Hrozí nám nedostatek pitné vody?

Obsah zářijového vydání

Aktuální číslo časopisu dTest 9/2019 Obsah zářijového vydání

Publikováno v časopise 8/2019

Podle údajů OSN dojde v roce 2030 k celosvětovému nedostatku pitné vody. Světová zdravotnická organizace předpovídá, že se tak stane již o pět let dříve. Co je příčinou této situace a jak ji řešit?

Není sucho jako sucho

Nedostatkem vody rozumíme jistou nerovnováhu v přírodě – nadužívání vodních zdrojů, které znemožňuje jejich obnovitelnost, či znečištění vody, které brání jejímu využití. Zatímco nedostatek vody je umělý jev, sucho je jev přirozený, který v závislosti na rozsahu a délce trvání můžeme rozdělovat na meteorologické, zemědělské, hydrologické a socio-ekonomické.

  • Meteorologické/klimatické sucho –  nedostatek srážek v poměru k průměru, tzn. situaci, kdy se z daného území vypaří více vody, než poté reálně naprší.
  • Hydrologické sucho – pokles průtoku v řekách a snižování množství podzemních vod. Bývá následkem střednědobého klimatického sucha.
  • Zemědělské sucho – pokles půdní vlhkosti v důsledku delšího klimatického sucha. Má za následek pomalejší růst zemědělských plodin a lesů. Roste riziko požárů a dochází k přemnožení různých škůdců, např. kůrovce.
  • Socio-ekonomické sucho – dochází k výrazným společenským a hospodářským dopadům a je ovlivněno i životní prostředí.

Příčin aktuálního stavu s množstvím vody je hned několik. Na začátek si ale musíme uvědomit, o jaké vodě se bavíme. Zhruba 71 % zemského povrchu zaujímají vodní plochy, přičemž drtivou většinu tvoří voda slaná, pro další využití nevhodná. Nedá se pít, nedá se používat ani v průmyslu. Sladká voda představuje pouhá 3 % veškerého vodstva na Zemi. Ani k nim ovšem nemáme úplný přístup – většina se nachází v ledovcích nebo v podzemí.

Největší vodní zásoby mají podle OSN státy, jako jsou Kanada, Rusko, Indonésie, Kolumbie, Čína nebo Peru. Žebříčku vévodí Brazílie díky Amazonce, nicméně i tato země se již objevila na titulních stranách novin ve spojení se slovem „sucho“.

Zatímco průměrný Čech spotřebuje denně okolo 90 litrů vody, v rozvojových zemích připadá na osobu pouhých 10 litrů. Víc než miliarda lidí na Zemi nemá přístup ke kvalitní pitné vodě. V ohrožení nedostatkem vody tedy zdaleka nejsou jen státy jako Izrael, Jordánsko či Írán, které řeší hospodaření s vodou již dnes. Problém nespočívá přitom ani tak v tom, že by voda nebyla, její rozvrstvení po Zemi je ale nerovnoměrné a lidé s ní nakládají, jako by to byl do nekonečna obnovovatelný zdroj.

Nedostatek vody hrozí podle průzkumů i Česku, kde momentálně připadá na jednoho obyvatele 1500 m3 vody. Česká republika má unikátní pozici v Evropě. Jako jedinou zemí jí totiž neprotéká žádný vodní tok z jiného státu. Naopak, jsme tzv. „střechou Evropy“, kde několik toků pramení. Tím spíše bychom se měli naučit, jak o vodu správně pečovat. Nikdo jiný to za nás totiž neudělá.

Globální oteplování a lidský faktor

Odstrašujícím příkladem je příběh Aralského jezera, které kvůli přehnanému využívání podzemní i povrchové vody pro zavlažování ustoupilo o desítky kilometrů. Lidstvo zasahuje do přirozeného rázu krajiny: staví bytové zástavby bez zeleně, odlesňuje plochy, vysazuje monokultury (např. pouze smrkové lesy), vysušuje mokřady, narovnává koryta řek, staví nádrže, vysazuje technické plodiny, znečišťuje ovzduší průmyslem, dopravou atd. Všechno toto konání je podřízeno zisku – vysazují se stromy, které rychle rostou, aby se mohly rychle pokácet a dřevo zužitkovat. Podobné je to s technickými plodinami, jako je např. řepka.

Kvůli všem těmto zásahům v přírodě ubývá krajinných prvků, které by přirozeně zadržovaly vodu. Půda je tak mnohem náchylnější k erozím. Vše už je pak začarovaný kruh. Půda bez vegetace se rychleji zahřívá a voda se rychleji odpařuje. Nakonec sice spadne, ale nárazově, v podobě intenzivního deště, který způsobí bleskové povodně a odnese úrodnou vrstvu zeminy, jež se vytváří celou generaci. Často se navíc voda odpaří na jiném místě, než kde následně spadne v podobě deště či sněhu. Zatímco některé oblasti tak bojují se suchem, jiné s povodněmi.


Aktuální situaci nepomáhá ani rychlý odvod vody přímo do kanalizace, kdy voda nemá šanci ochladit okolní krajinu. Vysychání studní se řeší kopáním hlubších studní, což ale v dlouhodobém důsledku zase snižuje hladiny podzemních vod.

Devastace přírody, nemoci, stěhování národů a války

Za nedostatkem vody stojí také růst velikosti lidské populace. S ní roste spotřeba a zvyšuje se tak poptávka po vodě. Nejen, že jí více vypijeme, ale vodu potřebujeme i k vytváření všeho, co používáme. Od pěstování zeleniny, které je nejméně náročné na množství vody, až po džíny či hovězí steak, na jejichž výrobu se spotřebují až tisíce litrů vody. V současné době tak máme větší spotřebu vody, než je možné přirozeně obnovit, a žijeme na dluh budoucích generací. Tedy za předpokladu, že nějaké budou, protože bez vody není život.

Nouze o vodu může vést k několika velice dramatickým scénářům. Jak již bylo zmíněno, nedostatek vody devastuje přírodu, stojí také za výskytem kůrovce. Málo vody může být příčinou jejího většího znečištění antibiotiky a chemikáliemi, které běžně používáme. Nedostatek kvalitní pitné vody vede k zvýšení výskytu nemocí z nedostatku hygieny. Může být také impulsem k masivnímu stěhování národů z oblastí postižených extrémním suchem. Nerovnoměrné rozdělení zásob vody může podle OSN do budoucna vést i k ozbrojeným konfliktům o vodu.

Pokud lidstvo včas nezasáhne a nezačne situaci řešit, tím nejdramatičtějším konečným důsledkem, který může nastat, aby opět nastavil rovnováhu, je úplné vymření lidstva. Některé pesimistické studie nicméně tvrdí, že na záchranu už je stejně pozdě.

Existuje řešení?

Nabízí se hned několik dílčích kroků, které lze podniknout ke zvrácení nastoleného trendu sucha. Většina z nich vyplývá ze samotných důsledků. Pokud jsou problémem lesní monokultury, vysušování mokřadů či technické plodiny, je třeba začít tím, že obnovíme vodní plochy a vegetaci. Jinými slovy vrátíme krajině přirozený ráz. Cílem je opět vybudovat systém, který bude zadržovat srážkovou vodu. Nemůžeme ale čekat, že se výsledky dostaví hned. Vodní koloběh se bude obnovovat postupně a voda se začne jen pomalu vracet tam, kde chybí.

Ať už vláda či jiná instituce podnikne jakékoliv kroky, základem je informovanost veřejnosti. Zapomněli jsme poznatky předchozích generací o tom, jak funguje přírodní cyklus. Zodpovědné hospodaření s vodou je totiž záležitostí každého jednotlivce. Při běžném chodu domácnosti se můžeme snažit šetřit vodu různými způsoby. Používání termostatu, namontování úsporného splachovacího systému, vypínání tekoucí vody při čištění zubů či mytí nádobí, sprchování místo napouštění vany, uzavření hlavního uzávěru vody v případě delší nepřítomnosti, spouštění myčky a pračky pouze když jsou plné. To jsou jen některé možnosti, které šetří vodu i peněženku. Při mytí nádobí myčkou spotřebujete asi 13 litrů, ruční mytí vás stojí 45 litrů.

Světový den vody

Od roku 1993 se 22. března připomíná Světový den vody. Ten vyhlásila OSN v roce 1992 v Brazílii jako připomínku toho, že více než miliarda lidí nemá přístup ke kvalitní pitné vodě. V České republice se připojují hlavně vodárenské společnosti, které nejčastěji v tento den pořádají dny otevřených dveří.

Hlídat si vodné je ovšem jen takovou špičkou ledovce. Mnohem větší dopad na životní prostředí může mít, pokud omezíme konzumní chování, snížíme množství odpadu a ten zbylý budeme třídit, přestaneme plýtvat potravinami a dáme přednost těm lokálním či zvýšíme podíl rostlinné stravy oproti živočišné.

Pokud máte zahradu, vsaďte na zalévání dešťovou vodou a zamyslete se, na co by vám dešťovka stačila místo klasické pitné vody i v domácnosti. Příkladem může být třeba splachování záchodu nebo vytírání. K obojímu se dá využít i voda ze sprchy či umyvadla nebo voda z praní. Využít můžete také dotační program Dešťovka. Jde o finanční podporu pro fyzické i právnické osoby. Podporovány jsou nádrže na srážkovou vodu s využitím na zahradě, k zalévání i splachování v domácnosti či systém na recyklaci odpadní vody z domácnosti.

Jak je na tom Česká republika

Jak již bylo zmíněno výše, naše vodní zdroje jsou plně závislé na atmosférických srážkách, proto se nás sucho či povodně dotýkají mnohem více, než okolních států. S povodněmi máme již velkou zkušenost z předchozích let, dá se na ně docela dobře připravit, a máme proto jeden z nejpropracovanějších protipovodňových systémů. Náš soubor různých „protipovodňových zákonů“, které stanovují pravomoci a povinnosti různých aktérů, je oceňován v mnoha jiných státech.

Pro případ sucha zatím nemáme tak propracovaný systém, přestože jeho následky jsou mnohem více katastrofické. Řešení sucha je zároveň i náročnější a dlouhodobější. Představitelé České republiky si již několik let uvědomují, že sucho je problém, který pro naši zemi může mít obrovské dopady, pokud se nebude řešit. Roky jsme se snažili odvodnit českou krajinu, aby se rozšířily lány polí. Výsledkem je, že půda neudrží velké množství vody a dochází k odplavování zeminy při přívalových srážkách.

V reakci na jarní sucho v roce 2014 byla založena Meziresortní komise VODA–SUCHO, která připravila prvotní dokument zabývající se opatřeními pro zmírnění dopadů sucha a nedostatku vody. Tento dokument byl následně v roce 2015 schválen jako usnesení vlády č. 620. Téhož roku ministr životního prostředí Brabec založil Národní koalici pro boj se suchem, která by měla fungovat jako nezávislý odborný poradní orgán zabývající se bojem se suchem. V roce 2017 byla v návaznosti na usnesení č. 620 schválena Koncepce na ochranu před následky sucha pro území České republiky, jejímž cílem je nastavit nějaký strategický rámec v boji se suchem a nedostatkem vody.


Výzkum a miliardy do vodního řešení

Abychom se mohli poprat se suchem, je třeba ho vědecky zkoumat, monitorovat a také předpovídat, jak se bude situace vyvíjet. To je i jedna ze současných priorit v boji s nedostatkem vody. Právě koncepce z roku 2017 přinesla rozsáhlou analytickou část popisující aktuální situaci a výhled do budoucna. Ukázalo se, že již v té době byla 3 % území České republiky riziková s ohledem na množství povrchové vody, dalších 18 % získalo status „potenciálně rizikové“.

Na pouhé vědecké zkoumání je ale už pozdě, stát musí začít zavádět konkrétní opatření. V následujících letech tak investuje miliardy korun do řešení problému s vodou – část půjde například na posílení Východočeské vodárenské soustavy Náchod – Hradec Králové nebo třeba na propojení vodovodů Liberec – Bílý Kostelec nad Nisou – Hrádek nad Nisou. Budou se také obnovovat vodovody či prohlubovat vrty a studně. Dojde k obnově a rekonstrukci rybníků a dalších vodních nádrží.

V plánu je také informovat. Uskuteční se národní konference o vodě. Problém sucha si musí uvědomit i široká veřejnost. Ta zatím v drtivé většině nebyla nijak závažně zasažena. Většina obyvatel odebírá vodu z veřejných vodovodů, kde je dosud kapacita vody dostatečná. Citelněji se sucho projevuje pouze v místech, kde jsou závislí na studních čerpajících vodu z podzemí.

Chybět by neměla ani snaha inspirovat se tím, jak vodní problém řeší v zahraničí – dobrým vzorem je Izrael, jedna ze zemí s největším nedostatkem vody. Nedaleko Lán zároveň vzniká unikátní projekt Chytrá krajina – statek Amálie. Záměr realizuje Centrum pro vodu, půdu a krajinu při ČZU. Měl by být dokončen v roce 2022 a jde o pilotní zemědělský projekt, zavádějící postupy, které neničí půdu a zadržují vodu. Navázat by na něj měla také chytrá lesní a městská krajina.


Přihlásit