Alzheimerovou chorobou.

Statistiky uvádějí, že jsou chorobou více postiženy ženy než muži. Je to tak a dovedete vysvětlit proč?

Částečně platí, že ženy se dožívají vyššího věku, v evropském prostoru tedy je žen s demencí zhruba dvojnásobně více než mužů. To ale nevysvětluje celý rozdíl, který je stále předmětem zkoumání.

Jakou roli hraje v přenosu této choroby dědičnost?

Dědičnost se řadí mezi takzvané rizikové faktory. Zdá se, že větší roli hraje v případě, kdy se Alzheimerova nemoc objevuje v mladším věku. Ale i v případě, že se v naší rodině vyskytla Alzheimerova nemoc, není třeba zoufat. Není samozřejmě jisté, že pokud Alzheimerovu nemoc měla moje babička, budu ji mít i já. V mém případě má ale o to větší smysl zdravý životní styl včetně pravidelného pohybu.

Existují nějaké rizikové faktory pro vznik Alzheimerovy choroby?

Mezi rizikové faktory se řadí věk, dědičnost, životní styl včetně kouření či pití alkoholu, nedostatek pohybu, nekompenzovaná cukrovka, neléčený vysoký tlak či cholesterol. Obecně platí, že co prospívá srdci, prospívá také mozku (a samozřejmě naopak).

Pokud by někomu z blízkého příbuzenstva byla diagnostikována tato nemoc, jak doporučujete reagovat a postupovat?

Obecně řečeno: podle stadia nemoci. U začínajícího onemocnění je podle mého nutné probrat všechny záležitosti, které bude třeba v budoucnu rozhodnout. Těchto rozhodnutí nemocný už později nemusí být schopen. Teď je čas na to rozmyslet, jak si nemocný představuje svůj další život, a i když to může znít krutě, jak si představuje konec svého života. Kdo by se měl stát případně jeho opatrovníkem, komu důvěřuje natolik, že jej nechá za sebe rozhodovat v případech, kdy jeho přání nebudou jednoznačná.

A je asi jasné, že v žádném případě se z člověka s demencí nestává malé dítě. Zjednodušeně řečeno není důvod začít na svoji maminku šišlat. Zřejmě bychom riskovali, že ji rozčílíme. I nadále je třeba brát vážně názory, nálady a přání nemocného. A může se stát, že aktuální přání může být v rozporu s tím, co si člověk naplánoval na začátku nemoci, to pak může být pro milující rodiny těžké rozhodování.

První pacientka

Alzheimerova choroba byla poprvé popsána v roce 1907 německým psychia-trem a neuropatologem Aloisem Alzheimerem. Ten publikoval práci „O zvláštní nemoci mozkové kůry“, která pojednávala o onemocnění mozku 51leté ženy z psychiatrické kliniky nemocnice ve Frankfurtu nad Mohanem. Ta měla známky demence, zhoršovaly se u ní schopnosti paměti, řeči či úsudku. Degenerativní změny v mozku posléze způsobily zhoršení samostatnosti pacientky. Po její smrti doktor Alzheimer analyzoval ženin mozek, jehož kůra byla ve srovnání se zdravými lidmi výrazně tenčí. Na základě práce doktora Alzheimera se až do současnosti používá pro pojmenování nejčastější formy demence jeho jméno.

Jak by v ideálním případě měl reagovat sám dotyčný, kterému byl Alzheimer, řekněme v prvním stadiu, diagnostikován?

Těžko soudit. Pokud je to možné, je samozřejmě dobré nevzdávat se. Je užitečné zamyslet se nad svým dosavadním životem i nad plány do budoucna. V prvním stadiu nemoci se dá ještě leccos stihnout. Nemocný má zpravidla ještě dost sil, a tak si ještě může splnit různé sny, na které prozatím nedošlo. Zároveň není pozdě ani na změnu životního stylu – zdravá strava, pohyb a duševní cvičení a také zbavení se zlozvyků, jako je kouření či pití alkoholu, mohou zkvalitnit další život nemocného.

Jak se podle vás změnilo vnímání nemoci u veřejnosti v posledních deseti dvaceti letech?

Myslím, že z Alzheimerovy nemoci se stal poměrně velký strašák. To není úplně nepochopitelné. Nemoc obírá člověka o to nejcennější, co má, o jeho mysl. V případě, že má nemocný smůlu na nepoučené okolí, může kvůli nemoci ztratit také důstojnost. V anglosaském světě se nepotkáváme tak často jako u nás s démonizováním nemoci a nemocných v médiích. Ale to je výsledek vývoje, který je snad ještě před námi.

Skutečně přibývá lidí s Alzheimerem, nebo se o nich jen víc mluví a píše?

Lidí s demencí je v absolutních číslech jistě více. To je dáno stárnutím populace. Jak jsme si již řekli, u lidí starších 90 let postihuje demence až polovinu populace.

Jak si Česko stojí v počtu lidí s Alzheimerem a péči o ně ve srovnání s dalšími evropskými zeměmi?

Počet lidí s demencí u nás prozatím stále pouze odhadujeme. Zajímavé je v této souvislosti jedno kritérium OECD, které říká, že země s 50 % diagnostikovaných neposkytuje lidem s demencí kvalitní prostředí pro život. Je velká otázka, jestli v Česku dosahuje „prodiagnostikovanost“ alespoň těch 50 %. Zajímavé je v této souvislosti i to, jak a jestli lékaři seznamují nemocného s diagnózou. Například v Nizozemsku je samozřejmé, že každý nemocný uslyší svoji diagnózu z úst lékaře, v Itálii je častěji informován rodinný pečující, my jsme někde na půli cesty.

Ve Velké Británii po diagnóze následuje návštěva poradenského centra, které poskytuje tzv. postdiagnostickou podporu. To je věc, která by byla velmi užitečná také u nás. Alzheimerova nemoc je opravdu velkým zásahem do života nemocného i jeho rodiny a bez podpory okolí se s ní těžko bojuje.

Přihlásit