Jak testujeme

Jak hodnotíme

Podíl skupin zkoušek na celkové hodnocení:

  • index čistého vzduchu: 33,3 %
  • index energetické účinnosti: 33,3 %
  • index skleníkových plynů: 33,3 %

Hodnocení sestává ze tří základních skupin zkoušek. Index čistého vzduchu sestává z emisí nemethanových uhlovodíků, oxidů dusíku, oxidu uhelnatého, pevných částic a nově také čpavku. Na ten sice vyhlášky nestanovují limity, jeho nadmíra v životním prostředí je však škodlivá. Index energetické účinnosti značí, kolik pohonných hmot nebo elektřiny při provozu automobil spotřebovává.

Ke dvěma výše zmiňovaným indexům v roce 2020 přibyl ještě třetí pilíř nazvaný index skleníkových plynů. Souhrnné skóre za tuto skupinu zkoušek značí, kolik oxidu uhličitého, oxidu dusného a methanu automobil uvolňuje v různých situacích – se studeným motorem, se zahřátým motorem, za nízkých teplot či při jízdě na dálnici.

Laboratorní zkoušky

Laboratorní část zkoušek se odehrává na tzv. dynamometru, kterému někdy bývá přezdíváno rolující silnice. Každý vůz prochází sérií předepsaných testovacích cyklů simulujících různé situace. V průběhu těchto cyklů jsou sbírány veškeré zplodiny. Nasbírané výfukové plyny jsou posléze analyzovány. Dynamometr umí vytvořit stejný odpor, jaký auto zažívá na skutečné silnici. Roli hrají zejména dvě veličiny – setrvačný a aerodynamický odpor.

Základem pro laboratorní testy je zkušební cyklus známý pod zkratkou WLTC. Zkoušky Green NCAP jsou však náročnější a více odpovídají reálným situacím. Měření probíhá v průběhu čtveřice scénářů. Simuluje se jízda se studeným motorem, se zahřátým motorem, jízda v zimě a také cestování po dálnici. V rámci každého scénáře je měřeno množství vypouštěných škodlivin, konkrétně nemethanových uhlovodíků, oxidu uhelnatého, oxidů dusíku, čpavku a pevných částic. Kontrolována je i produkce oxidu uhličitého a spotřeba paliva či energie. Laboratorní testy jsou navrženy tak, aby umožnily přímé srovnání provozní ekologické stopy rozličného výběru vozů, a to nehledě na způsob pohonu.

Testy na silnici

Kromě testů prováděných v laboratoři Green NCAP podniká rovněž jízdní test na běžných silnicích. Pomocí speciálního přístroje schopného měřit emise za jízdy jsou opět kontrolovány uvolňované škodliviny, konkrétně oxidy dusíku, oxid uhelnatý a pevné částice. Základem testu je sada zkoušek označená RDE. Jde o metodologii, která byla vyvinuta za účelem kontroly a minimalizace rozdílů mezi hodnotami změřenými v laboratoři a v reálu. Zkoušky jsou ovšem opět rozšířeny tak, aby byly náročnější. Nejezdí se tak pouze v nadmořské výšce 0–700 m, nýbrž až do 1300 m. Rozsah teplot vzduchu se pohybuje mezi -7–35 °C namísto 0–30 °C.

Také při jízdních testech probíhá měření v rámci několika scénářů. Profesionální řidiči volí rozličné jízdní styly. Kromě řízení v běžných situacích je zkoušena také sportovní jízda s větším nákladem, šetrná jízda, dopravní zácpy a krátká jízda ve městě.

Testy energetické účinnosti

Jak je vlastně možné srovnávat spotřebu vozů jezdících na fosilní paliva s automobily s jiným typem pohonu? Spotřebu benzinu a nafty laboratoř pomocí známých hodnot spalného tepla obou typů paliv převádí na kilowatthodiny, což již umožňuje přímé srovnání. U hybridních vozů sčítáme spotřebovanou elektřinu plus benzín převedený na kWh a zjišťujeme, jaké souhrnné množství energie hybrid spotřebuje pro ujetí 100 km.

Přihlásit