Jak testujeme opalovací přípravky

Jak hodnotíme

Podíl skupin zkoušek na celkové hodnocení.

  • ochrana: 65 %
  • použití v praxi: 20 %
  • dopad na živ. prostředí: 10 %
  • údaje na obalu: 5 %

Některá hodnocení mohou být kvůli nízké ochraně nebo přítomnosti nežádoucích látek limitována. 

Poznámka redakce: u obou testů ochrany proti UV záření jsme při úspěšném absolvování zkoušky rozdávali dobré hodnocení (jako nejlepší možné). V rámci hodnocení složení jsme pak sice udíleli velmi dobré hodnocení, plný počet bodů ale napadl ani tentokrát. V obou případech jsme se tak rozhodli proto, že žádný z opalovacích přípravků nemůže pokožce poskytnout 100% ochranu, ani nelze zaručit jeho naprostou bezpečnost.

Ochrana

Ochranný sluneční faktor (SPF)

Při měření ochranného slunečního faktoru jsme v laboratoři postupovali podle normy ISO 24444:2010. Zkušební metoda využívá lidských subjektů – testu se vždy zúčastnilo minimálně 10 dobrovolníků obou pohlaví, různého věku a s odlišnými odstíny kůže.

Při vyhodnocování jsme se řídili evropským doporučením o účinnosti prostředků na ochranu proti slunečnímu záření z 22. září 2006

  • Zkouška se provádí v oblasti zad, konkrétně mezi spodním okrajem lopatek a pasem.
  • Testovaný přípravek spolu s referenčním vzorkem se na vybraná místa nanese pipetou.
  • Rovnoměrně se rozetře a 15 minut se čeká na úplné vstřebání přípravku.
  • Následuje řízené ozáření na místech ošetřených opalovacím přípravkem, referenčním vzorkem i na těch zcela nechráněných.
  • Ozáření probíhá pomocí simulátoru slunečního záření UV paprsky s postupně se zvyšující intenzitou.
  • Cílem metody je vyvolat reakci v podobě zarudnutí pokožky (po 16–24 hodinách ji vyhodnotí kvalifikovaní laboratorní pracovníci).
  • K výpočtu ochranného slunečního faktoru dojde poměrem mezi reakcí chráněné a nechráněné pokožky.
  • Nejprve se vypočte individuálně pro každého dobrovolníka zvlášť; konečná hodnota uváděná v tabulce představuje aritmetický průměr všech posbíraných hodnot. Ta se nakonec porovná s údajem uvedeným na etiketě.

Pokud byly zjištěné a deklarované hodnoty stejné, nebo jsme zjistili dokonce vyšší hodnotu, přípravek si od nás odnesl dobré hodnocení. V opačném případě odešel přípravek s dílčí nedostatečnou, kterou se výrazně limitovalo i celkové hodnocení.

UVA ochranný faktor

Měření UVA ochranného faktoru jsme prováděli v souladu s normou ISO 24443:2012 a na rozdíl od předchozí zkoušky probíhalo v umělých, laboratorních podmínkách bez zapojení dobrovolníků. Metoda vychází z předpokladu, že ochranné složky opalovacího krému po kontaktu s UV zářením změní své vlastnosti. Pomocí spektrofotometru se u destiček pokrytých vrstvou opalovacího přípravku měří průchodnost UV paprsků.

Při hodnocení jsme vycházeli ze stejného doporučení jako u předchozí zkoušky. V souladu s ním by se měl se zvyšujícím ochranným slunečním faktorem zvyšovat i UVA ochranný faktor, který by měl dosahovat alespoň třetinové hodnoty ochrany proti UVB záření.

  • Během zkoušky je destička ozářena definovanou dávkou UV světla, které simuluje sluneční záření.
  • K samotnému měření dochází vždy před a po ozáření destičky.
  • Výpočet stupně ochrany před UVA paprsky docílíme výpočtem z obou naměřených hodnot.

Aby přípravek uspěl, musela hodnota UVA ochranného faktoru dosahovat alespoň jedné třetiny deklarovaného ochranného slunečního faktoru. Jestliže výsledek měření splňoval evropské doporučení, dostal od nás přípravek dobré hodnocení. V opačném případě odešel s dílčí nedostatečnou, kterou se výrazně limitovalo i celkové hodnocení.

(Ne)šetrnost UV filtrů

I. kategorie

UV filtry spadající do této kategorie jsou k životnímu prostředí relativně šetrné. Za jejich nález v INCI listu jsme nestrhávali body. Látky nenarušují hormonální systém, neukládají se v organismech ani v prostředí a mají nízkou toxicitu.

  • Titanium dioxide / nano
  • Benzylidene camphor sulfonic acid
  • Bis-ethylhexyloxyphenol methoxyphenyl triazine
  •  Disodium phenyl dibenzimidazole tetrasulfonate
  • Peg-25 paba
  • Phenylbenzimidazole sulfonic acid
  • Sodium phenylbenzimidazole sulfonate
  • Benzophenone-5
  • Polysilicone-15
  • Tris-biphenyl triazine / nano

II. kategorie

UV filtry spadající do této kategorie jsou pro životní prostředí částečně rizikové. Za jejich nález v INCI listu jsme strhávali body. Mohou se ukládat v organismech i prostředí, jsou špatně biologicky rozložitelné nebo toxické pro řasy, ryby či korály. U většiny z nich není podezření na narušení přirozeného fungování hormonálního systému. Do této skupiny dále patří filtry, o jejichž dopadu není v současné době dostatek informací.

  • Diethylamino hydroxybenzoyl hexyl benzoate
  • Camphor benzalkonium methosulfate
  • Diethylhexyl butamido triazone
  • Ethylhexyl triazone
  • Methylene bis-benzotriazolyl tetramethylbutylphenol / nano
  • Phenylene bis-diphenyltriazine
  • Terephthalylidene dicamphor sulfonic acid
  • Zinc oxide / nano
  • Drometrizole trisiloxane
  • Benzophenone-3
  • Benzophenone-4
  • Ethylhexyl methoxycinnamate
  • Ethylhexyl salicylate

III. kategorie

UV filtry spadající do této kategorie představují pro životní prostředí vážné riziko. Za jejich nález v INCI listu jsme strhávali body. Ukládají se v organismech i prostředí, jsou špatně biologicky rozložitelné, toxické pro ryby i řasy a zároveň způsobují bělení korálů. Často se navíc jedná o hormonálně aktivní látky.

  • Butyl methoxydibenzoylmethane
  • Ethylhexyl dimethyl paba
  • Isoamyl p-methoxycinnamate
  • Octocrylene
  • Homosalate
  • 4-Methylbenzylidene camphor
  • Polyacrylamidomethyl benzylidene camphor

Použití v praxi

Po hodnocení laboratoře se testovaným přípravkům podívali na zoubek i běžní uživatelé. Konkrétně 30 žen všech věkových kategorií, které subjektivně hodnotily jejich kosmetické vlastnosti. Testování probíhalo s lahvičkami bez etiket, aby se předešlo hodnocení ovlivněnému preferencí konkrétní značky. Přípravky si ženy nanášely na oblast předloktí.

Známky pak jednotlivým výrobkům rozdávaly podle toho, jak snadno se dávkují, nanášejí a vstřebávají, nakolik po jejich použití zůstává pokožka lepkavá, mastná či s bílými, hůř roztíratelnými skvrnami. Jejich subjektivnímu hodnocení neunikla ani vůně a konzistence. Své dojmy poté zanesly do devítibodové škály. Po otestování konkrétního přípravku se vždy vyjadřovaly k tomu, zda by si výrobek samy zakoupily.

Nežádoucí látky

Složení přípravků z hlediska dopadu na pokožku jsme hodnotili podle seznamu ingrediencí povinně uváděných v takzvaném INCI listu, který se nejčastěji nachází na zadní straně obalu, krabičky nebo v příbalovém letáku, a pátrali jsme po možných nežádoucích látkách – endokrinních disruptorech, vonných složkách butylphenyl methylpropional a HICC nebo látce cyclopentasiloxane (D5).

  • Endokrinní disruptory: složky používané v kosmetice, které mohou mít z dlouhodobého hlediska negativní vliv na přirozené fungování hormonálního systému.
  • Syntetická sloučenina butylphenyl methylpropional: látka patřící na seznam 26 alergenů, kterou Evropská komise v roce 2016 vyhodnotila v oblasti kosmetických přípravků jako potenciálně nebezpečnou a dráždivou.
  • HICC (hydroxyisohexyl 3-cyclohexene carboxaldehyde): vonná složka, kterou plánuje Evropská komise od roku 2021 zakázat. Spolu s jejím používáním v kosmetických výrobcích se totiž v posledních letech objevuje čím dál tím více případů alergických reakcí.
  • Cyclopentasiloxane (D5): sloučenina, která je Evropskou komisí považována za rizikovou, je-li použita v přípravku ve spreji. Při aplikaci totiž může dojít k nadměrnému vystavení této látce, nežádoucímu vdechnutí a hromadění v organismu.

Pokud mají opalovací přípravky z tohoto pohledu složení čisté, odnášejí si velmi dobré hodnocení. V opačném případě odcházejí se sníženou dílčí známkou, která se promítla i do celkového hodnocení.

Dopad na životní prostředí

Nově navíc ingredience uvedené v INCI listu posuzujeme také z hlediska dopadu na životní prostředí. Zajímá vás proč? Z dostupných studií totiž vyplývá, že největší riziko negativního dopadu na vodní svět spočívá v toxicitě látek, jejich špatné rozložitelnosti, tendenci ukládat se v organismech, zamezení růstu fytoplanktonu nebo bělení korálů. A zatímco některé z obsažených složek jsou vůči životnímu prostředí relativně ohleduplné, jiné, jako třeba některé UV filtry, ho pak můžou výrazně narušovat.

V současné době se negativním dopadem UV filtrů na přírodu zabývá pouze Nordic Ecolabel. Jde o organizaci, jež si klade za cíl naučit spotřebitele vybírat si zboží i služby právě s ohledem na životní prostředí. Při vyhodnocování šetrnosti UV filtrů nám proto jako odrazový můstek posloužily výsledky jejich výzkumu. Ve spolupráci s odborníky jsme následně 30 UV filtrů, jejichž použití v kosmetice povoluje Evropská komise, roztřídili do tří skupin podle míry negativního dopadu na přírodu (viz tabulka).

Je však třeba zdůraznit, že právě UV filtry jsou látky, které nás před škodlivým UV zářením chrání. Naší snahou tak rozhodně nebylo varovat vás před nimi, ale poukázat na to, že část z nich je k přírodě relativně šetrná, zatímco jiné jí mohou škodit.

V rámci zkoušky dopadu na životní prostředí jsme ve složení pátrali i po dalších látkách, jež mohou vodní prostředí narušit či ohrozit. Mezi ně patří konzervační činidla, BHT, EDTA, cyclohexasiloxane, cyclomethicone, parabeny a alergeny. Pokud jsme ve složení na některé méně šetrné UV filtry či další látky narazili, snížili jsme přípravku hodnocení.

Údaje na obalu

Zkontrolovali jsme, jestli jsou na etiketách uvedeny povinné informace, značení a varování, které přesně stanovují evropské doporučení o účinnosti prostředků na ochranu proti slunečnímu záření z 22. září 2006 a evropské nařízení č. 1223/2009 o kosmetických přípravcích. Ty si kladou za úkol chránit spotřebitele a zajistit, že jsou všechny kosmetické přípravky na trhu bezpečné. Pokud jsme na etiketě narazili v tomto ohledu na nejasná nebo zavádějící tvrzení, snížili jsme přípravku dílčí hodnocení.

Text „Jak testujeme“ zobrazuje nejnovější testovací program. „Jak testujeme“ pro výrobky testované podle starších testovacích programů naleznete u příslušného článku s testem.

Přihlásit