Se suchem mohou bojovat obce i jednotlivci

Obsah dubnového dTestu

Aktuální číslo časopisu dTest 4/2024 Obsah dubnového dTestu

Sdílejte

Publikováno v časopise 6/2020

Sucho se v České republice stále prohlubuje a podle některých odborníků je současná epizoda (trvající od roku 2015) zatím nejhorší za posledních 500 let. Spolek Živá voda z.s. se snaží zvrátit dlouhodobé sucho pomocí místních opatření, která pomohou navrátit krajině přirozenou schopnost zadržovat vodu. Před dvěma lety úspěšně dokončil studii proveditelnosti okolí obce Zdoňov na Broumovsku, dnes nabízí pomoc i dalším obcím v rámci projektu Živá krajina. Na příčiny vysoušení krajiny a možnosti nápravy jsme se zeptali předsedy spolku a člena Výboru pro Krajinu, vodu a biodiverzitu při Radě vlády pro trvale udržitelný rozvoj Jiřího Malíka.

Problém současného sucha bývá často spojován s dlouhodobým odvodňováním české krajiny. Co byl podle vás největší zásah do její přirozené podoby?

Přirozená podoba české krajiny byl středoevropský listnatý prales v nížinách a středních polohách a malá tajgo-tundrová pásma na vrcholcích nejvyšších hor. Bezlesí byla minimální anomálie. Dnes z původních lesů zbyly jen drobky a bezlesí v podobě zemědělské krajiny je normou, kterou dokonce obdivujeme a máme pro ni název kulturní krajina.

Ekologickým faktem je, že kulturní krajina je nenormální a vychýlená z přírodní rovnováhy. Proto je také vysoce zranitelná. Původní lesnatá krajina by ani v dnešní klimatické změně velmi pravděpodobně neměla zásadní problém. Jakmile ale člověk začal kácet lesy pro zemědělské a stavební účely, začal tím krajinu vysušovat. Lesů čím dál více ubývalo a oslaboval se malý vodní cyklus, začala být sucha a prudší povodně.

Co považujete za největší problém dnešní podoby krajiny?

Současný stav krajiny má několik základních problémů, jejichž účinky se navzájem umocňují a sucho tak podporují. Prvním problémem je skutečnost, že máme málo lesů a mají špatnou strukturu. Jedná se hlavně o zcela nepřirozenou monokulturu smrku, která navíc půdu vysušuje a neinjektuje vodu z povrchu do podzemí. Proto ubývá podzemní pitná voda. V našich lesích chybí meliorační a zpevňující, tedy primárně listnaté dřeviny. Lesy tak dramaticky ztratily schopnost poutat vodu oproti době před počátkem zemědělství.

Jak velký vliv má na sucho průmyslové zemědělství?

To představuje zcela zásadní problém. Průmyslové zemědělství s příliš velkými lány a jejich chemizací paradoxně ničí půdní život, přestože právě on je nezbytnou základnou a výrobním nástrojem zemědělců. Drastický pokles půdního života prudce snížil úrodnost půdy a schopnost zadržovat vodu. Půda dříve zadržovala až 350 litrů na metr čtvereční. Současné hodnoty v zemědělské půdě se pohybují kolem 40 litrů, což je zoufale málo. Retence vody v orné půdě je na historickém minimu a na nemalých plochách ornici zcela ztrácíme. Dalším efektem velkých lánů je, že chybí meze. To vede ke snížení rozmanitosti krajiny a snížení počtu jak rostlinných, tak živočišných druhů. Odolnost krajiny se oslabuje a půda tak ještě více podléhá větrné i vodní erozi.


O nevhodnosti rozsáhlých polí s jedinou plodinou se hovoří už mnoho let…

Tato skutečnost je dalším klíčovým efektem, který zvyšuje sucho. Nejenže zmizely přirozené údolnice s loukami a mokřady, ale kromě toho byly rozorány, narovnány, zahloubeny a opevněny tisíce kilometrů drobných vodních toků. Bohužel tomu neunikly ani střední a velké toky. Tím byly vysušeny i velké nivy, které v době sucha podporovaly vodnost toku.

Neblahý vliv na vysušení niv mají i přehrady, které sice omezily povodně pod nimi na nulu, jenže rozlivy zejména jarních vod do nivních luk jsou přirozeným a vysoce potřebným efektem, který zásobuje krajinu vodou. Absence tohoto efektu stavbou velké přehradní hráze tak v delším horizontu vede k vysušování desítek kilometrů niv pod přehradou.

Tento problém umocňuje systematické odvodnění zemědělské půdy podzemními trubními systémy – jde o takzvané meliorace a meliorační příkopy. Ty považuji za poslední a zcela zásadní hřebíček pro vodnost české krajiny. Uvádí se, že v České republice je odvodněn milión hektarů zemědělské půdy, ale reálné číslo bude ještě vyšší. Krajina provrtaná trubkami odvádí obrovská množství vody. Projevuje se to zejména v jarním období, kdy nám z takto upravených území odtéká většina ročního objemu vody během několika týdnů. To zcela zásadně podporuje vysychání krajiny a ještě více zvyšuje rychlost nástupu povodní.

Stát chce řešit situaci stavbou nových přehrad. Vnímáte to jako dobré řešení a vhodnou kombinaci s úpravou krajiny směrem k lepšímu zadržování vody?

ČHMÚ odhaduje, že během dalších cca 30 let poklesne v průměru vodnost toků o 25 až 50 %. To bude znamenat, že přes letní období mohou vysychat celé řeky. Tento trend je již jasně vidět. Pokud se sucho bude prohlubovat a pokračovat více let, což se již opět děje, je jasné, že přehrady sucho v žádné jeho podobě neřeší a nevyřeší. Dokonce to vidím tak, že obrovské finance v řádu stovek miliard do nového betonu hrází jsou peníze vyhozené z okna, které budou chybět na skutečné řešení, které leží v celoplošné obnově retence vody v krajině.

Co považujete za optimální řešení současné situace?

Jedinou cestou je náročná obnova vodního režimu v celé ČR. Z naší země se desítkami tisíc drobných opatření musí opět stát houba, která za dešťů nasaje vodu a bude ji pomalu vypouštět v období sucha. Jen tato komplexní náprava krajiny umožní návrat vodnosti toků a tím i obnovu funkčnosti stávajících přehrad. Zejména mám na mysli jejich využití primárně na pitné účely, neboť pitná voda pro polovinu obyvatel ČR se odebírá z přehrad. Tím je zároveň řečeno, že kanál Dunaj–Odra–Labe, který je v současné době prezentován i jako nástroj boje proti suchu, nebude mít žádný vliv na zádrž vody v krajině. Jen hrozí, že ČR vyhodí z okna víc než 600 miliard Kč.

Co může pro zlepšení udělat člověk vlastnící zahradu?

Nutno předeslat, že sice lze udělat nějaká opatření, ale ve výsledku navzájem nesladěná opatření jednotlivců nemohou nějak zásadně podpořit zádrž vody a omezit sucho už proto, že zahrady představují pouhá 2 % rozlohy státu. Řešit sucho celoplošně by měl zejména stát například finanční podporou zemědělců. A to nejen jednorázově při budování jednotlivých opatření, ale i při jejich dlouhodobé péči o ně. To je zcela zásadní.

Jednotlivec tedy nemůže situaci nijak ovlivnit?

Ale ano. I vlastníci zahrad mohou pomoci chlazení mikroklimatu a zadržování vody. Doporučuji například nesekat na anglický trávník. Delší traviny, keře i stromy zadržují i horizontální srážky a zvyšují stín, čímž chladí krajinu. Dále je skvělé udržovat květnaté louky nebo ostrůvky travnatých ploch ponechat jednou za čas neposečené pro dokončení vývoje některých druhů hmyzu, zejména stále více mizejících motýlů. Můžete zadržovat dešťovou vodu ze střech na zálivku zahrady a stromů. A samozřejmě sázet stromy a keře, nejlépe i jedlé pro zvýšení potravinové soběstačnosti. Můžete zatravnit střechy na objektech. Naopak varuji před živelnou stavbou tůní, rybníčků, úpravou toků a podobně. Toto je opravdu nutné řídit systematicky.

Jaké jsou orientační náklady na taková indivi­duální opatření?

Překvapivě velice nízké. S dešťovkou vám pomůže stát, nesečením ušetříte, pokud přejdete na kosu, je to nejen levné, ale i zdravé. Tím, že ušetříte život hmyzu, zároveň podpoříte opylení svých stromů a květů na pozemku. Výsadba stromů je o něco finančně náročnější a nejvíce nákladná je pochopitelně zelená střecha.

Měl byste doporučení, co mohou udělat v rámci svého rozpočtu menší obce?

Zejména malé obce, které často leží v nejdůležitějších pramenných oblastech, mají s naším modelem jedinečnou šanci napravit krajinu v jejich okolí či dokonce uvnitř zástavby. Zdarma jsme proto začali nabízet naše zkušenosti a znalosti pro lokální koordinátory, které obec může nominovat. V rámci projektu Společně proti suchu podpořeného Open Society Fund, v programu Actice Citizen Fund, zajišťujeme pro ně i první vlnu zaškolení zdarma a dodání projektu v bezplatném počítačovém programu QGIS. Výsledkem jejich práce bude na jimi vybraných povodích studie proveditelnosti komplexní nápravy krajiny a návrhu změny zemědělství a struktury krajiny, která zajistí snížení eroze a rizika povodní a vygeneruje zvýšenou zádrž vody na celém řešeném území.

Je projekt obnovy krajiny pro malé obce finančně dostupný?

Náklady na studii proveditelnosti, která je již skoro hotovým projektem obnovy krajiny, nepřesahují pro území o rozloze 20 km2 200 tisíc korun. Studie lze navíc financovat hned z několika dotací. Žadatelem realizace projektu nemusí být jen samotná obec, ale může jít i o nevládní organizaci. Pokud dosáhne stavebního povolení, může požádat o dotaci z Operačního programu životního prostředí, který dotuje veškerá opatření s výjimkou rybníků až do výše 100 %. Je to pro malé obce historicky první možnost reálně a za minimum financí dosáhnout potřebné nápravy krajiny.

Může mít drobná aktivita mnoha obcí a lidí významný dopad na celkovou hydrologickou situaci v ČR?

Sice jde o relativně drobné změny, ale objem prací v krajině plánujeme obrovský. Ale bude to mít úspěch jedině tehdy, pokud práce bude systémová, komplexní a velmi dobře koordinovaná na potřebných místech v celé ploše naší země.

Jak se projeví lokální meandrování potoků nebo stavba tůní na celkovém stavu vody v lokalitě?

Pokud by se na celém území České republiky provedla minimalistická zádrž podle Modelu Zdoňov, dostaneme celkem objem vody rovný objemu deseti přehrad Orlík. Dalších deset Orlíků potenciálního navýšení zádrže vody leží v dosud utužené zemědělské půdě. Můžeme tak dostat během patnácti až dvaceti let do naší krajiny minimálně dvakrát více vody, než je objem všech 165 přehrad České republiky. Spočítali jsme, že by to mělo stát zhruba 1,5 až 5 biliónů korun.


Přihlásit