Pokud jste v uplynulých letech navštívili některou z platforem pro sdílení obsahu, mohli jste narazit na reklamy propagující služby VPN. Propagace ve videích na YouTube ale není jediným způsobem, jakým provozovatelé těchto služeb dostávají svá sdělení k potenciálním zákazníkům. Na přibalené funkce VPN můžeme narazit také při instalaci prohlížečů nebo antivirového softwaru. Co ale VPN vlastně je?
Virtual Private Network (v překladu virtuální soukromá síť) často sami provozovatelé popisují jako jakýsi virtuální tunel. A jedná se o relativně přesnou metaforu. Při běžném používání internetu o vás získávají nespočet informací jak vámi navštěvované stránky a používané služby, tak i poskytovatel internetového připojení. A pokud se připojujete na veřejné síti (např. v restauraci nebo v hotelu), může získat přístup k vámi přenášeným datům například útočník připojený ke stejné veřejné síti.
VPN software při použití vaše data zašifruje a výše zmíněným virtuálním tunelem je odešle na server, který se může nacházet kdekoliv na světě. Tento server potom provozovatelé vámi navštívených stránek vidí místo vás samotných. Spojení je samozřejmě obousměrné, uživatel tedy následně může získat přístup i k obsahu, který je běžně v jeho zemi nedostupný. A jelikož je spojení šifrované, konkrétní informace o připojení nezíská ani poskytovatel internetového připojení, ani případný útočník na lokální síti. Taková je alespoň teorie. Jak služby VPN fungují v praxi?