Volání a data v Evropě: Jak je na tom ČR?

Obsah prosincového dTestu

Aktuální číslo časopisu dTest 12/2022 Obsah prosincového dTestu

Publikováno v časopise 11/2022

Nedávno jsme jednomu našemu čtenáři slíbili, že jakmile se na evropské půdě objeví legislativní novinky týkající se roamingu, budeme o nich informovat. Tato chvíle nastává právě nyní, neboť letošní letní a podzimní měsíce byly vskutku plodné nejen na projednávání nových i stávajících unijních regulací, ale také na zpracovávání podrobných celoevropských analýz. Která nová pravidla přinesla jednání za zdmi eurounijních institucí a jak si vedla v porovnání s ostatními zeměmi Česká republika?

Virtuální operátoři jsou subjekty podnikající v telekomunikacích, poskytující stejné služby jako operátoři velcí, regulérní. Na rozdíl od nich však nedisponují vlastními mobilními komunikačními sítěmi v podobě rádiových frekvencí či bezdrátové síťové infrastruktury, a proto si jejich služby pronajímají. Působí tedy v sítích velkých operátorů, ale zákazníky si získávají sami.

V loňském roce na českém trhu působilo 125 virtuálních operátorů, kteří však obsluhovali pouze 3,6 % telefonních SIM karet. Mezi virtuální operátory se řadí například BLESKmobil, TESCO Mobile, GoMobil nebo Telestica Czech Republic.

Kdo alespoň vzdáleně sleduje dění v oblasti telekomunikací, již určitě tuší, že cenové srovnání napříč Evropou nemohlo pro české spotřebitele dopadnout nijak příznivě. U volání a posílání zpráv s jednotkou nekonečna se sice trh stabilizoval na relativně přijatelných cenových hodnotách, ovšem s cenami mobilního internetového připojení značně pokulháváme i za východní Evropou. Češi tak stále hojně vyhledávají takzvané „free wifi“ zóny, v nichž však výměnou za peněžní úsporu pro změnu riskují následky nedostatečného zabezpečení užitého připojení.

Příliš těsno na síti?

Logickou otázkou plynoucí z neutěšené cenové hladiny telekomunikačního trhu se stává, proč mohou být mobilní data téměř v celé Evropě levnější než u nás a v Česku to stále nejde. A ještě lépe – jak je možné, že nadnárodní korporace nabízejí totožné tarify v zahraničí mnohdy několikanásobně levněji než na našem, českém území? Odpověď je jednoduchá, řešení složité. Česká legislativa tyto cenové strategie operátorům bez problému umožňuje. K zásahům do výše a struktury cenových nabídek nemá kompetenci ani vláda, ani žádný jiný státotvorný orgán. Nejblíže k regulaci má Český telekomunikační úřad (ČTÚ), v případě podezření na cenovou dohodu potom Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Do celé záležitosti je dokonce zapojena i Evropská komise, ta však regulaci na vnitrostátní úrovni ani přes totožné závěry s vlastní statistikou našemu dozorovému orgánu zatím neumožnila.

Jednou z hlavních příčin samotných vysokých cen mobilních služeb je nedostatek velkých „hráčů“ na trhu. Tři velké, tedy regulérní operátory vám určitě nemusíme představovat, a ačkoliv číslovku celkového počtu velkým dílem doplňují operátoři virtuální, jejich podíl zákazníků na trhu je tak minimální, že nedokážou tržní cenu nijak ovlivnit. T-Mobile, O2 a Vodafone totiž dohromady pokrývají více než 96 % zákazníků (rok 2021) a na operátory virtuální tak zůstává jen zanedbatelná část tržního prostoru. Malé množství zákazníků jim navíc komplikují i nevýhodné smlouvy s velkými operátory. Takzvaní virtuálové totiž nemají vlastní mobilní komunikační sítě a od velkých („síťových“) si je proto pronajímají. Často se však stává, že tyto velkoobchodní ceny převyšují ceny maloobchodní, což virtuálním operátorům znemožňuje podnikat se ziskem a být velkým operátorům dostatečnou konkurencí.

Nadějí alespoň částečného snížení cen byla před dvěma lety pořádaná aukce kmitočtů. Cílem Českého telekomunikačního úřadu tehdy bylo dosadit na trh nového, čtvrtého operátora, jenž by stojaté cenové hladiny stávajících tří velkých konkurentů významně rozčeřil. Úctyhodný záměr se však nesetkal s pozitivním výsledkem, a to i kvůli technické povaze celé záležitosti. Rádiové spektrum, které si lze představit jako úsečku po dílcích rozdělenou mezi hráče, má totiž omezený prostor. Navíc aby technologie zasazené v něm správně fungovaly, musí mít každý dílek patřičnou velikost. A to je právě v českém prostředí kámen úrazu, neboť čtvrtý potencionální přihlásivší se účastník aukce má zřejmě oprávněné obavy, že by nebyl schopen patřičně zajistit technickou stránku poskytování svých služeb. Dostupný prostor tehdejší dražby se tak opět rozdělil mezi tři – českým spotřebitelům dobře známá – firemní loga stávajících velkých operátorů.

Roaming vs. mezinárodní volání

Co je příčinou vysokých cen tuzemských služeb, tedy již víme. Jak je to ale s cenami v případě, že naše SIM karta kooperuje se zahraničním číslem či zahraniční sítí? V rámci interakce telefonního čísla s územím jiného než domovského státu spotřebitelé často zaměňují dva termíny – roaming a mezinárodní volání. Jejich správné rozlišení je však pro porozumění následné faktuře za telefon zcela zásadní, pojďme si proto oba pojmy přehledně rozklíčovat.

O roaminguhovoříme tehdy, nacházíme-li se na území cizího státu a používáme tam české telefonní číslo. Jinými slovy – vaše česká SIM karta se fyzicky nachází mimo ČR, kde je přihlášena do sítě tamního operátora a využívá tam libovolné mobilní služby (hovory, SMS zprávy, data). Roaming tedy znamená užívání českého čísla v zahraničí. Oproti tomu mezinárodní voláníznačí situace, kdy setrváváme se svým českým mobilním číslem doma v ČR (jsme tedy přihlášeni do sítě svého operátora) a voláme z něj do jiné země na zahraniční telefonní číslo. K mezinárodnímu volání tedy užíváme číslo s jinou mezinárodní předvolbou než domácí +420.

V praxi pochopitelně může nastat daleko více rozličných situací, než jsou výše popsané dva případy. Například se můžete se svým českým číslem nacházet v zahraničí a odtud volat na zahraniční telefonní číslo – tedy číslo s jinou předvolbou než +420. Do které kategorie se takovéto spojení zařadí a jak je následně účtováno? Pro pochopení problematiky roamingu a mezinárodního volání připravil Český telekomunikační úřad přehlednou grafiku, kterou vidíte níže na této straně.

Překvapením pro mnohé telefonisty možná může být, že existuje takzvaný regulovaný a neregulovaný roaming. Zjednodušeně řečeno, jedná se v podstatě o rozdělení zahraničí na země EU (EHS) a země ostatní. Na půdě Evropské unie mají spotřebitelé tu výhodu, že jsou na oba typy služeb – tedy roaming i mezinárodní volání zavedeny cenové regulace. Což u druhého zmíněného, tedy mezinárodního volání znamená, že cenový strop za minutu hovoru je aktuálně stanoven na 0,19 eur a 0,06 eur za SMS odeslanou na zahraniční unijní číslo. Obě hodnoty jsou uváděny bez DPH.

U roamingu je potom cenová politika ještě příznivější. Datum uvedené na užité grafice není náhodné – právě od poloviny června roku 2017 se Evropská unie rozhodla pro zákaz účtování roamingových poplatků. Program zvaný „Roam like at home“ tak od tohoto data umožňuje využívat veškeré mobilní služby v ostatních zemích EU za stejné ceny jako v domovském státě. Pokud se tedy budete se svou českou SIM kartou nacházet v zahraničí a budete si chtít zavolat zpět do České republiky, vaše služby budou podléhat stejným sazbám jako doma. Respektive zcela stejným u volání a posílání SMS zpráv, u používání mobilních dat je obvykle uplatňováno mírné omezení.

Toto legislativní opatření je platné nejen v členských státech Evropské unie, ale také v Norsku, Lichtenštejnsku, na Islandu a zatím i ve Velké Británii. A to nejlepší na závěr: platnost těchto současných roamingových pravidel byla letos Evropskou komisí prodloužena až do roku 2032.

Pozor, státní hranice!

Problematika roamingu je natolik širokou tematikou, že by jistě vydala na samostatný článek. Abychom vás však množstvím informací zcela nezahltili, přidáme už jen několik drobných rad a tipů, jak na užívání roamingu mimo EU příliš neprodělat:

 Obezřetnosti je třeba jak při pohybu poblíž hranic EU, tak obzvláště při plavbách na volném moři. Operátoři by již sice o přechodu na palubní síť měli zákazníky informovat, avšak bezpečnějším řešením stále zůstává vypnutí mobilních dat nebo nejlépe zákaz datových služeb v aplikaci vašeho operátora.

 Při cestách mimo EU je třeba vědět, že země světa si každý operátor může rozdělit libovolně, a to včetně nastavení cen. Například české O2 má pouze dvě zóny (EU, mimo EU), český T-Mobile má zóny tři (EU, zbytek Evropy, svět) a tuzemský Vodafone dělí země dokonce do pěti regionů (Region 0 až 4).

 V zemích s vysokými cenami za mobilní služby se mnohdy (zejména kvůli datům) vyplatí neužívat SIM kartu vlastní, nýbrž nějakého místního operátora.

Sladká nevědomost

Možná patříte k zákazníkům, kterým se v poslední době úspěšně podařilo u svého operátora dosáhnout navýšení objemu dat, snížení měsíčních nákladů či dokonce retenční nabídky. Na české poměry je každé snížení ceny poměrně velkým úspěchem, ovšem předpokladem přetrvání takovéto radosti je neporovnávání tuzemských podmínek se zahraničím.

Právě takovéto srovnání provedla Evropská komise, která v rámci své analýzy porovnala ceny mobilních tarifů největších operátorů za rok 2021 evropské „sedmadvacítky“ a některých dalších vybraných států. Jak dopadlo srdce Evropy? To ukazuje grafické zpracování na mapě.

Boj s nejméně výhodnými mobilními tarify z celé EU nicméně Český telekomunikační úřad nevzdává. Jako reakci na nesouhlas Evropské komise nyní zpracoval novou analýzu, kterou upravil tak, aby vyhovovala obdrženým připomínkám, a opět se tak pokusí telekomunikační trh regulovat.


Přihlásit