Onemocnění trávicí soustavy – nezanedbejte prevenci

Obsah říjnového dTestu

Aktuální číslo časopisu dTest 10/2022 Obsah říjnového dTestu

Publikováno v časopise 9/2022

Problémy s trávicím traktem od jícnu až po konečník patří do kompetencí velkého lékařského oboru – gastroenterologie. Která jsou onemocnění trávicí soustavy a jak se léčí, jsme se ptali doc. MUDr. Ilji Tachecího. Dozvěděli jsme se však mnohem více, například jak lékařům pomáhá umělá inteligence, proč některá vyšetření neodhalí příčinu potíží, proč už Česká republika není na prvních místech úmrtnosti na rakovinu tlustého střeva nebo zda jsou některé alkoholické nápoje skutečně digestiva.

Pane docente, povězte nám něco o gastroenterologii.

Gastroenterologie je jeden z nejstarších oborů vnitřního neboli interního lékařství. Zabývá se diagnostikou a léčbou onemocnění orgánů trávicí trubice – jícnu, žaludku, tenkého a tlustého střeva – a žláz, které s ní souvisejí, slinivky břišní i jater spolu se žlučníkem a žlučovody. Jejich základní funkcí je zpracování potravy, trávení a vstřebávání živin a odstraňování zbytků tohoto procesu. Významnou úlohu má také střevní mikrobiom, soubor všech střevních mikroorganismů, který je vzhledem ke svým funkcím a velikosti někdy označován za další orgán.

Gastroenterologie má celou řadu specializací. Mezi nejvýznamnější patří gastrointestinální endoskopie, tedy vyšetřování trávicí trubice ohebnými hadičkami (endoskopy) zaváděnými ústy nebo konečníkem. Významná je samozřejmě gastrointestinální onkologie vzhledem k relativní četnosti a špatné prognóze některých nádorů trávicího traktu. Zmínit je nutné také hepatologii, která se věnuje játrům.

Doc. MUDr. Ilja Tachecí, Ph.D.

Od roku 2021 je přednostou 2. interní gastroenterologické kliniky FN a LF UK v Hradci Králové. Oboru gastroenterologie se věnuje 22 let, specializuje se na gastrointestinální endoskopii, na endoskopické resekce časných nádorů trávicí trubice a provádění dalších miniinvazivních endoskopických operačních výkonů. Zabývá se mezinárodní spoluprací v oblasti zavádění moderních forem výuky lékařství a zavádění inovativních technik do oboru (umělá inteligence, virtuální realita). Je hrdý podporovatel moravského vinařství, fanoušek folklóru, divadla a krásné literatury, mezi jeho hlavní koníčky patří historie a moderní technologie.

Je pro doktora těžké stát se gastroenterologem?

Než se z promovaného lékaře stane gastroenterolog, trvá to minimálně 5 let. Po ukončení vysoké školy absolvuje většinou základní kmen v oboru vnitřní lékařství, teprve poté se může věnovat specializaci v oboru gastroenterologie. Na nezájem mladých lékařů si stěžovat nemůžeme. Gastroenterologie v sobě spojuje dedukčně-analytickou část interny, kdy lékař pracuje především duševně, s manuální prací na úrovni špičkové chirurgie. Lákavé je také použití specializované techniky. Pracujeme s obrazem, s přístroji umožňujícími provádět operace uvnitř trávicí trubice a jde o jeden z oborů medicíny, kam začíná výrazně zasahovat umělá inteligence.

Umělá inteligence? Jak?

Především při zpracování obrazu. V gastrointestinální endoskopii nám pomáhá identifikovat abnormální nálezy. Dále se vyvíjejí systémy, které umožní jednotlivé nálezy rozlišit. To vše se prozatím týká především polypů v tlustém střevě. To jsou výrůstky sliznice, které mohou skončit rakovinou střeva. Umělá inteligence nás nejen upozorní na přítomnost takového polypu, ale v některých případech umí rozlišit i to, zda je potenciálně rakovinotvorný, a tedy musí být odstraněn.

Při gastrointestinální endoskopii je ovšem důležité mít nejen vzdělané endoskopisty, ale i specializované sestry. Těch je bohužel nedostatek. Náš obor pro ně znamená nutnost kontinuálního vzdělávání a například k samostatné asistenci při provádění běžných endoskopických výkonů se dostanou po nejméně jednom roku tréninku. Endoskopie je navíc náročná psychicky i fyzicky. Při vyšetřeních stojíme několik hodin v nepřirozených polohách a lékaři i sestry často trpí onemocněními pohybového aparátu.

Co jsou takzvané zažívací problémy z pohledu odborníka?

Jakákoliv odchylka, která souvisí s příjmem potravy nebo vyprazdňováním. Pokud člověk cítí po jídle diskomfort, objeví se tlaky až bolesti v oblasti břicha, zvýšená plynatost neboli meteorismus, pocity na zvracení nebo zvracení, zvýšený odchod plynů neboli flatulence, zácpa, průjem, to vše lze označit jako trávicí obtíže.

Která jsou nejzávažnější onemocnění, jimiž se gastroenterologie zabývá?

Především nádorová onemocnění a s nimi úzce související přednádorové změny, takzvané prekancerózy. Významnou úlohou gastroenterologie je tyto změny odhalovat a léčit. V ideálním případě zabráníme vzniku nádoru. Mezi další poměrně závažná onemocnění řadíme chronické záněty střev, takzvané idio­patické střevní záněty, Crohnovu chorobu nebo ulcerózní kolitidu.

Čím se vyznačují nádory trávicího traktu?

Nádory mívají horší prognózu, protože se diagnostikují pozdě. Často je to tak, že když nádor způsobuje potíže, je již v pokročilé fázi, kdy je jeho léčba poměrně složitá. Na začátku bývají nádory asymptomatické, neprojevují se. Klíčové je vytipovat rizikové skupiny pacientů a ty intenzivně sledovat vzhledem k výskytu prekanceróz nebo časných forem nádorů, které jsou léčebně nejlépe ovlivnitelné. To se týká například karcinomu jícnu, žaludku, tlustého střeva, ale i slinivky břišní.

Velmi častá je rakovina tlustého střeva (kolorektální karcinom). V četnosti výskytu byla Česká republika dlouho na předních místech ve světě. Proto byl před lety zaveden národní program screeningu kolorektálního karcinomu. Za dobu jeho existence se podařilo negativní vývoj otočit a konečně se Česká republika dostává v žebříčcích na nižší příčky. V současné době se každý občan starší 50 let může programu zúčastnit. V rámci screeningu volí mezi endoskopickým vyšetřením tlustého střeva (koloskopií) jednou za 10 let a vyšetřením stolice na okultní (skryté) krvácení, které se provádí v 1–2letých intervalech. Osobně bych preferoval vyšetření koloskopické. Jedná se o výkon primárně diagnostický, protože prohlédneme celé tlusté střevo, ale může být i terapeutický, protože lze v jeho průběhu menší polypy rovnou odstranit. Zároveň nám dává jistotu, že během následujících 10 let nedojde ke vzniku nádoru.

Další významné téma, které začínáme intenzivně diskutovat, je screening karcinomu pankreatu neboli slinivky břišní. Je známo, že jde o onemocnění, které má jednu z nejhorších prognóz z nádorů vůbec. Drtivá většina pacientů bohužel přes veškerou péči zemře kvůli pozdní diagnostice a agresivitě nádoru. Problém je v tom, že efektivní metody vyšetření pankreatu jsou relativně invazivní či nákladné a hůře dostupné, například vyšetření hadičkou s ultrazvukem (endosonografie) nebo magnetická rezonance. Pracuje se na definici rizikových skupin obyvatel, u kterých mají taková vyšetření smysl a přinesou přesnou diagnostiku přednádorových či časných nádorových změn.

Některé zdravotní pojišťovny nabízejí jako nádorovou prevenci ultrazvuk břicha.

Ultrazvuk břicha má své výhody, nevýhody a limity. Je to neinvazivní a nebolestivé vyšetření, nezatěžuje pacienta, nemá rizika komplikací. Umí však identifikovat nádor až od určité velikosti a v určité lokalizaci. Problematická je také zobrazitelnost některých orgánů u obézních nemocných nebo při přítomnosti vzduchu v orgánech dutiny břišní. Já jsem k použití ultrazvuku jako screeningové metody relativně skeptický.

Zmínil jste idiopatické střevní záněty.

Diagnostika a léčba těchto onemocnění je důležitou součástí gastroenterologie. Jde o nevyléčitelné záněty tlustého i tenkého střeva, které můžeme léčbou kontrolovat nebo je významně utlumit. Na druhou stranu mohou skončit závažnými komplikacemi, až nutností operace. Postihují často osoby mladší, v produktivním věku, a jejich četnost narůstá. Je to částečně vlivem životního stylu a stravování. V současné době je lze léčit vysoce efektivním způsobem – biologickou léčbou. Je sice ekonomicky poměrně nákladná, ale má zásadní význam, protože umožňuje pacientům normálně žít a pracovat.

Je správné, když řeknu, že je mi špatně od žaludku?

Laicky ano, odborně nikoliv. Některé příznaky můžeme poměrně přesně definovat, například bolest, nauzeu (pocit nevolnosti, na zvracení). Dále existuje ale široká skupina symptomů, které jsou definované méně jasně, jsou nespecifické (mohou, ale nemusejí souviset přímo s funkcí žaludku) a jsou pacienty označovány také tímto termínem. Patří sem například pocity nedostatečného trávení, dlouhého přetrvávání potravy v oblasti žaludku, tlaky nebo nepříjemné pocity v nadbřišku, křeče po příjmu potravy, zvýšené říhání.

Všechny tyto příznaky označujeme odborně jako dyspepsii nebo dyspeptický syndrom. Dyspeptický syndrom souvisí s funkcí celého trávicího traktu a může skrývat další onemocnění. Relativně často se setkáváme s tím, že nemocný trpící dyspeptickým syndromem má při důkladném laboratorním, klinickém i endoskopickém vyšetření všechny nálezy v normě. Přesto jeho trávicí trakt nefunguje správně.


Mohu tedy být nemocná, aniž by to vyšetřovací metody zaznamenaly?

Ano. Nemoci trávicího traktu bych rozdělil do dvou skupin. Organické choroby způsobuje skutečná, přímo identifikovatelná porucha struktury nebo funkce orgánů (zánět, vřed, nádor). U druhé skupiny tzv. funkčních nemocí (mimo jiné např. takzvaný dráždivý tračník) jsou provedená vyšetření vesměs zcela normální, ale pacient má objektivně potíže a trpí. Příznaky organických a funkčních chorob mohou být velmi podobné. Často nejsme schopni určit příčinu obtíží pouze na základě pohovoru a klinického vyšetření.

Vždy musíme zvažovat, o jakého pacienta se jedná a zda jsou přítomné takzvané varovné známky. Zjednodušeně řečeno: pokud jde o člověka mladšího, bez významného váhového úbytku, potíže jsou dlouhodobé, vázané na stres, budeme spíše předpokládat funkční onemocnění, které snižuje kvalitu života, ale má dlouhodobě příznivou prognózu. Takový předpoklad musíme samozřejmě podpořit dalšími vyšetřeními.

Naopak pokud se například jedná o nové symptomy (a můžou být v zásadě stejné jako v předešlém případě), které vznikly po čtyřicítce, jsou spojeny s významným váhovým úbytkem nebo dokonce projevy krvácení do trávicí trubice, přistupujeme k velmi rychlé a komplexní diagnostice s cílem vyloučení závažného organického, nebo dokonce nádorového onemocnění.

S kým spolupracujete v případech funkčních onemocnění?

U funkčních onemocnění je naprosto klíčová spolupráce s praktickým lékařem. Pacienty často zná do detailu, dokáže posoudit vývoj příznaků, vyhodnocuje výsledky základních vyšetření a část nemocných s funkční poruchou léčí sám. Dále je schopen včas rozeznat rizikové pacienty a poslat je ke specialistovi stejně jako případy, kdy není léčba funkčních obtíží zcela účinná. Pro některé nemocné je významná pomoc psychologa, eventuálně psychiatra. Kromě léků má pro část nemocných význam také psychoterapie či relaxační a meditační techniky, jóga apod.

Nestačí si někdy udělat bylinkový čaj?

Máte-li trávicí potíže, zcela jednoznačně je lepší zajít za odborníkem. I „pouhé“ funkční onemocnění snižuje kvalitu života. Adekvátní vysvětlení podstaty problémů lékařem a uklidnění je velice důležité. Představte si, že máte objektivní potíže, ale výsledky vyšetření jsou normální. Lidé často mívají pocit, že jsou nedostatečně vyšetřeni, že neumíme poznat jejich problém. Musíme pacienta přesvědčit, že tomu tak není a že onemocnění, kterým trpí, není nebezpečné. Důležité je nastolení vzájemné důvěry.

Může být digestivem alkoholický nápoj?

To je zajímavá otázka. Spojení alkoholu a bylin (např. ve formě tinktur) je tradiční forma léčby trávicích obtíží. Existuje mnoho vědeckých studií, ale jen málo prokázaných vysvětlení efektu alkoholu a hořkých bylin na zlepšení trávení. Často se používá pelyněk nebo hořec žlutý, které působí lokálně zvýšením sekrece trávicích šťáv, ale pravděpodobně také stimulací nervů regulujících činnost trávicího traktu. I alkohol se může do určité míry na podpoře trávení podílet, jeho konzumace však představuje všeobecně dobře známá rizika. Z mého pohledu lze doporučit spíše použití bylinných tinktur u jinak zdravých jedinců jednorázově, např. po nadměrném příjmu tučné potravy.

Co je pálení žáhy?

Pálení žáhy je velmi nepříjemný pálivý pocit za hrudní kostí, vyvolaný takzvaným gastroesofageálním refluxem (zpětný tok žaludečního obsahu s obsahem kyseliny nebo žluči do jícnu). Na začátku vyšetřovacího programu je třeba rozlišit pálení žáhy od bolestí pocházejících z jiných orgánů, především ze srdce. Bolesti jako projev onemocnění srdce (angina pectoris) mohou mít podobný charakter a mohou skončit infarktem myokardu. Proto je vhodné u pacientů s pálivými bolestmi na hrudníku provést i další vyšetření, například EKG. Pálení žáhy se občas vyskytne u každého zdravého jedince, častěji po konzumaci některých potravin a nápojů (s kofeinem, alkoholem, po tučných a sladkých jídlech), zvláště pokud ke konzumaci dochází před ulehnutím.

Chronické pálení žáhy, zvláště u starších osob, je ale nutné nepodceňovat, často je potřeba provést také endoskopické vyšetření (hadičkou). Reflux může způsobovat chronický zánět a někdy, relativně méně často, i rakovinu jícnu. Příčiny refluxu jsou kombinací několika faktorů. Nejdůležitější je porucha funkce dolního jícnového svěrače (záklopky mezi jícnem a žaludkem), většinou v kombinaci s malou kýlou (část žaludku se dostává bránicí do hrudníku), často v kombinaci s obezitou. Reflux se primárně léčí konzervativně – tabletkami. Pokud je kyselý, tak léky snižujícími produkci žaludeční kyseliny, pokud je hořký, tak přípravky na zlepšení vyprazdňování žaludku. Pokud léčba selže, umíme problém vyřešit chirurgicky.


Poznám, že mám žaludeční vředy?

Klasickým příznakem žaludečních vředů je bolest v nadbřišku. U vředů žaludku se objevuje po jídle. Vředy dvanáctníku (první části tenkého střeva) jsou spojeny s bolestí nalačno, která po jídle spíše ustupuje. Vzhledem k volně dostupným a účinným léčebným prostředkům (blokátory protonové pumpy) vídáme klasickou vředovou bolest relativně málo. Častěji se stane, že vyšetřujeme pacienta pro dyspepsii a žaludeční vřed zjistíme až v rámci endoskopického vyšetření žaludku (gastroskopie).

Výskyt vředové choroby v posledních letech mírně klesá. Je to potenciálně závažné onemocnění se dvěma základními příčinami. Jednou je infekce bakterií Helicobacter pylori, druhou jsou vedlejší účinky léčiv užívaných na bolesti svalů či kloubů nebo ke snížení teploty (nesteroidní antiflogistika, tedy léky na bázi ibuprofenu).

Žaludeční vředy jsou defekty žaludeční sliznice, které se mohou dále komplikovat. Někdy vedou ke krvácení do trávicího traktu, projeví se zvracením krve nebo černou páchnoucí průjmovitou stolicí. Léčbou krvácejících vředů se zabýváme poměrně často a ošetřujeme je endoskopicky. Komplikací vředů může být i perforace neboli proděravění příslušného orgánu do břicha, což je život ohrožující stav.

Lze žaludek vyoperovat?

Ano. Žaludek nezbytně nepotřebujeme, dá se bez něj žít relativně plnohodnotný život. Onemocnění, které vyžaduje v současné době jeho odstranění, je především nádor žaludku (karcinom). Žaludek je orgán důležitý ze dvou pohledů. Jedním je mechanické zpracování potravy poté, co projde jícnem, druhým je počátek jejího chemického zpracování, hlavně působením žaludeční šťávy, která obsahuje kyselinu solnou. Když se žaludek odstraní, zpracování potravy probíhá především v tenkém střevě a přichází nutnost dietních omezení. Ta jsou ale zvládnutelná.

O žlučníku se lidé obvykle baví pouze v souvislosti se zdravotními problémy.

Žluč vzniká v játrech. Je důležitá k trávení tuků a vitamínů rozpustných v tucích. Žlučník je dutý orgán, měchýřek, kde se žluč hromadí, upravuje a zahušťuje a odkud se poté dávkuje do tenkého střeva v souvislosti s příjmem potravy.

Mluvíme-li o problémech se žlučníkem, zásadní je tvorba kamenů. Žlučové kameny vznikají při poruše složení žluči, často v kombinaci s poruchou vyprazdňování žlučníku či žlučovodů. Velká část kamenů se nijak neprojevuje, ale pokud se posouvají, může dojít k takzvané kolice. To je velmi intenzivní bolest pravidelně kolísavé intenzity v pravém podžebří s vystřelováním pod pravou lopatku. Kameny mohou vznikat i mimo žlučník – v systému vývodů, které vedou žluč z jater do žlučníku a ze žlučníku do tenkého střeva. Zde mohou být mnohem nebezpečnější, protože vývody ucpávají, žluč neodtéká a může se infikovat střevními bakteriemi. Zánět žlučovodů může vést až k otra­vě krve, k sepsi. Uvolnění kamínků ze žlučovodů jsme schopni provést endoskopicky technikou ERCP (endoskopická retrográdní cholangiopankreatikografie). Kaménky ve žlučníku se dají vyřešit pouze operačně, odstraněním žlučníku.

Jsou to skutečné kameny?

Ano, pokud kámen vnímáme jako formu tvrdé minerální struktury. V části případů tak skutečně vypadají. Jindy jsou měkčí nebo mají podobu bláta, pro které máme anglické slovo sludge. Žlučové bláto je předstupněm vzniku pevnějších kamenů. Jejich složení je různé, mimo jiné obsahují cholesterol, soli vápníku i žlučové barvivo. Podle svého charakteru a lokalizace mají větší nebo menší tendenci se zaseknout a jsou lépe nebo hůře endoskopicky odstranitelné.

Proč se v jazyce žluč pojí se vztekem a zlobou?

Hippokrates definoval čtyři základní tělesné šťávy (sanquis – krev, cholé – žluč, melancholé – černá žluč a flegma – hlen). Podle nadbytku některé z nich poté určoval lidskou povahu, temperament. Někdy říkáme, že je někdo žlučovitý, nervózní, nerudný, což jsou základní charakteristiky cholerika, za které měla zodpovídat právě nadbytečná žlutá žluč. Dnes již samozřejmě víme, že to tak není.

Kdy mám jít k praktickému lékaři a kdy rovnou za gastroenterologem?

Já osobně jsem zastáncem vnímání praktických lékařů jako fundovaných odborníků v celé řadě základních onemocnění včetně gastroenterologických. Mnoho z nich umějí praktičtí lékaři (přes svůj široký záběr) velmi dobře diagnostikovat a léčit. V našem oboru hrají významnou úlohu u funkčních chorob, kde nám výrazně pomáhají. Praktický lékař umí posoudit daleko lépe než laik, zda symptomy a potíže, kterými trpíte, mohou být známkou závažného organického onemocnění nebo ne a s jakou prioritou je vás potřeba dále vyšetřit. Z hlediska optimálního fungování zdravotního systému je samozřejmě lepší, když praktik vysloví pracovní diagnózu a stanoví základní diagnostický postup a teprve následně indikuje vyšetření u specialisty. Pokud gastroenterolog diagnostikuje závažnější onemocnění, tak pacienty samozřejmě kompletně přebírá, sleduje a léčí. Vzdělaný praktik zajišťuje, že specialisté nebudou zahlceni množstvím nemocných, kteří mohou být velmi dobře léčeni v primární péči, a budou se věnovat hlavně závažnějším a komplikovanějším onemocněním.

Co když se bojím přijít na specializované pracoviště?

Gastroenterologie a zvláště gastrointestinální endoskopie vzbuzují velmi často obavy až hrůzu, která je potencovaná historkami z internetu. Je pravda, že některé vyšetřovací metody jsou méně příjemné, na druhou stranu je však pro nás komfort pacientů při vyšetření velmi významnou prioritou. Někteří nemocní mají chronická onemocnění, která vyžadují relativně časté opakování endoskopií. Vzhledem k tomu je důležité, aby se pacienti nebáli přijít znovu. Vyšetření vždy probíhá s určitým umrtvením, ať už lokálním, nebo celkovým, kdy podáváme léky, které nemocného zklidní, ztlumí a zmírní vnímání bolesti. Před výkonem průběh vyšetření s pacientem vždy probíráme a vše vysvětlujeme.

Které jsou další způsoby diagnostiky v gastroenterologii?

Velmi významný segment oboru představují neinvazivní vyšetřovací metody. Zcela běžné je ultrazvukové vyšetření břicha – lékař projíždí po povrchu břicha sondou generující a snímající ultrazvukové vlnění (akustické vlnění vysoko nad hranicí vnímání lidským sluchem) a na obrazovce se zobrazují orgány v dutině břišní. Vyšetření je nebolestivé a zcela bezpečné.

Existují také méně invazivní způsoby endoskopického vyšetření, například kapslová endoskopie tenkého střeva. Pacient spolkne plastikovou kapsli velikosti větší vitaminové tablety, ve které je digitální kamera. Kapsle prochází trávicím traktem, je posouvána peristaltikou, pořizuje obrazový záznam a na závěr odchází se stolicí v průběhu několika hodin až dnů. Pacient odejde v průběhu vyšetření domů se zařízením nahrávajícím signály vysílané kapslí, které po ukončení endoskopie vrátí. Délka vyšetření je dána dobou funkce baterií, nejmodernější kapsle snímají až 18 h. Metoda je využitelná především k endoskopickému zobrazení tenkého střeva. Existuje kapsle pro vyšetření střeva tlustého, není však vzhledem k mnoha limitacím (včetně ceny) široce využívána. Prozatím neexistuje kapsle schopná vyšetřit celý trávicí trakt od jícnu po konečník. Jícnem prochází velmi krátce (sekundy), což nestačí ke kvalitnímu vyšetření. Vyšetření žaludku je limitováno velikostí orgánu – kapsle jej není schopna celý systematicky vyšetřit. V obou případech existuje tedy reálné riziko přehlédnutí patologického nálezu. Nicméně pevně věřím, že takovým, principiálně robotickým, miniinvazivním endoskopickým metodám patří budoucnost.

Liší se dětská gastroenterologie od gastroenterologie pro dospělé?

Samozřejmě liší, protože dítě není jen – jak se někdy nesprávně říká – „malý dospělý“. V dětském věku existují podstatné rozdíly ve spektru onemocnění, např. nádory trávicí trubice jsou naprosto raritní. Naopak častěji se setkáváme třeba s idiopatickými střevními záněty. U dětí je výrazně vyšší požadavek na neinvazivitu vyšetřovacího programu. Například endoskopické vyšetření se používá méně často, teprve až na konci diagnostických algoritmů a více se pojí s nutností použití celkové anestezie. V běžném endoskopickém provozu velice často spolupracujeme s dětskými gastroenterology a v naší nemocnici některé endoskopie dětských pacientů provádí primárně gastroenterolog pro dospělé vzhledem k větším zkušenostem s některými typy výkonů.

Je u nemocí trávicího traktu důležitá dědičnost?

Jsou choroby, kde dědičnost hraje naprosto klíčovou úlohu, například polypózy – postižení trávicí trubice stovkami až tisíci polypů, které významně zvyšují riziko vzniku rakoviny. Prokázaný výskyt této nemoci v rodině vyžaduje vyšetřování dětí od určitého věku a jejich pravidelné endoskopické sledování. U jiných onemocnění hraje genetika roli pouze částečnou a hovoříme o určité genetické zátěži nebo predispozici, například u idiopatických střevních zánětů. V těchto případech se na vzniku onemocnění podílejí také další faktory, například dietní či infekční.

O prevenci jste již mluvil. Lze k tomu ještě něco doplnit?

Neexistuje jednoduchá, všeobecně platná prevence gastrointestinálních onemocnění, nicméně lze hovořit o dodržování zásad racionální výživy a zdravého životního stylu. Diskutuje se o vlivu kojení, střevních infekcí v útlém věku, diety, obezity. Ke vzniku nádorů trávicí trubice mohou přispívat například nadbytek soli, alkoholu, kouření, příjem živočišných tuků, určité konzervanty a karcinogeny v potravě. Jejich omezení je určitě součástí prevence, ale nelze říci, že hrají klíčovou roli. Vždy jde o kombinaci více faktorů, z nichž některé ovlivnit lze, jiné ne. Vzhledem k tomu jsou právě screeningové programy velmi důležitou součástí prevence onemocnění trávicího traktu.

Z jiného pohledu je důležité omezit samoléčbu a užívání léků, které mohou trávicí trakt významně poškozovat, například zmíněná nesteroidní antiflogistika. U dalších léčiv je důležité dodržovat doporučená dávkování (paracetamol má ve vyšších dávkách toxický účinek na játra) a doporučené kontroly (např. v souvislosti s užíváním léků snižujících srážlivost krve, které mohou při předávkování vést ke krvácení do trávicího traktu). Mezi tyto léky můžeme zařadit kyselinu acetylsalicylovou, warfarin, Clexane, Fraxiparine a další.

Kde vidíte budoucnost oboru gastroenterologie?

V oblasti gastroenterologie je jistě budoucnost v nových účinných lécích, které budou stále častěji ordinovány „na míru“ každému pa­cientovi. Hovoří se o personalizované medicíně a určitý pokrok vidíme v tomto směru ve spektru takzvaných biologických léčiv u nemocných s idiopatickými střevními záněty. Zde existují vhodné léky a konkrétní režimy jejich podávání pro různé formy stejného onemocnění.

Perspektivní je rozvoj preventivní diagnostiky přednádorových změn a časných nádorů v gastrointestinálním traktu. Toto souvisí nejen s rozvojem endoskopie, ale také s cílenými genetickými a laboratorními testy umožňujícími vyhledávání pa­cientů v konkrétním, zvýšeném riziku nádoru.

Rozvoj gastrointestinální endoskopie vidím v provádění miniinvazivních operačních zákroků, které byly dříve doménou chirurgie a vyžadovaly invazivnější zevní přístup. V současné době jsme některé tyto operace schopni provádět již endoskopicky, bez jizev, s rychlou pooperační rekonvalescencí. Standardně se tímto přístupem řeší některé časné nádory trávicí trubice nebo poruchy funkce dolního jícnového svěrače při onemocnění zvaném achalázie. Samozřejmostí gastrointestinální endoskopie budoucnosti bude robotizace a zapojení umělé inteligence.


Přihlásit