Černé ovce: Kočárek za všechny peníze

Obsah říjnového dTestu

Aktuální číslo časopisu dTest 10/2020 Obsah říjnového dTestu

Publikováno v časopise 1/2010

Libuše Pazderníková z Březnice vybírala kočárek pro své první dítě. A vybírala velmi zodpovědně. Přála si, aby byl bezpečný, pohodlný, snadno ovladatelný a pochopitelně hezký. Nakonec si v Příbrami v obchodě Textil vybrala kočárek trojkombinaci CASUALPLAY S4 za 19 070 Kč. Kočárek se jí moc líbil, ale radost z něho měla jen pár měsíců. Pak už nastala doba reklamací…

Nejprve reklamovala nožní brzdu, která nebrzdila, a přední kolo, které rotovalo. V obchodě se dozvěděla, že za vady může sama, protože se o kočárek špatně stará. Přesto ho opravili. Pak u tašky praskla vnitřní stýlka. Po dalších dvou měsících se začala samovolně vytahovat teleskopická rukojeť, pak se koš páral ve švu, u sportovního kočárku na střeše prasklo okénko a nakonec praskla celá konstrukce. Pro paní Pazderníkovou vyřizování reklamací nebylo nikdy jednoduché. Vždycky si musela pro dceru zajistit hlídání, dojet z Březnice do Příbrami a zpátky a totéž se opakovalo, když si jela kočárek vyzvednout. V obchodě prasklou konstrukci vyměnili za novou a paní Pazderníková doufala, že konečně bude mít z kočárku zase radost.
Jenže za pár měsíců opět přestala fungovat brzda, opět další reklamace, pak zase praskla konstrukce a zase nová reklamace a když praskla konstrukce potřetí, odstoupila paní Pazderníková od smlouvy a žádala vrácení peněz. Ty jí nevrátili, i když trvala na svém. A když oznámila, že si kočárek neodveze, dozvěděla se, že bude platit skladné.

A tak jsme společně zajeli do obchodu v Příbrami. Nejprve jsme se dozvěděli, že paní Pazderníková mohla kočárek přetěžovat. A pak jsme se dozvěděli, že v obchodě byla na kontrole Česká obchodní inspekce na základě stížnosti paní Pazderníkové a ta rozhodla, že reklamace vyřizovali správně a v případě odstoupení od smlouvy, že také jednali správně, protože i když konstrukce třikrát praskla, nebyla to tatáž konstrukce, protože ji vyměnili. „Ale konstrukce je přece součástí kočárku, pořád je to jeden kočárek,“ namítla jsem. Česká obchodní inspekce to prý vidí jinak, tvrdila majitelka obchodu Textil Hana Velátová.
Samozřejmě nás názor České obchodní inspekce zajímal. Opravdu v obchodě na kontrole byli inspektoři, ale pouze ověřovali, zda vyřizují reklamace do třiceti dnů. To, že by se vyjadřovali k odstoupení od smlouvy, jednoznačně odmítli. Majitelka obchodu Hana Velátová řekla, že paní Pazderníkové nebrání obrátit se na soud. Ona sama se může řídit pouze názorem dovozce a ten prostě neuznal, že by paní Pazderníková měla právo na vrácení peněz. Proto musí stejný názor mít i ona jako prodávající.
V obchodě jsme se podívali na reklamační listy, protože se majitelka obchodu nebyla schopna domluvit s paní Pazderníkovou na tom, jak dlouho kočárek byl vždycky v reklamačním řízení a o jak dlouhou dobu se tedy záruční doba prodlužuje. A zjistili jsme, že na reklamačních listech většinou není napsáno datum vyřízení reklamace a převzetí kočárku. To je pochopitelně chyba, o které jsme informovali Českou obchodní inspekci a ta na základě našeho upozornění rozhodla, že do obchodu půjdou inspektoři na kontrolu znovu. Jenže to paní Pazderníkové nepomůže, protože v případě pochybení prodejny uloží inspektoři maximálně pokutu.

Majitelka obchodu nám nakonec řekla, že pokud si paní Pazderníková kočárek převezme a konstrukce znovu praskne, uzná to jako třetí stejnou vadu a peníze vrátí, ale pozor – ne za celý kočárek, ale pouze za ten sportovní. Jenže paní Pazderníková kupovala kočárek jako celek, nekupovala jednotlivé samostatné díly, a proto chce peníze zpět za celý kočárek.
I když se zdá, že právo je na straně paní Pazderníkové, bude muset podat žalobu k soudu a vést zdlouhavý soudní spor. Jak dopadne, to nikdo nemůže předem říct. Jisté je, že s kočárkem štěstí neměla. Jisté také je, že reklamovala třikrát stejnou vadu a v souladu se zákonem odstoupila od smlouvy. A zcela správně vše řešila s prodejcem, protože ten je jejím „obchodním partnerem“. Dovozce je zase partnerem majitelky obchodu. I když rozhodl, že odstoupení od smlouvy neuznává a majitelka obchodu jeho názor tlumočila, zřejmě si neuvědomuje (ale možná ano), že v případě prohraného soudního sporu ponese veškeré náklady, včetně vrácení kupní ceny, ona.
Jsem přesvědčena, že to není dobrá vizitka pro obchod. Jednoznačně se kočárek, který koupila paní Pazderníková, příliš nepovedl. Těch reklamací za krátkou dobu bylo opravdu dost. A myslím si, že kdyby majitelka obchodu přijala odstoupení od smlouvy na vlastní náklady (bez ohledu na názor dovozce), mohla by v konečném důsledku ušetřit, neztratila by zákazníka a pochopitelně také dobrou pověst.

Maria KŘEPELKOVÁ, pořad Černé ovce, který informuje a chrání nejenom spotřebitele


Slovo advokáta

Na tomto příkladu lze velice dobře ilustrovat téměř všechna ustanovení občanského zákoníku, která upravují prodej zboží v obchodě, tedy vztah mezi podnikatelem jako prodávajícím a jeho zákazníkem jako kupujícím. Podle tohoto zákona platí, že vyskytne-li se v záruční době 24 měsíců od koupě vada, kterou lze odstranit, má kupující právo, aby byla bezplatně, včas a řádně odstraněna a prodávající je povinen vadu odstranit bez zbytečného odkladu. Není-li to vzhledem k povaze vady neúměrné, může kupující požadovat výměnu věci, nebo týká-li se vada jen součásti věci, výměnu součásti. Jde-li o vadu, kterou nelze odstranit a která brání tomu, aby věc mohla být řádně užívána jako věc bez vady, má kupující právo na výměnu věci nebo má právo od smlouvy odstoupit. Táž práva přísluší kupujícímu, jde-li o vady sice odstranitelné, ovšem kupující věc nemůže pro opětovné vyskytnutí vady po opravě nebo pro větší počet vad řádně užívat.
Do záruční doby se nepočítá doba od uplatnění práva z odpovědnosti za vady až do doby, kdy byl kupující po skončení opravy povinen věc převzít – pokud tedy prodávající uvede, že vada bude odstraněna např. do 30 dnů ode dne uplatnění reklamace, v této lhůtě je opravené zboží připraveno k vyzvednutí a kupující si věc vyzvedne až 40. den po reklamaci, prodlužuje se záruka pouze o 30 dnů. Kdyby byla oprava hotová a zboží připravené až po dvou měsících, prodlužuje se záruka o celé dva měsíce. Takové prodlužování záruky platí pro každou případnou reklamaci až do konce (případně prodloužené) záruční doby. To, že došlo k takovému prodloužení záruky, by kupující musel v případě soudního sporu, kde by se řešila otázka trvání záruční doby, prokázat. Právě proto ostatně zákon prodávajícímu ukládá povinnost vydat kupujícímu potvrzení o převzetí a vyřízení reklamace a Česká obchodní inspekce dodržování tohoto ustanovení zákona kontroluje a jeho porušení postihuje; všem kupujícím bych pro jistotu doporučil, aby si svého „prodávajícího“ pohlídali a aby si ověřili i správnost údajů na vystaveném potvrzení – jinak by museli prokazovat dobu prodloužení záruky náhradním způsobem, například svědeckou výpovědí svého známého, který je do obchodu k vyřízení reklamace či vyzvednutí reklamovaného zboží doprovodil, což z pochopitelných důvodů bohužel není vždy možné.

V daném případě se u kočárku postupně vyskytla vada nožní brzdy, předního kola, vnitřní stýlky tašky, teleskopické rukojeti, koše, okénka a několik vad konstrukce a další vada brzdy. Většina těchto vad z objektivního hlediska bránila tomu, aby mohl být kočárek řádně užíván. Tato konkrétní zákaznice měla zřejmě s prodejcem svatou trpělivost – já osobně bych v takovém případě odstoupil od kupní smlouvy „pro větší počet vad“ již mnohem dříve, než učinila ona.
Názor dovozce zboží na povahu vady není závazný pro prodávajícího, pro kupujícího ani pro soud, který by rozhodoval o tom, zda bylo od smlouvy odstoupeno oprávněně a zda tak kupujícímu přísluší právo na vrácení kupní ceny vadného zboží. Rozhoduje objektivní povaha vad, případně jejich počet v záruční době. Je smutnou pravdou, že prodávající se někdy tímto způsobem snaží své nespokojené zákazníky odradit od toho, aby trvali na svých nárocích a spoléhají na to, že se kupující kvůli někdy relativně malým částkám nebudou do soudního sporu pouštět. Prodávajícímu ovšem nic nebrání v tom, aby svému zákazníkovi vyhověl a vrátil mu peníze, i když takovou vadu dovozce neuznal, a následně se vůči dovozci jako svému smluvnímu partnerovi domáhal případných nároků z odpovědnosti za vady zboží, které mu bylo dodáno podle obchodního zákoníku.
Pro doplnění dodávám, že zákazník má podle zákona rovněž možnost vůči prodávajícímu uplatnit právo na úhradu nákladů, které mu vznikly v souvislosti s uplatněním práv z odpovědnosti za vady, v daném případě by se tedy například mohlo jednat o jízdné při cestách z místa bydliště kupující v Březnici do prodejny prodávajícího v Příbrami a zpět, ovšem toto právo na náhradu nutných nákladů soud přizná pouze za předpokladu, že tyto náklady kupující prodávajícímu oznámila bez zbytečného odkladu poté, co je vynaložila. To se v daném případě nejspíš nestalo.

Pokud se tedy paní Pazderníková s prodejcem nedohodla a pokud se jeho přístup k vyřízení této reklamace nezmění, skutečně jí nezbývá, než obrátit se na soud. V řízení bude zejména prokazovat to, že od prodávajícího koupila kočárek, který měl během záruční doby výše uvedené vady bránící jeho řádnému užívání a že tyto vady vůči prodávajícímu uplatnila v záruční době, která byla případně prodloužena o dobu, kdy bylo zboží v opravách. Pokud by všechny tyto skutečnosti prokázala, se svým nárokem by u soudu pravděpodobně uspěla. Prodávající by jí pak musel kromě vrácení kupní ceny uhradit i náklady soudního sporu.

JUDr. Martin Sochor, advokát

Přihlásit