Voda a látky žádoucí

Přečtěte si nový dTest

Aktuální číslo časopisu dTest 10/2016 Přečtěte si nový dTest

Vydáno: 1.10.2009    Publikováno v časopise 10/2009

Voda je základní životní potřebou a v lidském těle hraje nezastupitelnou roli. Rozpouští živiny a jejich štěpné produkty, přenáší je na místa určení, umožňuje jejich vstřebávání i vylučování nepotřebných látek, zajišťuje zachování tělesné teploty. A hlavně, což si málokdo uvědomuje, je jedním z důležitých zdrojů dvou základních a pro tělo životně nezbytných prvků – vápníku a hořčíku.

Čím více obsahuje voda vápníku a hořčíku, tedy čím je tvrdší, tím lépe pro tělo. A naopak čím je měkčí, tím hůře pro tělo, především pro tepny a srdce. I tvrdost má ale své meze, resp. zdravotní optimumm. Příliš tvrdá voda také není žádoucí pro trvalé pití z důvodu vyšší zátěže minerálními látkami.

Nepochopitelný „vyhláškový“ paradox

Obsah vápníku a hořčíku (ale i dalších prvků, třeba velice důležitého sodíku, a sloučenin) ve vodě představuje pro spotřebitele důležitý údaj. A právě tady narazíme na nepochopitelný paradox. V době, kdy na každé potravině musí být uvedeno její složení a nově se zavádí i její nutriční značení, kdy moderní předpisy směřují k posílení role spotřebitele a jeho informovanosti, udělala v roce 2006 vyhláška upravující požadavky na označování balených vod – výjimku představují vody kojenecké – velký krok zpět. Oproti předchozí úpravě nediktuje ani minimální rozsah ukazatelů charakteristického složení minerální a pramenité vody (kromě obsahu oxidu uhličitého) ani povinnost uvádět u přírodních minerálních vod informaci o celkovém obsahu minerálních látek. Pouze vágně zakotvuje, že na obalu pro spotřebitele musí být uveden „údaj o analytickém složení udávající charakteristické složky…“.
Tenhle neurčitý požadavek nahrává výrobcům, kteří na obalech balených minerálních a přírodních vod mohou uvádět to, co sami uznají za „charakteristické složky“. Příklady z našeho testu: zatímco Aquila dříve udávala obsah hořčíku, nyní už neudává a neuvádí ani celkový obsah minerálních látek; tento údaj chybí i u minerální vody Prealpi (je deklarována jako vhodná pro přípravu kojenecké stravy).
U pitné vody z kohoutku není spotřebitel bez informací, byť není „sevřena“ do obalu s etiketou. Stačí buď otevřít webové stránky své vodárenské společnosti, nebo v jejím zákaznickém centru nahlédnout do aktuálního rozboru vybraných ukazatelů (k dispozici je i kompletní rozbor zdravotní nezávadnosti vody). Zatímco údaje o složení balených vod na etiketě mohou být staršího data (avšak ne déle než 3 roky), údaje o pitné vodě z kohoutku jsou „čerstvější“, protože i u toho nejmenšího zdroje (veřejné studny) se dělá minimálně jeden rozbor ročně, zatímco u velkých vodovodů i několik denně.
Většina výrobců balených pitných vod využívá toho, že nemusí žádné složení uvádět, a pouze konstatuje, že v lahvi je voda pitná. V našem testovaném souboru jsme našli jen tři světlé výjimky.

Vápník a hořčík

Optimálně by měl jeden litr vody obsahovat cca 40–80 mg vápníku a cca 20–30 mg hořčíku; vzájemný poměr celkového příjmu vápníku a hořčíku potravou by měl být cca 2:1; uvedený optimální poměr lze odvozeně vztáhnout i na vodu. Celková tvrdost vody (suma vápníku a hořčíku) by se měla pohybovat mezi cca 2–3,5 mmol/l.
Optimum je sice to nejlepší z dosažitelného, ale přírodě nelze přikazovat, jak má vodu „namíchat“. A to ani u nadstandardních výrobků, za které jsou oproti standardu – obyčejné pitné vodě považovány balené minerální, pramenité a kojenecké vody.

  • Kojenecká a pramenitá či minerální voda „vhodná pro přípravu kojenecké stravy a nápojů“
    Extrémně nízký obsah vápníku a vůbec nejnižší ze všech testovaných vod byl nalezen v Dobré vodě – pouhých 5,6 mg/l. (V roce 2001, kdy jsme balené vody testovali, byl v Dobré vodě obsah vápníku 10,71 mg/l). Otázkou je, zda poloviční obsah oproti roku 2001 jde na vrub přirozeného kolísání složení vody (přírodní minerální voda však má být ze stabilního zdroje) nebo jeho přečerpávání, či zda k tomu také přispívá i deklarovaná úprava zdroje odželezněním nebo zda je využíván nějaký nový vrt, který se od toho původního liší. Obsah hořčíku je sice pod doporučenou hodnotou, avšak na druhou stranu více než dvojnásobně převyšuje obsah vápníku (13 mg/l); výše uvedený optimální poměr 2:1 se otáčí v neprospěch vápníku.
    Podle celkové tvrdosti jsou Dobrá voda, Horský pramen a Toma měkkou vodou, středně tvrdá je Aqua Anna a Prealphi s nejvyšším obsahem vápníku a hořčíku (deklarována jako „vhodná pro přípravu kojenecké stravy“) prezentuje tvrdou vodu (3,1 mmol/l).
  • Pramenitá voda
    Velice dobré hodnoty vápníku a hořčíku nabízí Rajec a Bonaqua a jejich poměr se pohybuje kolem optima (1,9:1, resp. 2,1:1). U ostatních testovaných jsou větší rozdíly mezi obsahem vápníku a hořčíku. Tvrdou vodou jsou značky Rajec a Bonaqua, středně tvrdou Aquila, takřka na hranici měkké vody se pohybuje Bonny a Aqua Bella.
  • Pitná voda (kohoutková a balená)
    Ač jsme pitnou vodu čepovali porůznu po republice, s vápníkem na tom byly testovací kohoutky v domácnostech dobře. Jeho obsah se buď pohyboval na hranici mezní hodnoty (30 mg/l) či mírně nad ní, nebo v rozpětí či nad doporučenou hodnotou (40–80 mg/l); nejvíce vápníku (118 mg/l) obsahovala voda z brněnského kohoutku. Obsahem hořčíku se pitná voda významně neliší od poloviny testovaných balených přírodních, kojeneckých a minerální Dobré vody; pohybuje se od 3,8 mg/l (Brno) až po 8,9 mg/l (Praha). Vzájemný vztah obou prvků je výrazně ve prospěch vápníku. Pitná voda odebraná v Ostravě a Praze je vodou měkkou, středně tvrdá teče z plzeňského a libereckého kohoutku a brněnský vzorek již reprezentuje vodu tvrdou.

Ze souboru deseti balených pitných vod se obsah vápníku u čtyř výrobků pohyboval nad 100 mg/l (San Terra, Saquaro, Tanja a Albert, tři z nich dodává Veseta Kyšice), ke dvěma se naopak váže jeho velice nízký obsah (S Budget 11 mg/l a Tesco Value 10 mg/l – dodává výrobce Dobré vody, HBSW Byňov). Nejnižší obsah hořčíku je ve vodě Deep (2,7 mg/l) a naopak v litru vody Albert nejvyšší (23,8 mg). V pitné vodě S Budget je hořčíku o něco více než vápníku (14,4 mg oproti 11 mg/l). Vyjma této značky, je stejně jako u kohoutkových vod ve vzájemném poměru obou prvků „silnější“ vápník, což odpovídá i výskytu obou prvků v zemské kůře.
Celkovou tvrdostí se značky Saguaro, San Terra, Tanja a Albert řadí mezi vody tvrdé, Deep, Euro Shopper a S Budget mezi měkké a Tesco Value se blíží vodě velmi měkké (0,6 mmol/l).

V testu jsme měli velmi reprezentativní výběr balených kojeneckých a pramenitých vod (z chráněných podzemních zdrojů) a balených pitných vod. Naopak výběr pitné vody z kohoutku byl značně nereprezentativní a vzorky pocházely z velkých aglomerací, které jsou převážně zásobovány z povrchových zdrojů. A v nich bývá obsah prvků nižší v porovnání s podzemními vodami.
Náš test neukázal, že by balené pramenité, kojenecké a pitné vody byly obecně významnějším zdrojem nutričně žádoucích látek (prvků) oproti hodnoceným vodovodním vodám.

Vápník: základní součást kostí a zubů, nachází se i ve svalech, krvi a dalších tělesných tkáních. Hlavními zdroji jsou mléko a mléčné výrobky, semena (např. mák), ořechy, ovesné vločky, listová zelenina (často je zde vázán jako nerozpustný fytát či šťavelan) a voda.
Pro vstřebávání vápníku je důležitá přítomnost hořčíku a pro ukládání do kostní hmoty vitamin D. Denní příjem vápníku by měl činit 800–1000 mg.
Hořčík: je důležitý pro správnou činnost svalů a nervů, pro uvolňování energie z glukózy, udržuje v dobrém stavu oběhový systém. Jeho zdrojem jsou obilí, celozrnné pečivo, banány, mandle, ořechy, tmavá listová zelenina i voda. Denní příjem by měl činit cca 300 mg.
Poznámka: Pokud vaříme zeleninu nebo těstoviny v měkké vodě, jsou ztráty vápníku, hořčíku i dalších stopových prvků z potravin vyšší oproti vaření v tvrdší vodě, kdy (např. u vápníku a těstovin) může dokonce dojít k zvýšení obsahu prvku v potravině.

Přihlásit