Koupit dobrou pánev není snadný úkol. Existují pánve nejen různých průměrů a hloubek – od palačinkové až po wok, ale také rozličných materiálů a povrchových úprav.
Samotné tělo pánví nejčastěji tvoří hliník, ocel, litina nebo jejich kombinace. Narazit můžete i na nádobí z mědi. Použité materiály se často odrážejí zejména v ceně výrobku a také na jeho hmotnosti.
Z hlediska povrchové úpravy lze pánve rozdělit na dva typy. U prvního tvoří nepřilnavou vrstvu syntetický materiál – typickým reprezentantem je fluorovaný polymer s krkolomným názvem polytetrafluorethylen (PTFE), který v povědomí spotřebitelů spíše rezonuje pod názvem teflon. Výrobci často nazývají povrchové materiály svými obchodními názvy, jako například PermaDur, Biotan, Ti-Carama, Quantanium.
U druhého typu pánví tvoří nepřilnavou vrstvu přírodní materiál jako například keramika či smalt. Řadit sem lze i litinu či ocel bez povrchové úpravy, jejichž nepřilnavých schopností se dosahuje zejména olejováním či voskováním.
Pánve s nepřilnavým povrchem se hodí spíše na přípravu jídel při nižší až střední teplotě, ideální tedy pro tekuté žloutky u volských ok. Ocelové a litinové pánve naopak snesou větší žár a hodí se například k přípravě lívanců a palačinek, případně steaků.
Materiál rukojeti a jeho příjemnost může být dobrým pomocníkem při rozhodování. Pokud často připravujete maso, které necháváte v troubě „dojít“, bude se se vám hodit žáruvzdorná rukojeť. Hledáte-li pánev pouze na rychlé restování zeleniny, se kterou potřebujete často pohybovat, může být důležitější spíš to, jak dobře se drží a jestli se o rukojeť nespálíte.