Deprese

Obsah březnového dTestu

Aktuální číslo časopisu dTest 3/2024 Obsah březnového dTestu

Sdílejte

Publikováno v časopise 9/2021

Depresi pacientovo okolí často bagatelizuje a nepovažuje ji za „plno-hodnotnou“ nemoc. Přitom jde o závažnou chorobu, která výrazně ovlivňuje kvalitu života a někdy jej může i ohrožovat. Jak odlišit běžnou špatnou náladu od deprese, jak ji léčit či jaké mýty jsou s depresí spojené? Na tyto i další otázky nám odpovídal renomovaný psychiatr, prof. MUDr. Pavel Mohr, Ph.D.

Takzvanou „depku“ občas mívá hodně lidí. Jak může člověk rozeznat, kdy je to jen přechodná špatná nálada a kdy už jde o diagnózu?

Špatná nálada anebo prostý zármutek jsou součástí naší fyziologické emoční výbavy, jedná se o přirozenou reakci na životní události a naše vnitřní prožitky. Zažívá ji každý z nás a zpravidla odezní poté, co pominou její vyvolávající příčiny. O depresi hovoříme, pokud se jedná o setrvalý stav, minimálně dva týdny, a o stav, který narušuje naše běžné fungování v práci, ve škole, v rodině či sociálních vztazích.

Jak vypadají příznaky deprese?

Základním příznakem je smutná nálada, ztráta schopnosti prožívat radost, těšit se z věcí, které člověka baví, ztráta zájmu, pokles energie a únava. Typické jsou poruchy soustředění a pozornosti, pesimistické výhledy do budoucna, nespavost, nechutenství. U těžších forem se mohou objevit pocity viny a sebe­obviňování, myšlenky na sebevraždu. Pacient subjektivně trpí, může mít pocity selhání, nedostatečnosti, může si vyčítat vlastní neschopnost. Příznaky deprese přinášejí subjektivní tíseň, člověku brání zastávat obvyklé funkce, zhoršují výkonnost ve všech oblastech života (pracovní, akademické, společenské, rodinné).

prof. MUDr. Pavel Mohr, Ph.D.

Absolvoval 3. lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, v roce 1991 nastoupil do Psychiatrického centra Praha (PCP), transformovaného v roce 2015 na Národní ústav duševního zdraví (NÚDZ). Od roku 2009 působí ve funkci primáře kliniky PCP/NÚDZ, v NÚDZ též jako náměstek pro klinický výzkum a vedoucí výzkumného programu. V letech 1995 až 1998 pracoval jako vědecký pracovník v oddělení klinického výzkumu v Nathan S. Kline Institute for Psychiatric Research v USA. Vedle klinické práce se věnuje klinickému psychiatrickému výzkumu, je řešitelem mnoha grantových projektů, působí jako vysokoškolský pedagog pregraduální a postgra-duál-ní výuky, je profesorem psychiatrie na 3. lékařské fakultě UK v Praze. Oblastí jeho odborného zájmu je psychofarmakologie a neurobiologie duševních poruch. Je autorem mnoha odborných prací, kapitol v učebnicích a monografiích, publikuje v recenzovaných mezinárodních a domácích odborných časopisech. Pravidelně přednáší na odborných setkáních doma i v zahraničí, je členem redakčních rad domácích i mezinárodních odborných časopisů a profesních organizací, získal několik ocenění, včetně Národní psychiatrické ceny 2018. V letech 2009 až 2011 byl předsedou České neuropsychofarmakologické společnosti. Od roku 2011 předsedá mezioborové společnosti Czech Brain Council, kterou spoluzakládal, je předsedou Psychiatrické společnosti ČLS JEP.

Na internetu existují různé online testy deprese, některé jsou založeny na Beckově stupnici depresivity. Mají smysl, můžou skutečně ukázat, že jde o depresi?

Sebeposuzovací škály, jako například Beckova, nejsou samy o sobě diagnostickým nástrojem, ale slouží ke screeningu, k průkazu přítomnosti depresivních příznaků a také mohou pomoci zhodnotit orientačně jejich závažnost a změnu v čase.

Jaké základní druhy deprese existují a čím se liší?

Depresi klasifikujeme spíše podle závažnosti, zda se jedná o mírnou fázi, středně těžkou nebo těžkou, zda je doprovázená tělesnými či psychotickými příznaky. Mohou se ale vyskytovat atypické formy deprese, například larvovaná deprese, u níž chybí pokleslá nálada, ale v popředí jsou tělesné příznaky, které nemají fyziologické vysvětlení. Podle období výskytu můžeme popsat třeba sezónní afektivní poruchu, která nastupuje v podzimních měsících, případně poporodní depresi. Deprese je ale také součástí bipolární afektivní poruchy, kde se střídá s fázemi mánie.

Na kterého lékaře by se měl člověk obrátit, pokud se domnívá, že trpí depresí?

V první fázi se může obrátit na svého praktického lékaře, který by měl být schopen depresi nejen diagnostikovat, ale také její lehčí formu zaléčit. Může vás odeslat k ambulantnímu psychiatrovi, na kterého se však můžete obrátit i přímo, bez doporučení.

Jak se deprese léčí?

Depresi lze léčit farmakoterapií nebo psychoterapií, případně kombinací obou přístupů. Z léků to jsou anti­depresiva, která odstraňují příznaky deprese. Působí především na serotoninový a noradrenalinový systém přenašečů nervového signálu v mozku, některá ovlivňují i jiné neurotrans­miterové systémy. Dají se ale využít další biologické, nefarmakologické intervence, například spánková deprivace, fototerapie, stimulační metody, jako jsou elektrokonvulze nebo stimulace stejnosměrným proudem. V poslední době se jako nadějný přístup u rezistentních stavů ukazuje i podání nízké dávky anestetika ketaminu.

Jak dlouho léčba trvá?

Délka léčby záleží na závažnosti příznaků a také na anamnéze, zda se již v minulosti depresivní epizody vyskytovaly. V akutní fázi, která trvá zhruba šest až 12 týdnů, se snažíme o zaléčení příznaků, zlepšení psychosociálního fungování, cílem pokračovací fáze, trvající čtyři až devět měsíců, je udržení remise (návrat k původnímu fungování před vypuknutím deprese, pozn. red.) a zabránění relapsu, návratu příznaků, v udržovací fázi chceme zabránit nové epizodě deprese. Po první epizodě je doporučená délka dlouhodobé léčby minimálně devět měsíců po dosažení remise, po druhé epizodě to jsou dva roky, po třech pět let a v případě vracejících se depresivních fází to může být i celoživotní terapie.

Mnoho lidí má obavy z užívání antidepresiv, respektive jejich návykovosti. Skutečně vzniká na tento typ léků návyk?

To je mýtus, na antidepresiva závislost nevzniká ani nemění člověku osobnost, jak se také traduje. Problém vzniku závislosti je především u benzodiazepinů, které se používají k léčbě úzkosti a někdy jsou také chybně předepisované k farmakoterapii deprese. Nicméně při ukončování dlouhodobé léčby antidepresivy je třeba opatrnosti a léky vysazovat pozvolna, při náhlém vysazení by mohlo dojít k syndromu z vysazení.

V jakých případech se přistupuje k elektrokonvulzivní terapii (lidově zvané poněkud děsivě „elektrošoky“)?

Elektrokonvulzivní terapie je metodou volby tam, kde selhává terapeutická odpověď na antidepresiva, u těžkých stavů, například s psychotickými příznaky nebo katatonií (abnormální pohyby, které se vyskytují při některých duševních poruchách, pozn. red.). Navzdory mýtům se jedná o metodu bezpečnou, která má méně nežádoucích účinků než farmaka a především má rychlejší nástup účinku oproti lékům. Použít ji lze bezpečně například i u těhotných pacientek.


Je možné se z deprese zcela vyléčit nebo se vždy během života vrací?

Jsou lidé, kteří zažijí za život jedinou epizodu deprese, ze které se vyléčí a nemusí pak již žádné léky užívat, to znamená, že v některých případech se dá zcela vyléčit. U velké části pacientů se však deprese vrací, přičemž intervaly mezi jednotlivými epizodami mohou být i několik let, u jiných jsou častější. Tam, kde se depresivní epizody vracejí, je ale situa­ce stejná jako například u chronických tělesných onemocnění, jako je diabetes, hypertenze, ischemická choroba, alergie – dokážeme je léčit, ale nikoliv zcela vyléčit.

Může se člověk dostat z deprese nějak sám svépomocí?

U skutečně těžkých depresivních stavů to je velmi obtížné, bez pomoci odborníků se člověk neobejde. U méně závažných forem může léčbě napomoci úprava režimu, životosprávy, tělesný pohyb a podobně, nejedná se ale o vlastní léčbu. Svépomocná režimová opatření mohou pomoci i v prevenci, ale ani ta neochrání stoprocentně před biologicky podmíněnou depresí tam, kde je vysoká míra rizikových faktorů.

Může neléčená deprese sama odeznít?

Ano, může časem spontánně odeznít, problém ale je, že nechceme, aby u neléčené deprese došlo k progresi až do těžkých stavů, které mohou končit třeba sebe­vražedným pokusem. Neléčená deprese přitom přináší značné subjektivní utrpení pro nemocného, duševní bolest, kterou pacienti prožívají hůře než bolest tělesnou. V neposlední řadě ale také neléčená deprese brání nemocnému, aby mohl normálně fungovat v profesním i soukromém životě, narušuje všechny oblasti jeho života.

Jaké jsou „přírodní“ alternativy léčby deprese? Pomáhají některé?

Jediným schváleným herbálním antidepresivem je extrakt z třezalky tečkované. Účinnost má ale pouze u mírných, nezávažných forem deprese, navíc je spojená s rizikem interakcí s jinými léky, nejen psychofarmaky. Přírodní produkty lze ale použít na některé příznaky spojené s depresí, například nespavost, kdy se užívají rostlinné extrakty kozlíku lékařského, meduňky lékařské, chmele a tak dále.

Je vhodné užívat v rámci léčby deprese konopí nebo kanabinoidní olej?

To je stále ještě kontroverzní téma a předmět výzkumu. Ukazuje se, že kanabidiol může skutečně zmírnit celou řadu psychických příznaků, včetně deprese a úzkosti. Ukazují to i výsledky některých studií, nicméně to určitě nebude léčba vhodná pro každého. Marihuana a její intenzivní konzumace kvůli jiné složce, tetrahydrokanabinolu (THC), depresi naopak vyvolává.

Jak účinkuje fototerapie neboli léčba ostrým světlem? Dá se provozovat i doma?

Fototerapie, čili léčba jasným bílým světlem, pomáhá synchronizovat cirkadiánní rytmy, biologické hodiny v našem mozku, které jsou především u sezónní deprese narušené. Nemocný se vystavuje světelnému panelu o specifické vlnové délce jednu až dvě hodiny před rozedněním, přičemž není třeba se do světla dívat přímo, lze při tom vykonávat obvyklou činnost. Panely pro fototerapii jsou běžně komerčně dostupné a můžete si je zakoupit domů.

Mohou člověku trpícímu depresí pomoci i blízcí? Jak bychom se měli k osobě trpící depresí chovat a čeho se vyvarovat?

Člověk trpící psychickými problémy včetně deprese mnohdy není schopen sám rozpoznat, že potřebuje odbornou pomoc, nedokáže mít od svých příznaků odstup a správně je vyhodnotit. V takovém případě může pomoci rodina a blízcí, kteří dotyčného znají nejlépe a včas rozpoznají změny duševního rozpoložení oproti normě. Je velmi důležité, pokud má člověk někoho blízkého, na koho se může obrátit, kdo jej ujistí, že není na všechno sám a dokáže jej podpořit. Je dobré člověku trpícímu depresí připomínat, že se nejedná o osobní selhání, slabost, ale o nemoc, která je léčitelná.

Na druhou stranu je třeba vyvarovat se obecných povzbuzování typu „ty to zvládneš, zvládli to i jiní a ti měli větší problémy než ty“, „musíš se vzmužit, zatnout zuby“ a podobně. Tohle nefunguje, adresát to chápe jako bagatelizaci svých potíží. Také nepomůže nabídnout rozptýlení, vzít nemocného na veselohru – k depresi patří neschopnost prožívat radost a potěšení, dotyčný si pak může absenci pozitivních emocí vyčítat jako svoji vlastní neschopnost. Důležité je nabídnout pochopení, oporu, zprostředkovat kontakt s odborníkem, podporu při léčbě.

Projevuje se deprese jinak u dětí a dospělých?

Psychické problémy v dětském věku mají svoje specifika. Deprese se projevuje odlišně než u dospělých, neboť dítě často nedokáže svoje pocity verbalizovat, porozumět svému emočnímu prožívání. Příznaky se mohou manifestovat například tělesnými projevy, poruchami chování, agresivitou, zhoršeným školním prospěchem a podobně. U dětí a dospívajících se ale také vyskytují podobné příznaky jako u dospělých: nedokážou se radovat, mají nízké sebehodnocení, trpí pocity viny, mají smutnou nebo zoufalou náladu s myšlenkami na smrt, jsou po­dráždění, unavení, zpomalení, cítí se osamocení, sociálně se izolují, někdy jsou naopak hyperaktivní, neklidní, až agresivní.

Kolik lidí v Česku trpí depresí?

Deprese patří mezi vůbec nejčastější duševní onemocnění, celosvětově jí trpí pět až deset procent populace. Až dvojnásobně častější je u žen, objevit se může kdykoliv v průběhu života. Podle průzkumu Národního ústavu duševního zdraví z roku 2017 mají v Česku depresi téměř čtyři procenta populace, což je více než 420 tisíc lidí. Není bez zajímavosti, že téměř polovina pacientů s depresí (48 procent) se přitom vůbec neléčí. Ukazuje se také, že ve srovnání se zahraničím je v Česku o trochu méně lidí s poruchami nálady, kam patří i deprese (5,5 procenta), než je evropský průměr (7,4 procenta).

Změnil se nějak počet pacientů s depresí během pandemie covidu?

Změnil se poměrně dramaticky. V květnu a v listopadu 2020 jsme v Národním ústavu duševního zdraví zopakovali reprezentativní populační průzkum, který velmi dobře zdokumentoval nárůst psychických problémů. Na souboru více než 3000 respondentů, kteří byli stratifikováni podle pohlaví, věku a místa bydliště, se ukázalo, že zatímco před čtyřmi lety bylo v Česku 20 procent lidí s duševním onemocněním, na jaře 2020 to bylo 30 procent a na podzim 33 procent. Ve srovnání s rokem 2017 se výskyt depresí ztrojnásobil ze čtyř procent na 12 procent, také počet lidí s myšlenkami na sebevraždu stoupl ze čtyř procent na 14 procent.

Existují profese, u nichž je deprese častější než u jiných?

Deprese není specificky spojená s žádným konkrétním zaměstnáním, může jí onemocnět prodavačka i pilot dopravního letadla. Je ale pravda, že depresí jsou ve zvýšené míře ohroženi zejména lidé v pomáhajících profesích, včetně pracovníků ve zdravotnictví.

Můžete vyjmenovat rizikové faktory pro vznik deprese? Existuje něco jako spouštěč deprese?

Mezi rizikové faktory patří genetická zátěž, výskyt depresivního onemocnění v rodině, ženské pohlaví, dlouhodobý chronický stres, traumatické životní události, a to i v anamnéze dlouho před vznikem onemocnění (rozvod rodičů, zneužívání, šikana a podobně), nepříznivá socioekonomická situace, sociální izolace, životní změna, celá řada tělesných onemocnění, zneužívání návykových látek, především alkoholu, ale také léky na jiná tělesná onemocnění. Ve většině případů se nedá identifikovat žádný jasný spouštěč, deprese může postihnout i člověka, který nemá žádné objektivní nesnáze, je tělesně zdravý, úspěšný, s dobrým sociálním zázemím.

Deprese se objevuje i v těhotenství, případně po porodu. Léčí se jinak než ta běžná?

Deprese je skutečně velmi častá v graviditě i v poporodním období, objevuje se u 10 až 15 procent žen. Jednak se jedná o relaps již dříve diagnostikované deprese, jednak o nově vzniklé onemocnění. Důležitá je včasná diagnostika, podpora a dle potřeby zahájení léčby tak, aby nebyl ohrožen průběh těhotenství, zdraví matky a novorozence a schopnost matky o něj pečovat.

Co se týče léčby, v zásadě se neliší od léčby v jiných životních obdobích. Samozřejmě by bylo optimální, pokud by žena minimálně po dobu prvního trimestru neužívala antidepresiva vůbec, ale to je málokdy možné. Nefarmakologickou možností léčby je především psychoterapie, případně lze využít i stimulační metody. Většinou se ale bez farmak neobejdeme, naštěstí většina antidepresiv je v graviditě i během kojení bezpečná, naopak jejich vysazení by mohlo znamenat větší riziko v podobě zhoršení stavu se všemi následky pro matku i dítě.


Má na vznik a rozvoj deprese vliv životní styl?

Životní styl ovlivňuje náš psychický stav a duševní zdraví v pozitivním i negativním směru. Ten vliv je ale nespecifický, navíc deprese se může skutečně objevit u kohokoliv z nás. Nicméně se vyplatí alespoň minimalizovat některé rizikové faktory a posilovat svoji psychickou odolnost. Lze připomenout obecné rady k zachování psychické rovnováhy: dodržovat pravidelný denní režim a životosprávu, omezit alkohol a jiné návykové látky, mít dostatek fyzické aktivity a pravidelného pohybu, aktivně rozvíjet zájmy a koníčky, najít si čas pro sebe a své blízké, diverzifikovat svoje aktivity, například že svůj čas rozdělím mezi rodinu, práci, koníčky a přátele.

Jakou roli hraje při vzniku deprese genetika?

Genetické vlivy hrají při vzniku deprese důležitou roli, to lze ukázat na rodinách, kde se vyskytuje ve zvýšené míře oproti populaci, zejména v ženské linii. To riziko je ale relativní, zvyšuje se řádově v procentech, navíc rodinná zátěž se může projevit jinými problémy u potomků než u rodičů. Psychiatrická genetika je ale velmi komplikovaná věda, při vzniku duševních poruch se uplatňuje celá řada genů a vždy hraje roli interakce genů a prostředí, naše individuální odolnost vůči stresu, schopnost vypořádat se s nepříznivými událostmi.

S depresí se pojí řada mýtů, například že ten, kdo mluví o sebevraždě, ji nespáchá. Můžete zmínit některé další?

Podobným mýtem je, že bychom se na sebevražedné myšlenky neměli aktivně dotazovat, abychom dotyčnému nevnukli nápad na ukončení života. Naopak, člověk se podobnými myšlenkami sám trápí, vyčítá si je a může se mu ulevit, když mu dáme možnost o nich hovořit. Jiné mýty jsem již zmiňoval: deprese je slabost, osobní selhání, lze ji překonat silnou vůlí, antidepresiva způsobují závislost a mění osobnost.

Dá se depresi nějak předcházet?

Primární prevence je prakticky nemožná, nicméně se lze zaměřit na jedince ve zvýšeném riziku vzniku onemocnění a alespoň minimalizovat rizikové faktory, jak jsou uvedeny výše. Předcházet lze ale relapsu, nové epizodě či návratu již dříve diagnostikované de­presivní poruchy, především udržovací terapií, případně doplněním farmakoterapie psychoterapií a posilováním odolnosti. Důležité je také věnovat pozornost varovným příznakům nastupující deprese, kterými bývají například narušený spánek, zhoršené soustředění, pocity napětí, ztráta radosti a schopnosti těšit se z věcí, případně nespecifické tělesné příznaky (bolesti, únava, zažívací potíže), které nemají zjevnou příčinu a přetrvávají.


Přihlásit