Koncept základního nepodmíněného příjmu (neboli basic income) se dá právem považovat za revoluci v systému sociálního zabezpečení. Jedná se totiž o zcela nový typ peněžního plnění, který by nahradil veškeré dávky, příspěvky a důchody současného sociálního systému. Takové zjednodušení by stávající nepřehledné struktuře jistě prospělo, silné kontroverze ovšem budí skutečnost, že dávka by náležela všem občanům bez ohledu na jejich majetkové a sociální poměry. Výše částky by byla pro všechny příjemce jednotná, neboť ke vzniku práva na její výplatu není třeba splnění žádných podmínek. Zdá se vám nespravedlivé, že poctivý pracující bude odměněn stejně jako notorický povaleč? Tento demotivační prvek návrhu upřít nelze, samotný smysl je však značně solidární a humánní – záměrem je posílení jistot pracovníků v současných turbulentních podmínkách trhu práce či případné poskytnutí prostředků k zajištění základního živobytí.
Blahobyt za humny
Jednou z prvních evropských zemí, která se počátkem letošního roku směle ujala testování tohoto experimentu, je Finsko. Do zkušebního režimu byla zařazena skupinka dvou tisíc náhodně vybraných nezaměstnaných, jež budou od státu bez jakýchkoliv podmínek pobírat místo podpory v nezaměstnanosti nepodmíněný příjem ve výši 560 eur (cca 15 tisíc korun) měsíčně, a to po dobu dvou let. Poté bude následovat fáze vyhodnocování – tedy zda lze touto cestou zjednodušit zátěž sociálního systému a zároveň podpořit motivaci k nástupu do pracovního procesu. Základní příjem je momentálně testován i v nizozemském Utrechtu, který si systém zpřísnil formou segmentace příjemců dle odlišných podmínek. Naopak zemí, kde nepodmíněný příjem občané v referendu jednoznačně odmítli, je Švýcarsko. Zde měla částka činit 2500 franků (cca 63 tisíc korun) měsíčně.
Pokušení po česku
Marně hledáte v našem článku informaci, kdy se coby oddaný dobrovolník budete moci obětovat pro účely zkušebního provozu? Pokud ano, příliš vás nepotěšíme – vzhledem ke značným názorovým rozdílům našich předních ekonomů a politiků není v tuto chvíli jisté, zda se takový experiment u nás vůbec uskuteční. Příliš pozitivní nejsou ani výsledky prvních propočtů, neboť se ukazuje, že při částce zhruba osm tisíc korun měsíčně na osobu (zohledňující i příspěvek na bydlení) by náklady dávek sociálního systému vzrostly téměř na dvojnásobek a úspory vzniklé zjednodušením příslušné administrativy by tak byly zcela zanedbatelné.