Jednorázové roušky, riziko pro přírodu?

Obsah květnového dTestu

Aktuální číslo časopisu dTest 5/2024 Obsah květnového dTestu

Sdílejte

Vydáno: 19.10.2020   

Zakrývání nosu a úst patří k hlavním zbraním v boji se šířením koronaviru. V současnosti pro občany ČR platí povinnost nosit roušku vždy, kdy se pohybují pod střechou, v MHD nebo na zastávkách. Část populace nosí vypratelné textilní roušky, část dává přednost jednorázovým.

Zatímco dříve se chirurgické roušky na jedno použití používaly v omezeném množství a setkávali jsme se s nimi zejména ve zdravotnických zařízeních, dnes na ně narazíme všude. Zvyšuje se tak i množství odpadu a ne každý ví, jak s použitou rouškou naložit. Znehodnocené roušky tak běžně končí v třídicích kontejnerech na papír nebo plast či dokonce na zemi.

V současnosti platí, že jednorázové roušky nejsou biorozložitelné a jediný způsob, jak se jich zbavit, je vhodit je do směsného odpadu. Kromě papíru, kovové tyčinky a elastických gumiček každá rouška obsahuje nezanedbatelné množství polypropylenu. Tento plast se rozkládá skutečně dlouho, samotné molekuly polypropylenu pak nezmizí nikdy. Mohou chemicky poškodit půdu i vodu.

Pokud se maska dostane do vody, může se stát pastí pro ryby či ptáky. Také přibývají k horám plastového odpadu znečišťujícího světové oceány. Jejich mikročástice se pak mohou oklikou dostat i na náš talíř.

Přihlásit