Černé ovce: Nechtěná výhra

Obsah dubnového dTestu

Aktuální číslo časopisu dTest 4/2024 Obsah dubnového dTestu

Sdílejte

Publikováno v časopise 2/2010

Dostala jsem z časopisu TEST mail, ze kterého bylo jasné, že Zdeněk Čermák, syn Anny Čermákové z Hodonína, chce pomoci své matce. Co se stalo? Paní Čermáková, které je 82 let a chodí o berlích, zašla jednoho dne do kulturního domu na předváděcí akci firmy TIPO CZECH s.r.o., která prezentovala kuchyňské nádobí.

Paní Čermáková si prohlédla hrnce, podotkla, že už má doma podobné, ale se zlatem, a šla si sednout. Najednou muž, který nádobí předváděl, k ní přišel a oznámil jí, že měla velké štěstí, protože vyhrála! „Já ale žádnou výhru nechci, dejte to někomu jinému!“ bránila se. Dozvěděla se, že to prostě nejde, že výhru nemůže odmítnout a musela ke stolu, kde jí dali podepsat různé papíry s tím, že vše dostane za výrobní cenu. „Myslela jsem, že výhra je zadarmo.“ Prý téměř zadarmo. Teď zaplatí jen 2990 korun. A tak trochu zaskočena zaplatila. A akce skončila. Prodejce jí dal podepsané papíry a odvezl ji i s nádobím k domu. Nic jiného mu taky nezbývalo, protože stará paní s berlemi by tři velké krabice prostě neodnesla.
Doma vše ukázala synovi a ten zjistil, že maminka podepsala kupní smlouvu, ve které se zavázala zaplatit ještě 20 000 Kč a to na splátky, protože podepsala úvěrovou smlouvu u společnosti Home credit, pochopitelně s patřičným navýšením. „Tak to vrátíme.“ rozhodl syn za matku, která se chtěla veškerého nádobí zbavit. Jenže zjistil, že matka také podepsala, že si prodejce pozvala domů, což pochopitelně pravda nebyla. Proto napsal mail do časopisu TEST, který se spojil se mnou.
Domluvila jsem se s panem Čermákem, že přece jen využijí odstoupení od smlouvy ve lhůtě čtrnácti dnů od podpisu a pro jistotu také od smlouvy úvěrové. Odstoupení od kupní smlouvy pošlou firmě TIPO CZECH s.r.o. a odstoupení od smlouvy úvěrové společnosti Home credit. Pan Čermák se ještě spojil se svým advokátem a ten mu doporučil, aby dopis poslal jen firmě, kde maminka nakupovala, což také udělal. Jenže firma TIPO CZECH s.r.o odepsala, že odstoupení od smlouvy není možné, protože paní Čermáková si prodejce pozvala domů. To už uplynula zákonná čtrnáctidenní lhůta. Přesto jsem panu Čermákovi doporučila, aby své odstoupení od smlouvy dal na vědomí aspoň dodatečně společnosti Home credit. A tak to udělal. Jenže dostal vyjádření, že odstoupení od smlouvy bylo posláno pozdě a proto se musí domluvit s prodejcem, tedy s firmou TIPO CZECH s.r.o. Ta nelenila a paní Čermákové poslala složenky s tím, že pokud nebude řádně splácet, hrozí jí exekuce. To starou paní úplně zlomilo.

A to byla chvíle, kdy jsme se vložili do případu s kamerou. Domluvili jsme se s panem Čermákem, že přijede do Prahy s nádobím a plnou mocí podepsanou maminkou a chtěli jsme se společně vypravit do sídla firmy TIPO CZECH s.r.o. v Mělnickém Vtelně. Předtím jsem se podívala do obchodního rejstříku a zjistila, že se firma přestěhovala do Mělníka, do Kokořínské ulice. A tak jsme si ušetřili zbytečnou cestu a vydali se rovnou tam. S hledáním firmy jsme měli trochu práce, nikdo nevěděl, kde by tam měla sídlit. Nakonec jsme dostali jméno majitele domu, který nám vysvětlil, že k domu patří velký dvůr a tam firmu najdeme. V zapadlém koutě jsme našli staré dveře a na nich ceduli, že z důvodu nemoci je zavřeno a k tomu mobilní telefon na jednatele společnosti. A tak jsem na ten telefon zavolala. Zvedl ho jakýsi pan Pelc a když se dozvěděl, že jsme z televize, odmítl se s námi sejít a odmítl i převzít tři krabice nádobí. Prý to máme poslat poštou, otázky máme poslat mailem a firma nám odpoví. Před kamerou se nikdo z nich neukáže.
Vzápětí jsme si domluvili schůzku v Brně ve společnosti Home credit. Než jsme se vydali na cestu, dostali jsme vyrozumění z firmy TIPO CZECH s.r.o., že sice vůbec nesouhlasí s tím, jak paní Čermáková popisuje manipulaci jejich prodejce, ale že jsou ochotni od smlouvy odstoupit vzhledem ke zdravotním problémům staré paní. Souběžně firma napsala společnosti Home credit, že od smlouvy odstoupila, a proto i ona zrušila úvěrovou smlouvu.

Pro paní Čermákovou všechno dobře dopadlo. Nemusí nic platit, dostane zpátky 2990 korun a musí samozřejmě vrátit nádobí. Měla na rozdíl od mnohých štěstí. V roce 2009 provedla Česká obchodní inspekce 149 kontrol podobných předváděcích akcí. Její kontroloři na nich byli jako kupující a v polovině případů se jim stalo přesně to, co paní Čermákové. Byl jim podstrčen papír, že si objednali prodejce domů a tím jim bylo znemožněno odstoupit od kupní smlouvy.
Dávejte si při podobných akcích pozor. Nepodepisujte nikdy nic, co si pořádně nepřečtete a určitě nepodepisujte, že jste si prodejce pozvali domů, když to není pravda. Pamatujte si, že v tom případě ztrácíte právo odstoupení od kupní smlouvy ve lhůtě do 14 dnů od jejího podpisu.

Maria KŘEPELKOVÁ, pořad Černé ovce, který informuje a chrání nejenom spotřebitele


SLOVO ADVOKÁTA

Existují různé způsoby, jak spotřební výrobky či jakékoli jiné zboží prodat širokému okruhu zákazníků. Známe prodej v maloobchodě – tradiční pultový či novodobější samoobslužný, již více než 100 let funguje prodej zásilkový, tisíciletou historii má prodej na tržnici či pochůzkový, novodobější vymožeností je prodej prostřednictvím automatů a existují nepochybně i další formy prodeje, na které jsem v tomto výčtu zapomněl. V první polovině 90. let minulého století k nám ze zahraničí dorazil i prodej prostřednictvím osobních prezentací, případně tak zvaných „nákupních zájezdů“.
Scénář je vždy stejný či podobný – leták ve schránce, nabízející „výlet“ zdarma či pouze za symbolickou cenu, mnohdy spojený s bezplatným obědem, prohlídkou nějaké pamětihodnosti či obdarováním každého účastníka. Drobnými písmeny zde bývá uvedeno, že zájemci se – jakoby mimochodem – zúčastní také „drobné prezentace“ výrobků různého druhu. Většina lidí takový leták vyhodí, najde se však dost těch, kteří jej neponechají bez povšimnutí. Důvody bývají různé – zvědavost, osamělost, touha poznat krásy naší vlasti… Sotva kdo se takového několikahodinového „zájezdu“ zúčastní právě kvůli tomu, aby zde uzavřel smlouvu, která jej může finančně zatížit i na několik dalších let. Málokterý organizátor takových akcí či nákupních zájezdů předem výslovně přizná, za jakým účelem je pořádá. Jediným účelem je dát dohromady skupinu lidí, kteří fakticky nemají možnost z místa prezentace odejít s tím, že v takové skupině se téměř vždy najde někdo, kdo podlehne různým stupňům nátlaku profesionálně vyškoleného prodejce a nakonec si koupí něco, co většinou vůbec nepotřebuje.
Běžný nezámožný občan důchodového věku by sotva kdy vkročil do luxusního obchodu, kde prodávají například soupravu značkových kuchyňských hrnců za několik desítek tisíc korun. Pokud je mu však v rámci „zájezdu“ několik hodin vysvětlováno, že se bez podobného zboží neobejde, na místě nemusí zaplatit ani korunu a navíc ještě dostane spoustu hodnotných „darů“, přičemž jediné, co musí udělat, je podepsat drobným písmem tištěnou smlouvu, které nerozumí, je situace mnohdy jiná. Vysněné zboží si pak přiveze domů a mnohdy teprve jeho příbuzní pak ke své hrůze zjistí, co že to jejich babička či dědeček vlastně podepsali.
Praktiky, které se při tomto druhu prodeje používají, mnohdy hraničí až s organizovanou kriminalitou a je jedině dobře, že na ně Česká obchodní inspekce začala zaměřovat svou kontrolní činnost. Jsou známy případy, kdy prodejce nedovolil účastníkům odejít z uzamčené místnosti, vykreslil jim, jakým chorobám podlehnou jejich děti, pokud si nekoupí zázračné čistící aparáty, na jejich dotazy, které se mu „nehodily do krámu“, pak odpovídal tak, že je před všemi ostatními zesměšňoval a podobně. Téměř vždy se v takové skupině najde jeden či několik slabších jedinců, kteří nátlaku podlehnou, zaváží se hradit částky, které absolutně neodpovídají hodnotě zboží a jejich příjmovým možnostem.

V příběhu, který jste si přečetli, mohla být použita metoda klamání, kdy byl zákazník uveden v omyl prvotním sdělením o tom, že zboží obdržel zcela zdarma, ač podepsaná smlouva hovoří o něčem zcela jiném. Pokud je spotřebiteli navíc ještě podstrčen k podpisu předtištěný formulář smlouvy, dle které si prodejce on sám pozval domů, je značně ztížena jeho možnost se takto nerozvážně učiněnému rozhodnutí v budoucnu bránit. Do občanského zákoníku – jako reakce na to, že evropské právo se v oblasti ochrany spotřebitele právě takovým způsobům manipulace snaží čelit – byla v roce 2006 zařazena ustanovení o tzv. spotřebitelských smlouvách, která mají zákazníky chránit před ujednáními, která jsou pro ně nevýhodná.
„Nákupních zájezdů“ se pak týká ustanovení § 57 občanského zákoníku, dle kterého platí, že pokud byla spotřebitelská smlouva uzavřena mimo prostory obvyklé k podnikání dodavatele nebo nemá-li dodavatel žádné stálé místo k podnikání, může spotřebitel od smlouvy písemně odstoupit do 14 dnů od jejího uzavření; nedošlo-li dosud ke splnění dodávky zboží či služeb dodavatelem, může od smlouvy odstoupit bez uvedení důvodů a bez jakékoliv sankce do 1 měsíce. To však neplatí ohledně smluv, u nichž si spotřebitel výslovně sjednal návštěvu dodavatele za účelem objednávky. Účelem tohoto ustanovení je umožnit zákazníkovi, aby si podobný neuvážený nákup rozmyslel a prodejci je uloženo, aby o tomto právu spotřebitele informoval s tím, že pokud tuto povinnost nesplní, prodlužuje se právo odstoupit od smlouvy na dobu do 1 roku od jejího uzavření.
Jak je vidět, někteří podnikatelé se snaží toto ustanovení obejít tím, že si nechají ze strany zákazníka písemně potvrdit, že si jejich návštěvu výslovně sjednal. Nešťastný spotřebitel, který takové prohlášení podepíše, by pak u soudu musel prokazovat, například svědeckou výpovědí ostatních „účastníků zájezdu“, že smlouva byla uzavřena trochu odlišným způsobem. Organizátoři přitom dobře vědí, že osmdesátiletá dáma bude s odstupem času těžko dohledávat osoby, se kterými se kdysi podobné akce zúčastnila, tedy zřejmě neprokáže, že průběh uzavírání smlouvy byl zcela odlišný od toho, co bylo podepsáno a v případě soudního sporu ji pak zatíží důsledky toho, že svá tvrzení neprokázala.

Čtenářům mohu poradit, aby se podobných akcí raději vůbec nezúčastňovali a pokud již mají takovou potřebu, ať k nim přistupují jako „rozumní“ hráči k hazardní hře v kasinu – ať si s sebou vezmou pouze takovou finanční hotovost, o kterou se mohou nechat připravit, aniž by je to finančně zruinovalo. Občanský průkaz raději nechte doma – bez ověření totožnosti s vámi totiž žádný prodejce smlouvu o úvěru či splátkovém prodeji nepodepíše…
V anglickém jazyce již od první poloviny dvacátého století zdomácněla věta: „There ain't no such thing as a free lunch“, doslova přeloženo „není nic takového, jako je oběd zadarmo“, ve volnějším překladu „nic není zadarmo“. Je pouze otázkou času, kdy si i čeští spotřebitelé uvědomí, že nejjistějším způsobem, jak se vyhnout potížím, které měla paní z našeho příběhu, je letáky s nabídkou nákupních zájezdů či prezentačních akcí odložit do modrého kontejneru na separovaný sběr papíru.

JUDr. Martin Sochor, advokát

Přihlásit