Nutriscore – energetické štítky potravin

Obsah záříjového dTestu

Aktuální číslo časopisu dTest 9/2021 Obsah záříjového dTestu

Publikováno v časopise 8/2021

Když jsme se v rámci projektu FoodPRO ptali našich čtenářů, zda si při výběru porovnávají výživové údaje potravin, více než 70 % jich hlásilo, že tak činí. Asi nejrychlejší cestou k porovnání výživových hodnot dvou výrobků jsou nutriční informace na čelní straně obalů. Zatím je to s nimi složité – výrobci je uvádějí dobrovolně a mohou mít různý formát, proto se Evropská unie snaží o sjednocení. Jedním z uvažovaných systémů je i tzv. Nutriscore, s nímž vás nyní blíže seznámíme. Už se totiž objevil i v českých obchodech.

tip dTestu

Systém Nutriscore má spotřebitelům – stejně jako jakékoliv zjednodušené nutriční informace na čele obalů – pomoci vybrat mezi potravinami téhož druhu tu výživově vhodnější. Neměli bychom je chápat jako výzvu k nakupování pouze zeleně označených výrobků, to by mohlo vést k jednostranné výživě. Škodlivé samy o sobě nejsou ani výrobky s horším barevným skóre, pouze je nutné k jejich konzumaci přistupovat umírněně: buď je kupovat pouze občas, nebo hlídat velikost konzumovaných porcí.

V záplavě informací o vývoji koronavirové pandemie zapadla jedna poměrně zajímavá. Evropská unie minulý rok zveřejnila plán změn v potravinářství s cílem mimo jiné zvýšit udržitelnost výroby potravin či pomoci spotřebitelům vybrat výživově vhodné výrobky. S druhým jmenovaným cílem souvisí snaha zvolit do konce příštího roku jednotný systém označování nutričních hodnot na předních stranách obalů, který by doplňoval stávající, obvykle vzadu umístěné povinné tabulky.

Na čele obalu některých potravin můžete již dnes najít „bubliny“ s údaji o energetické hodnotě, případně obsahu dalších živin. Jde však o dobrovolnou iniciativu, a když jsme toto označení sledovali v testu kakaových cereálií, nesla jej v Česku pouze necelá polovina testovaných výrobků. Navíc současné předpisy umožňují „bubliny“ v různých, vzájemně ne zcela porovnatelných formátech. Právě to by se mělo do budoucna změnit tak, aby zákazníci mohli i při letmém pohledu porovnat dva výrobky mezi sebou.

Pět hráčů

V současné době se v Evropě na čelní straně obalů můžete setkat s pěti různými systémy nutričních informací. Jsou to údaje podle Nařízení č. 1169/2011, britský nutriční semafor, jemu podobný italský systém Nutrinform, skandinávská „klíčová dírka“ a francouzský Nutriscore. Stručný přehled jednotlivých systémů najdete v závěru tohoto článku. V ideálním případě si ke konci příštího roku evropské státy jeden z nich vyberou.

V tuto chvíli se zdá, že by budoucím jednotným systémem mohl být Nutriscore, připomínající energetické štítky domácích spotřebičů. Původně francouzský nápad se totiž postupně prosadil také v Německu, Španělsku, Nizozemsku, Belgii, Lucembursku a Švýcarsku. Čeští výrobci zatím systém Nutri­score na obalech používat nemohou, protože dosud chybí příslušná vyhláška. Přesto se s Nutriscore můžeme v českých obchodech setkat. Nic totiž nebrání tomu, aby se do Česka dovážely jím označené výrobky z jiných unijních států.

Kterak jogurt k áčku přišel

Nutriscore je ze všech uvažovaných systémů asi nejsrozumitelnější. Každé potravině na základě obsahu vybraných živin ve 100 g a po zohlednění přítomnosti určitých ingrediencí přiřazuje jedno z písmen – od nejlepšího A až po nejhorší E.

Výpočetní algoritmus funguje na principu kladných a záporných bodů. Kladné body výrobky získávají za obsah vlákniny, bílkovin, ovocné složky, ořechů nebo olivového oleje. Čím je obsah té které složky v potravině vyšší, tím víc bodů k dobru si výrobek připíše. Srážky naopak přicházejí za obsah cukru, tuku, nasycených mastných kyselin či soli a energetickou hodnotu. I zde samozřejmě platí, že vyšší podíl penalizovaných živin znamená vyšší počet negativních bodů. Konečný výpočet spočívá v odečtení kladných bodů od záporných a výsledné číslo určí finální skóre. Příklad výpočtu hodnoty Nutriscore najdete výše na této straně, kde jsme do jeho obecného vzorce zadali průměrné hodnoty zjištěné v letošním testu kakaových snídaňových cereálií. Praxe však ukázala, že některé komodity vyžadují speciální přístup. V současnosti jsou proto k dispozici i dva speciální algoritmy pro sýry a nápoje.

Hlavním smyslem označení Nutriscore je dát zákazníkovi možnost vybrat si mezi dvěma výrobky téhož druhu ten lepší. Rozhodně jej nelze chápat jako výzvu k sestavení čistě „áčkového“ jídelníčku. To by totiž mohlo snadno vést k jednostranné, nedostatečně pestré výživě.

Nic není dokonalé

Nutriscore samozřejmě vyvolává i řadu nesouhlasných reakcí a mnohé jsou slyšet právě z České republiky. Vyčítá se mu zejména jistá těžkopádnost způsobená aplikací jednoho metru na pestrou škálu potravin. Jako klasický příklad se udává olivový olej. Lahev čistého olivového oleje by s ohledem na obsah tuku ve 100 ml patřila do červené zóny E, přesto není žádoucí, aby se zákazníci oleji vyhýbali. Problém je pouze v tom, že systém nezohledňuje velikost obvyklých porcí a je pravda, že zatímco lehká olejová zálivka je bez problémů, konzumace celých 100 ml oleje by měla ke správné výživě daleko.

V těchto na první pohled nelogických případech je potřeba, aby zákazníci Nutri­score správně chápali jako nástroj srovnání potravin téhož druhu. Pak by zjistili, že v regálu olivových olejů žádné lepší písmeno nenajdou. Druhou možností jsou další adaptace výpočtových algoritmů. Není vyloučeno, že kromě speciálních výpočtů pro sýry a nápoje do budoucna přibydou i další například pro rostlinné oleje nebo ryby. Zmíněný „olivový paradox“ se totiž může týkat také filetů z lososa.

Kritici rovněž namítají, že Nutriscore může výrobce nabádat ke změnám receptur. Například u nápojů: cukrem slazená limonáda může spadat do tříd D a E, po náhradě cukru sladidlem se přesune do třídy B. Výpočet skóre totiž sleduje obsah živin, ale množství přídatných látek nikoliv. Podobně lze skóre vylepšovat například náhradou másla rostlinnými oleji, čímž se v potravině sníží množství penalizovaných nasycených mastných kyselin. K tomu v praxi skutečně může docházet a zcela odolný proti manipulacím není bohužel žádný z uvažovaných systémů. Zároveň lze však říct, že určité změny receptur vedoucí ke snížení zbytečně vysokého obsahu cukru nebo soli v potravinách jsou rozhodně žádoucí.

Poslední významná připomínka se týká přísnosti Nutriscore vůči tradičním potravinám. Zaznívá nejen z českého prostředí, ale velmi silně i z Itálie, která kvůli tomu dokonce vyvinula vlastní systém označování. Jde o to, že tradiční sýry nebo uzeniny vycházejí z hodnocení s velmi nízkým skóre. Důvodem je obvykle vyšší obsah tuku a soli ve 100 g výrobku. V tomto případě však nelze mluvit o nelogičnosti Nutri­score. Dané potraviny totiž opravdu mohou být dost slané a tučné a je nutné je konzumovat s mírou. Právě zde můžeme vidět druhý zásadní smysl označení Nutriscore: zákazníka, který si koupí výrobek z oranžovo-červeného spektra, nabádá k tomu, aby jej nesnědl celý najednou, případně si ho nekupoval příliš často.

Skandinávská tzv. Klíčová dírka

Který z nich se prosadí?

Ve hře o jednotný evropský způsob označování výživových hodnot na předních stranách obalů je spolu s Nutriscore ještě několik dalších systémů. Některé z nich patří mezi tzv. analytické, informující zákazníky o konkrétním obsahu vybraných živin. Proti nim stojí systémy agregované, které o výživové hodnotě informují prostřednictvím zjednodušeného symbolického vyjádření.

Kromě současného dobrovolného označení předepsaného Nařízením č. 1169/2011 patří mezi analytické systémy původem britský semafor GDA a italský Nutrinform Battery. Oba informují zákazníky o obsahu energie, tuků, nasycených mastných kyselin, cukru a soli v jedné porci potraviny. U energetické hodnoty navíc uvádějí také její obsah ve 100 g. K tomu je ještě u jednotlivých živin graficky vyjádřeno, zda jde o vyšší či nižší hodnoty.

U semaforu GDA to řeší semaforové podbarvení. Italský systém používá méně výrazné symboly nabitých baterií, vyjadřující kolik procent z denního příjmu dané živiny porce výrobku pokryje. Symbolika baterií nám však připadá trochu nešťastná – dokážeme si představit, že v zákaznících mohou vybité baterky budit snahu doplnit danou živinu jinde, což u cukru, soli či nasycených mastných kyselin není zcela žádoucí.

Obecně lze říct, že oba analytické systémy jsou výhodné pro spotřebitele vyhledávající konkrétní informace. Ovšem na druhou stranu méně zběhlým jedincům mohou přílišnou detailností výběr komplikovat. Za nevýhodu rovněž považujeme fakt, že obě zmíněné varianty informují o obsahu živin v porci. Její velikost v Evropě, na rozdíl třeba od USA, není definovaná a může být stanovena libovolně, což znesnadňuje porovnání dvou výrobků mezi sebou. Navíc výrobci mohou na obalech pracovat s nereálně malými porcemi, které obsah živin posunou do „zelených“ čísel.

Nejvýraznějším zástupcem zjednodušujících agregovaných informací je Nutriscore. Ve skandinávských zemích se můžete setkat i s tzv. Klíčovou dírkou. Výhodou obou je velmi snadná interpretace. Spotřebitel si nemusí porovnávat dílčí informace, symboly na etiketě to „udělají za něj“. Nutri­score se vyjadřuje v pětipísmenné škále, skandinávský systém je ještě úspornější: potraviny vyhovující výživovým kritériím nesou zelený symbol, na ostatních chybí. Porovnání různých výrobků v tomto případě také usnadňuje fakt, že systémy zohledňují obsah živin ve 100 g. Zjednodušení agregovaných informací však může být nevýhodou pro ty, kteří podrobnější nutriční informace potřebují. Pro ty však na zadní straně zůstává kompletní výživová tabulka.


Přihlásit