Klíšťata

Obsah dubnového dTestu

Aktuální číslo časopisu dTest 4/2024 Obsah dubnového dTestu

Sdílejte

Publikováno v časopise 4/2021

Lymskou boreliózou, způsobenou patogenním mikroorganismem přenášeným klíšťaty, každoročně onemocní tisíce Čechů. Klíšťata ale přenášejí i patogeny řady dalších nemocí, z nichž nejznámější je encefalitida. Jaká je „lovecká“ strategie klíšťat? „Voní“ jim někteří lidé více než jiní? Proč neexistuje očkování proti borelióze? Na tyto a mnoho dalších dotazů odpovídala vysokoškolská pedagožka doc. RNDr. Alena Žákovská, Ph.D., která sama dvacet let bojovala s lymskou boreliózou a dlouhodobě se zabývá výzkumem klíšťat.

Které nemoci klíšťata přenášejí a kolik lidí jimi ročně v Česku onemocní?

Častou chybou je tvrzení, že přímo klíšťata přenášejí nemoci. Není tomu tak, sama klíšťata nepřenášejí nemoci, ty vznikají teprve působením patogenního mikroorganismu, který klíšťata mohou přenést na hostitele. Mikrobů je v trávicím traktu klíštěte spousta, v Česku se monitorují jen některé z nich. Testy protilátek se dělají běžně u encefalitidy a boreliózy. Klíště může být navíc infikováno současně mnoha patogeny, to ale nelze zjistit, když se nedělají komplexní testy.

doc. RNDr. Alena Žákovská, Ph.D.

Je docentkou Ústavu experimentální biologie Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Více než dvacet let učí na vysoké škole a zkoumá mimo jiné lymskou boreliózu, kterou sama prodělala, i jiné nemoci, které vznikají z patogenních mikroorganismů, jež klíšťata přenášejí. Ve svém volném čase běhá, mnohokrát reprezentovala Česko na mistrovství světa v běhu na 100 kilometrů. Věnuje se vytrvalostnímu silovému pětiboji. Svou fyzickou kondici uplatňuje při zahraničních cestách do míst, kde žijí izolované skupiny původních obyvatel. V letech 2014–2015 byla součástí vědeckého týmu Masarykovy univerzity na základně J. G. Mendela v Antarktidě.

Dalšími nemocemi způsobenými mikroorganismy přenášenými klíšťaty jsou například babezióza, ehrlichióza, anaplazmóza a další. Na tyto choroby se obvykle přijde až později, když člověk vykazuje často až neobvyklé příznaky, a to i když byl léčen a třeba i vyléčen z jiného onemocnění.

Co se týče počtu nemocí, průměrně počet nakažených boreliózou v Česku ročně vzrůstá asi o čtyři tisíce. Ale borelióza není povinně hlášené onemocnění a lékaři jej hlásí, jen když sami chtějí. Počet pacientů je tedy v reálu mnohem vyšší. U encefalitidy se pohybujeme někde kolem pěti až sedmi set případů ročně. V posledních třech letech počet pacientů vzrostl, v roce 2020 jich bylo více než 850.

Přenášejí patogenní mikroorganismy kromě klíšťat i jiní členovci?

O to se handrkují vědci už desetiletí. Nikdo nechce uznat, že borelie se přenášejí kromě klíštěte třeba i komárem nebo muchničkou, ač tomu vše nasvědčuje. Vědci toto neradi slyší, nechtějí přijímat teorie, že by se borelie a jiné patogeny přenášely jiným krev sajícím živočichem, než je klíště.

My jsme před lety studovali kolem třech tisíc komárů a tří tisíc larev komárů a zjistili jsme u nich genový materiál borelií. Rozeznali jsme DNA borrelií v larvách komárů Culexspp. a dospělcích přezimujících i letních komárů rodu Culexa Aedesspp. V literatuře přenos z komára na člověka zatím popsán není. Zajímavé ale je, že asi dvacet procent lidí, kteří onemocněli boreliózou, uvádí, že si nevybavují, že by v nedávné době přišli do kontaktu s klíštětem, zato s komárem či muchničkou ano.

Jak si Česko vede z hlediska onemocnění od patogenů v klíšťatech ve srovnání s dalšími evropskými zeměmi?

Co se týče encefalitid, máme vyšší procento nákazy než v okolních státech. Hlavním důvodem je velmi nízká proočkovanost; je to drahé (očkování proti encefalitidě si lidé ze dvou třetin hradí sami) a Česko je obecně známé nechutí k vakcinaci proti čemukoliv.

U boreliózy, proti které se zatím očkovat nedá, rovněž patříme mezi země s vyšším výskytem. Podobně jsou na tom třeba i Rakousko a Slovinsko. Rizikovější jsou v tomto směru státy s určitou charakteristikou přírodního prostředí. U nás nemáme moc vysoké hory, ale vlhké louky a lesy, kde se klíšťatům daří.

Dá se říci, kolik procent klíšťat je v Česku infikovaných?

Takto obecně se to říct spíše nedá. Nedávno jsme z tohoto hlediska zkoumali dvě lokality, Brno-Řečkovice a Brno-město. Pravidelně každý týden od března až do listopadu chodili studenti ven a hodinu odchytávali klíšťata, která jsme posléze vyšetřovali. V Řečkovicích bylo boreliemi nakaženo 26 procent a v městské části Brno-město jen sedm procent klíšťat. Přitom tyto lokality jsou od sebe vzdálené asi pět kilometrů.

Infikovanost klíšťat záleží na přírodních podmínkách, lokalitě, meteorologických podmínkách, rostlinách i živočiších, kteří se v dané oblasti vyskytují. Zkrátka na to, zda jsou klíšťata infikovaná, má vliv celá řada faktorů. Například důležitým faktorem je i to, zda sají na pozitivním hostiteli.

Existuje u nás více druhů klíšťat a přenášejí uvedené nemoci všechny druhy?

Ano, existuje u nás více druhů klíšťat, zmíním ty dva nejčastější. Nejběžnější je klíště obecné, Ixodes ricinus, druhým je pak piják lužní, Dermacentor reticulatus. Ten je mnohem větší než klasické klíště obecné a tlačí se sem z jihu. Je obvyklejší například v Břeclavi, ve Valticích a okolí. Je dravější, větší a nereaguje na stejné repelenty jako klíště obecné, které v naší republice převládá. Oba rody ale mohou přenášet patogeny.

V minulých letech se objevovaly zprávy o výskytu velkých afrických klíšťat rodu Hyalommana území ČR. Je to důvod k obavám?

Je to druh velkého klíštěte, prý dravý. Naživo jsem ho zatím neviděla, jenom na obrázku; jsem na něj zvědavá. Pokud saje na hostitelích, například na divoké zvěři, může přenášet hodně patogenních mikroorganismů.

Zajímavosti ze světa klíšťat

  • Mýtus, který se o klíšťatech šíří, je, že jde o hmyz. To ale není pravda. Klíště se totiž řadí do kmenu členovců, řádu roztočů a třídy pavoukovců. Jednoznačným rozpoznávacím znakem je počet nohou. Zatímco hmyz jich má šest, pavoukovci, a mezi nimi i klíšťata, mají nohou osm.
  • Na světě existuje kolem 900druhů klíšťat, která žijí na všech kontinentech i ve všech klimatických pásech. V Česku se pravděpodobně můžeme setkat s 11 druhy, nejčastějším, a to i z hlediska přenosu patogenních mikroorganismů, je klíště obecné (Ixodes ricinus).
  • Dospělá samice klíštěte saje na svém hostiteli sedm až deset dnů; během této doby z něho získá až jeden mililitr krve a zvětší objem svého těla asi stokrát. Po dokončení sání z hostitele odpadne, tráví nasátou krev a z ní získané živiny využije k produkci vajíček. Těch samice naklade několik tisíc.
  • Klíště většinou vnímáme jako přenašeče patogenů způsobujících lidem i domácím zvířatům vážná onemocnění. Už méně si ale uvědomujeme, že klíšťata způsobují i velké ekonomické ztráty, a to zejména kvůli infekcím, které přenášejí na chovy hospodářských zvířat, hlavně v Severní i Jižní Americe či Africe. Klíšťata v tomto ohledu mohou způsobovat ekonomickou ztrátu až desítky miliard dolarů ročně.
  • Klíšťata se přisávají i na divoká zvířata. V Severní Americe žije takzvané zimní klíště(Dermacentor albipictus), které parazituje na losech. V jednom okamžiku může na zvířeti sát až 37 tisíc klíšťat tohoto druhu. I přesto, že los může dosahovat hmotnosti až 700 kilogramů (dospělý samec), atak takového množství klíšťat mu způsobí obrovské ztráty krve, oslabení organismu a nezřídka může vést i k jeho smrti.
  • Sliny australského parazitujícího klíštěte(Ixodes holocyclus) obsahují silné neurotoxiny, jejichž působením může dojít k ochrnutí svalů, zástavě dechu a po delším přisátí až ke smrti. U člověka mnoho takových případů známo není, ale právě toto klíště může prý za smrt desítek tisíc australských domácích i hospodářských zvířat.
  • Kousnutí klíštětem „osamělé hvězdy“(Ambylomma americanum) může vyvolat alergii na červené maso. Jeho sliny totiž obsahují oligosacharid alpha-gal, který navozuje silnou protilátkovou reakci. Tento oligosacharid je přítomen i v červeném masu a u osob, které na něj jsou přecitlivělé, může po požití pokrmů z červeného masa dojít k alergické reakci.

Jaký je životní cyklus klíštěte a která vývojová stadia se živí krví člověka?

Klíšťata mají několik vývojových stadií. Životní cyklus klíštěte začne tím, že samička naklade několik tisíc vajíček, z nichž se vylíhnou malé larvy. Když se dostanete do blízkosti hnízda, mohou vás napadnout, i když jsou úplně nepatrné, nejsou skoro vidět. Také tyto larvy ale už mohou přenášet borelie (probíhá transovariální přenos – důkaz přináší letošní diplomová práce mého studenta; literatura se v tomto tvrzení různí). Larvy nasají krev nějakého hostitele a mohou se nakazit infekcí.

Po nasátí se pak larva přeměňuje na nymfu, což je další vývojové stadium klíštěte. Nymfa už je malá černá skvrna se čtyřmi páry nohou a musí opět nasát z jiného hostitele. Pak nastane fáze dospělosti klíštěte, samec nebo samička. Samec saje sporadicky, samička, aby kladla vajíčka, musí sát tak, že se až v desítkách procent zvětší. Larva, nymfa i dospělec sají, jde tedy o trojhostitelský cyklus. Každé stadium se může infikovat z hostitele, a tak mohou klíšťata šířit infekce ohniskově.

Jaká je vlastně „lovecká strategie“ klíštěte?

Klíšťata mají zvláštní receptory, kterými mohou vnímat fyzikální a chemické vlastnosti okolí, například koncentraci kysličníku uhličitého, střídání tmy a světla, chemické látky, například amoniak, nebo třeba teplotu.

Když klíště číhá na oběť, má roztažené přední nohy, na kterých má umístěný takzvaný Hallerův orgán (smyslový orgán klíšťat, který se nachází na článcích předního páru končetin; jde vlastně o jamku, v níž rozeznáváme receptory čichu, vlhkosti či tepla, pozn. red.). Když vycítí příležitost, přisaje se. Když naopak nejsou příhodné podmínky, klíště zaleze do zetlelého listí nebo třeba do hlíny a vyčkává, až se změní situace, až bude vlhko, více světla a lepší podmínky, aby se mohlo přisát.

Jak dlouho klíště vydrží bez potravy?

Dlouho, třeba i půl roku. Zimu přežije bez újmy úplně bez potravy.

Jak dlouho vlastně žije klíště?

Asi tři až čtyři roky. Záleží na podmínkách sezóny.

Jaké prostředí a klimatické podmínky klíšťatům nejvíc svědčí?

Ideálními podmínkami jsou prodlužující se světlo, teplota zhruba od patnácti do dvaceti stupňů, vlhkost čtyřicet až sedmdesát procent. Konec dubna, květen, začátek června jsou pro klíšťata nejvhodnější, poté, když klesá vlhkost, klesá i počet klíšťat. Na podzim se pak klíšťata objevují znovu.

Můžeme nějak zabránit už samotnému přisátí klíštěte, anebo alespoň snížit pravděpodobnost, že si klíště vybere právě nás?

Doporučuji používání repelentů. Účinné jsou podle našich zkušeností všechny, ač některé více a jiné méně. Z těch běžně prodávaných mají alespoň sedmdesátiprocentní účinnost všechny, mluvíme-li tedy o správném používání alespoň jednou za tři hodiny. Některé mají dokonce devadesátiprocentní účinnost. Dále doporučuji nosit do přírody světlé oblečení, na něm jsou klíšťata dobře vidět. Vhodné je také příliš se nezdržovat například na trávě v blízkosti vodních toků a obecně se vyhýbat místům, kde je velká koncentrace klíšťat. Žádoucí je také často sekat zahradu, aby na ní nevyrostla vysoká tráva, kde by se klíšťata držela. Večer, než se člověk osprchuje, je dobré se vždy prohlédnout.

Zmínila jste účinnost repelentů. Mohou být účinné i ty přírodní?

Ano, rozhodně, už naše babičky používaly jako ochranu před klíšťaty například citrusy, ocet nebo hřebíček. Z hlediska účinnosti lze doporučit jak kupované, tak domácí repelenty. Záleží spíš na tom, jestli člověk má čas a chuť k jejich výrobě. Pokud ne, ať lidé rozhodně nákup repelentu nepodcení – jde o účinnou a navíc velmi levnou ochranu proti klíšťatům, jedna lahvička obvykle vydrží i několik měsíců.


Voní někteří lidé klíšťatům více než jiní?

Zajímavá otázka. Zatím jsme zkoumali spojitost mezi krevními skupinami a přisáváním klíšťat a zjistili jsme, že nejvíce „voňavá“ skupina je A. Skupiny AB a 0 jsou neutrální a naopak klíšťata odpuzující skupina je B. I z praxe mám podobné ohlasy – na lidi s krevní skupinou B se klíšťata skutečně ve větší míře nepřisávají. Aby měl výzkum vyšší relevanci, chceme jej v budoucnu zopakovat.

Jakou roli hraje pro riziko přenosu choroby délka přisátí klíštětem?

Délka, po kterou je klíště přisáté, je pro přenos infekce zásadní. Klíště saje velmi pomalu, a když mu nedovolíte sát dlouho, je vysoká pravděpodobnost, že se patogeny do krve nedostanou. Přesná doba známa není, ale ví se, že pokud je klíště přisáté více než šest hodin, je vysoká pravděpodobnost přenosu infekce některého patogenu. V literatuře se uvádí dokonce až rozpětí 24–48 hodin, ale to obvykle bývá ideální čas na přenos podle amerických autorů. V Americe se nacházejí jiné druhy klíšťat. Obecně lze říci, že čím kratší dobu je klíště přisáté, tím lépe.

Jsou z hlediska přenosu choroby rizikovější přisátí v konkrétních ročních obdobích či přímo měsících?

Zatím se nám zdá, že infekčnější jsou klíšťata na podzim.

Máte pro to nějaké vysvětlení?

Možná je to tím, že se v tomto období objevuje více samic. Samice jsou všeobecně více pozitivní, zhruba tak o polovinu.

Dá se říci, že jsou častějšími přenašeči patogenů klíšťata obývající konkrétní ekosystém, například les, louku, …?

To je velmi zajímavá otázka, ale ještě jsme to nezjišťovali. Když jsme ale dělali různé jiné výzkumy, největší množství klíšťat bylo odchyceno u přehrad a vodních zdrojů a obecně na vlhkých místech.

Který způsob vytahování klíštěte byste doporučila?

Jediný správný způsob vytažení klíštěte, a to i u zvířete, je pinzetou a bez dotyku a pak ránu vícekrát vydezinfikovat, čímkoliv, třeba i rumem na cestu.

Jeden čas se doporučovalo použít k vytažení klíštěte olej, před tímto způsobem bych ale varovala. Pokud se dostane klíště do kontaktu s olejem, dusí se a vylučuje ze sebe zplodiny, které se pak mohou dostat do těla člověka nebo zvířete.

Lidé mají možnost poslat klíště, které bylo přisáté, na rozbor a stanovení jeho infekčnosti pomocí laboratorního vyšetření. Jak celý proces probíhá?

To záleží na konkrétní firmě, která rozbor provádí – ta si určuje podmínky. Společné pro všechny firmy je ale vyplnění formuláře a poté zaslání klíštěte k vyšetření do určité doby od vytažení. Myslím si, že rozhodně není zbytečné vědět, zda člověk měl pozitivní nebo negativní klíště.

Jak má člověk postupovat, pokud vyjde výsledek pozitivně?

Pokud vyjde pozitivní výsledek, člověk by se měl mít na pozoru a při jakémkoliv podezření na onemocnění vyhledat lékaře. Zda se u něj ale choroba nakonec rozvine, záleží na mnoha faktorech: vnímavosti člověka, množství patogenu, délce sání a podobně. I při pozitivním výsledku člověk vůbec onemocnět nemusí.


Proč doposud neexistuje očkování proti borelióze?

Je to proto, že borelie je komplikovaná bakterie, která obsahuje adaptační mechanismus k tomu, aby se usadila v lidském či zvířecím organismu. Například mění povrchové proteiny, neboli antigeny, a tím uhýbá tvorbě protilátek, zacysto­vává se, tedy vytváří si kolem sebe obal, aby nereagovala na působení protilátek, antibiotik a podobně. Je velmi těžké proti této bakterii vytvořit očkovací látku.

Kdy je podle vás nejvhodnější doba očkovat se proti encefalitidě?

Na podzim či v zimě, aby na jaře byli lidé připravení. Jedna dávka je hrazena pojišťovnou, další dvě po sedmi stovkách si hradí lidé sami.

Jak se vlastně liší lymská borelióza a klíšťová encefalitida?

Encefalitida je virového původu, nemůžete s ní bojovat antibiotiky, podobně jako třeba teď u covidu-19; léčba je v podobě vitamínů, podpůrných léků na zvýšení imunitní obrany. Borelióza je bakteriálního původu, na tu antibiotika platí. Pokud člověk po klíštěti na těle objeví červenou skvrnu větší než pětikoruna, ideální je navštívit lékaře a ihned začít brát antibiotika.

Jaké jsou příznaky těchto nemocí?

Encefalitida je nervové onemocnění, charakteristické jsou bolesti hlavy, horečky, nenormálnost, co se týče nervových projevů. Je relativně dobře léčitelná.

Borelióza může mít kloubní nebo kožní formu nebo může sednout na srdce či jiné orgány. Borelióza přichází postupně, plíživě, v chronickém stavu je velice závažná a vyléčit se nemusí.

Vy sama jste boreliózu prodělala. Co bylo pro vás osobně na nemoci nejhorší?

Ano, měla jsem boreliózu v roce 1992, jen pár let poté, co byla tato nemoc diagnostikována a pojmenována. Po roce od diagnostikování boreliózy jsem ani nechodila, byla jsem ležák. Poté mě začali léčit nejdříve malými dávkami antibiotik, dál už vysokými, podávanými nitrožilně. Lékaři ale často nevědí, co dělat s takovým pacientem, u kterého se příznaky objevují znovu a znovu.

Obrátila jsem se tedy na přírodní léčbu. Postupně, což ale trvalo dvacet let, jsem se dostávala do lepšího a lepšího stavu. Tou přírodní léčbou jsem se dostala do stadia, kdy sice mám sem tam nějaké příznaky, ale můžu normálně žít i sportovat. Myslím si, že už jsem nemoc překonala, ale trvalo to strašně dlouho. Na základě této zkušenosti jsem se o problematiku klíšťat a chorob s nimi spojovaných začala zajímat a dokonce jsem na tomto tématu habilitovala.

Co kromě antibiotik a přírodní léčby může mít pozitivní vliv na uzdravení se z boreliózy?

Já osobně jsem za těch dvacet let vyzkoušela všechno možné. Antibiotika jsou určitě nutná, možná i kombinace více jejich druhů. Přírodní léčba je vhodná jako doplněk, protože antibiotika například narušují sliznice a slizniční mikrobiom, porušují integritu organismu; je třeba celé tělo podrobit rekonvalescenci různými způsoby. Vhodné je také všestranně posilovat náš imunitní systém – kvalitně jíst, přijímat antioxidanty, trochu sportovat.

Lymská borelióza vs. klíšťová encefalitida

Obě choroby spouštějí patogenní mikroorganismy přenášené klíšťaty, každá z nich se ale projevuje i léčí jinak. Pojďme si je představit.

Lymská borelióza

  • Jde o bakteriální infekční onemocnění způsobené boreliemi.
  • První případy byly popsány v roce 1975 v americkém státě Connecticut, konkrétně ve městečku Old Lyme. Podle něj byla nemoc také pojmenována.
  • Mezi prvotní příznaky choroby patří teplota nebo horečka, bolest hlavy, únava, bolest svalů či kloubů a prstencovitá vyrážka projevující se červenými skvrnami s bledým středem.
  • Pokud je nemoc podchycena v počátku, je dobře léčitelná antibiotiky.
  • Jestliže je naopak léčba choroby opožděná či zanedbaná, následky bývají velmi vážné. Borelióza v takovém případě postihuje nervovou soustavu, srdce nebo klouby a bývá léčitelná obtížně.
  • Vakcína proti borelióze je předmětem vědeckého zkoumání.

Klíšťová encefalitida

  • Je virovým infekčním onemocněním napadajícím mozeka mozkové blány.
  • U někoho může mít lehký průběh (bolesti hlavy, zvýšená teplota), u jiného jde o velmi závažné onemocnění projevující se vysokými horečkami, dezorientací či poruchami motorické koordinace. V důsledku těžkého průběhu encefalitidy může dojít k dlouhodobým nebo i doživotním následkům, například k ochrnutí nebo poruchám soustředění.
  • Nakazit se lze nejen od klíšťat, ale vzácně třeba i přes tepelně neupravený kozí či ovčí sýr a mléčné výrobky. U nemocných, kteří se nakazili právě alimentární cestou, mívá encefalitida lehčí průběh.
  • Není léčitelná antibiotiky; jedinou možností je podpůrná léčba formou vitamínů a léků tlumících sekundární projevy nemoci.
  • Je možné se proti ní očkovat.

Přihlásit