Černé ovce: Přechody pro všechny

Obsah srpnového dTestu

Aktuální číslo časopisu dTest 8/2020 Obsah srpnového dTestu

Publikováno v časopise 9/2009

Nikdy jsem příliš nezkoumala přechody pro chodce. Jako většina lidí prostě přijdu k přechodu, rozhlédnu se a když nejede auto, přejdu. Vůbec jsem netušila, jak složité a hlavně důležité je, aby takový přechod byl rozpoznatelný pro nevidomé. Upozornil mě na to člen Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých z Jindřichova Hradce Aleš Klabouch.

Tamní radnice už v roce 2001 rozhodla, že zrekonstruuje náměstí. A začalo se pracovat na projektu, místní odbor dopravy vydal stavební povolení a za pár let se zahájila stavba. Když byla v roce 2006 dokončena, odbor dopravy ji zkolaudoval a zdálo se, že občané a návštěvníci města mohou být spokojeni. Jenže pan Klabouch zjistil, že přechody se sice tváří, jakoby měly sloužit nevidomým, ale je tomu úplně naopak. Byly totiž udělány tak, že nevidomé naváděly (a stále ještě navádí) šikmo přes křižovatku, tedy přímo pod kola aut. A navíc tzv. signalizační pásy jsou vyrobeny z materiálu, který nevidomý nerozpozná, protože svým povrchem nejsou odlišné od okolního materiálu.
Pan Klabouch je muž činu a napsal stížnost na Krajský úřad Jihočeského kraje, který nemohl přehlédnout, že signalizační pásy navádějí nevidomé doprostřed křižovatky, a kolaudační rozhodnutí zrušil. Město se odvolalo k Ministerstvu dopravy, které potvrdilo rozhodnutí kraje. Výsledek? Město musí přechody opravit.
Zdálo by se, že v tomto příběhu všechno dobře dopadlo a Černých ovcí není vůbec zapotřebí. Jenže zdání klame. Už tři roky jsou přechody v Jindřichově Hradci pro nevidomé nebezpečné, radnice sice ví, že je musí opravit, protože jí to přikázaly nadřízené orgány, ale nijak nespěchá. A navíc, nikdo radnici nenařídil, že musí vyměnit i materiál signalizačních pásů.

Do Jindřichova Hradce jsme zajeli s kamerou. Přechody byly stále ve stejné podobě jako po dokončení náměstí. Teprve tam jsem pochopila, jak vlastně mají takové přechody pro nevidomé vypadat. K přechodu je musí nasměrovat signalizační pás a před vozovkou musí být ještě varovný pás. Přes vozovku je vede naváděcí pás. Signalizační pás musí být z odlišného materiálu, aby ho nevidomí měli možnost rozeznat. Na to všechno v Jindřichově Hradci zapomněli, ale nezapomíná na to vyhláška č. 369 z roku 2001.
Společně s panem Klabouchem jsme dorazili na domluvenou schůzku, kde měl hlavní slovo vedoucí odboru rozvoje města Zdeněk Maryška. Měl ve všem jasno. Ano, udělali jsme to špatně, tak to opravíme. Opravíme však jenom směry a ne materiál signalizačních pásů. Důvod? Nikdo jim to nenařídil! Vůbec je netrápí, že porušují platnou vyhlášku. Nadřízené orgány přijaly jejich argument, že nemohli použít jiný materiál, protože v roce 2001 nebyl žádný vhodný s platným certifikátem. „Ale máme rok 2009.“ Namítla jsem. „No, a co. Projekt byl vypracován v roce 2001.“ Řekl Zdeněk Maryška a stejně argumentoval i tiskový mluvčí Ministerstva dopravy Jakub Ptačinský.
Zástupci radnice jsou sami se sebou spokojeni. „Proč to neuděláte pořádně, když už to budete opravovat? Přece přechody mají být pro nevidomé bezpečné.“ Řekla jsem. „To by mohl přijít každý a zase něco chtít.“ Zněla odpověď. „Ale oni nevidí!“ Namítala jsem. „Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých je občanské sdružení stejně jako třeba zahrádkáři. Ti by pak mohli chtít třeba trávu!“
Pochopila jsem, že na radnici nemají zájem udělat přechody tak, aby vyhovovaly nevidomým. A tak jsme zajeli na krajský úřad v Českých Budějovicích. Vedoucí odboru dopravy a silničního hospodářství ing. Jiří Klása neviděl vůbec žádný problém. Vysvětlil nám, že v Jindřichově Hradci budou přechody předělávat a že budou vše konzultovat s nevidomými – konkrétně s Alešem Klabouchem. „Ale to není pravda. S ním se na radnici nikdo bavit nebude. Pro ně je zdrojem všech problémů.“ Uvedla jsem. „O tom nic nevím.“ Řekl pan Klása. „A co ten materiál? Nevidomým nevyhovuje.“ Zeptala jsem se. „Ten se vymění.“ Tvrdil Jiří Klása. „Ale ani to nemají na radnici v Jindřichově Hradci v úmyslu.“ Namítla jsem. Jenže ing. Klása si stál za svým – prostě v Jindřichově Hradci budou přechody naprosto v pořádku.

Takže tak trochu Kocourkov. Každý říká něco jiného a tváří se, že vlastně o nic nejde. Rekonstrukce náměstí v Jindřichově Hradci stála mnoho miliónů. Teď musí radnice vynaložit značné prostředky na opravu špatně odvedené práce. Ale stejně to neudělá pořádně. Opět nesplní požadavky vyhlášky, ale hlavně – opět nebudou přechody pro nevidomé bezpečné. Jisté je, že si stavbu radnice opět zkolauduje, ale jisté také je, že pan Klabouch opět podá stížnost a vše se bude opakovat. A může se stát, že se přechody budou opravovat znovu, tedy další zbytečně vynaložené finanční prostředky. A stačilo tak málo – udělat přechody v souladu s vyhláškou už v roce 2006 a pokud se to nepovedlo, tak vše napravit aspoň nyní. Ovšem, proč by to radnice dělala – přece jí to nikdo nenařídil! A že přechody mohou být nadále pro nevidomé nebezpečné? Prý to mají dokázat! A pak, že nežijeme v Kocourkově!

Maria KŘEPELKOVÁ,
pořad Černé ovce, který informuje a chrání nejenom spotřebitele

Slovo advokáta

Chybami se člověk učí, někdo se však nepoučí a podobným způsobem se zatím chovají někteří úředníci z Jindřichova Hradce…
Jestliže bylo kolaudační rozhodnutí zrušeno z toho důvodu, že úprava přechodu pro chodce byla provedena v rozporu s vyhláškou č. 369/2001 Sb., v platném znění, neměla by být tato stavba kolaudována, dokud nebude uvedena do souladu s tímto právním předpisem a pokud by se tak přeci stalo a ke kolaudaci by došlo i bez výměny materiálu signalizačních pásů, lze očekávat, že kolaudační rozhodnutí bude z téhož důvodu znovu zrušeno a přechod bude třeba znovu upravovat. Je tedy jednodušší a hospodárnější již nyní tuto stavbu provést tak, aby odůvodněným požadavkům na bezpečnost nevidomých vyhovovala v plném rozsahu, než ji upravovat znovu a znovu.

Co se týká dalšího zbytečného vynakládání prostředků z veřejných rozpočtů, je třeba poukázat na to, že stavební firma, která byla zhotovitelem přechodu pro chodce, měla povinnost předat takové dílo, které nejenže odpovídá projektu, ale vyhovuje i požadavkům právních předpisů. Pokud tak neučinila, mělo město jako objednatel trvat na slevě či na bezplatné opravě a domáhat se jejího provedení či vrácení peněz třeba i prostřednictvím občanskoprávního řízení. Jestliže tak odpovědné osoby jednající za město neučinily, nechaly tato práva promlčet a nyní zadávají opravu jako novou zakázku, bylo by na místě zabývat se otázkou jejich kompetentnosti z hlediska dalšího setrvání ve funkcích, v krajním případě též možnou trestněprávní odpovědností za porušování povinností při správě cizího majetku. Takové jednání zaměstnance by téměř každého příčetného soukromého zaměstnavatele vedlo k úvahám o ukončení pracovního poměru takového pracovníka a k požadavku na náhradu škody tímto způsobené. Ve veřejné správě jsou takové úvahy méně časté, ovšem spíše ze setrvačnosti než proto, že by zákoník práce neumožňoval proti neefektivně pracujícím zaměstnancům zakročit.
Nechci spekulovat o tom, zda někdo z úředníků má nebo nemá zájem na tom, aby další a další zakázky při rekonstrukcích nevyhovujícího přechodu získala určitá stavební firma, či zda je postup města projevem neznalosti či dokonce úmyslného ignorování platných právních předpisů. Nelze jednoznačně uvést, zda mají odpovědné osoby „svou hlavu“ díky své povaze či zda je jejich postoj motivován jinými hledisky. Občan ani občanské sdružení se sice bezprostředně nedomůže toho, aby byla odpovědná osoba propuštěna či aby od ní město jako zaměstnavatel vymáhalo náhradu škody – může však na tato pochybení alespoň poukázat. Pokud by bylo podáno trestní oznámení na neznámého pachatele pro podezření ze spáchání konkrétního trestného činu, policie by se jím musela zabývat a policejní vyšetřování by mohlo alespoň přispět k odhalení toho, kdo se v tomto případě dopustil chyby a kdo za ni odpovídá.

JUDr. Martin Sochor, advokát

Přihlásit