Jak vybrat videokameru

Vydáno: 30.4.2015   

Videokameru si většina z nás kupuje pro pořizování vlastních amatérských záznamů – tedy hlavně k uchování vzpomínek. Nejčastěji jsou to dovolené, rodinná setkání nebo akce s přáteli. Pro akčnější jedince jsou k dispozici takzvané sportovní kamery, které jsou vhodné do extrémnějších podmínek a dokážou pořizovat autentické, byť poněkud roztřesené záznamy z pohledu aktéra. Jaké jsou výhody a negativa jednotlivých typů kamer a na co se při výběru zaměřit?
 

Klasické kamery

Pokud chcete zachycovat vzpomínky a životní události (dovolené, svatby, první kroky svých ratolestí), sáhněte po klasické videokameře. Ptáte se, proč pořizovat kameru, když video dnes natáčí prakticky jakýkoliv chytrý telefon nebo kompaktní fotoaparát? Hlavními argumenty jsou lepší kvalita obrazu zejména za zhoršených světelných podmínek, lepší záznam zvuku, komfortnější obsluha nebo pokročilejší funkce nabízející více kreativních možností.

Klasické videokamery mají obvykle praktický, podlouhlý tvar, díky němuž pohodlně padnou do ruky a který vede ke stabilnějšímu, méně se chvějícímu obrazu. Nadto jsou obvykle také vybaveny účinnou stabilizací obrazu. Další výhodou je plnohodnotný optický zoom, který mobily nemají a u kompaktních fotoaparátů zpravidla není tak pohotový. Současné kamery nabízejí 5-70x zoom, v případě většího přiblížení však počítejte s nutností použití stativu.

Tradiční videokamery jsou dnes ve srovnání s minulostí kompaktnější, obvykle váží jen pár set gramů, byť stále najdeme i větší a těžší modely. Standardem se v poslední době stává bezdrátová konektivita (wi-fi) umožňující například spojení s chytrými mobilními zařízeními či komunikaci s internetem. Dražší modely pak nabízejí vedle o něco vyšší kvality záznamu například praktický hledáček, více možností nastavení, GPS, záznam ve 3D, infračervenou lampu pro natáčení za tmy a další výbavu pro náročnější filmaře.

Na www.dtest.cz/kamery naleznete výsledky mnoha otestovaných videokamer, detailní hodnocení jednotlivých zkoušek a přehled jejich vybavení. Videokamery lze třídit a řadit podle různých kritérií a vzájemně porovnávat.

Sportovní kamery

Pokud rádi lyžujete, jezdíte na kole nebo holdujete vodním sportům a hledáte malou kameru, která by vaše dobrodružství zachytila přímo z řídítek či přilby, sáhněte po sportovní kameře. Tyto malé a flexibilní kamerky jsou jako dělané pro milovníky sportu, akce a adrenalinu. Akční kamery zachytí jakékoliv dobrodružství z bezprostřední blízkosti. Kromě toho, že mají malé rozměry a nízkou hmotnost, jsou v závislosti na modelu také vodotěsné až do hloubky 100 metrů a odolné vůči pádu či nízkým teplotám.

Kvalitou obrazu ani zvuku se tradičním kamerám zatím nevyrovnají, strhující záznam z perspektivy uživatele však tyto nedostatky vynahradí. Ideální jsou pro kratší videa s autentickou atmosférou vhodná k umístění například na YouTube. Typický je pro ně výrazně širokoúhlý záběr s různě zřetelným efektem rybího oka.

Sportovní kamery nemají optický zoom a často postrádají stabilizaci obrazu - ta se ostatně hodí spíše pro klidnější záběry pořizované z ruky. S otřesy způsobenými při jízdě terénem či nárazy vln si ani kvalitnější stabilizátor příliš neporadí a pro kvalitu videa pořizovaného za těchto podmínek je stejně leckdy lepší stabilizaci vypnout.

Sportovní kamery dále nenabízejí tak komfortní obsluhu jako klasické videokamery a mnohé ani nemají zabudovaný displej. Místo něj můžete v mnoha případech použít bezdrátově připojený mobil nebo tablet. Některé modely bez klasického náhledového displeje disponují alespoň jednoduchým stavovým displejem pro zobrazení základních informací o zvoleném režimu, času nebo stavu baterie. U kamer, které klasický displej mají, je pak třeba počítat s jeho omezenými rozměry a s tím související nižší kvalitou obrazu.

Velmi důležitou roli hraje dostupné příslušenství: vodotěsné pouzdro, různé držáky a úchyty, dálkové ovládání, záložní baterie nebo volitelný displej. Před nákupem si ověřte, co je součástí balení a co si můžete v případě potřeby dokoupit.

Záznamové médium

V minulosti analogovým i digitálním kamerám dominoval magnetický pásek, respektive kazeta. Dnes jsou však páskové videokamery do značné míry minulostí. Trhu dominují přístroje s nahráváním na paměťové karty nebo na vnitřní flash paměť, které na druhou kolej odsunuly i modely se záznamem na pevný disk (HDD).

Paměťové karty - Většina amatérských kamer pořizuje záznam na paměťové karty velikosti poštovní známky nebo nehtu malíčku. Nejčastější jsou karty typu SD či zmenšená verze microSD. Paměťové karty dnes běžně dosahují velikostí 32 GB (varianta SDHC, v případě verze SDXC začíná kapacita na 64 GB), což představuje tisíce fotek nebo přibližně tři hodiny záznamu ve vysokém rozlišení či desítky hodin záznamu v běžném rozlišení.

Pevný disk - Dnes již méně rozšířeným záznamovým médiem je vestavěný pevný disk (HDD). U videokamer se používají kompaktní a odolnější mobilní disky dosahující kapacit desítek až stovek GB - což představuje několik desítek hodin záznamu ve vysokém rozlišení či stovky hodin v běžném rozlišení anebo tisíce fotografií. Kamery s vestavěným pevným diskem mají často také vstup pro paměťovou kartu.

Flash paměť - Kamery s vnitřní flash pamětí fungují podobně jako kamery s pevným diskem. Paměťové médium je vestavěné, takže můžete natáčet bez nutnosti vkládat paměťovou kartu nebo jiné výměnné médium. Výhodou flash paměti je, že na rozdíl od pevných disků neobsahuje žádné pohyblivé části. Malé pohyblivé součástky v pevných discích zvyšují riziko, že se poškodí, pokud vám kamera upadne nebo je-li vystavena prudkému nárazu. Stejně jako u kamer na paměťové karty platí, že přístroje mají zpravidla nízkou hmotnost a malé rozměry. Nevýhodou flash pamětí je obvykle nižší kapacita v porovnání s pevnými disky. Videokamery vybavené vnitřní pamětí mívají také zdířku pro paměťové karty.

Rozlišení záznamu a snímková frekvence

Ultra HD, 4K a 2,7K

Relativní novinkou je formát Ultra HD či 4K, který nabízí oproti Full HD čtyřnásobné rozlišení. Obsahu s takzvaným ultravysokým rozlišením se zatím až na výjimky příliš nedostává, pokud tedy vlastníte televizi nebo monitor s Ultra HD, mohou vás zaujmout modely, které tento formát podporují.

Ovšem pozor. Některé sportovní kamery však v režimu 4K natáčejí jen s frekvencí 15 snímků za sekundu. V praxi je takto nízká snímková frekvence stěží využitelná a jde spíše o marketingový tah. Dostatečně plynulé video vyžaduje alespoň 24 snímků za sekundu (tedy tolik, jako má klasický film).

U některých modelů můžete využít také kompromisní režim 2,7K s dvojnásobným rozlišení oproti Full HD.

Video pořízené v Ultra HD je v porovnání s Full HD ostřejší a jemná kresba i míra zachycených detailů dokážou ohromit. Pokud však nemáte Ultra HD obrazovku nebo překročíte určitou sledovací vzdálenost, naplno si toho neužijete.

Video v rozlišení 4K zabere více úložného prostoru a jeho zpracování klade vyšší nároky na výkon počítače. Navzdory snahám výrobců tak zatím jde spíše jen o zajímavost pro specifickou skupinu uživatelů a fanoušky nových technologií. 

V dnešní době jsou standardem kamery zaznamenávající obraz ve vysokém rozlišení. Ovšem některé levné kamery honosící se nápisem HD mají maximální rozlišení jen 1280 x 720 bodů. To je pouze jakýsi mezistupeň mezi běžným a plnohodnotným vysokým rozlišením označovaným jako Full HD (1920 x 1080 bodů). Těmto přístrojům je lepší se vyhnout a investovat o nějakou tu tisícikorunu navíc do Full HD videokamery.

Vedle rozlišení hraje roli také snímková frekvence, tedy počet snímků zaznamenaných za sekundu (zkratka fps - frames per second). V televizní produkci se obvykle používá frekvence 25 snímků za sekundu, klasický filmový záznam pak mívá 24 snímků za sekundu. Mnohé kamery dnes umí pořizovat i dvakrát plynulejší záznam (obvykle 50 snímků za sekundu). Některé přístroje nabízejí i vyšší snímkovou frekvenci, čehož využívají k záznamu efektního zpomaleného videa. V řadě případů však tento vysokorychlostní záznam pořizují v nižším rozlišení než Full HD.

V souvislosti se snímkovou frekvencí je dobré sledovat také to, zda jde o video s prokládaným řádkováním (označovaným zkratkou "i" jako interlaced) či neprokládaným řádkováním (zkratka "p" jako progressive). Neprokládané řádkování znamená, že záznam se skládá například z 25 či 50 kompletních snímků za sekundu (25p, 50p atd.). Prokládané video (např. 50i) naproti tomu obsahuje 50 půlsnímků za sekundu, tedy 25 snímků pouze s lichými a 25 snímků pouze se sudými řádky, přičemž snímky s lichými a sudými řádky se střídají.

Prokládané video s frekvencí 50 snímků za sekundu obsahuje přibližně stejné množství obrazové informace jako neprokládané video s frekvencí 25 snímků za sekundu, vnímaný obraz však působí o něco plynuleji. Co se celkové kvality obrazu týče, lepších výsledků logicky dosahuje režim záznamu s 50 kompletními snímky (50p) než s 50 půlsnímky (50i) za sekundu. Prokládané video mělo smysl hlavně v době analogových vakuových obrazovek, v dnešní éře digitálního videa a LCD televizorů je jeho přínos sporný. Jedinou skutečnou výhodou je dnes nižší objem dat a tedy možnost na stejně velkou paměť zaznamenat více videa.

Zoom

Zoom neboli proměnná ohnisková vzdálenost umožňuje kameramanovi plynule přiblížit vzdálenější objekty v záběru. Výrobci se honí za co nejvyššími čísly, ale je to důležité? Přiblížení dělíme na základní dva druhy – optické a digitální (elektronické).

Prvně jmenované optické přiblížení nemění kvalitu snímaného obrazu. Záznam si uchovává své rozlišení, ale čím více přibližujeme, tím více se snižuje účinnost všech druhů stabilizátoru obrazu. Nenechte se tedy příliš zlákat ohromným rozpětím zoomu. 70násobné přiblížení může znít lákavě, ale v praxi jej pravděpodobně nevyužijete. Každý, byť nepatrný pohyb kamery při podobně vysokém přiblížení povede k dramatickým otřesům či rozmazání obrazu. Při vyšším přiblížení doporučujeme natáčet ze stativu či kameru opřít nebo položit na nehybný předmět, ačkoliv ani to v případě vysokého zoomu nemusí vést k dobré kvalitě videa.

Druhý způsob přiblížení je digitální neboli elektronické. Obvykle se jedná o vypočítaný výřez obrazu, tedy o stejný efekt, jako když si budete na počítači zvětšovat část obrazu – při přiblížení nad rozumnou mez se obraz rozpadne na kostičky. Pokročilejší digitální zoom využívá vyššího rozlišení snímače, než jaké má samotný záznam, a do určité míry přiblížení tak nemusí docházet k degradaci rozlišení záznamu. Při nákupu videokamery však doporučujeme na tento parametr příliš nehledět a řídit se hlavně rozpětím plnohodnotného optického zoomu.

Stabilizace obrazu

Stabilizátor obrazu je funkce, která má kompenzovat či minimalizovat třesení obrazu vlivem chvění rukou kameramana. Pro dosažení klidného a nechvějícího se obrazu existuje několik metod. Pro úplnost dodejme, že každý výrobce si funkci stabilizátoru označuje svým marketingovým názvem (Mega OIS, OIS, SteadyShot, AntiShake, IS, DIS) a ne vždy je z názvu patrné, o jaký způsob stabilizace se jedná.
 
Základní stabilizace je tzv. elektronická (někdy označovaná jako digitální). Přístroje s tímto typem stabilizace mají obvykle snímač s vyšším rozlišením než je samotný záznam. Elektronika v reálném čase provádí výřez obrazu eliminující pohyby kamery. Tato metoda je obvykle méně účinná a používá se spíše u nižší a střední třídy videokamer. U nejlevnějších modelů pak často snižuje výsledné rozlišení a ostrost obrazu. 

Konstrukčně náročnější a zpravidla efektivnější je optická či mechanická stabilizace obrazu. Pracuje na principu pohybu optického systému či snímače v protisměru chvění kamery. Nacházíme ji ve střední až vyšší cenové kategorii přístrojů.

Obrazová automatika

Mezi další důležité prvky videokamery patří funkce automatického režimu. V tomto režimu hlídá elektronika přístroje všechny důležité veličiny za nás. Mezi nejdůležitější hlídané parametry patří zaostřování, nastavení expozice, vyvažování bílé barvy a protisvětla. Kvalita automatiky ovlivňuje vedle dalších faktorů výslednou kvalitu videa, při výběru v obchodě ji však těžko poznáte.

Pokročilejší či ambicióznější a umělečtěji zaměření kameramani by se měli poohlédnout po přístroji s možností plného manuálního ovládání (ruční ostření, nastavení vyvážení bílé, manuální nastavení clony a závěrky), což však může znamenat posun do vyšších cenových kategorií.

Optický systém

Videokamery snímají obraz pomocí obrazového snímače. Ten je pomyslným srdcem videokamery. Převádí dopadající světlo na elektrické signály, které tvoří výsledný obraz. Stejně jako u fotoaparátů platí - čím větší snímač, tím více světla a detailů bude zachyceno. Velikost snímačů u kamer je přitom leckdy poměrně malá, což sice umožňuje malé rozměry přístrojů, ale obrazové kvalitě to nepřispívá.

Obrazová informace se ke snímači dostává pomocí objektivu (soustavy optických členů). Proto výslednou kvalitu zaznamenaného obrazu neovlivní jen automatika, stabilizátor a rozlišení či velikost snímače, ale také právě objektiv. Ten je jakousi pomyslnou vstupní branou snímaného obrazu do videokamery.

Dalším důležitým parametrem optického systému je také ohnisková vzdálenost. Objektivy se podle ohniskové vzdálenosti dělí na širokoúhlé, normální a teleobjektivy. Pokud má přístroj ohniskovou vzdálenost proměnlivou, hovoříme o funkci zoomu. Čím nižší je první číslo udávaného rozsahu ohnisek, tím širokoúhlejší je záběr při největším oddálení; čím vyšší je druhé číslo, tím větší přiblížení při maximálním zoomu. Velikost zoomu pak vyjadřuje poměr mezi největší a nejmenší možnou ohniskovou vzdáleností.

Vedle skutečné ohniskové vzdálenosti, která toho běžnému spotřebiteli příliš neřekne, bývá uváděna také ekvivalentní ohnisková vzdálenost. Ta slouží k porovnání přístrojů s různými velikostmi obrazových snímačů. Říká, jakou by měl objektiv s daným zorným úhlem ohniskovou vzdálenost v klasickém fotoaparátu na 35mm kinofilm. Za základní ohniskovou vzdálenost je považováno 50 mm, což je hodnota poskytující přirozený úhel záběru, který se blíží zornému úhlu, ve kterém lidské oko vidí ostře. Například pro snímání architektury, krajin nebo větších skupin lidí v menší místnosti se však hodí širokoúhlejší objektivy, ideálně s ohniskem 28 mm a méně.

Displej a hledáček

Dnešní amatérské videokamery nižší a střední třídy již téměř nepoužívají hledáček, ale pouze barevný boční LCD displej. Hledáček, který přijde vhod zejména za slunného počasí, najdeme jen u vybraných dražších modelů pro náročnější amatérské kameramany.

Boční výklopné displeje jsou obvykle polohovatelné a otočné. Důležitým parametrem displeje je jeho rozlišení, velikost a čitelnost. Z hlediska čitelnosti na jasném světle jsou lepší spíše matné typy než lesklé. Displej by se neměl zrcadlit a odrážet světlo – jinak nic při natáčení na sluníčku neuvidíte. A to často ani na ovládání kamery, které bývá čím dál tím častěji plně integrováno právě do menu přístroje, které se zobrazuje na displeji.

Zvuk

Často uživateli i výrobci opomíjený faktor je kvalita zaznamenávaného zvuku. U filmu tvoří kvalita zvuku významnou část výsledného dojmu. Jak je to u amatérských videokamer? Zvuková část bývá leckdy slabinou přístroje. Pokud bychom přesto srovnali klasické kamery, mobilní telefony a fotoaparáty, v průměru jsou to právě videokamery, které ze zmíněných přístrojů nabízejí nejlepší zvuk. I tak ovšem platí, že kamery jsou opatřovány miniaturními mikrofony, které nejsou všemocné. A to i přesto, že výrobci nabízí v menu přístroje nejrůznější funkce k úpravě zvuku.

Nejčastější funkcí je filtr větru (má potlačit nepříjemné hučivé zvuky v záznamu způsobené větrem či rychlým pohybem kamery ve vzduchu). Bývá často velmi účinný, na druhou stranu však omezuje čistotu zvuku a frekvenční rozsah nahrávky (pracuje především v oblasti středních a vysokých tónů). Doporučujeme tedy tuto funkci zapínat pouze při natáčení v exteriéru, kde hrozí vítr. Při natáčení v interiéru či hudebních koncertů (zkrátka tam kde vítr není či kde nám záleží na maximální zvukové jakosti nahrávky) je dobré funkci deaktivovat.

Dnes jsou čím dál tím častěji nabízeny kamery se záznamem prostorového zvuku. Tento formát se běžně používá u digitálního vysílání, DVD a blu-ray disků. Takto vybavená kamera ale v žádném případě není schopna zprostředkovat stejně pohlcující zvukový zážitek. Kamery mají obvykle na svém těle drobné mikrofony umístěné v těsné blízkosti, což samo o sobě znemožňuje plnohodnotný záznam prostorového zvuku, jak jej vnímá kameraman. Takže pokud se rozhodujete mezi kamerou se záznamem zvuku 2.0 (stereo) a 5.1 a neplánujete následnou úpravu nahrávek pomocí editačního softwaru v počítači, je pro vás 5.1 zvuk víceméně zbytečností.

Dalším políčkem zvukových částí kamer je skutečnost, že kamery jsou dnes čím dál tím kompaktnější a díky tomu mikrofony občas zachytí i různé rušivé zvuky (např. zoomu, pevného disku, stisku ovládacích tlačítek). Pořád jsou však na tom z tohoto hlediska lépe než většina kompaktních fotoaparátů.

Na co byste neměli jistě zapomenout, pokud vám na kvalitě záznamu zvuku záleží, je vstup pro externí mikrofon. Jeho přítomnost rozhodně není pravidlem. Vstup je nejčastěji v podobě 3,5mm konektoru (jack). Některé přístroje mají mikrofonový vstup na atypickém konektoru. V tomto případě je nutné počítat s vyšší investicí za značkový mikrofon téhož výrobce, jako je kamera.

Může se hodit také sluchátkový výstup, který rovněž nebývá samozřejmostí. Když budete kupovat model se vstupem pro mikrofon a sluchátkovým výstupem, zkontrolujte si pečlivě umístění konektoru, zda vám nebude připojený kabel vadit při držení a ovládání přístroje.

Ergonomie aneb jak vám padne do ruky a jak se ovládá?

Před nákupem přístroje si dobře rozmyslete, kdo všechno bude natáčet. Rozhodující mohou být i rozměry a hmotnost, nedá se však říci, že čím menší tím lepší. Přece jen většinou u miniaturních přístrojů ovládání není zcela snadné – titěrná tlačítka dokážou uživateli hodně znepříjemnit život. Kamery dnes nabízejí nejrůznější konstrukce a způsoby držení. Drobné kamery na paměťové karty mají někdy „pistolový tvar“, mnohé přístroje si pak zachovávají klasickou podlouhlou konstrukci, byť jsou v porovnání se staršími modely leckdy kompaktnější.

Nabídka kamer určeným pro leváky je omezená, ale i praváci by měli dávat pozor. Vyzkoušejte si, zda můžete ovládat pomocí palce a ukazováčku základní funkce (ZOOM, REC, STOP, PAUSE) a zda ostatní tlačítka jsou logicky uspořádaná, jdou dobře stisknout levou rukou (v pravé totiž držíte kameru) a zda jdou dobře zmáčknout, aniž byste s kamerou hýbali. Tlačítka by také neměla cvakat a být příliš blízko sebe a měla by mít čitelné popisky. Mnohé ovládací prvky jsou kromě těla kamery i po obvodu výklopného displeje.

Některé kamery mají dotykové ovládání. Aktuálně dostupná funkční tlačítka se zobrazují přímo na displeji. V případě dotykového ovládání mějte opravdu vysoké nároky na čitelnost displeje i na sluníčku. Protože když na displeji na slunci nic neuvidíte (tedy neuvidíte to, co nahráváte), je to špatné, ale když neuvidíte ani na ovládání kamery, je to ještě horší. A také ne vždy máme na dovolené suché a čisté prsty, že?

Dálkové ovládání ke kameře se vždy hodí, budete-li natáčet např. ze stativu s využitím samospouště nebo při přehrávání záznamů přímo na televizoru. V poslední době také čím dál častěji narazíme na přístroje vybavené wi-fi, které lze obsluhovat na dálku pomocí speciální aplikace pro chytrá mobilní zařízení.

Fotografování videokamerou

I nejlevnější kamery dnes umějí kromě natáčení videa také fotit. Videokamery mívají funkci focení pouze jako přídavnou možnost, kterou uvítáte především k focení momentek (které by vám utekly, než vypnete kameru a zapnete fotoaparát). Výhodou je, pokud přístroj dokáže pořizovat snímky zároveň při natáčení videa. S výjimkou vyšších modelů nemají kamery vestavěný blesk a proces focení není vždy stabilizovaný, což možnost plnohodnotného využití kamery k focení do značné míry degraduje. Kvalitní fotky tak lze často pořídit pouze za dobrých světelných podmínek a s pevnou podložkou nebo stativem.

Příslušenství

Náhradní akumulátor pro delší dobu záznamu se může hodit při častém cestování či natáčení v terénu.

Stativ lze doporučit všem, kdo chtějí natáčet v šeru či s větším přiblížením. Dnešní nabídka stativů je široká – od malých kapesních trojnožek až po poloprofesionální systémy.

Mnohé kamery mají na objektivu závit (pozor, různých velikostí v mm) pro použití nejrůznějších optických členů. Ty mohou upravovat snímaný obraz (např. v šeru nebo naopak při intenzivním sluníčku) a zároveň chrání optiku kamery před poškozením (přece jen méně bolí vyměnit optický člen v ceně několika set korun než optiku kamery v servisu v řádech tisíců korun), k tomu přitom stačí jeden kamínek nebo písek na pláži.


Přihlásit