Jak testujeme kotníkové turistické boty

Jak hodnotíme

Podíl zkoušek na celkovém hodnocení:

  • praktické zkoušky: 30 %
  • svrchní materiál: 24,5 %
  • přilnavost podrážky: 17,5 %
  • odolnost: 24,5 %
  • došlap: 3,5 %

Některá hodnocení mohou být limitována dostatečným a horším hodnocením svrchního materiálu a uspokojivým či horším hodnocením nežádoucích látek. V takovém případě nemusí celkové hodnocení odpovídat váženému průměru dílčích hodnocení.

Praktické zkoušky

Praktické zkoušky probíhaly přímo v terénu, kde nám s nimi pomohla dvacítka dobrovolníků rovnoměrně zastoupená ženami i muži. Každý z nich během měsíce „obnosil“ tři až čtyři páry bot a nachodil s nimi desítky kilometrů. Po delších výšlapech i kratších procházkách pak u obuvi hodnotili následující parametry:

  • pohodlí a ergonomie (vnitřní stélka, jazyk, podrážka, utažení tkaniček, nazouvání, vyzouvání, problém s otlačením nohou či puchýři);
  • jistota při chůzi (stabilita, došlap na suchém a vlhkém povrchu, pohodlí na nerovném povrchu, hmotnost bot);
  • prodyšnost a odvětrávání (prodyšnost, odvětrávání, pocit horka či zapaření);
  • údržba a čištění (údržba a čištění, ulpívání špíny, zasekávání kamínků v podrážce);
  • tkaničky, švy a stopy poškození (délka a materiál tkaniček, povolení švů, známky opotřebení či poškození);
  • celkový dojem;
  • zájem o koupi.

Svrchní materiál

V rámci této zkoušky jsme prověřovali, nakolik jsou boty voděodolné, prodyšné a zda dokáží udržet nohy v teple.

Voděodolnost jsme v laboratoři testovali pomocí takzvaného statického testu. Boty jsme nechali stát v šesti centimetrech vody. Po čtyřech a šesti hodinách jsme zkontrolovali, kolik vody boty absorbovaly (k tomu nám pomohl rozdíl mezi hmotností bot před začátkem testu a po něm). Zároveň jsme zjišťovali, zda prosákla voda dovnitř. Pokud ano, zajímalo nás, kudy a v jakém množství.

Zkouška prodyšnosti probíhala podle normy EN ISO 20344.Z různých míst bot jsme při ní odřízli tři kruhové vzorky o průměru čtyř centimetrů a změřili u nich propustnost vody – ta totiž přímo odkazuje na míru propustnosti vzduchu.

Zkouška tepelné izolace probíhala podle normy EN ISO 20877. Boty uskladněné v místnosti s pokojovou teplotou (cca 23,5 °C) jsme během ní přemístili na hodinu do komory s teplotou -5 °C. Každých pět minut jsme pak měřili, o kolik klesla teplota uvnitř boty. Tímto testem simulujeme míru poklesu teploty během odpočinku (stání), kdy jsou nohy vystaveny chladu mnohem více než za chůze.

Pokud boty získaly za svrchní materiál souhrnné dostatečné či horší hodnocení, negativně se to promítlo do jejich celkového hodnocení.

Přilnavost podrážky

Zkouška probíhala dle normy EN ISO 13287. Na keramické a hliněné dlaždici jsme měřili koeficient tření podrážky v oblasti špičky a paty, přičemž jsme zkoušku prováděli za sucha i vlhka.

Odolnost

Během této zkoušky ověřujeme odolnost nejvytíženějších částí bot: podšívky, podrážky a tkaniček.

Odolnost podšívky ověřujeme dle normy EN ISO 20344. Zkouška probíhá na testovacím zařízení Martindale, jež simuluje pohyb nohy v botě. Vzorek podšívky byl odebrán z oblasti paty, kde dochází k největšímu oděru a testování proběhlo jak v suchém, tak vlhkém stavu. Každý model absolvoval 51 200 cyklů simulovaného oděru za suchu a 25 600 cyklů za vlhka.

Odolnost podrážky testujeme třemi způsoby. Jednak sledujeme míru odírání podrážky (dle normy EN ISO 4649), dále nás zajímá odolnost podrážky při mechanickém ohybu (dle normy EN ISO 20344) a konečně ověřujeme, jak pevné spojení je mezi podrážkou a vrchní částí boty (dle normy EN ISO 17708).

Odolnost podrážky proti oděru je testována na vzorku získaném vždy ze stejné části podrážky. Zkouška je prováděna pomocí speciálního zařízení, na kterém dochází k odírání o brusný papír (v celkové délce 40 m). Vzorek je vážen na začátku a konci testu, podle čehož vyhodnocujeme míru oděru. Ta by neměla být větší než 150 mm³.

Při zkoušce odolnosti podrážky proti ohybu musí bota absolvovat 30 000 cyklů mechanického ohýbání simulujícího chůzi. V oblasti záprstí nejprve vyřízneme 2milimetrový otvor a během testu sledujeme (měříme) jeho růst; stejně tak sledujeme vznik případných dalších prasklin či trhlin. Po dokončení testu by původně 2mm otvor neměl být větší než 4 mm.

Pevnost spojení mezi podrážkou a vrchní části boty ukazuje na bytelnost „konstrukce“ obuvi. Dle normy by k oddělení obou částí mělo dojít nejdříve za použití větší síly než 4 N/mm. V případě, že dojde k natržení podrážky, by se tak mělo stát při působení síly minimálně 3 N/mm.

Odolnost tkaniček testujeme pomocí normy EN ISO 22774 (metoda 2). Během zkoušky absolvují tkaničky 20 000 cyklů simulujících běžné zavazování. Zajímá nás, do jaké míry u nich dochází k odírání či třepení (vlivem tření o kovové háčky a očka).

Došlap

Zkouška probíhá dle normy EN ISO 20344. Měříme při ní absorpci energie v oblasti paty, a to jak s novou, tak s cíleně zdeformovanou podrážkou. V duchu normy by boty měly zvládnout pohltit alespoň 20J energii. Pro lepší srozumitelnost dodejme, že menší hodnota znamená příliš tvrdé boty, vyšší hodnoty zas ukazují na vyšší absorpci a tím pádem měkčí boty.

Nežádoucí látky

V celokožených nebo částečně kožených botách jsme pátrali po oxidu chromovém. Jde o karcinogenní látku vysoce nebezpečnou pro životní prostředí. Obsah jsme měřili dle normy EN ISO 17075-1, která jako maximální povolené množství stanovuje ˂3 mg/kg. Máme však za to, že se výrobci mohou bez této látky obejít, a proto jsme botám hodnocení za nežádoucí látky snížili v případě nálezu v jakékoliv výši. Pokud jsme naměřili 1 mg/kg a více, negativně se to promítlo i do celkového hodnocení.

Text „Jak testujeme“ zobrazuje nejnovější testovací program. „Jak testujeme“ pro výrobky testované podle starších testovacích programů naleznete u příslušného článku s testem.

Přihlásit