Jak se testovalo

Jak se hodnotilo

Podíl skupin zkoušek na celkové hodnocení:

  • funkce: 40 %
  • hlučnost: 30 %
  • obsluha: 25 %
  • dílenské zpracování a bezpečnost: 5 %

Funkce

Laboratoř měřila rychlost proudícího vzduchu ve vzdálenosti 1,5 metru od každého ventilátoru. Měřicí přístroje byly umístěny přímo naproti středu ventilátoru. Zkoušeny byly všechny rychlostní úrovně, které ventilátory nabízely. Odborníci následně zjišťovali rozdíly mezi nejvyššími a nejnižšími rychlostmi a ověřovali, zda ventilátor při nastavení na nejnižší úroveň nefouká příliš silně.

Dále laboratoř nastavila všechny testované výrobky na zhruba stejnou sílu větrání, a to co možná nejblíže střední nebo průměrné hodnotě. Pět zkušených dobrovolníků hodnotilo, jak příjemný byl vzduch proudící z ventilátoru. Pokud měl ventilátor funkci otáčení hlavy, byla ponechána vypnutá. Tatáž zkouška byla ještě zopakována, jen bylo každému dobrovolníkovi umožněno nastavit ventilátor na úroveň, která mu byla nejpříjemnější.

Samotná účinnost ventilace byla měřena přímo před rotorem a také ve vzdálenosti dva a čtyři metry. Přístroje byly nastaveny na nejsilnější možnou úroveň.

Zjišťování spotřeby elektrické energie trvalo 90 dní. Každý den ventilátory foukaly po dobu dvou hodin na nejnižší úroveň, šest hodin na střední a dvě hodiny na nejvyšší. Na celkové známce se podílela rovněž spotřeba ve stand-by režimu.

Hlučnost

Zkoušky hlučnosti probíhaly v akustické místnosti. Samotné měření bylo provedeno ve vzdálenosti 1,5 metru od testovaného přístroje. Zjišťovaly se hodnoty při nastavení na nejnižší, střední a nejvyšší výkon. Jednotlivé hlučnosti se srovnávaly v psychoaku-stické jednotce son, která je na rozdíl od decibelů lineární.

Obsluha

Návody k použití pečlivě pročetla trojice expertů. Mimo jiné hodnotili úplnost a srozumitelnost uvedených informací. Kromě toho se soustředili na snadnost sestavení a nastavení (vyzkoušeli například, jak snadno se dá přímo na přístroji nebo pomocí dálkového ovladače nastavit pohyb ventilátoru ze strany na stranu). Nezapomínalo se ani na snadnost čištění všech částí ventilátoru.

Dílenské zpracování a bezpečnost

Zkoušky bezpečnosti ventilátorů zohledňovaly jak mechanickou, tak i elektrickou bezpečnost. Při sestavování ventilátorů kolegové ze Stiftung Warentest ověřovali, zda na výrobku nejsou žádné ostré hrany nebo jiné nebezpečné součásti. Na základě normy DIN EN 61032 se pomocí atrap prstů zkoušelo, zda je možné se dotknout lopatek otáčející se vrtule zapnutého ventilátoru. Jako testovací prsty byly použity sondy o průměru 12 mm (dospělý prst) a 8,6 mm (dětský prst). Elektrická bezpečnost byla zkoušena podle norem DIN EN 60335–1 a DIN EN 60335–2–80.

Pro zjištění stability ventilátorů laboratoř měřila síly a úhly, pod kterými došlo k převrácení přístroje. Následovala kontrola případných vzniklých škod, čímž kolegové prověřili také dílenské zpracování.

Přihlásit