Černé ovce: Jak přijít o všechno

Obsah dubnového dTestu

Aktuální číslo časopisu dTest 4/2024 Obsah dubnového dTestu

Sdílejte

Publikováno v časopise 11/2009

Paní Iva Švábenická si koupila loni před létem auto za 700 000 korun. Zaplatila 10 % akontace a zbytek si vzala na finanční úvěr s Autoleasing, což je produkt společnosti s Autoúvěr a.s., patřící do skupiny České spořitelny, a.s. Pro s Autoleasing se rozhodla proto, že v České spořitelně viděla záruku spolehlivosti a serióznosti. Úvěr si vzala na 5 let.

Začala splácet pravidelné splátky 20 000 Kč měsíčně a byla spokojená. Auto vyhovovalo jejím potřebám, protože jako programátorka pracující na živnostenský list potřebovala větší vůz, aby v něm mohla nejen pracovat, ale třeba také občas na cestách přespat. Zaplatila šest splátek a pak se stalo, že jí auto na parkovišti před hypermarketem v Liberci ukradli.
Když policie případ odložila a paní Švábenická dostala usnesení, předala vše pojišťovně Kooperativa a společnosti s Autoúvěr, a.s. Pojišťovna zaplatila plnění ve výši 540 000 Kč úvěrové společnosti a paní Švábenická si myslela, že tím to skončí. Společnost jí půjčila 630 000 Kč a po půl roce získala zpět téměř vše. Naopak poškozená byla ona, neboť zaplatila akontaci, splátky a přitom jí nezůstalo vůbec nic.
Jenže paní Švábenické přišlo od úvěrové společnosti konečné vyúčtování, kde stálo, že má doplatit celkem 438 000 Kč! Nejprve si myslela, že společnost nezapočítala platbu od pojišťovny, ale brzy pochopila, že se plete. Zvlášť, když za pár dnů dostala dopis od exekutora, který požadoval, aby uznala svůj závazek vůči úvěrové společnosti a buď do týdne zaplatila, nebo přistoupila na splátkový kalendář na jeden rok. Ani jedna z nabídek nebyla pro paní Švábenickou přijatelná, navíc naprosto nechápala, proč by měla zaplatit 438 000 Kč za auto, které nemá. A tak nic nepodepsala a Černé ovce se tímto problémem začaly zabývat.

Ve společnosti s Autoúvěr, a.s. nás prostřednictvím mluvčí České spořitelny odkázali na jejich ombudsmana. Ten paní Švábenické vysvětlil, že musí zaplatit všechny úroky za pět let a to v souladu se smlouvou. Jediné, co slíbil, že splátkový kalendář nebude paní Švábenická podepisovat u exekutora, ale přímo v úvěrové společnosti. Totéž nám zopakovala tisková mluvčí České spořitelny při natáčení. V obchodních podmínkách společnosti se píše, že věřitel může žádat veškeré úroky při krádeži auta nebo totální škodě. Slovo „může“ však znamená také, že nemusí! Bylo nám řečeno, že právě proto, že si paní Švábenická vzala auto na své IČ a dala ho do podnikání, požaduje společnost veškeré úroky. Argument, že auto bylo ukradeno tak brzy, že ho paní Švábenická do podnikání nakonec nedala, neobstál. „My chceme svoje úroky,“ trvala na svém tisková mluvčí České spořitelny. A paní Švábenické poradili, aby zašla do Kooperativy a zeptala se, zda by jí nezaplatili za ukradené auto více. Tam jsme šli pochopitelně s ní. Dozvěděli jsme se, že Kooperativa zaplatila obecnou cenu, tedy cenu obvyklou v čase odcizení vozidla, kterou ponížila o 10% spoluúčast.
To bylo všechno, co jsme mohli pro paní Švábenickou udělat. Zdá se, že pokud společnost s Autoúvěr, a.s. bude na svém požadavku trvat, skončí případ u obchodního soudu, protože auto bylo zakoupeno na IČ. A soud bude muset rozhodnout, zda jsou nároky společnosti na zisk v tomto případě oprávněné.

Smutný příběh prozatím bez konce. Příběh velmi poučný. Určitě se vyplatí – pokud si kupujeme auto na leasing či úvěr – nejprve zjistit, jaké jsou podmínky v případě krádeže či totální škody. Pokud vám ve společnosti budou tvrdit, že vše zaplatí pojišťovna, jak se to většinou stává, nevěřte jí a ptejte se dál nejraději s kalkulačkou v ruce. Zeptejte se, zda v takovém případě budou chtít uhradit veškeré úroky za dobu úvěru či leasingu a pokud řeknou, že ano a nedají vám jinou alternativu, půjčte si peníze raději jinde. Existují společnosti, které v takovém případě umožňují splácet dál, jako by se vůbec nic nestalo, a plnění od pojišťovny dostanete vy. A ještě jedna zkušenost. Čím delší doba splácení, tím větší úroky a samozřejmě větší požadavky společnosti. Takže počítejte! Ale ne až když se něco stane, ale ještě předtím, než si auto vyberete! A také se zeptejte na spotřebitelský úvěr ve vaší bance, protože tam budete splácet dál, i když vám někdo auto ukradne.

Maria KŘEPELKOVÁ, pořad Černé ovce, který informuje a chrání nejenom spotřebitele

Slovo advokáta

Paní Švábenické vůbec nezávidím. Splnila všechny své povinnosti, které dle smlouvy měla, tedy nic špatného neudělala, proti riziku krádeže se řádně pojistila a přesto má nést poměrně citelnou finanční újmu. „Pouze“ si neuvědomila skutečný obsah obchodních podmínek, které vypracoval někdo jiný, což lze jinými slovy popsat rovněž tak, že svému obchodnímu partnerovi „naletěla.“
Vzniklou situaci můžeme shrnout do několika bodů s tím, že výpočty částek berme pouze jako orientační:

  • Paní Švábenická uzavřela smlouvu o úvěru, jejíž podmínkou bylo současné sjednání pojištění proti krádeži takto financovaného automobilu s pojistným plněním vinkulovaným ve prospěch věřitele a řádně splácela splátky úvěru; do částky 20 000 Kč měsíčně byla zahrnuta splátka jistiny úvěru (postupné splácení půjčené částky), splátka úroků (odměna věřiteli za to, že jí peníze půjčil) a měsíční pojistné (odměna pojišťovně za krytí rizika, že automobil bude odcizen). Kdyby vše proběhlo dle očekávání, vrátí sice za půjčených 630 000 Kč během 5 let celkem 1 200 000 Kč, tj. přeplatí celkem 570 000 Kč, o které se mezi sebou rozdělí úvěrová společnost a pojišťovna. Avšak tyto peníze by nemusela vracet najednou, měla by po celou dobu s čím jezdit a mohla si snadno předem spočítat, kolik jí tento úvěr bude stát.
  • Automobil jí byl po krátké době odcizen a policie případ odložila, neboť pachatele kupodivu nevypátrala; z hlediska pojistné smlouvy tedy nastala pojistná událost a pojišťovna – opět v souladu s pojistnou smlouvou – vyplatila pojistné plnění, odpovídající částečné hodnotě automobilu, osobě, v jejíž prospěch bylo pojistné plnění určeno, tedy jejímu věřiteli, společnosti s Autoúvěr, a.s.
  • Úvěr paní Švábenické byl v důsledku odcizení vozidla, opět v souladu s všeobecnými obchodními podmínkami, předčasně ukončen. Její věřitel následně získal podstatnou část jistiny své pohledávky zpět (z plnění pojišťovny), paní Švábenická nemá automobil a ve výsledku na úrocích stále dluží úvěrové společnosti tolik, kolik by musela doplácet, jako kdyby ke krádeži nedošlo. Navíc tento dluh, ve všeobecných podmínkách označený jako „mimořádný poplatek za předčasné ukončení Úvěrové smlouvy v důsledku pojistné události“, sjednaný „ve výši úroků ode dne předčasného ukončení smlouvy do dne původně předpokládaného řádného ukončení úvěrové smlouvy“, již není rozložen do pětiletých splátek, byť jí splátkový kalendář úvěrová společnost navrhla, ale podle všeobecných podmínek by jej mohla jako věřitel požadovat ihned, což ostatně činí s tím, že se tak stane, pokud paní Švábenická nepřistoupí
    na splátky rozložené do jednoho roku.
  • Věřitel je na tom nyní vlastně lépe, než kdyby ke krádeži vůbec nedošlo. Z původní pohledávky ve výši 630 000 Kč (půjčená částka, odpovídající kupní ceně automobilu po odečtení 10% akontace) již získal zpět několik tisíc na splátkách, placených do doby, než bylo vozidlo odcizeno, k tomu dostal úroky z částky 630 000 Kč za prvního půl roku řádného splácení úvěru, k tomu dalších 540 000 Kč od pojišťovny a z půjčené jistiny 630 000 Kč zůstává zatím nevypořádaných 90 000 Kč. K této částce, na jejíž vrácení by nárok měl, však požaduje dalších cca 348 000 Kč v podobě „mimořádného poplatku“, jinými slovy požaduje částku odpovídající úrokům nejen z částky 90 000 Kč, ale i z částky 540 000 Kč, tedy z prostředků, které již byly úvěrové společnosti vráceny formou pojistného plnění. Vrácené prostředky přitom může znovu investovat a získá z nich další úroky (nebo „mimořádné poplatky“, pokud i dalšímu klientovi automobil odcizí…).
  • Pojišťovna dostávala pojistné, které bylo nejspíše od počátku vypočteno z pořizovací ceny 700 000 Kč, avšak po půl roce dle jejího názoru, který může být i správný, poklesla hodnota automobilu o 100 000 Kč. Z částky 600 000 Kč byla ještě odečtena 10% spoluúčast, takže vyplacené pojistné skutečně může představovat částku 540 000 Kč. Pojišťovny nám nemusí být líto, neboť s tímto rizikem kalkulovala, dostala od paní Švábenické zaplaceno za to, že jej podstoupila, a u dalších klientů, kteří jí zaplatí, aniž by u nich došlo k pojistným událostem, se jí tato dílčí ztráta samozřejmě vynahradí, ostatně v tom je princip pojištění.
  • Bude-li úvěrová společnost trvat na zaplacení „mimořádného poplatku“, paní Švábenická na tomto úvěru tratí cca 478 000 Kč, tj. 70 000 Kč akontaci, kterou jí nikdo nevrátí, 60 000 Kč spoluúčast pojišťovně a 348 000 Kč „mimořádný poplatek“, který je po ní požadován. Paní Švábenická přitom „ušetří“ pouze částku, odpovídající pojistnému za zbytek doby úvěru.

Paní Švábenická má nyní možnost zaplatit vše, co po ní úvěrová společnost požaduje, buď jednorázově, nebo přistoupením na splátkový kalendář. Bude o pár set tisíc korun chudší, ale bude o zážitek bohatší. Tato dlužnice ovšem může zaplatit pouze 90 000 Kč, které by musela vrátit v každém případě, a o zbylých 348 000 Kč se může úvěrovou společností nechat žalovat se všemi riziky, které ze soudního sporu vyplývají, včetně povinnosti k náhradě nákladů řízení, která by byla uložena neúspěšnému účastníkovi.
Soud buď rozhodne tak, že neshledá žádný důvod neplatnosti smlouvy a všeobecných podmínek a věřiteli přizná nárok na „mimořádný poplatek“, nebo žalobu zamítne s odkazem na rozpor smlouvy se zákonem, neboť § 503 odst. 3 obchodního zákoníku umožňuje věřiteli požadovat úrok pouze za dobu, než dojde k vrácení půjčených prostředků, rozpor s poctivými zásadami obchodního styku nebo pro výkon práva věřitele v rozporu s dobrými mravy.
Výsledek soudního sporu si netroufám předem odhadnout, neboť od ustanovení § 503 odst. 3 obchodního zákoníku se lze dohodou účastníků odchýlit a ustanovení o dobrých mravech dle občanského zákoníku či o zásadách poctivého obchodního styku dle obchodního zákoníku soudy příliš často neaplikují a rozhodnutí o podobném případu dosud publikováno nebylo.

Závěrem uvádím, že existují i úvěrové společnosti, jejichž podmínky jsou vůči dlužníkům příznivější a které požadují úroky pouze z toho, co půjčily a co jim vráceno nebylo. Všem zájemcům o úvěr bych tedy doporučoval věnovat pečlivou pozornost všemu, co podepisují. Pokud nějakému ustanovení úvěrové smlouvy či obchodních podmínek nerozumí, ať takovou smlouvu neuzavírají nebo teprve po konzultaci s někým, kdo věci opravdu rozumí. Spokojit se pouze s vysvětlením úvěrové společnosti, která má zájem na co nejvyšším zisku, někdy i na úkor svého klienta, v žádném případě dostačující není…

JUDr. Martin Sochor, advokát

Přihlásit