Mikrobiom – vnitřní supervelmoc

Obsah únorového dTestu

Aktuální číslo časopisu dTest 2/2021 Obsah únorového dTestu

Publikováno v časopise 1/2021

Mikrobiom je okem neviditelný a u každého člověka unikátní „ekosystém“, který hraje v těle možná větší roli, než si myslíme. O co vlastně jde, co jej ovlivňuje a jak se dá „špatný“ mikrobiom léčit? Co je transplantace stolice, jak probíhá a v jakých případech může člověku pomoci? Proč stolici nemohou darovat obézní lidé? Na tyto i další otázky pro dTest odpovídala předsedkyně České mikrobiomové společnosti České lékařské společnosti J. E. P., prof. MUDr. Helena Tlaskalová-Hogenová, DrSc.

O mikrobiomu donedávna laická veřejnost možná ani nevěděla. Mohla byste vysvětlit, co to vlastně je?

V devadesátých letech došlo k rozvoji molekulárně biologických metod, které umožnily analýzu lidského genomu a jeho popis, k němuž došlo v roce 2000. Tyto metody (především metody sekvenační) se následně využily i pro analýzu lidského mikrobiomu.

Mikrobiom je souhrn genů všech mikrobů, které osidlují náš organismus. Pro souhrn všech mikroorganismů se používá slovo mikrobiota (dříve „mikroflóra“), dnes se termíny mikrobiom a mikrobiota používají zástupně. Nejvíce mikrobů je ve střevech: střevní mikrobiom obsahuje 150× více genů než genom lidský (genom našich buněk) a je velmi různorodý, obsahuje kolem tisíce rodů bakterií; kromě bakterií ale obsahuje i viry, kvasinky a parazity. Zjistilo se, že se složením našeho mikrobiomu navzájem lišíme, že každý z nás má určitý individuální mikrobiom. Pro další informace o mikrobiomu doporučuji navštívit web České mikrobiomové společnosti: www.mikrobiom-cms.cz.

Prof. MUDr. Helena Tlaskalová-Hogenová, DrSc.

Vystudovala Fakultu všeobecného lékařství UK v Praze. Po studiích krátce působila v nemocnici v Ústí nad Labem, poté zakotvila na imunologickém oddělení Mikrobiologického ústavu Akademie věd v Praze, kde působí dosud. Přednáší rovněž na 1. LF a Přírodovědecké fakultě UK. Její vědecký zájem se soustřeďuje na slizniční imunitu, střevní imunopatologii a význam mikrobioty ve vývoji imunity. Pomocí gnotobiotických experimentálních modelů lidských chorob a klinických vzorků od pacientů prokázala se svými spolupracovníky, že komenzální bakterie (mikrobiota) hrají významnou roli v patogenezi (rozvoj chorobných změn, pozn. red.) některých autoimunitních a nádorových chorob. Od roku 2019 je předsedkyní České mikrobiomové společnosti ČLS JEP.

Která medicínská odvětví se mikrobiomem zabývají?

Metodickými aspekty výzkumu mikrobiomu se zabývá molekulární biologie (metagenomika, metabolomika a další), genetika a samozřejmě mikrobiologie. Když byly publikovány první analýzy složení mikrobiomů a jejich funkcí a bylo jasné, že mikrobiota výrazně ovlivňuje naše zdraví, začali se o mikrobiom zajímat lékaři různých oborů, včetně klinických. Na základě toho, že je možné mikrobiotu u pacientů s různými chorobami studovat i částečně ovlivňovat, je zájem kliniků o spolupráci v tomto oboru enormní.

Pracovníci našich laboratoří spolupracují s odborníky z oblasti gastroenterologie, alergologie, onkologie, oftalmologie, dermatologie, neurologie, psychiatrie a dalších.

Velký význam pro výzkum mikrobiomu a jeho efektů měl náš učitel a světově proslulý imunolog, profesor MUDr. Jaroslav Šterzl, který v Mikrobiologickém ústavu Akademie věd založil v 60. letech minulého století gnotobiologickou laboratoř v Novém Hrádku. Tato laboratoř byla v té době jednou z pouhých tří laboratoří na světě, kde vědečtí pracovníci využívali bezmikrobní zvířecí modely pro studium vlivu nepatogenních (komensálních) bakterií na imunitu a zdraví. Používali jsme experimentální modely lidských chorob a zkoumali jsme, jak se různé bakterie uplatňují při vzniku a vývoji chorob a jak je možné bakteriemi a jejich složkami nemoci ovlivnit.

Mluvili jsme o střevní mikrobiotě, kolik vůbec v těle máme dalších mikrobiomů?

Mikrobiota osidluje všechny povrchy kryté epitelem, velmi důležitý je kožní mikrobiom, v ústech máme orální mikrobiom, mikrobiom je přítomný v dýchacích cestách, existuje také mikrobiom urogenitálního traktu, například u žen je velice důležitý vaginální mikrobiom.

Každý mikrobiom určité oblasti v našem těle má jiné složení, je totiž tvořený určitými typy mikrobů podle prostředí, ve kterém mikrobi žijí. Důležité je, že většina interakcí mezi námi (našimi buňkami) a mikroby je v rovnováze, vztah je symbiotický. Naše tělo poskytuje vhodná prostředí pro život mikroorganismů a zajišťuje mikrobům výživu; mikrobi nám naopak pomáhají zajišťovat důležité fyziologické funkce, které mají zásadní význam pro naše zdraví. Je to tedy oboustranně výhodná spolupráce či souhra.

Známá je role mikrobioty v trávicích procesech, například některé bakterie produkují enzymy, které chybějí v lidském organismu a jsou potřebné k trávení potravy. Kromě toho hrají mikroorganismy důležitou obrannou roli, zabraňují vstupu patogenních mikrobů, stimulují a regulují imunitu a brání tak vzniku infekčních, ale i dalších chorob.

K čemu slouží v těle například mikrobiom dýchacího traktu, který jste zmínila?

Úlohou tohoto mikrobiomu je ovlivňovat fyziologické funkce buněk, které jsou v dýchacích cestách a plicích. Mezi hlavní efekty patří regulace imunitních složek dýchacího systému, tedy antiinfekční odolnost. Podobně jako na sliznici střeva zabraňuje nebezpečným patogenním mikrobům ve vstupu do dolních dýchacích cest a jejich interakci s buňkami kryjícími dýchací trakt. Mikrobiota dýchacího traktu je však mnohem méně prozkoumaná než mikrobiota zažívacího traktu – střevní mikrobiom.

Čím to je, že nejlépe prozkoumaný je střevní mikrobiom?

Střevní mikrobiom začal být zkoumán jako první, pravděpodobně proto, že je v něm nejvíce mikrobů a že vzorky stolic jsou snadno dostupné.

Už v dávných dobách Hippokrates považoval střevo za velmi významný orgán pro lidské zdraví, ale i možný zdroj vzniku nemocí. Střevo je velmi důležitý orgán hlavně v oblasti imunity. Ví se, že obsahuje 70 procent imunitních buněk lidského těla. Důležité je, že imunitní buňky produkují různé cytokiny a další mediátory, které ovlivňují reakci našeho organismu na cizorodé látky.

Mikroorganismy obsahují složky, které stimulují (aktivují) imunitní buňky ve střevě. Zdravý slizniční imunitní systém je schopný udržovat rovnováhu mezi potřebnou stimulací, mikrobními složkami a tolerancí, to znamená, že dovede i utlumovat reakci na tyto stimuly (tzv. slizniční tolerance).

V této souvislosti je důležité zmínit také bariérovou funkci sliznic, která normálně nedovoluje volný prostup mikrobů a jejich produktů do cirkulace. Předpokládá se, že důvodem často se vyskytujících autoimunitních, zánětlivých i nádorových chorob je, že porušení slizniční bariéry (takzvané leaky gut, děravé střevo) jako důsledek dysbiózy vede k tomu, že některé mikrobní složky mohou proniknout do cirkulace, aktivují imunitní buňky v různých orgánech a spouští zánět, tedy škodlivou imunitní reakci.

Výzkum ostatních mikrobiot tedy bude ještě pokračuje?

Ano. Důležitá je přístupnost materiálu, poměrně dost prozkoumán je díky stomatologům i orální mikrobiom. Prozkoumán je hodně i vaginální mikrobiom, s nímž souvisí řada chorob. 

Někdy se říká, že mikrobiota je náš druhý mozek. Jak tomu máme rozumět?

Ano, je to proto, že množství neuronů ve střevech je stejně velké, jako je množství neuronů v celé míše. Ve střevě jsme vybaveni množstvím buněk nervového systému, které dovedou přijímat stimuly od mikroorganismů a jejich produktů a přenášet je do mozku.

Je pravda, že hmotnost bakteriálního osídlení našeho střeva představuje v součtu 1 až 2 kilogramy?

Ne, toto tvrzení bylo nedávno opraveno, hmotnost bakteriálního osídlení střeva je podle současných vědeckých závěrů 250 až 500 gramů. Rovněž opraveno bylo i to, že máme v těle 10× víc bakterií než buněk.

V roce 2015 vyšel článek, který ukázal, že autoři původní teorie nepočítali s červenými krvinkami erytrocyty, takže ve skutečnosti počet bakteriálních buněk ve srovnání s počtem buněk, které tvoří naše tělo, je skoro 1:1, jen lehce převažují bakterie.


Půl kilogramu mikroorganismů je stále poměrně hodně. Může být při tomto množství bakteriální osídlení střev vidět při kolonoskopii – tedy při vyšetření střeva endoskopem?

Mikrobiom není možné vidět běžným endoskopem, kterým se sledují zánětlivé nebo nádorové změny ve střevní sliznici. Střevní mikroorganismy lze vidět jen při velkém zvětšení pod mikroskopem. Analýzy střevního mikrobiomu se dělají nejčastěji ze stolice. Když se člověku odebírá při koloskopii vzorek tkáně, tzv. biopsie, je možné udělat analýzu mikrobů v bioptickém vzorku, což má význam při výzkumu například rakoviny tlustého střeva.

Zmínila jste individuálnost mikrobiomu. Má tedy každý člověk na zemi unikátní mikrobiom?

Vlastní mikrobiom se zakládá hned po narození. To je také nejdůležitější období, kdy mikroorganismy osidlují tělní povrchy, utváří se mikrobiom. Jistou stabilitu dosahuje až kolem druhého až třetího roku života. Vývoj mikrobioty trvá tedy poměrně dlouho.

Pro kvalitu mikrobioty a pro to, aby se vytvořil výhodný, zdravý mikrobiom a podpořil se růst prospěšných bakterií, je velmi důležitá strava v začátku života. Když už je mikrobiota relativně stabilní (přibližně 60 až 70 procent jejího složení se udržuje celý život), může se měnit v průběhu života, a to zejména pod vlivem stravy, po užívání antibiotik, léků a podobně. Speciálně střevní mikrobiota, ale i ta v dýchacích cestách, obsahuje velké množství bakterií, které není možné běžnými metodami kultivovat.

Teprve analytické molekulárně-biologické metody ukázaly, že tam bakterie jsou a je možné je identifikovat. Obdoba se odehrává ve všech oblastech planety, při průzkumu oceánů či sopek; tyto molekulárně-biologické metody objevují mikrobiotu na místech, kde se nečekalo, že je život, a dokazují, že jsme obklopeni mikroby na všech místech.

Je bakteriální osídlení těla přítomno už u právě narozených dětí?

Nedávno se objevily publikace, že malé množství bakteriálních nukleových kyselin je přítomno už v placentě a ve střevě nenarozených embryí. Ale zatím to není jisté, vědci se ještě pořád na tomto nálezu neshodli. Někteří tvrdí, že to tak je, někteří zase, že je to výsledkem kontaminace. Hlavní stimulus od mikrobů ale každopádně přichází až po narození.

Jakým způsobem dochází k osídlení těla u dětí narozených císařským řezem a u nekojených miminek?

Přirozený porod je určitě lepší než císařský řez. Dítě se během přirozeného porodu setkává povrchově, ale zřejmě i ústy s mikroby, které jsou důležité pro vývoj jeho imunitního systému. U císařského řezu se toto neděje. V některých porodnicích ve světě se proto dokonce dělá to, že když žena porodí císařským řezem, novorozence následně pomažou výtěrem z matčiny vagíny a dají jim ho i do úst.

Co se týče kojení, udává se, že mateřské mléko je pro růst prospěšných bakterií ve střevě kojence nejideálnějším zdrojem živin i pro jeho mikrobiotu, podporuje totiž růst laktobacilů a bifidobakterií. Nedávno bylo objeveno, že mateřské mléko dokonce tyto bakterie obsahuje a dítě tak dostává s mlékem přímo i tyto bakterie, které jeho střevo osidlují. Je zajímavé, že také z imunologického hlediska dostává novorozenec mateřským mlékem to nejlepší a potřebné, tedy specifické imunitní faktory své matky. Takzvaný společný slizniční imunitní systém totiž zajištuje to, že s mateřským mlékem dostane od matky i protilátky a buňky, které jsou schopné reagovat s mikroby, jež má matka ve střevě a kterými se novorozenec osidluje.

Jaké další faktory ovlivňují během života složení a kvalitu našeho mikrobiomu?

Složení mikrobiomu je do jisté míry ovlivněno rasou, dědičnými faktory a během vývoje jedince se mění. Po narození je mikrobiota velmi nestabilní, va­ria­bilní, teprve kolem třetího roku života se jistým způsobem stabilizuje a podobá se mikrobiotě dospělých.

Ze zevních faktorů ovlivňuje mikrobiotu hlavně strava, ale i užívání antibiotik a jiných léků. V posledních dekádách pozorujeme nevysvětlitelný nárůst zánětlivých a nádorových chorob, který koreluje se změnami složení naši mikrobioty. Zdá se, že je to v souvislosti se změnami životního stylu. Vliv má například to, že většina obyvatelstva žije dnes spíše ve městech, velký vliv má změna ve složení naší stravy – jíme mnohem více průmyslově zpracovaných potravin. K negativním vlivům na složení mikrobioty a následnému nárůstu nemocí přispívá také nedostatek pohybu a zvyšující se množství stresu.

Na složení mikrobioty má vliv i stres?

Ano, stres mění složení mikrobioty. To je právě důkaz té obousměrné komunikace mezi střevem a mozkem.


Jak vlastně vypadá zdravý mikrobiom?

To je zcela zásadní otázka. Problémem je, že „zdravý“ mikrobiom není zatím možné zcela přesně definovat, zvláště když uvážíte jeho individuální variabilitu a množství faktorů, které ho ovlivňují.

Vychází se tedy ze srovnání velkého množství analyzovaných mikrobiomů zdravých a nemocných jedinců. Bylo například ukázáno, že některé typy prospěšných mikrobů jsou více a ve vyšším procentu zastoupeny ve stolici zdravých lidí.

Jsou tedy alespoň rámcově definované základy zdravé mikrobioty, nějaký orientační standard?

Ano, ale opravdu jen rámcově. Normální střevní mikrobiota se analyzovala a základní rysy se určily díky dobrovolníkům z řad zdravých lidí. Tak bylo možné definovat i odchylky od normálu, tzv. dysbiózu, poruchu rovnováhy v mikrobiotě, která je charakterizována především snížením její různorodosti.

Dalším popsaným rysem dysbiózy bylo malé množství prospěšných mikrobů a vyšší výskyt potenciálně patogenních mikrobů, tedy těch, které mohou být za určitých podmínek škodlivé. Dysbióza byla postupně zjištěna a popsána nejprve u pacientů trpících střevními chorobami a později také jinými chronickými chorobami, včetně některých chorob duševních. Zajímavé bylo zjištění, že například i obézní lidé mají od „normální mikrobioty“ velké odchylky.

Jaké důsledky může mít pro naše zdraví špatně fungující mikrobiom?

Jsme v období, kdy narůstají základní znalosti o mikrobiotě. Jsou možnosti dát si udělat analýzu, avšak zatím jen za poměrně velké peníze. Bohužel stav poznání v této oblasti ale není ještě takový, aby na základě analýzy mohl člověk usoudit, co je v mikrobiotě špatně.

V reklamách některých firem se bohužel objevují nabídky analýzy mikrobioty spolu se slibem, že vám dodají přesně ty mikroby, které vám chybějí. Proti takovým tvrzením my, členové České mikrobiomové společnosti České lékařské společnosti, vystupujeme. Byznys zneužívá momentální zájem o mikrobiotu. Rozvoj nových poznatků jistě nové přístupy v brzké budoucnosti umožní. Zatím je možné využít znalostí o působení různých typů probiotik, zvláště těch, jejichž účinnost byla ve stu­diích prokázána.

Jak tedy v praxi probíhá diagnostika špatně fungující mikrobioty?

Člověk musí odevzdat stolici, nejlépe opakovaně, a v laboratoři se analyzuje složení mikrobioty náročnými sekvenčními technikami, které se pak spolu s klinickým průběhem choroby hodnotí.

Hlavní možností, jak mikrobiotu ovlivnit, je podávání probiotik. V některých případech se již experimentálně zkouší nejnovější přístup, tedy přenos fekální mikrobioty od zdravého dárce (tzn. fekální mikro­biální transplantace). Existuje skupina, která dělala přenos zdravé stolice u autistických dětí. Několik týdnů jim každodenně dávali zdravou stolici. Autistické děti se zlepšily nejen z hlediska průjmů, kterými často trpí, ale i psychicky; jejich stav byl výrazně lepší dokonce i dva roky po přenosu stolice.

To je zatím ale ojedinělá publikace, ve které byl popsán prokazatelný pozitivní efekt přenosu stolice. U klostridiových infekcí je to dokázáno jasně, tam je 90procentní úspěšnost přenosu fekální mikrobioty u lidí, kteří jsou na pokraji smrti. U jiných nemocí se přenos zdravé mikrobioty zatím jenom zkouší.

Mluvili jsme o nerovnováze, dysbióze, která bývá spojována s mnoha chorobami a poruchami imunitního systému. Může být spouštěčem těchto nemocí skutečně mikrobiom? Nebo je naopak změna mikrobiomu těmito onemocněními způsobena?

To je výborná otázka, to právě nevíme. Když jsme nemocní, všechno se v těle změní a i mikrobi mají jiné podmínky k životu. Účast mikrobioty při vzniku nemocí byla kauzálně dokázaná na zvířecích modelech lidských chorob, ale přímo u lidí je průkaz velmi obtížný.

Lidé, kteří přicházejí k lékaři, mají už chorobu v určité fázi vývoje, choroba má své klinické projevy. Když se pak ukáže, že mají ve srovnání se zdravou populací odlišné složení mikrobioty, tak se neví, jestli je to příčina, následek nebo jenom asociace.

Prvotní nadšení vyplynulo z výsledků experimentálních přístupů, a nyní přichází lehké zklamání. Předpokládá se, že odpověď na vaši otázku možná ukáže přenos neboli transplantace fekální mikrobioty. Zatím je přenos stolice povolen a prováděn pouze u lidí s klostridiovou infekcí (závažné průjmy), u jiných se tento postup teprve zkouší. Myslím si, že to by byla cesta, která by mohla i experimentálně ukázat, jestli lišící se mikrobiota u nemocných je příčinou nebo důsledkem některých chorob.

Ovlivňuje mikrobiom také naše emoce, náladu, psychické funkce? Jak? Nebo emoce ovlivňují mikrobiom?

Dávno známé jsou interakce střeva s mozkem, před nějakou zkouškou mívají lidé často střevní potíže nebo třeba i zvrací. V poslední době byla prokázána oboustranná komunikace mezi mozkem, střevem ale i střevní mikrobiotou.

Pokud je složení mikrobiomu porušené (takzvaná dysbióza), vzniká v organismu prozánětlivý stav. V případě, že bariérová funkce střevní sliznice není dokonalá nebo je porušená regulace imunitních odpovědí, vzniká v mozku prozánětlivý stav.

U pacientů s depresemi bylo experimentálně pomocí analýzy mikrobioty a moderních zobrazovacích metod používaných ke sledování mozkových funkcí jasně prokázáno, že vztah mezi psychickým stavem a střevní mikrobiotou existuje. Zajímavé bylo zjištění, že mnohé komensální (nepatogenní) bakterie produkují neuroaktivní látky, které ovlivňují mozek a hrají roli v psychice. V poslední době se tedy množí důkazy, že spojení mezi střevním mikrobiomem a psychikou existuje. Dříve bylo známé spojení (osa) střevo–mozek, nyní se přidal mikrobiom, takže se mluví o ose mikrobiom–střevo–mozek.

Pozná sám pacient, že má s mikrobiotou potíže?

Sám na sobě to člověk nepozná, jen průjmy, zácpa a další klinické projevy tzv. funkčních poruch zažívacího traktu mohou naznačovat, že je něco v nepořádku i se střevní mikrobiotou. U některých střevních chorob, jako např. u idiopatických střevních zánětů (Crohnova choroba, ulcerosní kolitida), je účast mikrobioty prokázána i s důsledkem poruchy imunitních reakcí, které hrají rozhodující úlohu. Když berete antibiotika, která „vybijejí“ kromě příslušných patogenních mikrobů i část mikrobioty, je vhodné podávat probiotika – nedojde pak k nežádoucím důsledkům, které mohou nastat po „vybití“ mikrobioty.


Pokud by člověk chtěl zjistit stav své mikrobioty, jak to může udělat?

Jak jsme říkali, analýza je možná, člověk si ji může u některých firem objednat, zatím s poměrně velkými finančními náklady.

Bohužel stav znalostí není na takové úrovni, aby na základě provedené analýzy mohli příslušní pracovníci oprávněně doporučit specifický způsob ovlivnění mikrobioty (kromě obecných rad týkajících se stravy a užívání probiotik).

Jak se porucha funkce mikrobiomu diagnostikuje, existuje například nějaká „stupnice“ kvality mikrobioty?

To je základní a nejtěžší otázka. Jak jsme říkali, dá se analyzovat mikrobiota ve stolici, potom následuje hodnocení. Ví se, že některé bakterie jsou zdraví prospěšné, především ty, které produkují mastné kyseliny s krátkým řetězcem (např. butyráty). Posuzuje se početní převaha prospěšných vůči potenciálně patogenním (škodlivým) bakteriím.

Například ve stáří ubývá prospěšných bakterií a narůstá množství těch potenciálně patogenních, těm se říká patobionty. Způsoby analýzy se vyvíjejí, zlepšují, ale zatím se neukazuje, že by bylo jednoznačně možné definovat standard zdravé mikrobioty. Jsme stále ještě na počátku porozumění funkce mikrobiomu a jeho významu pro zdraví.

Pokud člověk užívá nějaká antibiotika, může si tím zahubit veškerou mikrobiotu?

Antibiotika se předepisují podle typu infekce – patogenního mikroba napadajícího pacienta. Antibiotika, která jsou schopna vymýtit patogeny, „berou“ (vybíjejí) i prospěšné bakterie podobného typu. Veškerou mikrobiotu ale vyhubit nemohou.

Kromě nebezpečí vzniku antibiotické resistence bakterií bylo mnohokrát prokázáno, že nadužívání antibiotik může velmi poškozovat zdraví. Například v USA jsou státy, kde lékaři více předepisují antibiotika, a jiné státy, kde je podávání antibiotik limitováno. Zjistilo se, že zvýšená konzumace antibiotik vysoce koreluje s výskytem obezity, ale i Croh­novy choroby. Čím častěji lidé berou antibiotika, tím víc stoupá výskyt chronických chorob. Nejnebezpečnější jsou pak následky častého podávání antibiotik u dětí předškolního věku.

Už zde zaznělo, že probiotika mohou snížit negativní vliv antibiotik. Má smysl pravidelně užívat doplňky stravy, které je obsahují?

Myslím si, že probiotika je vhodné užívat každodenně, ale především z přírodních zdrojů, to znamená jíst pravidelně mléčné kysané výrobky (jogurty, kefír), kvašenou zeleninu a podobně. V těchto potravinách jsou totiž přítomné prospěšné mikroorganismy.

V lékárně koupená probiotika (doplňky stravy) je vhodné používat tehdy, když se něco děje, například při a po infekčních průjmech nebo právě při léčbě antibiotiky.

V klinických studiích se ukazuje, že některé typy probiotik prokazují preventivní nebo léčebnou efektivitu také u jiných nemocí, dokonce i duševních, například u těžkých depresí. Probiotika dokážou totiž měnit mozkovou aktivitu. To jsou důkazy toho, že to, co máme ve střevě, míněno bakterie, může ovlivnit mozkovou aktivitu dobrým směrem.

Mají vůbec laktobacily a další „dobré složky“ přítomné v probioticích šanci přežít „koupel“ v trávicích šťávách a v pořádku doputovat až do tlustého střeva?

Ano, mají. U probiotik, která se v lékárnách prodávají, musí být kontrola toho, že probiotické bakterie přežijí v trávicích tekutinách. Pro účel podávání jsou tak vyzkoušené například určité kmeny laktobacilů. Chtěla bych jen upozornit, že probiotika přežívají ve střevním traktu jen dočasně, nekolonizují jej trvale, a je proto nutné podávat je opakovaně.

Ovlivňují složení mikrobioty i jiné léky vyjma antibiotik, ať už pozitivně, nebo negativně?

Ano, existuje několik publikací prokazujících změnu mikrobioty po podávání různých léků. Například metformin, lék používaný pro léčbu diabetu, ovlivňuje u pacientů složení mikrobioty.

Zajímavé je, že naopak mikrobiota ovlivňuje absorpci, toxicitu i účinnost léků. Na našem pracovišti jsme ve spolupráci s olomouckými farmakology prokázali, že například farmakokinetika (oblast farmakologie, která se zabývá zkoumáním a popisem osudu léčiv v organismu, a to od jejich podání až po vyloučení, pozn. red.) léku amiodaronu, který se podává při poruše srdečního rytmu, je ovlivnitelná změnou mikrobioty.

Na co dalšího je mikrobiota citlivá?

Na mikrobiotu má vliv řada faktorů. Změnit ji může třeba i krátkodobá změna stravování, cestování, ale hlavně celkový životní styl. Pravidelný pohyb, například běhání, je vhodný, zatímco u vrcholových sportovců, kteří mají velkou námahu a spoustu stresu, se často vyskytuje dysbióza.

Zajímavý experiment udělal americký vědec, jehož syn onemocněl autoimunitním typem diabetu a on chtěl vědět, proč se zvýšil výskyt těchto chorob. Vydal se do Afriky, kde našel lidi z kmenů žijících primitivním způsobem života. Po návratu do USA pak analyzoval mikrobiotu jejich stolic a zjistil, že diverzita, různorodost mikrobioty byla u těchto kmenů mnohokrát vyšší, navíc v ní bylo mnohem víc patogenů.

Tyto patogeny by v naší civilizaci vyvolaly těžké infekční choroby, zatímco příslušníci primitivních kmenů neměli žádné projevy těchto nemocí, jejich mikrobiota je chránila proti působení patogenů. Moderní styl našeho života vlastně poškozuje naše zdraví tím, že ovlivňuje (mění) naši mikrobiotu negativním směrem.

Čím mohou být rozdíly v mikrobiotě lidí ve vyspělém světě a primitivních kmenů způsobeny?

Příslušníci primitivních kmenů se živí přirozeně se vyskytujícími složkami potravy, nejedí průmyslově zpracované potraviny, mají ve své stravě mnohem větší podíl vlákniny, která podporuje růst prospěšných bakterií v jejich mikrobiotě. Je zajímavé, že příslušníci těchto kmenů mívají mnohem objemnější stolici, a to proto, že jedí hodně přirozené vlákniny. Důsledkem je mnohem menší výskyt rakoviny tlustého střeva.

Existuje nějaká souvislost mezi covidem a mikrobiotou?

Zatím není žádný přímý důkaz propojení covidu a mikrobioty. Kromě toho, že koronavirová infekce hůře a tíže postihuje nemocné lidi a starší generaci, u které se složení mikrobioty mění směrem k dysbióze.

Experimentální důkazy propojení nejsou, ví se jen, že infekce vede u některých jedinců ke změně složení mikrobioty. Vzhledem k tomu, že mikrobiota je hlavním stimulem pro náš imunitní systém, není vyloučená ani představa, že porucha v imunitních reakcích proti koronaviru souvisí se změnou složení mikrobioty.


Jak mikrobiotu ovlivňuje klystýr? Je prospěšné jeho pravidelné provádění?

Ovlivňuje ji, ale my jako Česká mikrobiomová společnost jsme zásadně proti těmto preventivním a léčebným postupům. Mikrobiota hraje důležitou roli a s klystýry, čištěním střev a dalšími podobnými procedurami nesouhlasíme. Zbavíte se jimi těch špatných, ale i dobrých mikrobů.

Jak by z pohledu mikrobiomu měl vypadat ideální jídelníček?

Cukry, zvlášť ty rafinované, které jsou přítomné v prodávaných sladkostech, by neměly patřit mezi součásti našeho stravování. Také průmyslově zpracované potraviny nejsou nejideálnější stravou. Doporučujeme jíst co nejvíc zeleniny a ovoce, z bílkovinných zdrojů hlavně ryby a případně bílé maso, například kuřecí, z mléčných produktů hlavně ty kysané. Jídlo je také jedna z radostí života, takže držení přísných diet různého typu není správné, zvláště pokud člověka stresuje.

Ovlivňuje mikrobiotu třeba i konzumace alkoholu?

Máme informace od kolegů z Německa i Francie, že pití červeného vína zlepšuje složení mikrobioty. Zlí jazykové ale tvrdí, že většinou tyto vědecké práce jsou jen z těch zemí, které produkují víno. Někdy jsem slyšela třeba i to, že pivo je zdravé, ale nedovedu odhadnout, zda je to pravda nebo zda toto tvrzení není spojené například s nějakou pivovarskou lobby.

Ovlivňuje mikrobiotu nějak i náš duševní stav?

Myslím, že ano. Víme, že komunikace mezi mozkem a střevní mikrobiotou je obousměrná, víme, že stres mění negativním způsobem složení mikrobioty. Důležité zřejmě i pro mikrobiotu je, aby si člověk nekladl žádné nedosažitelné cíle a bral život tak, jak běží, radoval se z maličkostí. Ideálně by člověk měl dělat to, co ho baví. Pokud mají lidé pocit, že jsou harmonicky propojeni nejen v rodině, ale i v širším okruhu, je to dobré; důležité je mít harmonické vztahy jak s lidmi, tak s mikroby.

Jak se dá špatně fungující mikrobiom léčit?

Existuje několik možností. Hlavním přístupem je úprava stravy, to je základ, pak úprava životního stylu. A pak jsou další možnosti, prebiotika, probiotika. Prebiotika jsou látky, které podporují růst prospěšných bakterií, a probiotika jsou živé, zdraví prospěšné bakterie. Mezi ně nověji řadíme tzv. psychobiotika, což jsou takové bakterie, které mají prospěšný vliv na naše mozkové funkce, na duševní život. A konečně nejradikálnější přístup a tím je přenos fekální mikrobioty neboli fekální bakterioterapie.

Zatím se přenos stolice ze zdravých dárců provádí u pacientů s těžkými klostridiovými infekcemi a jako dárci nejčastěji slouží zdraví rodinní příslušníci. Ale ve světě už existují banky stolic tak, jako jsou třeba krevní banky; lidé se zdravým mikrobiomem, ve kterém nejsou paraziti a podobně, tam odevzdávají stolici. Někde těmto dárcům platí a prý je to velmi lukrativní.

Říká se, že najít vhodné dárce je ale velký úkol a projít sítem na dárce stolice je těžší než se dostat na Harvard. Existuje velká spousta limitů, tím je nejenom složení mikrobioty potenciálního dárce, ale i stav jeho zdraví a různá další kritéria, všechno se podrobně zkoumá. Limity jsou dané ministerstvem zdravotnictví a jsou velice přísné. Přenos stolice pak probíhá nejen nazoenterální sondou nebo koloskopicky, ale ve světě existuje i přenos fekální mikrobioty formou tablet.

Je někdo z darování stolice už předem vyřazen?

Ano, stolici nesmějí dávat nemocní lidé, dále ti, kteří mají ve stolici patogenní kmeny bakterií nebo virů nebo kmeny bakterií, které jsou resistentní na antibiotika, ale například ani tlustí lidé. Ukázalo se, že lidé, kteří dostali stolici od obézního dárce a byli předtím celý život hubení, náhle ztloustli. Mikrobiota totiž hraje velkou roli v metabolismu, zodpovídá za využití energie z potravin.

Zmínila jste tablety používané ve světě k přenosu (transplantaci) stolice. Jak se vyrábějí?

Podrobnosti neznám, u nás jsem o podobném postupu zatím neslyšela. Musí se udělat analýza mikrobioty ve stolici, a když příslušný jedinec projde všemi přísnými kritérii, stane se dárcem, stolici daruje několikrát, udělají se z ní tablety. Forma tablet je pro pacienty určitě příjemnější než sondy.


Přihlásit