Rozhovor: Na tabáček dobrý…

Obsah dubnového dTestu

Aktuální číslo časopisu dTest 4/2024 Obsah dubnového dTestu

Sdílejte

Publikováno v časopise 10/2022

V každém vydání časopisu dTest, ale také v našich tematických brožurách a speciálech či na stolním kalendáři jste zvyklí vídat charakteristické ilustrace Jiřího Nováka. S redakcí dTestu spolupracuje od samého začátku, tedy více než 30 let, což je dobrá příležitost našeho dvorního ilustrátora trochu vyzpovídat.

dTest letos slaví 30 let své existence. Vy jste stál u jeho zrodu. Se zakladatelkou Idou Rozovou jste se znali z Dikobrazu?

Ano. Paní Rozová měla jako právnička v Dikobrazu na starosti stránku pro spotřebitele. Myslím, že se to jmenovalo „Vaše starosti na naše ostny“. Po roce osmdesát devět se z toho stala vícestránková vložená příloha pro spotřebitele a po pár letech pak zcela samostatný časopis. Ida si můj rukopis vybrala v Dikobrazu a od té doby jsem nosil obrázky do redakce dTestu, kde je grafička Elena Saltuariová vkládala do časopisu. Už nevím, jak dlouho nás bylo jen pět. Ida jako šéfka, Táňa Dudková, která se starala o předplatitele a administrativu, grafička, fotograf a já jako ilustrátor obrázků pro odlehčení někdy dlouhého textu. Ida mi nechávala volnou ruku pro ilustrování. Byla to hezká doba. S Idou Rozovou jsme měli dobrý vztah jak pracovní, tak osobní.

V raných dobách spolupráce s dTestem jste musel nosit obrázky do redakce na papíru?

Jo, jo. S papírovými obrázky jsem chodil do redakce osobně. Mělo to své výhody. Znal jsem všechny v redakci a mohl s nimi promluvit. Po roce osmdesát devět bylo potřeba hodně komunikovat. Všechno bylo nové a vyvíjelo se. Dříve jste musela vzít za kliku a otevřít dveře. Dnes postačí obrázek jedním kliknutím poslat a nikam nechodit. Nevýhodou je, že se s nikým osobně nepotkáte.

Kreslíř Jiří Novák

Kreslí, ilustruje časopisy, noviny, učebnice, knížky, kalendáře a mnoho dalšího. Účastní se soutěží v kresleném humoru doma i v zahraničí. Získal řadu ocenění a jeho obrázky se objevují v katalozích.

Od osmdesátých let tvoří autorské duo s Jaroslavem Skoupým. Pod značkou NOS do dnešních dní společně tvoří vtipy (J. Skoupý přináší náměty a J. Novák zajišťuje jejich výtvarné zpracování). Jejich vtipy byly publikovány v sedmdesáti titulech novin a časopisů doma i v zahraničí. S dTestem spolupracuje 30 let od doby jeho vzniku až dodnes. Celý svůj život pracoval u Českých drah jako vozmistr, kreslení se věnoval ve volném čase. Dnes, kdy je v penzi na zaslouženém odpočinku, stále kreslí obrázky, ilustruje a uveřejňuje vtipy.

Dnes už kreslíte výhradně v počítači?

Udržuji se jak v papírové formě, tak i v počítačové. Nemám s tím problém. Sice nejsem žádný virtuóz v počítačové branži, ale zatím mi to stačí. Víte, co mě donutilo pracovat v počítači? Změna grafiky vašeho časopisu. V novém kabátě jsem začal dělat i nový styl kresby. Akvarel se již nehodil.

Je kreslení na počítači či tabletu rychlejší než ručně na papír?

Není. Pokud chcete, aby to mělo ten výraz, který to má mít, tak to není tak jednoduché.

Kolik času denně kreslení věnujete?

Každý den tak asi čtyři hodiny. Dopoledne cirka od devíti do dvanácti a potom večer, když to spěchá nebo toho mám hodně. A když nedělám něco jiného.

Kolik času zabere tvorba jednoho obrázku?

Skvělá otázka. Máte na mysli piktogram, nebo plátno metr krát osmdesát? Myslíte tvorbu zpracovaného nápadu, nebo i jeho vymyšlení? To se dá těžko určit a sjednotit. Když vás osvítí múza a máte nápad hned, je to skvělé. Anebo když vám ho někdo vymyslí. To je potom jednodušší. Prostě někdy sedím nad bílým papírem celé dopoledne a nic mne nenapadá. A pak jsou dny, kdy je to radost kreslit.

Nápady vám často nosí Jaroslav Skoupý, s nímž tvoříte autorské duo NOS. Jak vaše spolupráce funguje?

Pan Skoupý od začátku naší spolupráce, tj. od roku 1980, nosí nápady na vtipy a já se je snažím nakreslit. Za tu dobu jsme spolu pod značkou NOS vytvořili spoustu veselých obrázků. Když se nás někdo zeptá, kolik kreslených vtipů máme na kontě, mám na to takový vzoreček. Dělali jsme v průměru deset obrázků týdně, krát 52 týdnů v roce, krát čtyřicet let. To se dostáváme k jednadvaceti tisícům. A k tomu přidejte moje fórky, ilustrace a karikatury… Ale jak jde čas, dělám více ilustrací. Noviny dnes tolik vtipů neuveřejňují.

Lze se jako karikaturista uživit?

Určitě. Ale musíte být novinovým kreslířem, jako byl Renčín, Jiránek a další. Milionářem se nestanete, na přilepšenou je to ale dobré. Jak říkal kdysi můj přítel Slejška, na tabáček dobrý. Ale já bych kreslil i tak. Měl jsem to jako druhé zaměstnání.

Vaším hlavním povoláním byla práce vozmistra neboli lidově koloťuka. Jak dlouho jste pracoval na dráze a co tato práce obnáší?

Dělal jsem tuto práci celý svůj pracovní čas, to je čtyřicet let. A rád. Co tato práce obnáší? Zodpovědnost za bezpečnou jízdu vlaků. Jak nákladních, tak osobních. Je to technický pracovník služby vozové. Znalost sedmadvaceti drážních předpisů, státní zkouška. No a potom technická kontrola vozů na vlacích. Něco jako když jedete s autem na technickou. Je toho víc, ale to jen ve zkratce. Rád jsem měl tuto pracovní činnost mezi mašinkami. A jen na vysvětlenou: to kladívko na dlouhé násadě sloužilo k poklepu na kola, která měla obruče, a poznalo se podle zvuku, že je obruč uvolněná.

Jakou kvalifikaci na to musí člověk mít?

Není na to žádná vysoká škola. Člověk ale musí absolvovat kurz, podobně jako třeba strojvedoucí, a ten kurz je ukončen státnicemi. Důležitá je nejen znalost techniky, ale souvisejících právních předpisů. Ale pak je to hodně o zkušenosti. Po nějakém čase už přesně víte, kam se máte podívat, kde by se mohla vyskytnout závada. Kontrolujete nejen každou součást vozů, ale i náklad. Pro každý jsou zvláštní předpisy – jiné pro dřevo, jiné pro uhlí, železo a tak dál. Musíte vědět, jak to má být upevněno, aby to nespadlo a někoho nezranilo nebo nezabilo. Svým způsobem jste jako vozmistr stále jednou nohou v kriminále. Pořád ve stresu, aby se něco nestalo. Ale já jsem to dělal rád, mně to nevadilo. Pracovalo se na 12hodinové směny ve dne v noci. A k tomu jsem ještě zvládal jako koníček to kreslení.

Na která témata kreslíte nejraději?

Mám rád pestrost a výzvy. Téma nerozhoduje. Kreslím vtipy všeho druhu. Ilustruji (třeba do dTestu), dělám karikatury, komiksy. Na jedné vernisáži si mě vyhlédl profesor Liška z ČVUT, tak pro ně tvořím obrázky k různým brožurkám, na pohlednice a knížky. Jsem rád, když se občas můžu zahrabat i do něčeho jiného. Zajímám se o historii a dělal jsem třeba Jiřího z Poděbrad, Čapka, … Kreslil jsem pro hasiče kalendář s hasičskou technikou od minulosti až po dnešek. Také jsem ilustroval učebnice cizích jazyků a mnoho dalšího.

Co politická témata a vtipy?

Taky se občas nějaký povede. Mají ale tu nevýhodu, že fungují jenom v tom krátkém období, kdy jsou aktuální. Za pár měsíců nebo let už se u toho nikdo nezasměje, protože si nevzpomene na ty souvislosti, případně už ani neví, kdo ten politik vlastně byl.

Je nějaké téma, na které byste obrázky kreslit odmítl?

Odmítám kreslit blbé nápady, které mají tendenci se jen vysmívat a urážet. Mám rád dobrý nápad, který ukáže pohled na věc v humorném světle. Protože jen dobrý nápad, dobře zpracovaný potěší. Může to být i třeba černý humor. Nemám s tím problém. Jen si najdu tu svoji polohu a je to.

Co říkáte na satirický časopis Charlie Hebdo (francouzský satirický časopis se zejména protináboženskou orientací, pozn. red.) a jeho styl?

Oni jdou často opravdu na hranu. Jejich obrázky můžou některé lidi urážet a to není v mé povaze. Můžu si z něčeho dělat legraci, ale ne to vyloženě pranýřovat. I když dělám černý humor, je v tom trošku laskavosti, nikdy v tom není urážka. To není můj styl myšlení ani tvorby.

Dostává se k vám někdy zpětná vazba na vaše obrázky?

Jsem samozřejmě rád, když mají obrázky úspěch nebo alespoň vyloudí úsměv na tváři. Jestli jsou mé kresby dobré, odráží také účast v zahraničních soutěžích. Většinou jsou mé kresby v katalogu a někdy dostanou i nějaké to ocenění. Vážím si toho, protože je ve světě velká konkurence. A kreslířů z celého světa, kteří se soutěže zúčastní, je spousta. Když jste vybrán do katalogu, kde těch uveřejněných karikaturistů je asi sedmdesát, je to úspěch.

Zkoušíte si své vtipy na někom, než je vypustíte do světa, třeba na manželce?

To jsem dělal dřív, než jsem pochopil, že manželka má úplně jiný způsob humoru. Zjistil jsem, že jediný, kdo na to může mít nějaký vhled, jsem já osobně, protože si pak za svou práci ručím, dávám tam svůj rukopis.

Máte nějaké favority mezi karikaturisty – ať už u nás, nebo ve světě?

Spíše inklinuji ke kreslířům, jako byl třeba Kája Saudek. Ve světových soutěžích, kterých se účastním, vidím perfektní práce kreslířů, v podstatě na úrovni malířů. Mým oblíbencem byl dlouhá léta Adolf Born. Vzorem potom Erich Sokol, který hodně kreslil do Playboye. A Oto Reisinger, pro jeho svižný rukopis. Mezi českými kreslíři mám hodně přátel. Oblíbence bych si nechal pro sebe.

Máte některé své obrázky raději než jiné?

No jistě. To snad má každý. A je to těžké, pokud vybírám obrázky na výstavu. Vybrat ty pravé je někdy fuška. U toho strávím spoustu času.

Trpíte profesní deformací v tom směru, že vás i při čtení neveselých zpráv napadají humorné obrázky?

Určitě. Ale to je jen dobře. Získáváte nad věcmi nadhled. Pomáhá to k rozlišení podstatných a nepodstatných věcí.

Přihlásit