dětská výživa

Spotřebitelský dotaz

9.8.2009

Na dětské výživě je informace o sodíku. Jaké jsou limity a co může sodík v dětském těle ovlivnit.

Co je kyselina askorbová a citronová (pochází z citronu)?

Děkuji

Doporučení časopisu dTest

O roli sodíku v lidském organismu se vedou rozsáhlé diskuse. Jisté je v současné době jen to, že člověk sodík pro svou existenci potřebuje, na druhou stranu příliš mnoho sodíku škodí a především zvyšuje krevní tlak. Děti v období růstu by měly přijímat sodíku méně, minimální denní příjem by neměl přesáhnout 400 miligramů (méně je ale lépe), minimální denní dávka pro dospělého je zhruba 500 miligramů. Přebytek sodíku je lidský organismus schopen při správné funkci ledvin vylučovat, nicméně zejména u malých dětí a především kojenců, u nichž ještě není tato schopnost plně rozvinuta, je důležité na přísun sodíku dbát.

Ve světě jsou známy i případy úmrtí, především v souvislosti s podáváním umělé kojenecké výživy, neboť kravské mléko, z kterého se umělá výživa vyrábí, obsahuje trojnásobné množství sodíku oproti mléku mateřskému. Při umělé kojenecké výživě je tedy nežádoucí používat k ředění vodu s vysokým obsahem sodíku. Proto je také podle novelizovaného zákona z roku 2004 snížen maximální limit pro obsah sodíku v kojenecké vodě na 20 mg/litr, dříve činil tento limit 100 mg/litr. Limit 100 mg/litr je maximálním limitem pro pramenitou vodu.

Díky civilizaci a postupujícímu znečištění stoupá obsah sodíku ve vodách všech typů. Sůl, jejíž je sodík základní složkou, je stále častěji pokládána za viníka řady chorob, včetně obezity. Přestože by měl činit denní přísun soli zhruba šest gramů, reálně dnes lidé konzumují přibližně dvojnásobné množství. Mezi potraviny s vysokým obsahem soli (sodíku), přitom patří všechny „symboly“ nezdravé stravy – namátkou třeba slané bramborové lupínky, slané oříšky, solená a uzená masa a uzeniny vůbec, šunka, sardinky, tavené sýry, sojová omáčka, glutamát, pizza, hamburgery, smažené hranolky a ryby, párek v rohlíku, ale také třeba kysané zelí a nakládaná zelenina.

Pokud se týká zmiňovaných kyselin...

Za název kyseliny citronové skutečně může citron. Kyselina citronová se totiž vyskytuje v celé řadě druhů zeleniny a ovoce, její největší koncentrace, až osm procent z celkové hmotnosti, je v citronech a limetkách. Krystalizací z citronové šťávy tuto látku v roce 1784 izoloval švédský chemik Carl Wilhelm Scheele. Kyselina citronová se hojně používá v potravinářství jako ochucovadlo a je skryta pod kódem E330. Nejde přitom o nebezpečnou látku, jak se v minulosti občas o E330 hovořilo. Kyselina citronová zabraňuje množení bakterií, kvasinek a plísní a je proto využívána také jako konzervant. V tucích a olejích zabraňuje žluknutí a nežádoucím změnám barvy. Obecně je kyselina citronová považována za bezpečnou látku a ve stanoveném množství může být přidávána do všech potravin včetně dětské výživy. Nadměrným požíváním kyseliny citronové, například přímou konzumací syrových citronů, může nicméně dojít k poškození zubní skloviny. Mimo potravinářství se kyselina citronová používá jako změkčovací prostředek do mýdel a čisticích prostředků.

Kyselina askorbová je vlastně vitamín C. Ten je klíčový prakticky pro celý náš organismus, je například nezbytný pro správnou stavbu kostí, cév, svalů, šlach i kůže. Vitamín C také ovlivňuje tvorbu hormonů v nadledvinách a hypofýze a aktivitu bílých krvinek a posiluje tak obranyschopnost organismu. Dále se podílí na likvidaci cholesterolu v játrech (prevence proti ateroskleróze), chrání tělo proti virovým chorobám a je důležitý v prevenci některých nádorů. Vitamín C hraje rozhodující roli při vstřebávání železa, je nezbytný při hojení ran a obecně chrání buňky našeho těla před poškozením volnými radikály. Tento vitamín si lidský organismus neumí vyrobit sám. Proto je důležitá konzumace dostatečného množství ovoce a zeleniny, nicméně vitamín C je přítomen i ve stravě živočišného původu. Základním viditelným projevem nedostatku tohoto vitamínu jsou již ze středověku známé kurděje, nedostatek vitamínu C se ale projeví v celém těle, a to při nižším příjmu této látky než je 10 miligramů denně. Doporučená denní dávka je 80 miligramů, optimální dávka pak 200 miligramů denně, při dočasné prevenci nemocí až 500 miligramů denně. V ČR se odhaduje spotřeba vitamínu C na zhruba 60 miligramů denně. Na druhou stranu se lze vitamínem C i předávkovat, a to při opakované konzumaci čtyři a více gramů denně. Takové dávky zatěžují především ledviny a játra. Potřeba vitamínu C stoupá až na dvojnásobek při kouření, v těhotenství o 30 procent a při kojení o 60 procent.



Naše poradna
je tu pro vás

Mám dotaz

Další dotazy z oblasti: Ostatní Spotřebitelská poradna dTest

Sdílejte

Přihlásit